Květen 2011

Yúzuru - Katarína Kramolišová

26. května 2011 v 14:54 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Jak jsem napsal, tak taky činím. Házím další video z archívu. Tentokrát vás trochu vzdělám prostřednictvím minuloročního Týdne japonské kultury. Video obsahuje jednu árii z japonské opery Yúzuru v podání slovenské pěvkyně Kataríny Kramolišové. Pokud si dobře vzpomínám, tohle nastudování vzniklo při akci "výměnného repertoáru" mezi námi a Japonci. Češi nastudovali jednu japonskou operu (Yúzuru) a naopak Japonci nastudovali jednu operu českou (Dalibora Bedřicha Smetany). Zasvěcení se nám dostalo od organizátora této akce, dirigenta Jana Snítila. Jeho žena pak paní Kramolišovou doprovodila na klávesy. Bohužel moje paměť není tak silná a tak jsem si nezapamatoval její jméno a ani na internetu jsem ho nedohledal. Než se dostanete k videu samotnému, tak se chci ještě omluvit organizátorům Týdne japonské kultury, že jsem je ve videu překřtil na organizátory Dnů japonské kultury. Naštěstí se to navzájem nevylučuje:-D


Dalším videem (nebo souborem videí) měla být přednáška "Manga a její fandové v České republice" od hintzu. To ale nejspíš dropnu, protože jak jsem to tak připravoval, zjistil jsem, že přednáška není kvůli výpadkům kamery zcela kompletní. Maximálně kdyby byl nějaký obrovský zájem. Navíc nevím, jestli bych vůbec dostal povolení to zveřejnit. Takže dál spíš očekávejte zase něco z Advíku: nejspíš úžasnou hru na flétnu šakuhači.

Haruhi taneček ADVÍK 2010

23. května 2011 v 18:34 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
A je to tady. Nemožné se stalo skutečným a já se pustil do zpracovávání rok starých videí. A prvním kouskem musí být nepochybně Haruhi taneček. V reportu jsem sliboval že "se ho co nejdřív pokusím nahrát". O relativitě slovního spojení "co nejřív" se můžete dohadovat v komentářích. Tento kousek z asi půlhodinového materiálu se mi zdál nejvydařenější. Nikdo tam neproběhl, žádný z tanečníků nezastiňoval kameru a ta se pod náporem talentovaných otaku nezřítila z podložky (která byla na nefunkčním repráku - který byl na židličce - která byla na pódiu). Užívejte a šiřte aby se to dostalo i k samotným aktérům.


Jako další snad budou brzo následovat videa ze Dnů japonské kultury 2010.

Asistent detektiva Zbyška

13. května 2011 v 15:37 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Jak jsem se na konci Animefestího reportu zmínil, hodně mě potěšil zájem o exhumování RenAi soutěže. Nejen proto, že jsme se plánovali zapojit (s reverse harémem vážené čtenářky!), ale taky proto, že už teď pilně pracujeme na projektu, který jsme začali z vlastní iniciativy. Pokud by však soutěž byla obnovena, klidně bychom ho tam též šoupli. No a jelikož nám už přípravy vizuální stránky finišují, rád bych vám tento náš výjimečný kousek představil.

Dělá na něm dvoučlenný tým: Já, Sykysan, se starám o vizuální stránku. Kreslím charaktery, dělám coloring i pozadí. Moti se stará o veškeré programování(RenPy) a plánování práce. Společně jsme pak vymysleli scénář a charaktery. Jak z anotace pochopíte, práce na téhle visual novele je neskutečná prdel. Je to absolutní anarchie. Polovina z toho co o tomhle konceptu namluvíme je totální lobotomie, mozkový a duševní průjem. Proto se obáváme, že pro monoho lidí tohle bude dost těžké sousto. Tohle dílko mělo sloužit jako cvičný tábor pro naše skily. Zkoušíme na něm jak taková visual novela vpodstatě pracuje, co můžeme využít originálně a jak si práci co nejefektivněji ulehčit. Měla to být taková motivační rychlokvaška "abychom už něco měli". Časem si nás však charaktery a reálie tak získaly, že se z toho stala srdcová záležitost. No ale honem k té anotaci.

Asistent detektiva Zbyška
Regenbogen je poklidné městečko uprostřed rozlehlých luk. Toto rozkošné království je útočištěm pro všechny bytosti. I když se městečko zdá jako ráj na zemi, není tomu tak.
I zde musí občané čelit různým zločinům a nepravostem. O klid regenbogeňanů se tu stará Detektiv Zbyšek se svým týmem. Tento chrabrý delfín navíc každý rok vybírá jednoho studenta detektivní školy na praxi. Je to neskutečné, ale detektiv si vybral vás! Po dobu 4 týdnů mu budete moci dělat asistenta a učit se tak od experta na slovo vzatého. A máte k tomu ideální příležitost. Ráno vašeho nástupu do praxe je objevena mrtvola mladého jednorožce. Buďte ve střehu, vrah ani detektiv Zbyšek vás nenechají zahálet.

Na konec přikládám exkluzivni First look :-D
Detektivní tým policejní ústředny Regenbogenu, zleva jsou to: Forenzní jednorožec, archivář Standa Panda, detektiv Zbyšek a poslední detektiv v terénu Akakuro Yaoi.

Jedni z obyvatel městečka: svědkové i podezřelí, nikdo nikomu nemůže věřit.

Krakonoke Hime

9. května 2011 v 22:11 | Sykysan |  TVORBA

"Umělec jako bůh stvoření, zůstává ve svém díle, za ním, vedle něho nebo nad ním, neviditelný, přepodstatněný, lhostejný, a stříhá si nehty."
James Joyce - Portrét umělce v jinošských letech.

Jako jeden z mnoha lidí jsem se taky zúčastnil soutěže AMV a pochopitelně se i já chci pochlubit, i když přesnější vyjádření by spíš znělo "Jít s kůži na trh." Pokud samy stříháte určitě si uvědomujete jaký hrozný očistec tohle řemeslo je. Nejspíš se v hodně věcech budeme navzájem ztotožňovat, ale i tak poskytnu svůj pohled na věc. Přiznám se, že sám nechápu co mě tak táhne ke stříhání AMV. Nejspíš je to spojení tří mých srdcových záležitostí. Anime, filmařiny a hudby. Je to zábava a potěšení a pokud se poštěstí a výtvor se někomu líbí, je to zadostiučinění k nezaplacení. Svoje AMV na Animefest 2011 jsem začal stříhat velice pozdě, někdy dva měsíce před uzávěrkou. Původně jsem chtěl na několika AMV pracovat už od prázdnin minulého roku, ale vše ztroskotalo na nulovém technickém zázemí. Nakonec jsem musel vymyslet úplně jiný, jednodušší koncept a sestříhat ho na kamarádově pravěkém notebooku. AMV jsem stříhal celkově 5x. Ano, pokaždé od nuly. Úplně první verze měla 3 minuty, ale neprošla beta testery s tím, že je zbytečně dlouhé. Zkrátil jsem ho tedy na minutu čtyřicet a hned o něco víc prokouklo. Pak se zjistil další problém a to v kvalitě obrazu. Moje největší nemesis...export. Nejvíce z vyzkoušených programů mi vyhovuje Pinnacle, tenhle chlapík je ale k různým formátům přístupný asi jako feministka ke grupáči. Stříhá se mi v něm fantasticky, ale vytáhnout z něj kvalitní video je takřka nemožné. A pokud s ním stříhaté na nějaké šunce, tak se rovnou připravte na to, že hodiny práce se můžou klidně jen tak vypařit. To nám střihačům ostatně přivozuje zajímavé psychické výpadky o kterých by vám mohl hodně povyprávět můj spolubydlící, který tomu byl celému přítomen. A on vám to opravdu povypráví. Poprosil jsem Motiho, aby mi pro tento článeček sepsal tvorbu AMV z pohledu zvěnčí. Podobnost s vámi není vůbec náhodná:-D

"Na Krkonoších vládl od nepaměti Krakonoš. A pod horama se už vystřídalo pánů, že by je jeden nespočítal. No a tohle bylo za časů pána …" Tak přesně tento úryvek má u nás nejblíže k možnému využití pro speciální kód, po kterém bychom se jakožto spící agenti probudili. Za dobu Sykyho stříhání jsme to totiž slyšeli tolikrát, že jen první tóny úvodní znělky tohoto večerníčku v nás vyvolávají sled chemických reakcí, které ústí v neprolomitelný trans doprovázený minimálně lipdubem.
Toto je však nejspíš nevyhnutelná daň za sestříhaní AMVčka. Sykyho stříhání však bylo doprovázeno daleko větším množstvím strastí a bolesti, než je jsem si myslel, že takové AMVčkaře mohou ve stříhání potkat. Z pohledu severské mytologie by pak každý AMVčkař, který by umřel při stříhání, měl získat své právoplatné místo ve Valhale a už do konce věků se těšit ze statečné a ušlechtilé smrti o které si kdejaký bojovník může jen zdát.
Abych to trochu přiblížil. Nejednou se mi stalo, že jsem byl svědkem ošklivého násilí na bezbranném. Jakožto ale správně vychovaný člověk jsem schopný přehodit zodpovědnost na nějakou fiktivní vhodnější postavu a bez obav odejít. Pohled na Sykyho mě však nenechal chladným. Bezbranná želvička, do které zlý tyranský kluk ustavičně šťourá klackem. Až jednou za čas (občas za čas v řádech minut) želvička Syky vybuchne rozčilením. Odkloní se od monitoru, několikrát zběsile zamává rukama, při čem skroucený obličej připomíná snahu vcucnout sama sebe dovnitř. V očích se mu mísí vztek s beznadějí. S beznadějí rovnou dvojího druhu. Jednak je to beznaděj z nespolupracujícího stříhacího programu a zadruhé pak beznaděj z nemožnosti se ventilovat, protože stříhal na mém notebooku. Ten musel ve svých myšlenkách roztřískat snad nespočetněkrát a to takovými způsoby, před kterými by i otřelí milovníci hororu zavírali oči zhnusením.
A co bylo na celém jeho snažení nejhorší? Nejen to, že kvůli všem možným technickým potížím, jaké si dokážete představit, je AMV které vidíte nějakým čtvrtým pokusem a asi čtyřicátým exportem, ale navíc u toho neumřel. A tím si bude muset své místo ve Valhale vysloužit důstojnou smrtí, snad už u druhého AMVčka.


Tak směle pouštějte a ještě směle kritizujte. Budu rád za každý komentář, i ten haterský:-)




Animefest 2011

9. května 2011 v 11:22 | Sykysan |  REPORTY

Mám Animefest rád. Mám ho tak rád, že bych ho vzal na pěknou večeři při svíčkách, vyvezl bych ho v autě na vyhlídku kde bychom společně pozorovali hvězdy popíjejíc lahev dobrého veltlínu a pak, kdyby chtěl, bychom se krásně pomilovali při východu slunce. Proto jsem se po strašidelném Advíku 2010 rozhodl, že ať se stane cokoliv, vychválím Animefest 2011 ať se děje co chce. Bohužel i letos mi ale některé drobnosti dokázali rozladit náladu i přes tak optimistickou vizi. Naštěstí toho bylo míň než minulý rok a né v moc velkém měřítku. Ale člověk se bojí něco napsat. Když účastník neupozorní na chyby tak je špatný, protože neposkytne dostatečnou zpětnou vazbu "a pak se nemá divit", ale když upozorní tak je špatný, protože je nevděčník a brblal "nic o tom neví a ať si zkusí con pro XY lidí organizovat sám!". Nebo je pro změnu nařčen z blogískování. Já nejsem Květomila Lásková ze Sluníčkové lhoty, nebojím se být kritický, ale radost mi to taky nedělá. To jen pro začátek reportu obhajoba, ale možná zbytečná, protože se asi ani pořádně "nerozjedu".Tak jdeme na to...



Pro nedočkavce a čtenáře co si přišli přečíst jen konkrétní odstavce píšu souhrn bodů programu, kterých jsem se zúčastnil: Zahájení, 5 centimetrů za sekundu, Vyhlášení webových soutěží, Loups=Garous, Touhou, Studio SHAFT, Pět důvodů, proč japonské hry nejsou jen pro Japonce, Šinko a kouzelná šošolka, Crossdressing, Malé divadlo kjógenu, Přidej se k nám, Proč se praotec Japonec spletl, Interweb a 4chan, Dům z malých kostek/O dívce, která proskočila časem, Procházka světem mangy pro dívky, Trigun: Rachot v Badlands, Zakončení conu.

Pátek:

Letos poprvé jsme si mohli se sekundantem vyzkoušet pohodlí, které poskytuje vlastní bydlení v Brně. Už tu něco kolem roku bydlíme a mít možnost se uchýlit do vlastní postele je opravdu k nezaplacení (né že by byl tvůj gauč špatný Ruchie, určitě chápeš;-). To se celkově promítlo do energie, kterou jsem do AF11 vkládal, stihl jsem toho víc.
Registrace proběhla tradičně někde mezi jednou až sedmnácti vteřinami. V tomhle se může s Animefestem měřit jen Akicon se svou minutou odbavení. Letos mě hodně zamrzel chabý výběr z přívěsků. Nejenom že nebyly moc rozmanité, ale taky nebyly ničím zajímave, takže jsem přenechal svou klíčenku někomu méně rozmazlenému. Po odbavení přišlo krátké zevlování před oficiálním zahájením festu, při kterém byla možnost prošmejdit překvapivě nabité stánky. Konečně byl dostatek Black Rock Shooter merchardisingu a tak jsem nakoupil svůj první wallscroll s tímto motivem. Do příště se musí ještě stánkaři polepšit s trošku rozmanitějším výběrem Vocaloid tématu, to mi trochu chybělo. Perličkou pak byl nález placky s motivem Shoujo Kakumei Utena. V něco takového jsem ani nedoufal, příjemné překvapení. Následoval přesun do sálu, kde mělo co nevidět začít oficiální zahájení Animefestu. No nebudu to protahovat, každý rok je to stejné, všichni to známe. Co smíme/nesmíme a sponzoři. Naprosto výjmečným a dojemným momentem byla minuta ticha za oběti březnového zemětřesení. Tam jsem se projevil jako ultimátní cíťa a cítil jsem se hodně pateticky spojený opravdu s každým v sále. Plavno a rychle se přešlo k jednomu z hlavních bodů celého conu. Promítání soutěžních AMV. Hned na začátek říkám, že osobně jsem byl z oficiálního výběru trochu zklamaný. Myslím, že na úkor některých maďarských AMV utrpělo pár českých. Za velkou chybu považuju nezařazení Narutovského kousku s perfektním konceptem, střihem a vhodně vybraným tématem. Rozhodně by ostudu neudělal, naopak, nejmíň dvěma maďarským "halabala" AMV nakopává pr...ocesor. Letošní AMV soutěž té minuloroční bohužel nesahá ani po kotníky. Neobjevilo se ani jedno originální, natožpak odvážné AMV, ale zas abych jen nebručel, sešlo se hodně alespoň nadprůměrných. Za vyzdvižení stojí především Gurren Laganovský Flash a famózně atmosférické polské Samurai Champloo. Abych to shrnul: letos to bylo a přitom hodně nebylo just passing by (modří vědí). Po AMV sprše přišlo promítaní mého milovaného 5cm za sekundu. Vyjimečný anime kousek přišel uvést wolfii/nya-chan a já se po pár větách zeptal svého sekundanta "Wolfii je Grekův syn?". Opravdu mi to přišlo do očí bijící a vtipné. Podobný akcent i stavby vět. Přišlo mi hodně milé vidět jak se přednášející navzájem pozitivně ovlivňují. V duchu jsem se tomu pousmál a nechal si v další hodince připomenout jakým úžasným skvostem 5cm je. No tedy...nejdříve ne. Hled při prvním promítání došlo "nečekaně" na technické obtíže a tak se díky zvukové chybě stala z jemného příběhu o pomíjivosti lásky odysea o dvou zamilovaných goualdích death-metal zpěvácích. Hodně roztomilá a vtipná chyba (kdyby takovéto technické obtíže byly všechny, ani by mi to nevadilo, bohužel tomu tak není). Naštěstí vyřešení problému netrvalo zas tak dlouho. V příjemně melancholickém rozpoložení nastoupilo na řadu Vyhlášení webových soutěží. Tady jsem si přišel poslechnout především výsledky Fanfikcí, jelikož jsem se také zúčastňoval. Z výběru poroty jsem byl poměrně překvapený, ale je fakt, že letos to bylo hodně napráskané a vyrovnané. Po fanfikcích přišlo shrnutí webových soutěží kde se párkrát zmínil i můj nick a já si teď hrdě můžu odškrtnout bod svého plánu Zúčastnit se co nejvíce soutěží na stránkách Animefestu (především proto, že jsem byl zmíněn mezi třemi nejaktivnějšími otaku:-) I když vlastně nemám být na co hrdý, tak stejně jsem. Hodně aktivní jsem začal být někdy minulý rok, když jsem si na dnech japonské kultury od hintzua vyslechl, že dívky jsou v naší komunitě ty aktivnější a tvořivější. Moje ješitnost s tím pochopitelně nesouhlasila a tak mám tu čest prohlásit, že třemi nejaktivnějšími otaku na stránkách animefestu jsou muži (alespoň částečnš:-D ). No tak dál. Málem jsem zapomněl napsat o dobročinné aukci. Moc mě nezaujala, nebylo to tak napínavé jako minulý rok u obrazu Darkseny, ale i tak se vybralo něco přes 5 tisíc. Sláva otaku. Stále v příjemném rozpoložení přišlo promítání dost rozporuplného Loups=Garous. Na film jsem se po traileru hodně těšil, ale byl zbytečně rozvleklý a hodně mě otravovalo, že ani sám nevěděl co za žánr vlastně je. Trapná pointa a průměrná animace tomu moc nepřidaly. Po filmu nás neplánovaně vyhnali kvůli větrání. To nakonec způsobilo, že jsem se nedostavil na hintzuovu přednášku Po čem ženy touží. Původně jsem to v plánu měl, ale Stephanie Meyerová opravdu není můj pytlík krevní transfuze a i když mám upírskou tématiku docela dost rád, neměl jsem moc odvahu na epic battle mezi Hellsingem a Upířími deníky. Aby mě něco takového zaujalo musela by tam být aspoň zmínka o Buffy nebo True Blood a to se asi pravděpodobně nestalo. Pokud bude k dispozici záznam, rád se nechám překvapit. Tady můj program pro pátek končí. Odjíždím se najíst a vyspat domů.

Sobota:
Sprcha po ránu, to je něco, co vám Animefest velice zpříjemní. Přijít v sobotu ráno na fest vyspaný a najezený, to byla pro mě taky novinka. Cosplayeři a lolitky najednou nejsou tak nepříjemní, pohled není tak rozmazaný. Prvním bodem programu v sobotu pro mě bylo Nya-chanovo Touhou. Konečně osvěta o tomto fenoménu dorazila i k nám. Čekal jsem od ní opravdu hodně a v programu jsem ji měl zvýrazněnou víc než jiné. Bohužel nedopadla podle očekávání. Nebyla špatná, ale nebyla zdaleka ani dobrá. Bylo to velice suché shrnutí lehce dohledatelných informací bez šťávy, bez nějaké zajímavé vychytávky. Na české wikipedii vpodstatě najdete totožné informace a nemusíte kvůli tomu chodit na Animefest. Možná ale zpětně vypadá Touhou hůř, protože vedle diamantově vybroušené záři přednášky Studio SHAFT prostě nevynikne.
S Grekem/přednášejícím jsem si prošel zajímavým vývojem. Od totálního opovržení, kdy mi bylo nepříjemné i kolem něj projít, přes vlažné akceptování nasledované překvapivým prozřením až po bezmezné zbožňování, které zatím přetrvává. Jeho přednášky jsem si časem velmi oblíbil a letošní ročník tomu nasadil korunu. Nemá smysl vykládat, že to byla perfektně připravená práce. Zábavná, informativní, poučná, vtipná...bezchybná. Na to že má Animefest krizi středního věku, hodně dobrý. Zatímco hintzu shodil vlasy(a tím se vyloučil z našeho klubu koňských ohonů a vyměnil ho za klub dvojníků Standy Hložka) Grek nebyl pozadu a shodil plnovous. Ubralo mu to 10 let a tím mírně narušil konspirační teorii o tom, že je Nya-chanovým otcem. Nevím jak často to dělá, ale já ho tak viděl poprvé. Příjemně spokojení jsme se po SHAFTu věnovali procházení po stáncích, proběhla nějaká strava a hlavně nákup mangy u Zoneru. Domů jsem so odnesl třetí volume Spirály, páty Kjóko a novinku Polibek katany. U té chvilku zůstanu, protože jsem měl v plánu zajít i na křest, ale ten se nějak kvůli zpoždění programu nekonal nebo byl posunutý, nevím. Hodně mě to mrzelo, takže pokud se najde nějaká hodná duše, která na něm byla, tak prosím do komentářů napište jaké to bylo. V tomhle čase (někdy kolem jedné hodiny odpolední) už se stačil projevit jeden ze zásadních nedostatků programu, a to větrání. Samotné větrání bylo fantastické a osvěžující, horší už byla organizace. Mladí ORGové byli dost neschopní a neprůrazní a tak se vyhazování lidí ze sálů někdy neskutečně protáhlo (a to nemluvím o tom dostat lidi úplně ven z kina, to už je úplně šílenství). Přitom by stačilo vyrobit větší ceduli s nápisem "VĚTRÁNÍ" a projí se s ní po Scale. A né posílat oprsklé puberťáky. Nebo úplně nejlépe těsně po skončení přednášky nebo promítání hodit magická slova o větrání na plátno, zbytek se nalepí sám. Pochopitelně nevím jak by to fungovalo v praxi, ale předpokládám, že čas by to ušetřilo. To jen poznámka k věci, jedeme dál. 5 důvodů, proč japonské hry nejsou jen pro Japonce. Moc pěkně postavená přednáška nijak nevybočující z průměru. Koncept docela pěkně postavený na v názvu zmíněných pěti důvodech, které perfektně pokryly zásadní náskok, který mají japonci před světem. Přednáška se tak asi neměla jmenovat "...proč japonské hry nejsou jen pro Japonce", ale spíš "Pět důvodu proč jsou japonské hry výjimečnější".

Jako kontrast k přednášce proběhlo hned po ní promítání skvělého filmu Šinko a kouzelná šošolka(Mai Mai Miracle). Líbezný příběh o dětství mě chytl za srdce a tady si člověk uvědomí, v čem je Animefest opravdu špička. Promítaní takových skvostů se stalo standartem. Což je neskutečné. Máme šanci vidět ty nejlepší anime přímo na plátně, to je sen. Tohle nikde jinde nedostanete (domnívam se, že snad ani v blízkém zahraničí ne). Další technická pauza a po návratu kousek druhého dílu fantastické Kuragehime (můžu jen doporučit). A honem na Crossdressing. Po pár letech objížnědí conů se naučíte jednu zásadní věc. Přestanete chodit na zajímavě znějící přednášky (které bývají snad nějakým prokletím vždycky otřesné) a začnete v programech vyhledávat spíš nicky přednášejících. Tohle pravidlo platí u přednášející Lusi skoro nejvíc. Lusi je prostě neotřesitelná jistota perfektně připravené a zajímavé přednášky. Kdybych v programu našel přednášku "Rituální vraždy batolat s názornou ukázkou" a byla by pod ní podepsaná ona, ani bych nemrkl a vyrazil. A právě proto jsem se dostal na přednášku o Crossdressingu. Téma, které mě vlastně vůbec nezajímá, ale i tak jsem se bavil. Trošku frustrující (předevšim pro samotnou Lusi) byly technické obtíže s videoukázkami. V promítací místnosti seděl nejspíš sprominutím hňup. Nejen, že si nedokázal poradit s videem(to by vlastně vůbec nevadilo, to už je tradiční součást festu), ale taky do přešdnášky zasahoval trápným hesly, které na plátno vhazoval pomocí texťáku. Něco takového udělat přednášejícímu, to je fakt na profackování. U samotné přednášky jako takové jsem se hodně bavil (zúčastnil jsem se i "průzkumu", který Lusi připravila ještě předtím na netu). Ke spokojenosti mi opravdu stačí dobře provedená práce, nezáleží na tématu. Uvědomil jsem si tam ale jednu věc. Lusi má na svoje přednášky vpodstatě jeden mustr do kterého jen naháže sesbírané informace, takže se bojím, že příště už by to mohlo působit nudně a předvídatelně. Trochu oživení konceptu by asi neuškodilo. Hups a rychle na kjógen. Do Bakaly jsem se dostal se spožděním a i tak jsem čekal půl hodiny než nás pustili do sálu. Trošku otrava. To, že jsou Malé divadlo kjógenu moji velcí oblíbenci nemusím dodávat. Proto mě zarazila nulová osvěta mezi návštěvníky. Na dotaz, kdo kjógen ještě neviděl se zvedl prales rukou. Docela překvápko. Překvapivé taky byly vlažné reakce na kjogen. Nevím jestli to bylo psychickou i fyzickou únavou, ale atmosféra nebyla tak rozjařená jako na jiných představeních. Po kjógenu přišlo další divadlo, tentokrát ale amatérské. Skupina AAA and girls připravili (a jak samy oznámili) horkou jehlou sešité divadelní představení na motivy hry/anime Valkyria Chronicles. Tady jsem myslel, že to totalně setřu a udělám si z cosplayerů srandu, ale překvapivě to bylo docela roztomilé a zábavné. Pochopitelně si musíte přimyslet trému a někdy opravdu šíleně amatérské herectví (u někoho zase spíš trapné přehrávání), ale i tak jsem se vlastně hodně bavil. Snad se nám tu rodí nějaká tradice. Doufám ale, že se to nezasekne na dobrovolnictví a exhibování cosplayerů a ujme se toho nějaký schopný org a sestaví talentovaný tým. Pak by to určitě smysl mělo, protože to má opravdu veliký potenciál. Po divadelním překvápku dorazil na pódium nekomimi Jimmy Fallon v kimonu. Bylo to moje první setkání s Prasátkem, tak jsem byl zmatenej nó. Proč se praotec Japonec spletl nám Prasátko vysvětlil záhy. Fantastická, odborná přednáška, profesionálně připravená a nabitá informacemi. Mohla by se objevit někde na netu, aby poučila všechny čtenáře Blesku o zemětřesení v Japonsku a hrozbě radiace. Víc nemusím dodávat. Na pódium skočil pohledný blonďáček a já začal vyhlížet Adélu Banášovou, protože přednášející Koki vypadá a mluví úplně jako Sajfa. Přednáška Interweb a 4chan jako taková byla vpodstatě naprosto katastrofická. Nedozvěděl jsem se vůbec nic. Ale přitom jsem se celou dobu trvání přednášky smál. Powerpoint byl napraný megavtipnými obrázky a videi. Pro příště je moderátor úplně zbytečny. Stačí promítnou na plátno, publikum už si s tím poradí. To byl můj poslední sobotní bod programu a vyrážím směr Vinohrady.

Neděle:
Po nabíjejícím spánku jsme dorazili na promítaní Domu z malých kostek a Dívky co proskočila časem. Oba filmečky už jsem dřív viděl a tak mě neměly čím překvapit. Přesto jsem byl z opětovného shlédnutí Toki wo kakeru shoujo hodně nadšený. Je to fantastický film, který by neměl žádný otaku minout (a další potvrzení Animefestí kvalitativní krutovlády). Příjemně naladěni jsme pokračovali v opravdu dobré přednášce Procházka světem mangy pro dívky. Dokonce jsem si nějaké dva tituly i zapsal a kouknu se po nich. Přednáška byla klasicky sestavena (historie, žánry a zásadní tituly). Informačně byla opravdu nabitá věcmi, které jsem vůbec nevěděl. Pootevřelo mi to vrátka manga průmyslu zase o něco víc. Zbytečné možná bylo vysvětlováni definic shoujo, shonen anebo i volume. Ale kdo ví, třeba se v sále našel někdo úplně neposkvrněný. Po ukončení přednášky se na nic nečekalo a rovnou se spustil ode mě velice očekávaný Trigun film. Na zakončení to bylo naprosto perfektní. Celou stopáž se 100% sálu nahlas smálo a ještě to probudilo návštěvníky umírající únavou. Scénaristicky to tedy trochu pokulhávalo. Holt to byla jen natažená průměrnější epizoda série. Animace fantastická, ale nějaké kulervoucí akce jsme se nedočkali. Nabití energií po filmu přišlo málo očekávané zakončení. Podle organizátorů se sešlo neskutečných 1600+ navštěvníků, znovu se poděkovalo sponzorům a přešlo se na tradiční pokládání otázek. Těšit se můžeme znovu na zahraniční hosty (tentokrát snad i z řad mangaků) a pochopitelně další skvělá promítání. Hodně mě potěšila otázka, která se zajímala o budoucnost Ren Ai soutěže. Na tento animefest jsme visual novelu připravovali, ale pak se k nám dostalo, že soutěž se vůbec vyhlašovat nebude. Proto mě potěšila jiskřička naděje a snad se na další ročník vyhlášení dočkáme. Čím dřív tím líp.

Z psaní reportu jsem teď vyfluslý, takže už si nevzpomínám co dál bych dodal. Organizátorům děkuji a mně teď začíná další roční žití ze dne na den až do května přístího roku ;-D . Všem se omlouvám za případné překlepy a gramatické chyby. Článek opravím někdy v průběhu života.
SEO