Srpen 2012

Evoluce

22. srpna 2012 v 8:52 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Přidejte se k Cylonům. My se vyvíjíme jinak...



Chihayafuru - instantní shoujo

4. srpna 2012 v 16:35 | Sykysan |  ANIME
Ve zkratce: Chihayafuru pojednává o dívce, jejímž snem je stát se nejlepší hráčkou hry Karuto (a v těchto dojmech se rozhodně nedozvíte, co to Karuto je). Během této cesty si dělá přátele a možná i lásky. Za svou existenci už předloha posbírala několik prestižních manga ocenění.


Tak za prvé. Tahle značka si zaslouží velký obdiv už jen proto, že dokázala udělat z tak ubohé hry strhující a epický zážitek. Co si budem namlouvat. Karuto je hra pro ultimátní hipstery, vůbec nedává smysl, je děsivě nudná a já stále odmítám přiznat, že vůbec existuje (vážně, několik prvních dílů jsem si myslel, že je to imaginární hra z mangy). Navíc je to všechno zasazeno do školního prostředí, kolem třídní krásky, která je tak trošku trubka (ale rozkošně) a stojí na rozcestí lásky mezi dvěma ultimátníma bišíkama. Kde by proboha tohle anime mohlo být správně? Přesto přese všechno je Chihayafuru velice hřejivý žážitek, který si užijete s každým dílem.



Hlavní hrdinka je sice kráska, ale nic si z toho nedělá a dost úspěšně to ignoruje, protože za krásnou byla vždycky její sestra. Hlavní hrdinka je sice trubka, ale z toho už si vůbec nic nedělá a její tvrdohlavost se naopak stává jedním z jejích nejlepších charakterových rysů. Hlavní hrdinka je především hráčka. A to jak na poli karetních her, tak na poli života. Je cílevědomá, potrhlá, citlivá a je hlavním důvodem, proč se budete na Chihayafuru dívat (potažmo ji číst). Ano, velkým nedostatkem může být, že je kvůli formování z dětství zamilovaná do trapácké karetní pseudohry, jenže v tomhle sci-fi vesmíru je to strašně cool. Normálně by vás nejspíš za hraní téhle hry dost zásádně zmlátili, vymáchali vám obličej v záchodové míse a sebrali peníze na oběd. A můžete si být krásná trubka jak chcete.



Pokud svolíte k tomuto dobrodružství, po bok se vám postaví dva sny každé shoujo. A pozor, jsou tak nebezpečně napsaní, že i já bych s nimi chtěl chodit. Nedokážu si představit, že se mezi nimi hrdinka bude muset rozhodovat. Jeden z nich bude muset umřít nebo být gay. Není jiné cesty. Ale nejsou jediní. Hrdinčin motor bude pohánět ještě zástup skvěle napsaných vedlejších postav s výborným pozadím. Minulost a vykreslování motivů a charakterů se nesmrskává na otravné flashbacky, ale jsou poctivou náplní několika prvních dílů. Autoři si tu velice zručně připoutávájí diváka přímo za srdce. A dost vás podráždí jedny z nejvíce romantických scén, jaké jsem měl šanci v anime vidět. Znáte ty klasické slzopudiče ala Clannad a Air - zapomeňte na ně. Chihayafuru přichází s civilním zážitkem. S něčím, co jste mohli zažít.



Instatní příběhy s maximalním efektem. To je jedna z největších devíz série. Krátké, ale perfektně exponované, takže si za nimi můžete představit nějakou osobnost/minulost. Já osobně jsem celkově hodně zatížený na týmovky. Nic mi neudělá větší radost než dobře šlapající tým zdánlivě nesoudorých charakterů a jejich interakce. Podobně svěže taky působí práce s "hlavními záporáky/soupeři", kteří nejsou černobíle ploší a ve většině případů se odhalí jako lidské bytosti, kteří přesně zapadají do rozmanitého universa hned vedle náš dream team. Postupně si taky uvědomíte, že vedlejší postavy jsou designovány s velkou pečlivostí, protože jsou každá naprosto jiná a tak se nemáte šanci nudit. Tahle praxe je logicky zavedena proto, že zápasy v karutu mají dost omezený a šíleně nudný proces (anime se vám bude všemožně snažit ukazovat, že to tak není, ale vážně...hodinu čumět na karty a plácat do nich...) a tím pádem je potřeba je ozvláštnit právě samotnými hráči. Chihaya se tak potká v zápase jak s malou holčičkou, tak matkou dvou dětí.



Dalším příjemným prvkem je hudba. Rozhodně to není nic převratného, ale pro důležité scény je více než dostačující. Když je potřeba podporuje pocit majestátnosti, ale stále se v ní schovává něco jemného a trhlého. Je to zhudebněná hlavní hrdinka. Stejně tak se nakládá v anime i s humorem. Ten přichází ve chvíli kdy to většinou nečekáte. Zrovna kolem padá tisíc okvětních lístků sakur, někdo se zrovna chystá říct něco romantického a najednou uslyšíte random komentář na situaci a všechno je v háji. Je to velice osvěžující prvek a posunuje to sérii od líbezného kýče ke zdravé sebeparodii a nadhledu.



Chihayafuru je stavbou napětí a akčních scén ve výhodě oproti jiným anime, protože téhle sérii naprosto stačí statické obrázky máchnutí a pár speedlinů. A sluší jí to. Tam, kde ostatní anime selhávájí, protože jsou právě moc zamrzlá a statická, Chihayafuru využívá situaci ve svůj prospěch, protože nechává diváka jakoby užívat si scénu. Není potřeba nic víc ukazovat. Proto si myslím, že bude nejspíš tohle dílko ideální víc jako manga. Anime je už jen takový povinný doplňovač úspěšné značky. Osobně se do mangy asi nepustím, protože takhle je to prostě pohodlnější, ale ostatním bych nejspíš doporučil obojí a teprv pak ať se rozhodnou.



Speciální místo si pak v téhle "recenzi" vysloužil design očí. S nimi jsem měl problém asi půlku série, protože jsou tak nějak nelogické. Panenky jsou totiž umístěné výš než byste čekali, takže vám neustále připadá, že hrdinka má v očích zaražený rozkrojený salak. Nevím jestli je tenhle styl kresby pro shoujo nějak typický, ale vůbec mi nedává smysl. Pro anime si myslím mohli tvůrci dovolit strčit panenky tam, kde by správně měly být.



Abych to shrnul. Chihayafuru nepřináší do žánru nic nového. Je napsaná přesně podle šablony a nemůže vás téměř ničím překvapit. Svoji škatulku naplňuje poctivě a sama o sobě se nesnaží moc vybočovat. Tohle všechno je úhledně složené v líbivém kufříku, ovázané stuhou, navoněné sladkým parfémem, naleštěné prvotřídním lakem a naaranžované do přístroje na stlačování. Za měsíc z přístroje vypadl diamant a ten pak strčili do televize. Nic víc, nic míň.
SEO