Říjen 2011

Sykysanovo umělecké okénko 2

27. října 2011 v 22:27 | Sykysan |  TVORBA
Když nebudeme počítat animefestí klíčenky je tohle asi můj první pokus o něco jako fanart. Ehm, no, ale jako zlepšuju se. Kdybyste viděli první verzi... A je to Black Rock Shooter fanart - jen upřesňuju pro těch 50% lidí co mají vkus a nepoznali to...


Secret Touhou Project...

22. října 2011 v 13:54 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
To takhle jedu šalinou, vidím reklamu na Sims...a už doma žhavím Photoshop:-D
Nejhorší je, že bych si to chtěl strašně zahrát!!!

Sims Touhou


Daruma-koma Spin-off

21. října 2011 v 20:36 | Sykysan
Trochu jsem se vyhecoval a "pokračování" Daruma-komy jsem udělal ještě tento týden. Není to pokračování zcela příme, protože se zaměřuje na mladého darumu, který byl v prvním stripu odejit (za hl. hrdinu považuji toho druhého:-). V tomhle stripu se dozvíte co se s mládencem mezitím stalo.
Omlouvám se za miniaturní písmo, nevychytal jsem to:-D


Sezóna 2011 - Podzim 3

18. října 2011 v 11:57 | Sykysan |  ANIME
Tamayura: Hitotose: Slice of life podle klasicke šablony s hlavní hrdinkou jejíž vášeň je focení? To jste jako natočili anime o mně??? 4-dílné OVA na sebe nenechalo moc dlouho čekat a já mám v chuť si tento kousek naprosto poživačně vzít jen pro sebe:-). Přesně tento typ slice of life už na scéně chvilku chyběl. Z Nichijou se vyklubala spíš megakomediální dadaistická koláž a tak jsme si letos dojímavé rozjímání nad díblíkovskými charaktery vůbec neužili. Nebo aspoň né do sytosti. Tématicky by se dalo říct, že je to podobné Sketchbooku (tomu plných barev:-D ). Přesnější srovnání mě ani nenapadá a navíc je to srovnání putující přímo od srdce (pokud jste Sketchbook: Full Color's neviděli tak honem napravit). Vizuáně se Tamayura drží žánru ke kterému připadá, takže umírněnější design, realistická pozadí a tlumené barvy - je to mnoha sériemi ověřená praxe a funguje neustále. O focení vám toho tenhle rozkošný kousek moc neřekne, ale mě donutil oprášit mou starou Yashiku.

Mashiro-iro Symphony: The Color of Lovers: = Hoshizora E Kakaru Hashi, Ore-tachi Ni Tsubasa Wa Nai, Green Green, Shuffle!, School Days, Akane-iro ni Somaru Saka, Seitokai no Ichizon, Yosuga no Sora, Kimi ga Nozomu Eien, Myself ; Yourself, Ai Yori Aoshi, Wind: A Breath of Heart, Tayutama: Kiss on my Deity, W: Wish, Fortune Arterial, Gift: Eternal Rainbow, H2O: Footprints in the Sand, Kanojo x Kanojo x Kanojo: Sanshimai to no DokiDoki Kyoudou Seikatsu, Kono Aozora ni Yakusoku wo, Tsuki wa Higashi ni Hi wa Nishi ni: Operation Sanctuary, Akane-iro ni Somaru Saka Hardcore, Lovedol: Lovely Idol, To Heart.

Persona 4 The Animation: Hned v první sekundě zapůsobí na diváka poskvrněného Persona sérií hudební theme Welvet room. To v nás nastartuje fanouška a zajistí si to dostatek pozornosti na celý díl. Celkově se hudební podkres drží předlohy, což je jen dobře, protože lepší herní soudtrack mají už snad jen Final Fantasy. Nemusíte se bát, že Personu nepochopíte pokud jste hru nehráli. Možná vám uniknou některé narážky a pomrknutí na hráče, ale to není pro příběh důležité. Je to vpodstatě série jako každá jiná, jen pod herní frančízou(strašný slovo). Anime je plné sytých barev, zajímavého stínování a herní charakter design je vymazlený do posledního detailu. Atmosférou se to drží jidne, ale je to dodatečně přidaná hodnota. Animačně je to skvělé. Vypadá to na velice důstojnou adaptaci. Já se jí prozatím vyhnu, protože 4ku mám v plánu si zahrát a tohle by bylo kontraproduktivní.

Boku wa Tomodachi ga Sukunai: Tuhle sérii předcházela pověst významné události a tak by ji neměl nikdo minout i přes vyhlídku průměrnosti. "Významná událost" se postarala o moc pěkný charakter design a velice zajímavý seiyuu cast. Na takovou "legendu" to má v některých momentech hodně nezvládnutou animaci. Celkově se to tváří hodně draze a vypiplaně, ale není tomu tak. Když srovnáme například tématicky a charakterově podobnou Haruhi...je to nebe a dudák. Velikým překvapením je hypnotická hudba, která by mohla být jedním z hlavních atributů této série. Tajemný chillout vytváří unikátní atmosféru i z obyčejného rozhovoru (bohužel jej pak vystřídá nesnesitelný popík). Se zajímavým střihem tak z prvního rozhovoru Kodaka a Yozory vzniká poměrně určující směr, jakým by se mohlo Tomodachi ubírat. Posledním zásadním problémem je pak plochost scén. Zapomeňte na přežitek zvaný perspektiva, letos letí dysesterognozie. Je to otravné, laciné a docela zásadně to ubírá na atmosféře. Scénaristicky si nemám na co stěžovat. Premisa mi příjde fajn a přestřelky mezi hlavními hrdinkami mi příjdou vtipné. Celkový dojem je však průměrný s šancí na zlepšení. Druhý díl a uvidím co dál. (Ending aspiruje na song sezóny.)

Mirai Nikki: Populární/kvalitní manga. Tragický OVAčko. Tohle mohlo dopadnout všelijak. Nedopadlo to tak špatně jak jsem po OVA předpokládal, ale terno to taky není (I když 3D Deus je stále obří přešlap!). Dopředu říkám, že čtenářům předlohy to nemůže dát nic nového. Kresbou a animačně je to na velice vysoké úrovni (tak nač ten 3D Deus?). Řemeslně je to velmi zdařilá adaptace, ale atmosférou se to k manze přibližuje jen částečně. Možná je to taky kvůli nevydařenému dabingu. Hlavní hrdina Amano zní jako znásilňovaný chlapeček nebo potencionální lesbička - podle toho jestli se zrovna něčemu diví nebo má hysterický záchvat. Zatímco hlas jeho kolegyně v osudu (Yuno) evokuje spíš pokémona. Člověku neposkvrněného mangou to však můžu doporučit vřele. Sám u série nejspíš zůstanu, protože mangy mám jen několik kapitol a tak jsem zvědav jak budu vnímat anime od kapitoly, kterou jsem už nečetl. (Proč? Proč ten 3D Deus???)

UN-GO: Mám moc rád křížení žánrů a především když se s jiným kříží detektivka. Otvírá daleko víc možností si pohrát s kompozicí jednotlivých případů pokud je do nich vložen nový prvek. To si japonci moc dobře uvědomují a rádi to využívají, ale bohužel s tím neumí pracovat. Své hrdiny vydávají za geniální detektivy, ale přitom to jsou jen opravdu hloupí pozéři. A to především kvůli naprosto triviálním zápletkám (asi po minutě zcela prokouknutelné), které jsou vehementně vyřešeny směšně velkolepým odhalením. Přesně tohle je případ UN-GO. Už jsem si na to naštěstí zvykl a tak mě mohl zaujmout aspoň svěží design a zajímavě vymyšlené reálie. Charaktery jsou taky velmi zajímavé a navíc se pohybují v neotřelém politickém prostředí. Je to 50:50 demence proti sympatiím. Tady vám nikdo neporadí, musíte ochutnat na vlastní pěst.
A schválně...kdo našel Miku?

Guilty Crown: Mě si strašně snadno koupíte. Neustále melu o tom jak chci prokreslené charaktery a super zápletku, ale když má anime opravdu dobrou animaci, tak může být sebetupější, ale zvládnu na to koukat hodiny. Opravdu mi to často ke štěstí stačí. Proto bylo Guilty Crown odsouzeno do mých watching dlouho předem. A jsem rád, že si kvůli animaci nebudu muset protrpět tunu balastu. Tenhle kousek je totiž jednoznačně vrchol sezóny. I přese všechny kýčovité prvky působí mocně. Geniální úvodní scéna je jen ochutnávka. Crown je dokonce tak "odvážný" že dodržuje aristotelskou kompozici, takže si ve dvaceti minutách prožijete instantní katarzi odplálenou výstavní anagnorizí. Technická kvalita je tak skvělá, až se zdá malichernou. Ani některé kino snímky nemají tak dokonalou animaci. Design klasický, ale jen proto, že nepotřebuje být originální. Nepotkáte tu moment, který by precizně nesměroval děj tou jedinou správnou cestou. Na tak malém prostoru se o postavách dozvíte vše zásadní bez zbytečného okecávání. Formou vyprávění jsou činy a né slova (!!!). Lahůdka která se klene nad akademiky i ignoranty a převyšuje jejich ortely. A stačilo tak málo.

Podzimní sezónu hodnotím velice kladně. Minimum vyložených omylů a mnoho potencionálně kultovních kousků. Na Nový rok si připravým nějaký bilanční honotící článek a koukneme se na ty nejlepší a nejhorší kousky za tento rok:-) Anime zdar.

Daruma-koma

17. října 2011 v 21:44 | Sykysan |  TVORBA
Ti z vás co občas zabloudí na Konatu si mohli všimnout právě probíhající soutěže. A to by nebyl Sykysan kdyby se jí nezúčastnil. Je zaměřená na otaku a o to větší byl důvod se do ní zapojit. Zadání znělo jednoduše: "hej, otaku, udělej yonkomu", "OK" ozvalo se osm lidí. Vím, není to moc a je to na první pohled zklamání, ale jak nám dokázala letošní animefestí soutěž o klíčenky - méně je někdy více. Vesměs se sešly docela povedené kousky a aniž bych byl elitář tak u mě vede jednoznačně "těžká" pointa mého sekundanta M0tiho. Naopak protěžovaná Konata mi moc neříká. Můj příspěvek je umělecky prohlouben symbolickou symbiózou vektoru a malby štětcem. Pointa je hluboce zakořeněna v japonských dějinách a charaktery jsem vytvořil na základě mytologických postav...šance na výhru? = 0. Přesto jsem rád, že jsem se vyhecoval a zvládl něco vytvořit. Navíc si mě ti darumové získaly a není nemožné, že se hrdinové vrátí v některé z dalších yonkom.

PS - prosím vás, jestli nevíte co je to daruma, přečtěte si nejdříve článek na anglické wikipedii nebo jiný obsáhlejší zdroj informací. Mohlo by dojít k fatálnímu nedorozumění:-D


Sezóna 2011 - Podzim 2

14. října 2011 v 0:43 | Sykysan
Kyoukai Senjou no Horizon: Neřeknu vám o čem to je, protože to prostě není v mých silách. Tvůrci se opravdu s divákem nepárají a narvou do vás během pěti minut tolik informací, že je prostě nemáte šanci vstřebat (pokud nejste z těch barbarů co si anime každé tři sekundy pauzují :-D ). Po informační spršce příjde akční sekvence, kterou jsem si opravdu užil i přesto, že není nijak originální. Na efektnosti jí hlavně přidává skvělá animace a dost (ale ne zas přehršel) doprovodných efektů. Charakter design je šíleně přepálený a přeplácaný, ale animačně je s ním nakládáno jako s každým jiným, takže za to klobouk dolů. Množství postav je neuvěřitelné, ale překvapivě se v nich docela dobře orientuje (zvláště díky přeplácaným, ale dostatečně odlišným designům). Tenhle kousek vás rozhodně neobohatí na duši ani neprocvičí mozkovnu, ale je to jednoduše pěkná podívaná a ta občas sama o sobě neuškodí.

Kimi to Boku: Pět kamarádů z dětství prožívá svá slice of life "dobrodružství" na střední škole. K premise není moc co dodat. Zatím se to opravdu tváří jen jako slice of life s pěti klukama. Ale neustále se vám bude do zátylku vkrádat pocit, že z křoví vyskočí někdo s kukuřicí a hrozivě se to zvrtne. Nejsem cílovka a aní jí nechci být, ale hetalistky si už určitě brousí své photoshopy. Ostatní jen na vlastní nebezpečí.

Chihayafuru: Překvapení sezóny? Shonen podávaný v líbezném shoujo balení a funguje skvěle. Hlavní hrdinka už po prvním díle aspiruje na charakter roku. Je krásná, ale nic si z toho nedělá. Hodná, bezprostřední...takový ten až neuvěřitelný typ se kterým byste se moc rádi přátelili. Ostatních postav není moc, ale v žádném ohledu nezaostávají za hrdinkou. Kamarádi z dětství nejsou jen nastraženou kulisou, ale vytváří společně s ní komplexní minulost. To se váže ke klasickému, ale nekýčovité vykreslování charakterů pomocí flashbacků. Například na postavě mlčenlivého introverta cítíte, že to není jen pózička archetypu, ale že je za jeho trápením něco víc. Dlouho jsem neslyšel tak příjemně jemný hudební podkres, velké plus. Celkově se Chihayafuru vyšvihlo ve skvělou a nečekaně kvalitní věc. Zůstávám. (Chápe někdo z vás tu hru?...nebo lépe, hrál to někdo z vás?)

Maken-ki!: Přiznám se, že echi vůbec nemusím. Ve většině případů mi to přijde dost primitivní, odpudivé a trapné. Ovšem po traileru na Maken-ki mi v hlavě zazněl zvon s nápisem "Guilty pleasure". No a první díl? Jde to, ale...Charakter design jak od Shaftu (Amaya je úplná Senjougahara), takže koukat se na to dá. Animace dost dobrá (srovnatelná s tou z Ben-to). Od scénáře jsem opravdu nic nečekal, ale tahle lobotomie po průplachu sračkama je na mě fakt moc. Meta fanservis na druhou, jedna nesmyslná scéna za třetí. Daleko líp by udělali pustit za sebou slideshow echi obrázků (zlatý Ishoni Training). Navíc pánevní oblasti hrdinek jsou podivně prostorově dimenzionální - pro potřeby různých perspektiv. Takže místo toho abych si servis užíval, mám spíš celou dobu strach aby hlavní hrdina nezakop a nespadl libovolné slečně do vagíny a už nebyl nikdy nalezen. Není to tak hrozné jako Freezing, protože se to nebere vážně, ale všechno má svoje hranice. GP se bohužel nekoná, je to naprosto zbytečná série.

Ben-to: Už jen čtením premisi jsem dostal mírnou facku originality. Pak fackování pokračovalo prvními minutami samotného prvního dílu. A to především úvodem postav. Nejsou charakteristické vzhledem, ale především originálními charakterovými rysy (např. vtípek s napadobováním hlasů hlavního hrdiny je v dnešním suchu pořádný slejvák orginality nebo fackovací slečna). Pokud nejde o akční scény, tak je animace zcela dostačující, pokud o ně jde, tak je to nadstandartní plynulá špičkově choreografická podívaná (pamatujete na první díl Noir?...když Kirika nádherně zdecimuje pár agentů? Ben-to evokuje přesne tuhle mazlivou a nekompromisní akci). Byl jsem na Ben-to hodně natěšený dlouho dopředu a dostal jsem víc než jsem čekal a než si zasloužím. Až mě mrzí, že se o tom nedokážu rozepsat víc než u jiných daleko hoších kousků. Ale je to prostě skvělé a nic víc k tomu netřeba dodávat. (Doufám, že "Sakana, sakana, sakana" song bude na soundtracku:-D )

Sezóna 2011 - Podzim 1

4. října 2011 v 11:51 | Sykysan |  ANIME
Tak nám začala podzimní sezóna, ale nejenom nám. Seriálová sezóna začala i na opačném konci mapy, takže kdyby to někoho náhodou zajímalo - letošní must see je jednoznačně New Girl od Foxů (až na to přeobsazování), v zajímavosti následuje Revenge od abc (až na to přeobsazování) a pro fanoušky Cold Case je tu záplata v podobě Unforgettable(CBS). Za zmínku ještě možná stojí 2 Broke Girls(CBS), ale jedině za neodolatelnou Kat Dennings. Letošní propadáky jsou jednoznačně Charlies Angels(ovšem to všichni čekali) a překvapivě Ringer(comeback SMG se nezdařil a znovu dokazuje že není moc dobrá herečka).
Z navrátilců se v naprosto úžasné formě vrací Modern Family a Castle...Glee se vrací ke kořenům a tak snad nebude tahle řada tak přiKurtovaná. A nezapomeňte: letos s největší pravděpodobností končí House, tak ať neminete finále. Moje oblíbená NBC se letos moc nepředvedla a vsadila na rozjeté série - 30 Rock mi dali dokonce až na 2012. A jdeme na tu "naši" věc.


C3 - C Cube: Tady si nepřipadám úplně fér, když se vám budu pokoušet předat nějaké dojmy, protože jsem to asi neviděl. Jako jo, koukal jsem 20 minut do monitoru, ale tak brutálně mě srala všudypřítomná polární záře, že jsem nebyl schopný se soustředit na nic jiného. Vím jen, že je tam nějáká krabice, ze které vyskočí prokletý sen každého otaku bez života (a je pravděpodobně hrozně rozkošná, protože je tsundere), a hlavní hrdina se o ni asi stará nebo...co já vim. Takové umírněnější Kore wa Zombie desu ka. Nechci tomu ale křivdit moc. Má to moc pěkný charakter design, takový poctivě detailní a jeden dva povedenější vtípky se taky najdou. Ale jakmile si to začne hrát na drama nebo romantiku, tak to troskotá úplně stejně jako většina podobně stavěných anime.


Fate / Zero: Fate/Stay po prvních třech epizodách docela úspěšně ignoruju, VN jsem viděl párkrát z dálky a nebylo to o moc lepší, ale neodolal jsem kouknout se alespoň na film. Ten mě od tohoto fenoménu odradil nadobro a tak mi bylo Fate/Zero ukradené úplně stejně. Neměl jsem v plánu se kouknout ani na první díl pro report, ale názor mi změnily dvě "maličkosti" a) ufotable, b)Gen Urobuchi (díky Konatě za info). Pokud nežijete ve vládní laboratoři a teď jste se k internetu dostali jen díky experimentu, tak jste museli pochytit mánii jménem Mahou Shoujo Madoka Magika, pan Urobuchi je jejím scénaristou a zároveň napsal předlohu pro Fate/Zero. No, ale k samotnému Fate/Zero. Vypadá úžasně, charakter design, animace, nádherně propracovaná pozadí...Ale pak na řadu příjde scénář a hned druhá scéna prvního dílu je ultimátní WTF věc. Jak jsem psal, ve FSN vesmíru se nevyznám, možná jsem nepochytil hluboké filozofické nuance, ale tohle by bylo imbecilní i u Kubricka. Nevím čím to je, ale po Madoce se mi nechce věřit, že za to může Gen. Poměrně působivé scény se střídají s těmi imbecilními a to je tedy hrozně únavné. Zvláště na ploše 47 minut. Když přičtete extrémně otravné charaktery, tak vám výjde špatně okořeněný kyselý guláš bez chleba. Dobrá zpráva pro fanoušky této značky, špatná pro všechny ostatní.


Hunter x Hunter: Mangu jsem nečetl, původní anime neviděl, jen jsem za těch pár let otakingu pochytil, že tohle bych asi měl znát aspoň povrchně...protože prostě shonen. K příběhu nemám co dodat - protože prostě shonen. Ale je tu pár háčků(haha)...design (nejen charakter, ale celkově) je dost zastaralý a s novou animací (velice dobrou animací) se docela mlátí. Naskýtá se otázka, jestli nový hantá-hantá má nové generaci co nabídnout, když všichni jeho "vykradači" jsou teď nejoblíbenějšími shoneny. Nevzdělaní budou tvrdit, jak to "strašně vykrádá One Piece a Naruta". Těm ostatním to bude ukradené, ale koukat na to nebudou, protože už to viděli dvakrát v jiném balení (i když ani to některé nezastaví). Hunter má docela pěkný soudtrack, hodně klasický, ale kvalitní. Dabing je ovšem otřesný. Hlasy se k postavám nehodí. To by nebylo ani tak hrozné, kdyby prostě nebyly vyloženě nepříjemné. Štěstí je, že tohle bude snad zcela individuální záležitost. Neříkám, že bude tahle série špatná, ale osobně si myslím, že je to zbytečnost.Uvidíme, kouknu na pár dílů, ale raději bych si to v záchvatu vzpomínání (až budu v důchodu) přečetl jako mangu.


Maji de Watashi ni Koi Shinasai!!: Debilita narvaná debilníma postavama, které pronáší debilní kecy a debilně se chovají. Debilní premisa nádherně podtrhává debilní atmosféru zhmotněné debility. A ta akce...prostě DEBILNÍ. Je to debilní mix Freezingu a Dog Days, obojí debilní anime. Během dvaceti minut z vás tohle anime udělá debila. Zachrání vás jedině fakt, že už debilem jste (což zachránilo mě). Na zdebilovanou u další sračky.


Phi Brain: Kami no Puzzle: Když jsem si před pár měsíci přečetl premisu k tomuhle kousku, tak jsem vyprskl na monitor a asi dvě minuty jsem se nahlas smál. Génius co vyřeří každou hádanku, vyluští každé sudoku a projde každým bludištěm. Hroznej borec. U nás na střední by ho zmlátili, obalili duhovou vlajkou a za slipy ho pověsili z okna. Jenže tenhle nerd je úplně jinej! Je to drsňák! Všichni na škole ho obdivují...a nejen oni. I tajemný hádankář Minotaur s ním chce změřit síly. A proto ho vyzve na souboj myslí. "Když projdeš mým puzzle (teď se směju nahlas) získáš obrovský poklad!" KTEREJ GÉNIUS BY SE NA TAKOVEJ SRANEC NACHYTAL? V tomhle je prostě celý koncept fakt epic fail. Ale pak je tu další stránka.... Z prvních pěti kousků letošní sezóny je totiž Phi Brain jediný, který dokáže logicky a smysluplně využít kameru, je jediný, který užívá hudbu k podpoření scény a je jediný, který využívá animace k rozpohybování charakterů a né jen k prvoplánové exhibici. Jednoduchoučká symbolika je možná úsměvná, ale použitá je velmi chytře. S tímhle se nám dostane několika velmi působivých scén o kterých si třeba Fate/Zero může nechat jenom zdát. Kousek, který opravdu překvapil a neměli byste si ho nechat ujít (v případě, že nejse géniové). Tahle věc si totiž uvědomuje, že jde jen o zábavu a nic víc není potřeba řešit.
SEO