Advík 2011

1. srpna 2011 v 17:00 | Sykysan |  REPORTY
Po Advíku 2010 jsem byl rozhodnutý, že se tam už nikdy nepodívám. Pak ale přišla zpráva o částečné změně vedení a s ním jiskra naděje. Přes rok prolétlo webem pár příslibů a ujištění a najednou se nezdála vyhlídka na Advík tak zamračená. Ale nepředbíhejme! Po čase jsem se na Advík začal hodně těšit. Nadšení ale postupně upadalo, vystřídala ho mírná ignorace a nebýt faktu, že jsme se letos na programu Advíku s mým sekundantem trochu podíleli, nejspíš bych se na něj asi nevydal. Na místě už mi to pak bylo úplně ukradené. S takovým přístupem mě snad už nemůže nic zklamat, byl to v podstatě dobrý začátek. Před celým reportem však chci napsat, že letošní Advík byl skvělý, i když to možná na mnoha místech textu nebude moc znát. Tak jdeme na to...

Sykysanův Advík 2011 v programových bodech: Castlevania aneb ne-RPG hry s RPG prvky( Yuffie), O historii RPG a videoher obecně (Yuffie), Titulky vs. dabing, překlad vs. originál (Drakarn), Manga průmysl (Saint), Yuri jako prvek fanservisu (Wolfii), Pokémon: průlet herní historií (Yuffie), Monster (promítání), Naruto křest (Crew), Jak udělat con (Storyteller), Tokyo Game Show (Michael Myllnar z Bonuswebu), AMV soutěž, Shin Megami Tensei (Laharl + Orochi), Hlasování o nejoblíbenějšího pokémona a digimona (Yuffie), Úvod do Visual novels a Beseda o Visual novelách (drakarn a Tyruss), Herní výstavy (Pavel Dobrovský z Levelu), RPG kvíz (soutěž, Yuffie), Top 20 největších padouchů J-RPG (Laharl + Orochi), Křest Vějíře 3, Vampire hunter D: Bloodlust (promítání), Tombola, RPG naživo (hra), Homosexuálové ve videohrách (Yuffie)...

Čtvrtek:
V Praze jsme se ubytovali u mé tety ve fantastickém rustikálním bytě (protože s místy na stanování nebylo až do poslední chvíle jasno). V té skříni u které jsem spal je stoprocentně Narnie! Z okna jsme měli krásný výhled na tančící dům a všechno se zdálo být krásným. Po uvelebení jsme se vydali směr Háje a šup na KC Zahrada. Slibované zkrácení čekání na odbavení se bohužel nekonalo (my zaznamenali hodinu a půl čekání). Ale aspoň jsme měli možnost zažít ve frontě pár formativních zážitků. Třeba zjištění, že fronty jsou na několika úrovních mezidimenzionální a na několika místech zárověň se neustále zvětšuje počet lidí(na konci fronty to není!). Formováni jsme byly taky depresivní dívkou ze Staff Advíku, která se neustále dožadovala nějaké uličky a kterou pak obyvatelé fronty trefně přejmenovali na "Slečnu Uličku". Že se na samotném odbavování aktivně podíleli většinu času jen dva orgové, to je docela masakr. Zvlášť, když to chvilkama vypadalo, že je více orgů než samotných návštěvníků (slušivá trička nešla přehlédnout). Nu což, byl jsem připraven na nejhorší. Později vás však naštve fakt, že díky neefektivnímu odbavování utrpí samotný program. Automaticky jsme zamířili na přednášku o Castlevanii od Yuffie. Jaké bylo překvapení když jsme do sálu přišli jako druhý a třetí dívák. V závěsu za námi se dostavili ještě tři šťastlivci a tak se nás na přednášce sešlo neskutečných 6 lidí. Yuffie se nenechala vyvést z rovnováhy a s přehledem takovýto neuvěřitelný dav dokázala ukočírovat. Její přednáška byla (jak jinak) vtipná, informativní a svižná. Po ní se nám vytvořila chvilka na povinné korzování po promenádě, kde jsme si prohlédli stánky s mangou a vším tím co už známe nazpaměť z dřívějších let (nebyla Madoka, ani jedna!). V tomto čase je fronta stále kdesi v zatáčce a mizí do nekonečna. Vypromenádovaní jsme se vrátili zpět do Games salónu a znovu na Yuffie. Zopakovali jsme si konzolovou videoherní historii, společně se vysmáli x-boxům a znovu si připomněli jak pestrý může být život videoherního hráče. Kvůli časovému skluzu jsme se nedostali na Wandu s Kalinou a jejich Dívky se zbraněmi. To mě naštěstí nemrzelo, protože jsme se díky tomu výborně nadlábli naprosto úžasným sushi, které bylo za moc pěkných 100,- k mání hned před vchodem do KC Zahrada. Chybou byl poslední bod našeho čtvrtečního programu - Titulky vs dabing, překlad vs originál. Dali jsme šanci Drakarnovi, aby nás vyvedl z omylu, že jsou jeho přednášky nezáživné a špatné. Znovu jsme však z jeho přednášky odcházeli v půlce - přesvědčeni o opaku. Nebyl jsem zvědavý na hodinové citování fuxoftova blogu. Následoval přesun do Narnie, sprcha a spánek.

Pátek:
Kvalitně vyspaní a příjemně nasnídaní jsme se ladným krokem baletek znovu dostavili na místo konání Advíku. Jelikož Storytellerovu přednášku Jak udělat con přeložili, naskytla se možnost vyslechnout si Saintův Manga průmysl. Byl to krásný start pátečního programu. Takhle má vypadat správná přednáška. Byla napráskaná zajímavými informacemi o anime a manga průmyslu, doplněna o osobní zkušenosti samotného přednášejícího. Měla moc pěkných a svěžích 30 minut (+ 20 minut improvizace). Důkaz, že není potřeba těch padesát minut vyhrazených na přednášku zaplácat blbostma, jen aby tam něco bylo. Jak se taky potvrdilo na další přednášce od Wolfiiho. Yuri jako prvek fanservisu byla hodně originální a v naších luzích skoro až převratná přednáška, protože se konečně někdo odhodlal vzít nějaké téma z trochu jiné perspektivy. Byla moc pěkně logicky poskládaná, doplněna příjemným přednesem a hlavně taky nebyla zbytečně přetažená. Škoda, že programové schéma Advíku nedává možnost jen pro půlhodinkové bloky. Myslím, že by to kvalitu přednášek rapidně zvedlo. Znovu jsem zamířili na naši jistotu jménem Yuffie. Provedla nás totiž pokémoní herní historií. Zase se budu opakovat, ale Yuffie je bohyně přednášení. Tahle přednáška se řadí k těm z informativnějších. Hodně se věnovala netradičním pokémoním hrám a zajímavostem z pokémoního univerza celkově a prostě...úžasná přednáška.
Yuffie v akci.

Pak bylo promítání fámózně atmosférického Monster. Tohle anime jsem si tak nějak šetřil na horší časy, ale neodolal jsem možnosti kouknout se na první tři díly na plátně. Podpořeno superkvalitním Totaňáckým fansubem se tohle promítání stalo jedním z nejlepších jaké jsem zatím zažil. Po promítání mi byla programem dovolena chvilka na stravu a doplnění tekutin a tak jsem ji náležitě využil. Utřel jsem si krev co mi začala vytékat z uší, když jsem procházel kolem Karaoke soutěže a zamířil na křest českého vydání Naruta. Byla to vůbec pravda? Opravdu jsem seděl na křestu ČESKÉHO VYDÁNÍ NARUTA??? Ano, i takové zázraky se stávají. Crew mě neustále dokáží překvapit. A na tom, jak úžasně se o Naruta postarali ukázali, jakými komixovými titány jsou. I když jsem si je představoval vždycky spíš jako elfy, tak táhnou především k podobě bývalých členů metalové kapely. Proneslo se pár slov o práci, o domluvě s japonci a pak proběhl samotný pseudokřest. Všechno hezky na pohodu, bylo to příjemné. Dál jsme utíkali na přehozené Jak udělat con. Důvod vzniku přednášky byl prostý. To, že si mnoho návštěvníků stěžuje na organizační složky samotných festů. A tak si Storyteller řekl, že všem ukáže jak složítá taková práce je. Teda všem...těm osmi lidem co na ni přišli. Byla díky tomu docela hezky domácká. Sestavena logicky, hodně polopatě a navíc podpořena zkušeností z první ruky. A ještě navíc tam sekundovalo hned několik dalších lidí z řad organizátorů. Jakože, ukočírovat alespoň částečně takový Advík si zaslouží velký RESPEKT, ale některé věci prostě jsou organizačně naprosto nezvládnuty a nezmění na tom faktu ani když se stokrát zopakuje, že con je těžké udělat a že si toho nikdo neváží. Jak můžete vidět, já jsem samozřejmě vždycky ten první co si nejvíc stěžuje. A samozřejmě si myslím, že mám pravdu. Sám bych přitom něco takového absolutně neustál, ale taky se nehrnu do dělání conů. A to je pravděpodobně problém conů celkově. Zástupy neschopných lidí co si myslí, že organizace spočíva v komandování návštěvníků. Nadávky a osočování pak padají třeba i na lidi, kteří si to vůbec nezaslouží. Světlem naděje je vždy takovéto posezení s někým inteligentním a asertivním (což Storyletter je a řadí se k těm nejlepším organizátorům u nás vůbec). Nechci se o tom moc rozepisovat, protože je to velmi složité a choulostivé téma, do kterého navíc zas tak nevidím, ale alespoň se mu snažím porozumět. Chtělo by to opravdu mezi lidi něják rozšířit osvětu. (P.S. - před přednášejícím se neustále míhala nějaká oranžová šmouha s nudlema...tu mařku bych nejspíš popostrčil do do žhavé lávy Mordoru, rušila velice profesionálně a vytrvale.)
My a legendární odpadkové koše ve Sci-Fi Salónu.

V šest večer jsme se pak dostali na Tokyo Game Show od zástupce Bonuswebu Michaela Myllnara. Bylo to spíš takové vyprávění s fotodokumentací než přednáška. Čas to byl strávený docela příjemně, ale nezanechal moc velký dojem a vyšuměl téměř okamžitě. Po tomto bodu jsme tryskem vyrazili na AMV soutěž, něco co jsme pochopitelně nemohli minout. Nebudu to protahovat a hned napíšu, že advíkovská AMV dále udržují naši scénu v trapném podprůměru. Ano, lehce nás pohladilo Wolfiiho tradičně kvalitní(ale taky profláklé) Angel Beats a výborné Baccano AMV, ale jinak sé dál rozmáhá rakovina jménem Hellsing AMV a potvrzuje se, že když vezmete populární anime a přidáte k němu českou písníčku, tak je to vždycky úžasná řachanda, nehledě na to jak moc je prvoplánová. A ještě něco...a na tohle si zapnu caps lock...JAK JE MOŽNÝ, ŽE DO SOUTĚŽE PROJDE AMV, KTERÉ MÁ V SOBĚ HARDSUB A LOGO STANICE...A TO U JEDNOHO PŘÍPADU DOKONCE PO VĚTŠINU ČASU! No prostě trapas...Jarníku, vrať se! Mírně rozesmutnělí jsme se začali přesunovat na Grekův fanservis, ale stála se na něj fronta tak dlouhá, že jsme to vzdali a vyzkoušeli Shin Megami Tensei od dvojčat(?) Orochiho a Laharla. Takhle...nevím jestli to byla nervozita nebo nedostatečná připravenost, ale kompozice a smysl téhle přednášky mi nějak unikl. Hned na úvod padla otázka, jaké všechny hry ze série Shin Megami Tensei jsme hráli. No samozřejmě že jenom Personu. To však bylo přijato tak nějak nemile, přičemž mi vůbec nedocházelo proč. Přednáška totiž byla stavěna jako chronologický výčet titulů a nějaké informace o nich. Takže přesně to co nezasvěcený posluchač potřebuje slyšet. Informačně byla přednáška výborná, ale formálně to bylo dost unylé, dokonce až s nepříjemným nátlakem. Kluci se drží v takovém nejistém průměru. V porovnání s Yuffie je to prostě slabota, ale zase když vedle nich postavíte Drakarna, tak se dají najednou ocenit daleko víc. Rozhodně je tam potenciál (ale jak se ukáže později, nejspíš hodně těžko dolovatelný. Navíc jsem měl možnost nahlédnout do materiálů k přípravě přednášky a byla připravena skvěle, takže je to někde jinde). No přejdu na zlatý hřeb večera, hlasování o nejlepšího Pokémona a Digimona. Z nominovaných příšerek jsme měli vybrat tři nejoblíbenější. Jednoduché jako facka. Atmosféra tam byla neskutečně uvolněná a naplněná energií. Připadal jsem si jak s partou dobrých přátel u telky v obýváku. Všichni prohazovali vtipné hlášky, skandovalo se u těch nejoblíbenějších pokémonů, interakce byla na 150%. Nádherné ukončení pátečního programu. Narnie, hygiena, spánek.

Sobota:
Drakarn. Je to možný? Ja jsem ochoten jít znovu na něco pod čím je podepsaný. No není se čemu divit. Téma je tak přitažlivé, že to prostě jinak nešlo. Šlo totiž o Úvod do Visual Novel. Děcka týjo a ono to docela vyšlo. Nevím čím to bylo, jestli vydatnou pomocí druhého přednášejícího Tyrusse nebo prostě dobrou konjunkcí planet, ale přednáška byla docela povedená, i když informačně mi neposkytla vůbec nic. Na ni byla hned navazující "beseda" (pánove by si mohli zjistit co to vlastně beseda je, ať zbytečně nemystifikují), která původní přednášku skvěle doplnila doporučením zajímavých titulů. Dobře strávené dvě hodinky, i když příšte bych se vyvaroval tolika spoilerům. Já vím, že jste to hrozně mockrát přehráli a jste prostě borci, ale tohle se nedělá. Následoval takový podraz a překvapení v jednom. V programu byla napsána přednáška na téma Herní výstavy. Než samotná přednáška začala, tak jsme si měli možnost vydatně očuchat Jarníka, protože seděl přimo před námi!!! Popíjel nektar ambrózie a jeho aura byla tak zářivá, že jsme měli trošku problém vidět na plátno, ale to vůbec nevadilo. Neustále jsme kontrolovali jestli mu nevypadl jeden z jeho zlatých vlasů...nevypadl. Neochotně jsme přesunuli pozornost k programu. Známá Levelová pesóna Pavel Dobrovský usoudil, že téma herních výstav je dostatečně vytěžené (a to mu musíme dát jednoznačně za pravdu) a tak si přivezl přednášku jinou. No rozhodně udělal dobře, protože byla jednou z nejlepších na Advíku. Přednáška to byla pro mě osobně dost svěží, o herním sběratelství. Celou stopáž bylo cítít jak neuvěřitelný je to profesionál, zahrnul nás ohromnou spousou informací, kterým perfektně rozuměl (na Advíku věc donedávna nevídaná). A další potvrzení, že Games salon byl letos (znovu) tou nejlepší/nejkvalitnější linkou..........teda vlastně. Po téhle přednášce jsem zůstal sedět a odbyl jsem si svůj první (tradiční) RPG kvíz, k tomu nic moc není co říct, je to vtipné a pěkně to osvěží program mezi přednáškami. Ale teď se připravte, protože budu psát o nejhorší přednášce Advíku, která tak trochu narušuje předchozí větu o kvalitě Games salonu, protože se v něm odehrála. Kluci Laharl a Orochi jsou opravdu velcí sympaťáci a mě neskutečně mrzí, že to dopadlo tak jak to dopadlo, ale napsat to musím. Top 20 největších padouchů JRPG bylo dantovským utrpením, ukázkově nezvládnutá přednáška trvající asi jen 25 minut a pak zoufale udržovaná při životě vynucenou interakcí s návštěvníky. Přišlo mi, že ani oni sami nevěděli co v tom power pointu mají, často si mezi sebou zbaběle předávali slovo zatlačeni do rohu svou vlastní neschopností. Jak jsem psal, potenciál mají, ale jsou trestuhodně nevzdělaní co se obyčejného vystupování týče. Neví co chtějí přednáškou předat a na koho ji vlastně cílí. Smutné, ale lehce odstranitelné. Pak přišla chvilka nervózního čekání, protože následoval křest Vějíře 3. A jak už možná někteří z vás víte, letos jsem se jako scénárista na jednom kousku podílel a tak jsem se překvapivě neocitl na židličkách pro návštěvníky, ale těch pro autory. A to bylo vlastně jediným rozdílem oproti minulému roku. Křest a následná autogramiáda proběbla úplně stejně jako minulý rok. Velice důstojně a v pohodové atmosféře. Možná trošku zamrzelo, že křest šoupli (stejně jako křest Naruta) do těch nejšpinavějších prostor v KC Zahrada. Nepíšu to kvůli sobě, ale kvůli Vějíři samotnému, zasloužil by si něco lepšího. Ale to je vpodstatě jen detail. Ještě dodám, že je FAKT divné, když si k vám někdo příjde pro podpis a myslí to vážně. Je to povznášející a děsivé zároveň:-D
Asi není potřeba nějakého složitého popisku:-)

Z křestu jsme se vypařili abychom stihli aspoň druhou půlku famózního Vampire Hunter D: Bloodlust. Už jsem to neviděl pěkných pár let, takže mě znovu přizemnila fantastická, nadčasová animace. No, ale pak se to všechno nějak pokazilo. Jelikož po promítání následovalo losování tomboly, zůstali jsem s našimi osmi lístečky sedět na místech. Nejenom, že jsme nic nevyhráli (tsts neslýchané!!!), ale museli jsme vytrpět hodinové divadelní představení Smrti v Benátkách (což v přepočtu znamená asi 6 hodin brutálního ztrapňování se) se slovenským dabingem. Tohle bylo těžce nezvládnuté, trapné a nevěřím, že to říkám, ale pro Advík nedůstojné. Jako kdyby ceny v hodnotě 50 000 měly ospravedlnit trapnost (a nejsem sám kdo si to myslí, reakce v sále byly docela zjevné). Tímhle znechucení jsme se předčasně dali k odchodu, pořádně si odpočinout před nedělí.

Neděle:
Neděle byla vpodstatě jasná. Dostavíme se na zorganizování našeho RPG naživo a pak si dáme sladkou tečku Advíku v podobě Yuffiiných Homosexuálech ve videohrách. Náš program vpodstatě proběhl podle očekávání. Trošku se nám sice protáhlo vysvětlování pravidel, protože na betatestingu jsme neměli hromadu vyptávajících se lidí, ale vše se dobře zvládlo. Jelikož letos nebyly ani částečně k vidění anotace, tak vznikl problém v podobě pár návštěvníku co si přišli zahrát dračáky. Nenechali se však odradit a do našeho RPG se pustili s vervou a profesionalitou reprezentantů. Z časových důvodů se bohužel nedostalo na všechny, což mě mrzí asi nejvíc. Ze zpětné vazby jsme se dozvěděli hlavně samé kladné reakce až na dvě slečny, které vystartovali rychlostí blesku pryč ze sálu. Takže ty můžeme v duchu považovat za neúspěch, i když to byly opravdu sympatické a inteligentní holky. Holt nebyl dobře namíchaný tým. Nebudu se o tom moc rozepisovat, myslím, že to byl dobrý bod programu, který by se mohl pozdějí v nějaké obměně znovu uspořádat. Podrobnější a přehlednější článek i o samotné hře nápíše snad co nevidět můj sekundatnt M0ti. Tak sledujte jeho blog. A ještě nutný dodatek. Náš bod programu by nikdy nevyšel nebýt našich dvou přátel Ruchie a Dajimu. Ti nám naprosto nezjištně a úžasně celý čas pomáhali a zasloužili by si být napsáni v programu s námi. Nevím jak jim za to někdy poděkuju.
Hodně vtipný byl tým sestaven jen ze samých Akatsuki plášťů. Stylové:-D

O Homosexuálech v RPG od Yuffie už se mi ani nechce psát. Už je trapné jak ji neustále glorifikuju, ale prostě je to tak. Téma zdánlivě prvoplánove a povrchní bylo přesným opakem. Yuffie si dokázala udělat srandu jak ze sebe, tak z tématu, tak i z návštěvníků. A i když ukázala pár žhavnějších obrázků, zůstala v mezích slušnosti a dobrého vkusu. Následný hromový aplauss a standing ovations jen potvrzuje moje slova. S Yuffie jsme se rozloučili, jeli se sbalit a pak nás Daji s Ruchii vyzvedli a společně jsme autem zamířili směr Znojmo. V autě jsme se celou dobu bavili jen o tom jak Advík skvěle vyšel. Celá dvouhodinová diskuze mezi námi by vám o Advíku 2011 řekla daleko víc než tenhle report, ale bohužel není k dispozici:-D Cestu jsme zakončili asi půlhodinovým maratonem těch nejhnusnějších písniček z devadesátých let a pak zdechli do postele.

Blesková bilance:
Se skepsí jsem tvrdil, že do KC Zahrada se Advík nemůže vejít. Mýlil jsem se naprosto. Byly to pro Advík ideální prostory, jen občas nelogicky nevyužity. (Grekova přednáška např.)
Čepovat na Advíku pivo je jako rozdávat leták s nápisem "Nezletilým je povoleno se tu ožrat do němoty" FAIL!
Pochvalu si zaslouží vynalézavě vyřešený problém s deštěm za pomocí altánků.
Celkově se diametrálně zvedla kvalita Advíkovských přednášek a přednášejících. (nevím jak u lolitek a yaoistek, ale zbytek byl výborný)
Čekání ve frontách stále nepořešeno. Palec dolů.
Organizátorů je stále víc, ale organizačně se to na Advíku nijak nepodepsalo.
Wolfii má zase vousy = Grek by měl začít vysvětlovat...
Konečně se na Advík dostalo pořádné legální promítání, navíc velice kvalitní a bez technických obtíží.
Je fajn, že si Advík udržuje některé tradiční prvky, ale zapomíná na nové a ty tradiční nechává zatuchnout. (Ples, bojovka, Yakuza)
Mít čtyřdení con bez ani jedné anotace, to je odvaha.
Zatím se zdá, že spojit se s Comics Salónem a AnimeSHOW byl dobrý krok.


Festivalovou pásku, kterou jsme dostali při vstupu si ještě pár dní nechám hrdě na ruce, aby každý věděl, že jsem se na Advíku 2011 bavil a že na něj budu rád vzpomínat.

Překlepy a gramatické chyby pochopitelně už nikdy neopravím...Něco málo fotek dodám později.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruchie Ruchie | Web | 4. srpna 2011 v 11:15 | Reagovat

Syky, to zdaleka nebyly nejhnusnější písničky devadesátých let, tohle bylo ještě docela dobré.V hlubinách Dajiho minulosti existují horší kazety. :-D

2 daji daji | 4. srpna 2011 v 11:23 | Reagovat

Tak tak pravda, kdesi na zaciatku poslednej kazety, este pred tymi demami boli este vacsie klenoty. Skoda ze sme to nestihli pocut, chcel som vo Vas zanechat este vacsi kulturny zazitok.

3 Sykysan Sykysan | Web | 4. srpna 2011 v 11:39 | Reagovat

K tomu se ani nepriznavej Daji, mohlo by se stat, ze k vam nabehnou tezkoodenci a zdecimuji vas...:-D

4 Sykysan Sykysan | Web | 4. srpna 2011 v 11:40 | Reagovat

...aneb five, six. So many MIX...HUMUS!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO