Recenze - Norské dřevo (Haruki, Murakami)

1. prosince 2010 v 8:00 | Sykysan |  PLÁN
Tóru Watanabe je uvězněn ve svém nezajímavém životě studenta v Tokiu. Před pár lety mu umřel jeho nejlepší přítel Kizuki a celou tu doby se s tím snaží vypořádat. Sexem, pitkami, vyprázdněným životem. Udržuje sebedestruktivní vztah s Kizukiho bývalou přítelkyní Naoko a stále víc se zamotává do vztahových sítí...

Nejdřív si vzpomenu na její profil, snad proto, že jsme vždycky chodívali vedle sebe. Pak se ke mně otočí, usměje se, trochu skloní hlavu, něco mi vypráví a zadívá se mi do očí, jakoby se snažila zahlédnout nějakou rybku, která se míhá po dně průzračné studánky.

Norské dřevo - jako byste poslouchali člověka, který právě svému kamarádovi vypráví svůj životní příběh a je mu jedno kdo další ho uslyší. V mnohém se Murakamiho styl podobá románům Johna Irvinga. Především ve vymýšlení výstředních vedlejších charakterů a jejich vykreslování, ale také v pomalém a opatrném tempu vyprávění. Ale zatímco u Irvinga cítíte přirozenost stylu, u Murakamiho se nevyhneme pocitu nastudovanosti, vyčtenosti. Do jisté míry to sám autor přiznává. Hlavní postava románu Tóru je vášnivým čtenářem západních autorů, studuje dějiny dramatu a v myšlení se vymyká tehdejší nacionalistické náladě. V knize dominují témata vzdoru kontrastující s průběhem dospívaní/formování hlavního hrdiny. Jeden z nejtypičtějších námětu amerických spisovatelů. To se pokouší Murakami vtipně shazovat. Ve chvíli kdy už nemůže být Norské dřevo podobnější se Salingerovým Kdo chytá v žitě nečekaně zazní věta "Nehraješ si náhodou na toho kluka z Kdo chytá v žitě?" a hrdina bez přemýšlení odpovídá "Tak to ani náhodou." To je sice zábavné, ale nic to nemění na faktu, že celý příbeh potom vyzní neautenticky a vykonstruovaně. I ty nejvypjatější momenty jsou komentovány nezaujaně. Celé to působí až moc nad věcí. Na poli japonské literatury může tedy Murakami Haruki vyznít neotřele a pokrokově, ale na světové scéně nepřekvapí.

Jakmile jsem zahlédl jeho oči, pochopil jsem, že ten člověk co nevidět umře. V jeho těle už nezbývala skoro žádná síla, jen poslední, bledá a sabounká ozvěna života. Připomínal starý dům, ze kterého vystěhovali všechen nábytek a vybavení a který čeká už jen na demolici.

Ačkoliv se autor soustřeďuje výhradně na vztahy je Norské dřevo těžkopádné. Po každé kapitole cítíte malou úlevu, že jste se prokousali o něco dál. Částečně je to zvolenou formou jakéhosi jazyka ulice a částečně volbou tématu. Znuděný hrdina prochází nudnými dny v nudném Japonsku. Celé je to však záměr, aby daleko vzdušněji působily chvilky kdy se dostáváme pryč z města ve kterém hrdina zanechává i svůj nezajímavý život. Tímto způsobem se část po části společně s dospíváním postav dostáváme do finále, které bohužel působí dost pateticky. Hlavní postavě se dostává zmateného prozření a autor ukončuje román intelektuálním povznesením nad společností.

"Mám tě moc rád, Midori."
"Jak moc?"
"Jako medvěd na jaře."
"Jako medvěd na jaře?" zvedla Midori znova hlavu. "Co to má znamenat, jako medvěd na jaře?."
"Představ si, že jdeš na jaře po louce a naproti tobě jde roztomilý medvídě se sametovou srstí a zářivejma očima a povídá ti: Dobrý den, slečno, nešla byste se se mnou válet v trávě? A pak by tě vzalo do náruče a šli byste se natáhnout na kopec porostlej jetelem a leželi byste tak celej den. Co tomu říkáš?"
"Že je to moc hezký."
"Tak takhle moc tě mám rád."

Na tomto místě by mělo být shrnutí a konečný názor, osobně si s tím ale nevím vůbec rady. Nechtěl bych knihu negativně odstřelit, nebyla to ztráta času a vpodstatě jsem si ji užil. Bude to nejspíš pro každého hodně individuální zážitek. Na toto dílo je velice snadné vztahovat své zkušenosti a to bych popsal asi jako největší klad. Může vás překvapit dobře známými pocity a zrcadlit tím vaše zážitky nebo dokonce celé osobnosti.


Norské dřevo

Nakladatel: Odeon edice: Světová knihovna;
Originál: Noruei no mori, překlad: Tomáš Jurkovič
Formát: 304 stran, 20x13cm,
česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2005 (2. vydání)

EDIT BONUS:
Doporučení Tomáše Jurkoviče na další z románů Murakamiho Haruki:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruchie Ruchie | Web | 3. prosince 2010 v 10:53 | Reagovat

Moc pěkná recenze, Syky. Z tebe bude estetik jak vyšitej. A normálně mám chuť si taky přečíst nějakou knížku od japonského autora, ale asi to nebude ani Sputnik, ani Norské dřevo. (No, to Norské dřevo možná...)

2 Ruchie Ruchie | Web | 3. prosince 2010 v 10:55 | Reagovat

Jo, a ještě jsem zapomněla dodat, že máš perfektní vánoční design. :)

3 Sykysan Sykysan | 3. prosince 2010 v 12:28 | Reagovat

Děkuji za dvojtou pochvalu, moc moc!...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO