Black Rock Shooter (TV)

27. března 2012 v 11:05 | Sykysan |  ANIME

Tak je to za námi. Poměrně zajímavý kousek vybočující nejen počtem dílů, ale taky způsobem, jakým se dostal na obrazovky, má své finále za sebou a já se tedy pustil (jak jsem slíbil) do jeho okomentování. Znovu tedy pro úplné pochopení mého pohledu zopakuji, že jsem velice velkým fanouškem předchozího OVA a tak přirozeně budu srovnávat. Předem napíšu, že to nedopadlo tak tragicky jak jsem očekával, ale žádná revoluce se nekoná.



Pojďme si shrnout, co se to v tom Black Rock Shooterovi tedy děje. I když se OVA a série v detailech liší, základ je stejný. Děj se motá okolo hrstky dívek, které jsou navzájem v různých odrůdách či fázích přátelství. Na scéně hraje ve velkém něco jako žárlivost, ale obě díla se věnují hlavně pocitům při vznikajícím přátelství (potažmo jeho zániku). Tyto vztahy pak "odzrcadluje" jakýsi svět "za zrcadlem" (heh, divný výrok). V něm se z dívek stávají kung-fu-macho-sci-fi-ninja-čarodějky a jejich vztahy se metaforicky přenáší do podoby soubojů. Pokud jednu dívku pohltí v reálném světě žárlivost, je to pak její pohonnou hmotou v alternativním světě zápasů (série navíc přináší novinku ve vícevrstvém a rozčleněném charakteru tohoto paradigmatu). Možná až infantilně jednoduché, ale právě o to více uchopitelnější a srozumitelné. Celkově Black Rock Shooter bojuje (i když často ne moc efektivně) proti trendu pseudo-psychologických sond. Potenciál této kompozice a celkově celého námětu je nezměrný a jeho nevyužití v sérii je největším mínusem. Je zvláštní, jak neefektivně japonští scénáristé pracují s námětem dvojího světa (či alternativních realit), i když je jim tak moc blízký.



To, co nám OVA rafinovaně nechala skryto a čistě na naší představivosti, pak pochopitelně přichází série "vysvětlit". Bohužel po sobě zanechala pachuť průměrnosti a neinvence. Zvláštní je to hlavně při zjištění, že o sérii i OVA se staral stejný člověk. Průměrnost a neinvenci však v tomhle ohledu nevnímejte striktně negativně. Je to poctivě odvedená scénáristika a režie, ovšem bez přidané hodnoty. Je to čisté řemeslo. Nabízí se jednoduché vysvětlení. Tvůrci věděli, že tenhle materiál se dá velice snadno pohřbít a tak jednoduše nechtěli nic riskovat. Vpodstatě velice zodpovědné rozhodnutí...ale. Celkově považuju za chybu do už tak archetypálního příběhu vložit další metapříběh na ještě více alegorické a syntématické úrovni. Je to velice nevyzrálé a až dětsky primitivní i když to prohlubuje i zastřešuje zároveň...ale za cenu trapné průhlednosti. S celkově myšlenkovou korektností finále pak televizní Black Rock Shooter vyzní po scénáristické stránce neoriginálně, což si určitě nezaslouží. Osobně si myslím, že takové fanservisové prohloubení na shoujo-ai rovině by nebylo vůbec na škodu.



Pokud nám televizní BRS přináší něco nového, tak rozhodně plný ranec akce. To, co si v OVA dostatečně neužijete, na vás série nahrne bagrem. A je tak dobrá, že ve vás paradoxně stejně zanechá pocit nenaplněnosti. Alternativní svět vám totiž poskytuje téměř neomezené možnosti a tvůrci jich v rámci nastavených pravidel využívají do stytosti. Zvyšují si každým dílem laťku, kterou pak v dalším lehce přeskakují. Nic pro ně není dostatečně epické, nic dostatečně svižné. Nejpůsobivější scény celé série si pro sebe ukradly právě ty akční. V určitých momentech dokonce nahrazují děj nebo jsou s ním přinejmenším v těsné spolupráci. Vzhledem k námětu je to téměř nevyhnutelné. S každou další hrdinkou se nám lehce změní soubojový systém, takže tyhle šarvátky nikdy neomrzí. Navíc jsou samy o sobě neokoukané, což s originálním prostředím působí silnou svěžestí. Zmínit taky musím neskutečnou brutálnost, kterou nechají tvůrci hrdinky podstoupit. Takové nemilosrdné vláčení jsem snad v žádném jiném anime neviděl. Zvláště v posledních dílech vás brutalita dostane do bázlivých křečí. A to po většinu času naprosto bez krve (což oceňuju, protože často si tvůrci myslí krev=brutalita a to je hrozně nudné). Navíc to nepůsobí prvoplánově, protože s tímhle utrpením se scénář vytasí jen ve chvílích, kdy má hrdinka opravdu trpět. Nesklouzává tedy do okázalého předvádění za účelem ohromit.



Dalším a posledním zajímavým bodem na rozebrání je pak asi nechtěná paralela scénáře a technického zpracování. Na sérii je totiž velmi znát nekonzistentnost různých animací. Není divu, na vzniku se podílelo snad pět různých studií. Zatímco akční scény jsou špičkově animované, ale s velkou dávkou občas velmi zjevného 3D, ty z běžné reality jsou většinu času velice odbyté a z podprůměru se šplhají jen ve vypjatých situacích. Změny jsou však tak časté, že nemají šanci vytrhávat z pozornosti nějak extra moc. Naštěstí.



Hudebně a celkově po zvukové stránce se BRS drží zuby nehty průměru. Výborný výběr seiyuu není využit naplno (protože není kde), ale Miyuky Sawashiro si svých pět vteřin démonického hýkaní asi hodně užila, protože ten zvuk mě už dokázal probudit ze spaní. Moje oblíbenkyně Kana Hanazawa pak v hlavní roli nezklamává ani na sekundu a udržuje si tak post královny seiyuu nadále. Po hudební stránce je to stejné. Openingová odrhovačka je též průměrná až na půdu a instrumentální soundtrack se stává jen nezbytnou položkou pro bezproblémové doputování až na obrazovky. V negativním smyslu stojí za zmínku hlavní BRS theme, které je (řekněme si to na rovinu) smutně unylé a rádoby podtrhující. Mně osobně však zaručeně dokázalo jen rozladit...ano, protože zní jak hromada rozladěných nástrojů...tedy pokud považujete rozjetou kočku za nástroj. To je dost naprd, když si uvědomíme, že hraje především v zásadních okamžicích nebo cool nástupech rozžhavených hrdinek.


Tak jak to shrnout. Televizní Black Rock Shooter je lehce nadprůměrná podívaná, která ale bohužel těží hodně ze sentimentální aury svého předchůdce a hvězdného statusu, který nabral kdoví kde. Na svých nohách se udrží, ale pouze jako další průměrný kousek, který zaujme jen brilantní akcí a pár dějovými zvraty. Nejvíc zamrzí nevyužitý potenciál a nedostatečně prokreslené charaktery. Což je relativní, protože v jiných anime by to byl vrchol psychologického rozboru. Black Rock Shooter je pro autora veké sousto, protože jednoduchost námětu je největší silou i slabostí celé této myšlenky a tak se musíme spokojit s nekonfliktním a interpretačně nezajímavým dílem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nya-chan Production Nya-chan Production | E-mail | Web | 27. března 2012 v 11:37 | Reagovat

"Openingová odrhovačka" je několik let starý Vocaloid počin, který stál za vznikem celé téhle série, takže to je spíš pocta, než nějaký "ultra mega cool opening od uječeného Ali Projectu".

To jen tak na okraj :>

2 Sykysan Sykysan | 27. března 2012 v 14:54 | Reagovat

Nya-chan: jj to vím, ale lepší song to z toho pro mě bohužel nedělá:-D A obligátní - je to subjektivní záležitost;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO