Advík 2010: Den třetí

1. srpna 2010 v 20:20 | Sykysan |  REPORTY
Vstávání...hygiena...jídlo...Následuje chronologický výčet bodů programu kterých jsem se v pátek zúčastnil a moje dojmy z nich.

Haruhi taneček: Dnes jsem vlastně vstával jen kvůli téhle akci. Jako fanoušek Haruhi jsem u toho nemohl chybět. V tělocvičně vládla pozitivní atmosféra, kterou navíc podpořila vitální předcvičovatelka. Blbnutí jsem si velice užil, jen jsem byl strašně frustrovaný z toho, že jsem ani jednou choreografii nezatančil bez chyby. Ale nemylsím, že by to bylo mou nešikovností nebo neschopností předcvičovatelek naučit mě to, prostě se jen nedá za dvě hodiny dokonale naučit tak zvláštní taneční sestavu.



Video samotného tanečku se budu snažit uploadnout co nejdříve po odjezdu z Advíku.

Adaptovaná anime: Tahle přednáška mě obzvlášť mrzí i když nebyla zcela zatracena. Zamrzí hlavně při představě jak mohla být skvělá. Zajímavé téma, zajímavé tituly(potěšila mě především část s Shoujo Kakumei Utena a Toradora) zajímavý přednášející. Bohužel i on sám přiznál, že přednášku samotnou neměl moc dobře připravenu. To se odrazilo i na jeho projevu. Nevím co přesně to bylo, jestli bezradnost nebo prostě jen rezignování, ale celou dobu jsem měl neodradný pocit, že během pěti minut postupně umře. Přesto dokázal předat na takovou situaci podivuhodné množství informací. Budiž mu odpuštěno. Chtěl bych tímto na autora přednášky apelovat. Pokud budeš mít znovu šanci tohle téma prezentovat tak jak mělo vypadat, tak to prosím zkus, moc rád na ni přijdu. (Navíc jsem si od něj vysloužil cenu v podobě plakátu - nevím přesně za co. Jestli za uculování se na obrázek Tenjou Uteny na plátně nebo za premisu k Toradora...touto cestou mu děkuji)

Minidoporučení: Velice příjemné jsou programem proložené tyto nezávislé besedy. Návštěvníci si navzájem sdělují dojmy z anime a tímto způsobem doporučují ostatním. Jednoduché jako facka, chytré a efektivní.

Japonský/český otaku: Celým Advíkem mě neustále provází pocit, že se sem přišli lidé z komunity jen ukázat. Že tu nejsou kvůli sdílení fanouškovství nebo nedejbože přednáškám, ale kvůli předvádění se. Japonský /český otaku byla esence tohoto mého pocitu. Půlku celé "stopáže" přednášející strávila interním trdlováním se svými přáteli za promítačkou, rozjíveným pózováním fotografovi a smíchem nad vlastními primitivními vtipy. Bezohledná One Woman Show(za což úplně nemůže sama přednášející, ale i drtivá většina publika, která příšla na přehlídku svých vlastních nabubřelých eg. Takže je spíše vhodné One Community Show). Musel jsem odejít dřív, nedalo se to tam vydržet. Abych programu uplně nekřivdil tak musím uznat, že bylo nejspíš velice pracné sepsat zjevné pravdy, který každý otaku zná a prezentovat je nezajímavou formou. Obsah přednášky se dá snadno vygooglovat do 15 až 50 sekund, podle toho jak máte rychlé připojení na internet. Takže časově náročné to nejspíš bylo taky. No jednoznačně propadák dne...možná i celého Advíku.

Matsuri: Matsuri je zase jednoznačně vrchol dne. Hned při vstupu do areálu jsme narazili na ukázku boje se zbraní Naginata. Osobně jsem se tam raději moc dlouho nezrdžoval - nechtěl jsem s tím dostat přes dršku. Naginata byly nádherně doprovázeny koncertem fléten Shakuhachi. Zvuky a melodie, které ve vás rozhodně budou rezonovat. Po Shakuhachi následovali moji velcí oblíbenci. Malé divadlo kjógenu je velký divadelní zázrak. Velevtipné klasické japonské frašky ve famózním hereckém provedení. Nechci se tu o nich moc rozepisovat, protože si zaslouží samostatný článek, který snad v budoucnu napíšu. Po kjógenu proběhla krátká a nečekaně zajímavá ukázka japonské lukostřelby. Na pódium přišel nevýrazný pán s pohledem unaveného staříka. Hned mi v hlavě proběhl celý jeho manželský život: jak ho manželka týrá fyzicky i psychicky a nad jeho hlavou jsem si vizualizoval obrovsky pantofel. Odvyprávěl si klasické povídání o historii a zákonitostech japonské lukostřelby a přešel k samotné ukázce. Ty prase to byla změna...Natáhl tětivu a na ruce mu vyskočil sval, který by měl mít svoji vlastní stránku na wikipedii. Z toho chlápka vyzařoval testosteron a ryzí sebevědomí. Imaginární pantofel byl rozmetán tisícovkami šípů, jeho manželka odhodila mučící nástroje a s pokorou, kterou umí vyznat jen ženy se mu svalila k nohám. Majestát!



To byl pro mě poslední bod programu a začalo klasické zevlovaní. Jídlo, kecaní, psaní tohoto reportu, hygiena. Po pár hodinach se šlo spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO