Listopad 2011

Nichijou wallpaper

25. listopadu 2011 v 22:12 | Sykysan |  TVORBA
Doufám, že při přečtení názvu článku všichni čtyři čeští fanoušci Nichijou zpozorněli. Dovolil jsem si totiž vytvořit, nebo lépe řící poslepovat, jeden Nichijou wallpaper. Pro Nichijou neznalé...toto výjimečné anime je sestaveno z krátkých, mezi sebou více či méně ne/souvisejících gagů a skečů. Ty jsou pak občas mezi sebou rozděleny zvláštními předěly. Ty si mě získaly natolik, že jsem strávil pár dní jejich "vytípáváním" a sestavil si z nich takovýto plakátek. Teď vám ho nabízím jako wallpaper. Pokud si ho aspoň jeden z vás čtyř dá na plochu, bude to pro mne čest:-) Selamat pagi - Selamat siang - Selamat sore - Selamat malam.

Stahovat můžete na ZERO CHAN

PS - od Motiho jsem se dozvěděl, že na Akiconu(2011) Wolfii ve svých Novinkách v anime Nichijou zmínil... Chtěl bych tedy připojit věnování právě jemu, za šíření kvalitního anime u nás :-D

AKICON 2011

22. listopadu 2011 v 16:25 | Sykysan |  REPORTY
"Dneska musíme jít spát už v osm jasný! Jede nám to do Prahy v 5:30."

"Jójó, jasně."

Následuje sedm hodin převalování, zoufalství a 100% insomnie.

"Dobré ráno. Jak ses vyspal?"

"Nespal jsem ani sekundu."

"Žišmarja jakto?"

"Já nevim."

"Ty se na ten Akicon teda musíš hrozně těšit."

"Asi...........ty vole, to budou ty nejhorší dva dny na světě."

A tak začal Sykysanův Akicon 2011. V autobuse jsem se pokoušel (neúspěšně) usnout, ale pomalu jsem si cestou připouštěl, že Akicon strávím jako zombie. Naštěstí mě čerstvý pražský smog probudil a už při čekání ve frontě jsem pociťoval navracející se čakru. Odbavení nestojí za řeč, nějakých zanedbatelných 15 minut. Prostory KC Zahrada mě pak probudily úplně a tak jsem mohl beze strachu zamířít rovnou na první bod programu. Mezitím nás ještě pozdravil DanQ a předal 200 akibonů za příspěvek do Playbišíka. Připadal jsem si jak kdybych vyhrál milión, minulý rok jsem (ač snaha byla veliká) nezískal vůbec žádné.

Chronologický výčet bodů programu kterých jsem se zúčastnil: Budoucnost české mangy(Shinji x Jiří Tesař), Předtisková příprava komixu (DanQ), Hudební vtípek (Grek1), Typologie návštěvníků anime conů (hintzu), Animestop (Lusi x Mitsuki), FestCon (Trpaslík), Hudební anime (Lusi), Hrajeme písničky z anime (Lusi), Interstella 5555 (Promítání), Nina Vision (Promítání), Touhou Kinema kan (Promítání), Kowarekake no Orgel (Promítání), Výběr AMV za minulý rok (Wolfii), She music (Packet x Banhof), Tóny anime (Dyrim), Internetové komunity (Mitsuki), Novinky asijského filmu (Vavča), Zakončení (Grek1).

Budoucnost české mangy je nejistá. Ono je taky otázka jestli vůbec nějaká česká manga existuje, ale o tom to nakonec není. Moderovaná "debata" se zaměřovala (krom jiného samozřejmě) především na představení podle mě dobře ("na papíře") vypadajícího projektu Kobuty. Šlo by o web sdružující komixové tvůrce, zaměřený především na představování svých prací a získávání zpětné vazby. Téma docela zásadní ale špatně diskutovatelné, protože tyhle věci se vždycky musí vyzkoušet reálně. Nějaké teorie a připomínky se vždycky hodí, ale nikdy to nenahradí samotnou zkušenost. U tohoto projektu nejvíc hrozí, že bude stagnovat stejně jako samotní tvůrci (zvlášť když se neplánuje magazínový přístup, ale jen zaměření na komix). Diskuse skončila příslibem lepších zítřků a hned poté mohl nastoupit DanQ s Předtiskovou přípravou komixu. Tam vlastně není o čem moc mluvit, jednalo se o technická data se zaměřením na Vějíř. Tohle je jedna z těch přednášek u které by nevadilo roční recyklování, protože jak sám na sobě sleduju, jednou to nestačí:-D Bylo skvělé mít ty informace pěkně pohromadě a né se trapně omlouvat za neznalost při rozjeté práci (Dan by mohl myslím povídat:-D ). Je profesionál a já hodně oceňuju jednoduchost a srozumitelnost s jakou všechny informace naservíroval. Z Prepressu jsme odcházeli trošku v pressu abychom stihli Grekův Hudební vtípek. Grek je takový mentor převlečený za otaku. On do nás tu kulturu narve i kdyby ho to mělo zabít. Někdy před třemi lety (???) na jeho přednášce o skladatelích anime soundtracku jsem se díky němu zamiloval na první poslech do hudby z Big O (a je to dost pravděpodobně láska na celý život) a letos na Akiconu se stala ta samá věc. Takhle zkulturňovat lidi...že se nestydíš!!! Naladěni na tu správnou notu jsme zůstali sedět na zadnicích a vyčkali na hintzův příchod. Jak šel kolem pódia tak jsem zaznamenal, že si sebou nese...pomeranče??? Co tohle bude! Záhada se vyřešila záhy, když nám vysvětlil, že to jsou balónky určené výhradně pro útok na jeho osobu. První znamení, že Typologie návštěvníků anime conů nebude jen tak něco. A někde tady mě přestává bavit psát o tom jak jsou hintzuovi přednášky úžasné. Začíná to být fakt nuda. Jednou za čas by mohl udělat i něco hloupého nebo trapného, ať jsou ty reporty zajímavější (ale nebojte, ke konci Akiconu se objevila i jedna perla...takže hate bude taky). Geniálně jednoduchý koncept, dokonalá dramaturgie a hintzákovsky typicky velice vtipná akce se špetkou té společenské kritiky. Na tu přednášku jsem se hodně bál. Měl jsem strach, že tam pro mě bude nachystaná nějaká škatulka "Jabba Hutt buzna" nebo "Star Wars Kid", ale naštěstí se tak nestalo a já se můžu hrdě hlásit ke svým bratrům Cylonům. Když tuhle rasu popisoval, tak se někde vpravo vzadu začala chlámat menší skupinka lidí. To jsme byli my při pohledu na své duhově zářící programy doplněné o nálepky(kdybych je uměl rozblikat, udělal bych to), s minutovým rozpisem na čas jídla a eventuelní návštěvy Volného hraní. ON FAKT NEKECÁ! Kdo si pamatuje tak ví. Červení až za ušima jsme se pak už nedokázali bránit dalším a dalším vlnám hurónského smíchu. (poznámka na okraj: někteří z těch opravdu dobrých Cylonů zvládá program i na 110%, to se mi například podařilo právě na tomto Akiconu, zvládl jsem víc než jsem si původně naplánoval:-P ) Někdy v průběhu dne mě pak napadlo, jaktože si hintzu tyhle skvosty nechává na Akicon(minulý rok ta samá situace) a na "svém písečku" většinou volí něco méně rýpavého. Zrovna téhle by totiž slušelo daleko větší publikum. Tak dál. Zelený zvýrazňovač a zlatá hvězdička v mém programu mi napověděli, že mě čeká trošku jinačí program něž na jaké se většinou dostavuji. Animestop (s osobním podtitulem Příjemná prohrávání) - typ programu, kterého jsem se ještě na žádném conu nezúčastnil. [Hlasité škrt]. Lísteček se svým jménem jsem poctivě vložil do bedničky a tajně doufal, že v záplavě dalších návštěvníků bažících po novém zážitku mě snad vyberou. Napjatý jsem sledoval jak dorazila Lusi s Mitsuki a čekal na verdikt. V bedně se jménny se totiž sešlo naprosto ohromných...dva lístečků. YES!! VYHRAJU PROSTĚ PRACHY!! Teprv potom se dozvídám, že se fakt něco vyhrává a začínám být nervózní. Ani nevím jak jsem se ocitl u plátna s dalšími soutěžícími i poradci. A poradci teda stojí za zmínku. Wolfii jako kdyby zrovna vypadl od Rosáka z telky. Mlžil jak mlž (je Grekovi dobrým synem). Skeletomova bezprostřednost mě doháněla k nejistotě podobným způsobem a doufám, že se neurazí, ale jediná zástupkyně něžného pohlaví je tedy luxusní svině. Naprosto neprůhledná ďáblice převlečená za anděla. Famózní. Přiznám se, že v hlavě a na duši mi utkvěla především pozitivní energie a skvělý zážitek než ukázky a otázky. Všechna čest programátorovi, který se postaral o techniku! Z programu jsem odcházel s 200 akibony za fantastické poslední místo. Dalším bodem programu bylo vyřešení problému kručení v břiše. Nasměrovali jsme si to tedy ven, ulovit nějaké párky. Při cestě do Lidlu nás dostihli Lusi a Jarník. Jarníka zajímalo kdy už tedy konečně vydáme Asistenta detektiva Zbyška. Jemu i vám tedy můžu sdělit, že Zbyška dostanete pod stromeček. Setkání to bylo krátké, ale velice energické a milé. Ještě tak půl minuty společné cesty a asi bysme se s Motim rozbrečeli, pověsili se jim na nohy a prosili je aby si nás vzali domů (je to prostě Bezva dvojka...sorry, musel jsem:-D ). Ještěže jsme brzo odbočovali do Lidlu, kde jsme pak takto poctění hypnotizovali pečivo a bavili se o tom jak krásný musí být, když ti dva jí rohlíky. Venku jsme se pak v klidu najedli se zbývajícími Cylony Ruchii a Dajim. "Cože to máme teď?" "Wolfiiho." "Já vím, ale co to je." "Týjo, netuším...vyndej program." Tak i tohle se vám může stát, když si program připravujete doma předem a jdete se "jen" podívat na oblíbeného přednášejícího (viz Lusiin Crossdresing na Animefestu). Wolfii měl už ráno Novinky v anime, ale jelikož mám docela přehled, nechtěl jsem kvůli tomu zmeškat debatu o budoucnosti komixu u nás a Danovo zasvěcení do tajů předtiskové přípravy. Když jsme ale dorazili na Hudbu v Touhou a dozvěděli se, že vlastně Wolfii nebude moc mluvit a že se bude víc poslouchat hudba, tak jsme po zralé dvouvteřinové úvaze odešli na Předvedení karetní hry FestCon. Trpaslík nám velice svižně vysvětloval pravidla za běhu. Hru jsem si přímo vyzkoušel (zase prohrál!!!), ale přiznám se, že mě na první zahrání moc nebavila. Přisuzuju to však zmatenému zkušebnímu kolu a na Animefestu nejspíš FestCon moji peněženku nemine (já bych to stejně asi koupil jen kvůli tomu, že je to prostě fanouškovský výtvor). Pak jsme si asi na pět minut odskočili na Soul Calibur než byl čas na Hudební anime. A bylo to zase stejné. Tentokrát se Lusi chytře obrnila tímto vědomím a já musím uznat, že jinak by to vlastně ani nedávalo smysl. Skvělá přednáška jako vždy jen s jednou výtkou...že jsi K-ON! vůbec nepochopila a vůbec tomu nerozumíš a Yui vůbec není blbá, protože je úplně skvělá!!!!! Ehm, tak. Co nejdřív se asi pustím do Detroit Metal City, které jsem si tak nějak odkládal na horší časy, ale po ukázce už to asi odkládat dál nezvládnu:-) V této chvíli nastupuje prostor pro můj první energeťák, protože se začali dostavovat symptomy spánku nespravedlivých. Deset minut jsem jen tak posedával a modlil se za co nejrychlejší účinek, který se...dostavil. Nabity jsem tak mohl svižně nakráčet navázat na program. Poprvé jsem upřednostnil jiný program před přednáškou od Yuffie (už jsme si to vyříkali, nezlobí se:-D ). Ta se totiž kryla s Hrajeme písničky z anime a to prostě...to jsem nesměl minout. Jsem vášnivým zpěvákem (což se moc nelíbí mým spolubydlícím) a tohle byla jedinečná možnost zakusit akci, která se zas tak normálně na conech nevidí/neslyší. Nalákal mě taky fakt, že jsem tak splnil quest, kterému jsme v průběhu dne začali soukromě říkat Lusiin Three of the kind. Jako nehráč (na hudební nástroje ne videohry:-D ) jsem se dozvěděl o poměrně rozsáhle subkomunitě "akordérů" (nevím jak jinak to nazvat), o problematice převodů písní do zápisu a autorských právech. A pak přišlo to na co jsem čekal už od uveřejnění programu. Už ani nepamatuju co všechno jsme zpívali, ale bylo to úžasné a zvlášť pefektní byl Lusiin výběr Scramblu ze School Ruble(SEN!!!). To bylo zvlášť vtipné protože veškerý zpěv v podstatě obstarala Lusi a my se občas přidali na směšně jednoduchý refrén. Celé vystoupení tak vypadalo nějak takto "Mhnp..ari... arigato...h... mmmm... nanana... nana GURU GURU MAWARU GURU GURU MAWARU!!!... mmmh... nanana... la... fuwa... fuwa... mmmmmm... GURU GURU MAWARU!!!..." Zde jsme si s Ruchii a Motim uvědomili, že vlastně nezpíváme a vytvořili jsme pro naše pokusy trefný termín "Hláškování z písniček". Za zvuků kytary Ruchie začala připravovat špekáčky, Daji rozdělával oheň, Moti se ještě preventivně nastříkal repelentem, DanQ během Scrable rozjel famozní sólo na tamburínu a vše bylo tak skvělé jak mělo být. Krásný zážitek který se bude těžko překonávat. Hudebně naladěni jsme se pak přesunuli do promítacího sálu, kde měla co nevidět začít Interstella 5555. Tu jsem viděl někdy před rokem, ale opáčko rozhodně neuškodilo. Ještě předtím se nám dostalo skvělého Grekova úvodu a zasvěcení do spolupráce Daft Punku a R/Leiji Matsumota. Jo a Moti si od Greka vysloužil 600 akibonů (MILIARDÁŘ!!!). Tak...a tady začíná pro Cylona velice nebezpečné období. Přednášky končí, sály se uvolňují pro spáče a skupinka Cylonů co se rozhodne jet nonstop tak zažívá krušné chvíle ubíjející nudy. Našli jsme si pěkné místo v "přístěnku pod schody" u dívčích záchodů v přízemí a tam pomalu trávili ubíhající sekundy. Nejdřív jsme se dobře nadlábli a pak piknikově klábosili. Daji četl čerstvě nakoupený Death Note a Naruta, já a Ruchie jsme probírali přihlášku do čtvrtého Vějíře a Moti podle jeho vlastních slov nedělal vůbec nic. Potom jsme každý asi šedesátkrát přečetli všechny komixy v Playbišíku, navzájem se ujistili, že ty naše jsou úplně nejlepší a pak je Ruchie v rámci cviku úplně všechny obtáhla a vystínovala (i s plakátem). Čas na druhý energeťák. Daji pomalu usnul a my v zoufalé nudě nadhazovali naše možnosti. Petangue s pomerančovými piškoty se zavrhl docela rychle, zahrát si v átriu na Mirrors Edge zahynulo už ve fázi nápadu, ale pak se samozřejmě uchytila ta největší kravina. Na polovypitou minerálku jsem odložil svoje brýle, Moti k tomu přidal můj posmrkaný kapesník a tak vznikl Profesor Příroda. Potkali jsme ho, když jsme se plavili ve člunu od piškotů na opuštěném ostrově, hledajíc zásoby. Klasika.

Profesor příroda v celé své kráse.

Najednou se kdesi z horního podlaží ozvalo volání nadrženého dvanácteráka. Byl to nejkrásnější z květů Trpaslík. Ve své operní formě...Ano! Legendární Rozvíjej se poupátko. Naložený nakladač v obležení dalších nakladačů procházeli átriem Zahrady a neznaje jinou sloku než první si dali asi čtrnáctkrát repete a "od rána až do noci voněli světu". Ne všichni byli podobně naladění na hudební téma Akiconu a tak se kolem osmého "Rozvíjej se poupátko" ozvalo první "Drž už hubu" a v pravidelném intervalu se střídali až do pomalu mizející ozvěny. Nějakým zázrakem jsme přežili až do 4 ráno a s Motim se vydali na zajímavě znějící promítaní. Při stoupání po schodech nás zastihl Trpaslík se zlatou hvězdou na čele a svým sborem a po vzoru hesla "Když nemůžeš bojovat proti nim, bojuj s nimi" jsme si dali dvě "Rozvíjej se poupátko" a bezpečně odbočili do promítacího sálu. Nina Vision nás ...probudilo. Feministická psychedelická továrna na fotky miminek. Už jsem měl fakt dost. Ještěže přišlo vysvobození v podobě Touhou Kinema Kan. Půl napůl se tu potkali kousky co jsme znali s těmi pro nás premiérovými. Skvělé co dokážou fanoušci za skvosty. Pohodlně usazeným se nám nechtělo nikam jít a tak jsme zůstali i na Kowarekake no Orgel. To jsme tak nějak proklimbali, v téhle fázi se už nedalo vzdorovat. Další dvě hodiny jsme strávili v konečně volné herně, kde jsem poprvé v životě v něčem porazil Motiho dvakrát za sebou. Nevěřil jsem tomu, ale bez úhony jsme dospěli až k osmé hodině ranní a Wolfiiho Výběru AMV za minulý rok. Co dodat, úžasný výběr, který mě jen utvrzuje v tom, že vůbec nemá význam se o něco pokoušet. Jednou ročně si na Animefest udělat ubohou dvouminutovou schcíplinu a být rád, že mi někdo nesebere Pinnacle. Přiložené Madoka AMV mluví samo za sebe.


Naprosto probuzení z dokonalého střihačského řemesla jsme se objevili na přednášce She music Packeta a Banhofa. Informačně a formálně to byla přednáška naprosto bezchybná, zajímavá a poutavá. Ale ti přednášející. Byli tak rozkošně přitroublí. Opravdoví geekové. Celou přednášku odvykládali naprosto seriózně v nekomimi oušcích a jeden z nich měl dokonce ocas:-D Asi v rámci show si ovladač na slidy nepředávali, ale házeli, což samozřejmě způsobilo, že se neustále válel po zemi. Hoši až budete dělat další přednášku, budu tam, fandím vám!!! Tak a teď přichází ta slibovaná perla. Tóny anime od Dyrim. Něco tak strašnýho jsem nezažil od Advíku 2010. Výběr těch nejfádnějších a nejobyčejnějších anime soundracků. Dyrim si taky dala evidentně hodně záležet na tom, aby ze samotných soundtracků vybrala ty nejnudnější a nejdelší trapasy do ukázek. Informace se týkali výhradně jen anime jako takového, o hudbu se ani neotřeli (uvést aspoň skladatele by bylo fajn). Celou dobu jsem se modlil aby do té místnosti nevešel Grek, to peklo bych nechtěl zažít. Zajímalo by mě kdo to tam protlačil, vždyť to přece muselo někomu projít pod rukama! Vlastně docela spokojení, protože se nám splnil sen o špatné přednášce jsme se velice rychle přesunuli na Internetové komunity od Mitsuki. Oddychový kousek byl moc pěkně odpřednášený i když úplně nenaplnil co sliboval, protože se spíš zabýval komunitou jako takovou a jen velmi okrajově těmi internetovými. Informačně byla dobrá (kdybych byl nováček tak bych byl nejspíš úplně nadšený), ale mě osobně toho moc nedala. Dojem zůstal přesto pozitivní a tak jsme se už s mírně unavenýma očima ještě tak tak stačili soustředit na Novinky asijského filmu. Nekompromisní trailerová palba nedala odpočinout Motiho rukám, protože jsme chtěli vidět úplně všechno, ale ne všechno šlo tak rychle zapsat:-D Vavča má evidentně asijskou kinematografii v malíčku a tak bylo fajn si dát doporučení od někoho zasvěceného. Jak rychle začal, tak rychle skončil a co nevidět ho vystřídal Grek se Zakončením. Vždycky mě zamrzí, když se na ukončení jakéhokoliv conu objeví asi 3 procenta ze všech návštěvníků. Je aspoň slušnost dostavit se a přeneseně tím poděkovat lidem, kteří celý rok tvoří něco výhradně pro vás. Zvlášť když se to nemá šanci s ničím krýt. Vím, že to nejde vždycky, ale když sedíte na ukončení fantastické akce a vedle v átrihu se stárá o ruch zbytek návštěvníků tak to zarazí. Ale taky si uvědomuju, že my Cyloni prostě přemýšlíme jinak a né všichni jsou tu kvůli programu. Trošku hloupě jsem pak položil otázku, jestli bude teď Akicon každý rok takto tématický i když jsem vlastně věděl, že předchozí nějaké téma měli. Takže aspoň kvituju, že letos to bylo opravdu znát a bylo to...nejlepší! Dokonce se mi asi na sekundu vkradla do hlavy kacířská myšlenka, jestli náhodou nebyl letošní Akicon lepší než Animefest. Nedovolil jsem si nad tím ale přemýšlet a tak ode mě podobné tvrzení zatím neuslyšíte. Akicon 2011 jsem si neskutečně užil. A i přesto, že jsem vlastně 58 hodin v kuse nespal to byl dokonalý relax. Moc děkuju všem organizátorům a přednášejícím (velké uznání si zaslouží Lusi za svoje trojté Akicon combo) a budu se těšit zase za rok.


Co se jinam nevešlo:

Akiconem 2011 se teď oficiálně rozpoutává peklo české My Little Pony mánie. Bude to úplně všude, všichni to budou znát úplně nejlíp a velice elegantně si ho úplně znechutíte. Mě se zde znechutil ještě před dokoukáním první řady. Gratuluji.

Za svých 400 akibonů jsem si v Akikrámu koupil rei-ai kousky Podzim od Wolfiiho a Nantoka Narusácké Enmaku (zdravím Dana a brzy se ozvu s otázkou jak se dostat přes to pošahaný bludiště:-D ) a popravdě mi to udělalo větší radost než mangy nebo anime co tam byly k mání. Tohle má daleko větší sentimentální hodnotu, nemluvě o té sběratelské:-D

Označení Cylon přijímám za své (BSG navíc miluju) a není bez šance, že budu verbovat další členy za účelem vytvoření čistě programové frakce conů. My ten program jednou dáme společně úplně kompletní bratři a sestry!

Gramatiku opravím...jako vždy...až někdy v průběhu života.

J-Pop America Funtime NOW!

12. listopadu 2011 v 10:21 | Sykysan
Jak jste z blogu nejspíš pochytili, jsem velkým fanouškem východní kultury. Tam můj zájem ovšem nekončí. Mám docela rád i tu západní - populární. Krom ortodoxního whedonismu (neplést s hédonismem!...i když) taky bezbřeze miluju partu z americké tv show Saturday Night Live (u nás známí především díky SNL Digital Short od Andyho Samberga).
V nedávno odvysílaném premiérovém díle (37 sezóny!!!) se tyto moje dvě lásky spojují a tak to rozhodně nesmí minout tenhle blog. Skeč nazvaný "J-pop America Funtime NOW!" si dělá srandu ze subkultury fanoušků J-Popu. Je to urážející, plné stereotypů a neskutečně vtipné. A konečně se dozvíte co to doopravdy znamená sensei.


Hledá se detektiv Zbyšek

7. listopadu 2011 v 10:23 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Asi jste si někteří všimli, že jsem něco nasliboval a ono se nic nedělo. Ano, jak jste se dovtípili z nadpisu, jde o Asistenta detektiva Zbyška. Nejde o to, že bychom ho nestihli do daného termínu. Nejsem v tom úplně nevinně, protože jsem neposkytl žádnou informaci, ale máme k tomu své důvody. S M0tim teď totiž už pár týdnů navštevujeme kurz Herní studia Jaroslava Švelcha a jednou z možností ukončení kurzu je vytvořit herní projekt. Není ještě nic jisté, ale předběžně jsme se s M0tim rozhodli Zbyška překopat pro potřeby kurzu. Vydání Zbyška se tak protáhne až někam do období Vánoc. Předpokládáme, že vám však touhle prodlevou přineseme o chlup lepší zážitek, takže je to "něco za něco".

SEO