Listopad 2012

Anime rychlovky 1

26. listopadu 2012 v 11:45 | Sykysan |  ANIME

Jak jsem slíbil, tak činím. A abych se z toho nezbláznil, tak blogové Anime rychlovky budu vydávat jako seriál. Pro nezasvěcené: letos jsem měl na Akiconu přednášku s názvem Anime rychlovky. Jde o sérii doporučení krátkých anime (do pěti minut na epizodu, synopse ZDE). Samotná přednáška dopadla strašně, ale aspoň mám nasbíraná data a udělám z nich něco užitečného. Informace z přednášky pak ještě doplním odkazy na anime databáze pro co nejjednoduší orientaci (především kvůli doporučením jiných uživatelů a seznamu překladatelských skupin).

Tak jdeme na to a prvním okruhem budou anime o kočkách.

Chii's sweet Home
Příběhově je jednoduchý. Jednoho dne se šedobílé koťátko s černými pruhy odtoulá od své maminky a sourozenců. Ztracené koťátko najde malý klučina Youhei. Vezme jej s rodiči domů a po neúspěšných pokusech najít mu nový domov se rozhodnou koťátko si nechat. Pojmenují ho Chii. Dost epizod je různě vyplňovacích, ale celkově je toto anime velice kvalitní. Animace odpovídající formátu. Nenáročná instantní zábava.
Žánry: komedie, slice of life, kodomo (pro některé seinen ;-)
Počet epizod: 2 x 104
Čas na epizodu: 3 minuty

Poyopoyo Kansatsu Nikki
Moe Sato je mladá dáma, která jedné noci opilá donese domů kočku a začne se o ni starat. Pojmenuje ji Poyo, podle jejího kulatého tvaru. Rychle se stane milovaným členem celé rodiny. Podobně jako Chii's sweet Home jsou jednotlivé zápletky dílů hodně nenáročné a zaměřené na jednoduché gagy.
Žánry: komedie, slice of life, seinen
Počet epizod: stále ve vysílání, k dnešku - 46 epizod
Čas na epizodu: 3 minuty

Kuruneko
Na motivy mangy o soužití několika koček se svou majitelkou, která je jim naprosto oddaná. Manga je autobiografická. Autorka kreslí o svých vlastních zkušenostech s kočkami. Pokud vlastníte kočku, nejspíš se v příbězích majitelky a jejich koček poznáte.
Žánry: komedie, slice of life, seinen
Počet epizod: 2 x 50
Čas na epizodu: 2 minuty

Nyanpire
Hřejivý příběh o koťátku, které se stane upírem. Ujme se ho mladá slečna jménem Misaki a začne s ním žít. Záměrem tohoto anime není nic jiného, než být roztomilé a rozkošné. Vzniklo na motivy charakterů série hraček od tvůrců Hello Kitty. Takže je to taková hezká propagace značky.
Žánry: komedie, kodomo
Počet epizod: 12
Čas na epizodu: 4 minuty

Neko Rahmen
Taishou je ambiciózní šéfkuchař podniku jménem Neko Rahmen...a je to taky kočka. Jeho snem je stát se nejlepším kuchařem rámenu v Tokyu. Bohužel jeho jídla se často nedají žrát. Každou epizodu tvoří jiný tvůrce s jinou vizí a trošku jiným vizuálem.
Žánry: komedie, shounen
Počet epizod: 2 x 13
Čas na epizodu: 2 minuty

Nekojiru Gekijou
Příběh o rodině koček (především starší sestry a mladšího brášky) a jejich "soužití" s ostatními zvířátky a lidmi. Takhle dvojka je velice krutá a zabije každého, kdo se jim postaví do cesty.
Žánry: komedie, horor, thriller
Počet epizod: 27
Čas na epizodu: 1 minuta

Catman
Příběh sleduje velice zajímavého kocoura, který má neskutečný talent dostat se do problémů. Každá epizoda má svůj vlastní příbeh a ty se navzájem nijak neproplétají. Anime vzniklo ve flashi a s každou další řadou se animace znatelně zlepšuje.
Žánry: akce, komedie, slice of life
Počet epizod: 7 + 8 + 6
Čas na epizodu: 3 minuty




AKICON 2012 Speciál - Moti

16. listopadu 2012 v 14:00 | Moti |  REPORTY
Před odjezdem na Akicon jsem Motiho požádal, aby mi pro můj report sepsal dojmy z bodů programu, kterých jsem se nemohl z různých důvodů zúčastnit. Přihodil pár svých postřehů a najednou z toho byl celý report. Moti vám tam v pár bodech popíše dojmy z několika přednášek.
Další cylonský report od Ruchie a Dajiho najdete ZDE.

Sykysan

Madoka magika
Byl to Wolfii. Mluvil hezky o tom, o čem nám chtěl něco říct. Akorát jsem dlouho nechápal, pro koho tato přednáška vlastně měla být. Měla navnadit nezasvěcené na shlédnutí Madoky? V tom případě bychom museli mluvit bez spoilerů a jenom navnazovat. Spoilery tam ale byly a Wolfii navíc nejednou mluvil k nám zasvěceným. Byla to tedy přednáška pro nás, kteří jsme to už viděli? Tomu by odpovídalo více informací o backstory celého vývoje, které většinou divák ze samotného sledování nezíská. Pak ale zase byla zbytečná celá ta opatrnost, celá sekce představující charaktery a popis děje napříč díly. Jediné možné východisko, které mě napadlo až dnes, bylo, že přednáška se snažila zasvětit nezasvěcené natolik, aby se mohli o Madoce bavit s přáteli, kteří to už viděli. Protože tuto škatulku naplnila naprosto perfektně. Stále to byla přednáška bez velkých spoilerů, ale každý, kdo z ní odcházel, se mohl klidně vydat za zbytkem své party a otevřít o ni rozhovor. Věděl něco o ději, znal všechny postavy i kdy se tam objeví, věděl hodně o vývoji celého anime a dokonce klidně mohl začít mluvit o tom, proč je ta Magika asi tak dobrá. Během toho rozhovoru by od přátel dostal všechny spoily, kterým se Wolfii vyhnul, ale to už by nebylo na jeho triko, že jo.

H.P. Lovecraft v anime a manze
Přednášející ukázal, že ví ,o čem mluví a že je v tomto tématu více než sběhlý. I přes některé snahy nás do toho zapojit s námi ale mluvil, jako kdybychom byli na podobné úrovni, což v mém případě nebyla pravda. Je to tedy vysvětlení, proč je možné, že mi v hlavě po hodině pečlivé pozornosti zbylo jen: Lovecraft v anime je. Nejčastěji proto, že v hentai jsou chapadla. Přednáška tedy neměla šanci zanechat ve mně hlubší dojem, nepředala mi informace ani o anime, ani o Lovecraftovi. Vím jen, že tam je a že Grek1 z něj umí citovat.

Typologie bišíků
Typologie bišíků byla obsahově ne příliš přínosná přednáška, ale o to byla nejspíš příjemnější a zábavnější na poslech. Grek1 se snažil představit vybranou sadu stereotypů bishounenů a následně se snažil naznačit teoreticky nejefektivnější způsoby k jejich sbalení. To samo o sobě bylo velice zábavné, a ještě navíc mi to potvrdilo ten pocit v srdci, který tam už nějakou dobu nosím a nechtěl jsem si ho přiznat. Že snad neexistuje typ bez mínusů a že hlavně neexistuje typ, na který by mohla normální dívka aplikovat normální techniky.

Japonské stereotypy v americké kinematografii
Co k tomu dodat. Přednášející je zárukou nejspíše těch nejlépe připravených přednášek, jaké na conech můžete vůbec najít. Protože pro přednášku využila materiály své diplomové práce (jestli jsem dobře slyšel), můžete věřit, že samotným tématem se zaobírala celé týdny, měsíce a ve znalostech se jí tedy může rovnat jen někdo s lepší diplomovou prací na toto téma. =oD
Mít dobrá data ale samo o sobě dobrou přednášku neudělá. Bylo potřeba je upravit nejen tak, aby byla dobře stravitelná pro nezasvěcený dav, ale aby se navíc vešla i s ukázkami do šedesáti minutového bloku, což se jí povedlo opět na jedničku.
Přednáška tedy byla svižná, zábavná, poučná…

Přednáška psaná na oprátce
Hned od prvního okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o plánu dvou největších přednáškových velikánů komunity spolu přednášet, jsem měl špatné tušení. Toto tušení se téměř na sto procent naplnilo. Na začátku se jako klasicky zeptali, kdo četl anotaci. Tato otázka byla stejně zbytečná, jako by bylo samotnou anotaci číst, protože ve výsledku mluvili stejně o něčem úplně jiném. Anotace tvrdila, že přednáška bude o tom, jak (ne)dělat kontroverzní přednášku. Ve skutečnosti šlo ale o přednášku o slově kontroverzní, pak taky o zmanipulovatelnosti špatných dotazníků, dále byla také z části o ničem a nakonec byla o manipulativních technikách, které na nás můžou přednášející zkoušet. Část o slově kontroverzní a část o ničem ještě souvisely s tématem, protože vymezit pojmy na začátku musíme. O ničem je i spousta jiných přednášek a protože nic samo o sobě nemá nádech žádného tématu, nemůžeme ani říct, že by tam nepatřilo. Druhá část o špatných otázkách dotazníku a jejich špatném vyhodnocování, společně s částí o špatné přednášce a jejímu manipulativnímu nádechu (tedy špatnému, protože manipulování je špatné), můžeme opět považovat za spolu související, i když už nijak nesouvisí s tématem přednášky. A spojitost: "Stále je to o přednáškách" mi přijde poněkud slabá. Špatně pojmenovaná přednáška postrádající smysl, přeplněná hranou interakcí mezi přednášejícími a technických problémů s ozvučením je tedy jedna z věcí, které jste si na letošním Akiconu mohli nechat ujít.

Honba za slávou
Pokud nejste kamarádíček nikoho z vystupujících, nebo nejste naprosto submisivní otrok komunity, mohli jste si na tento bod programu brousit zuby. Když vám totiž někdo předem ohlásí, že má v plánu se otevřeně a totálně ztrapnit, můžete se rozhodnout tam úmyslně nejít, protože máte lepší věci na práci, nebo se jen mlsně olíznout a pozvání přijmout. Nic takového se ale bohužel nestalo. To, co jste mohli vidět, byly nedocvičené choreografie, naprosto zbytečné, nevtipné scénky a to vše skombinované se selhávající technikou. Ať to ale z popisu může znít sebehůř, tak na místě jste akorát seděli a byli naprosto vlažní. Přesně toto jste už totiž zažili mnohokrát, akorát se to jmenovalo cosplay divadlo. Touha posmívat se z vás naprosto sleze. Naopak se vás celá jejich snaha nějakým způsobem dotkne. Přes neprofesionální výkon byste tam nejraději šli a objali je, k čemuž jsem měl pak tendence po celý zbytek conu.

Anime k zamyšlení - jak pochopit nepochopitelné
Celý název je naprosto špatně. Přednáška nebyla ani o nepochopitelném a už vůbec nebyla o anime. I přes to ale musím dodat, že by byla velice užitečná pro začínající otaku. Pokud už sledujete anime několik let, občas jste si na conech, nebo i mimo ně, zašli na nějakou přednášku o japonské kultuře, byla by vám celá přednáška naprosto k ničemu. Pokud jste ale ve všem noví, máte nakoukáno jen pár desítek kousků a dostali jste chuť se o Japoncích dozvědět více, račte dál. Hezky a přehledně shrnuté základy základů v krátkém čase byste našli přímo zde.

Jak nás může obohatit Japonská etika
Naprosto překrásný bod programu. Na začátku nás všechny kompletně umlčeli ukázkou bojových umění, po kterých následovalo velice poutavé představení života samurajů a jak se jejich tehdejší hodnoty přenesly do současného života. Přednáška byla po většinu času bez prezentace a ani ji nepotřebovala. Jen muž sedící na pódiu mluvící k divákům. Přednáška měla krásné tempo, krásný záměr a krásný dopad.

Věci, po kterých hráči touží
Toto byla asi ta největší zbytečnost nejen pro mě, ale doufám, že pro každého, kdo tam omylem byl. Pokud jste hráč, tak se teď na vteřinku zamyslete, po čem tak asi toužíte. Jo, to je přesně ono. Vybavili jste si hru, kterou byste chtěli k Vánocům? Nový HW, na kterém byste si tu hru chtěli zahrát? Nebo aby vám váš partner dával víc prostoru na paření? Hráč by si tedy nic neodnesl a člověku, který nehraje, je to zase naprosto ukradené.

Čeští AMV velikáni
Tohle pro mě bylo tak přínosné i přes to, že to vůbec nebyla přednáška. Od přednášky čekáte, že zde bude přednášející, který bude nějak systematicky předávat informace svým posluchačům. Je to monologická technika. Takže takový to povídání si s kamarády v publiku tam nemá vůbec co dělat! Přednášku to akorát ničí a všechny ostatní, kteří nejsou kamarádi přednášejícího, to otravuje. Pokud ale nad tímto nebudete přemýšlet jako o přednášce, ale pojmenujete to právě jako sledování moderovaného rozhovoru přátel AMVčkařů, je to o něčem úplně jiném. Na Akiconu by tomu mohli věnovat vlastní barvičku do programu a tato přednáška by se tím mohla klidně pyšnit. O české AMV scéně jsem nic do té doby nevěděl a tak jsem se při jejich pozorování dozvěděl informace o naší AMV historii, viděl jsem jejich AMVčka a ještě jsem mohl vidět samotné tvůrce na živo a zjistit, co je to za lidi. Tedy říkám, velice užitečné sledování moderovaného rozhovoru.

Novinky asijského filmu
Skvělý bod programu. Pokud taky po třech dnech koukání na samé kreslené věci začínáte mít pocit, že tak vypadají i skuteční Asiati, toto vám pomůže vrátit se zpět. Navíc je tam tma a nikdy tam není moc lidí, takže pokud za sebou máte nonstop zátah, je to dobrý prostor k zaříznutí.

AKICON 2012 Speciál - Cvrk

15. listopadu 2012 v 9:21 | Cvrk |  REPORTY
Že pojedu na Akicon, na svůj první con vůbec, se rozhodlo už na konci léta. Mí "zkušenější" kamarádi, kteří za sebou v té době měli už jeden ročník Animefestu i Adviku, mě přesvědčili, že má cenu utratit těžce vydělaných 200 korun za vstupenku (nechápejte to špatně, jsem fanouškem anime a celkově japonské, potažmo jihokorejské kultury dokonce snad déle než oni, nicméně o cony jsem se nikdy moc nezajímal). Jako hlavní přesvědčovací metodu zvolili fakt, že jak v areálu konání akce, tak v přilehlé hospodě, se dá sehnat dostatek alkoholu, potřebného k přežití víkendu. A tak jsem kývl. Koupil vstupenky a čekání na 9. listopadu tak mohlo začít. Kdo by si ale myslel, že jako úplný nováček, který nemá s organizací conu vůbec nic společného, se už do začátku akce nebudu muset o nic starat, byl by na omylu. Netrvalo to ani tak dlouho a už mě Sykysan začal bombardovat dotazy, jestli mu můžu v práci vytisknout plakáty ke Zbyškovi a ostatním, které budou viset právě na Akiconu. Plakáty jsem nakonec asi po 150ti dotazech úspěšně vytiskl a navíc Sykysanovi ušetřil 50,- Kč, ze kterých teď může ještě dva týdny žít. Nemáš zač.

Nastal tedy den odjezdu a já jsem se setkal se svými dvěma kamarády, kteří měli moji účast na conu na svědomí, s Michalem a Caplem. Po jejich zážitku, kdy při odjezdu z Adviku omylem nastoupili na autobus do Budapeště, namísto do Brna, jsme si řekli, že tentokrát si musíme dát pozor, ať neskončíme někde v rumunských horách. Jenže i přes všechnu naši snahu jsme se na Akicon málem nedostali, protože jsme asi 20 minut čekali na odjezd autobusu, který nikam nejel. V poslední minutě jsem však správný autobus našel a všichni tři jsme úspěšně, s adrenalinem v krvi, nastoupili na palubu autobusu a vydali se směrem Akicon 2012.

V Praze šlo už vše hladce a poměrně rychle jsme se dostali k budově kolejí Volha, kde jsme měli rezervovaný pokoj na dvě noci. Už v hale jsme potkali člověka v cosplayi, takže bylo tak nějak pravděpodobné, že jsme na správném místě. Prohlídli jsme si pokoj, nechali na místě svoje věci a s potřebným minimem, čímž byli peníze a mobil, jsme se vydali do KC Zahrada, abychom stihli zahájení conu. To bychom také hravě stihli, kdyby však před budovou nabyla fronta jako kdyby...rozdávali....něco. Dovnitř jsme se nakonec dostali a to zhruba dvě minuty po zahájení. :) První cesta byla na bar, protože už od nasednutí do autobusu jsme měli všichni tři velkou žízeň. S výborným pivem v plastovém kelímku, které chutnalo z nás tří jen mně, jsme se usadili a začali se kochat okolím. Co mě překvapilo jako první, byl počet lidí, kteří se na Akicon dostavili, tak nějak jsem ze Sykysanova popisu "komorní akce" čekal míň lidí, čímž ale rozhodně nechci říct, že by bylo množství návštěvníků na škodu, alespoň byla zajištěna dobrá a živá atmosféra a bylo se na co koukat, všudypřítomné postavy ve více či méně povedených cosplayích, sympatická děvčata, méně sympatičtí chlapci, ...i pěkné prostředí celkově. Za chvíli jsme tedy dopili své první akiconové pivo a aby toho na nás nebylo na první den příliš, odebrali jsme se do pár set metrů vzdálené hospody, odkud jsme se pro nepřízeň osudu již v podstatě nedostali. Během první noci v Praze jsme potkali partičku, na první, druhý i třetí pohled velmi mladých místních, ze kterých se vyklubali rádoby návštěvníci conu (rádoby proto, že ani jeden z nich neměl vstupenku a tak jen postávali okolo KC). S nimi jsme si dali jednu pěknou voňavou bagetu (kdo sledoval HIMYM ví) a přetrpěli zbytek večera. Na pokoj jsme dorazili kolem druhé ranní a šli spát a nabírat energii na další den, prožitý teď už snad opravdu na conu.

Sobotní ráno bylo trochu krušnější, ale situaci zachránila sprcha, přibalený aspirin a voda z kohoutku. Kolegy jsem nechal spát a jako jediný z nás tří se vydal do KC, abych mohl v átriu posnídat šálek pressa, který mi stejně nakonec vylil člověk, z jehož výrazu a koordinace pohybů šlo lehce vyčíst, že se mu narodzíl ode mě spánku, sprchy ani aspirinu, nedostalo. Taktně jsem ho upozornil, aby si dával pozor, ale myslím, že si z toho moc nevzal. Když se k němu přidalo asi šest dalších, jemu podobných lidí, odešel jsem ven, čekat na domluvené rande se Sykysanem. Ten přišel za chvíli (asi 40 minut), já se seznámil s jeho kamarádem Motim, postěžoval jsem si na fakt, že se zatím na conu necítím nejlíp a to vzhledem k tomu, že jsem dosud nepotkal ani jednoho hipstera, jejichž přítomnost jsem do té doby rozhodně nevyhledával, ale až tady jsem zjistil, že právě oni asi definují mé přirozené prostředí. Společně jsme nakoupili jídlo, posnídali a Sykysan mi v programu zaškrtal asi tisíc přednášek, které určitě musím navštívit a "odměnou" za to, mi zakázal vstup na soutěž cosplaye. To už se ale blížilo promítání Evangelionu: 1.0 a tak jsem se vydal za Michalem a Caplem, kteří na mě už čekali. Z Evangelionu, který jsem viděl poprvé, jsem si odnesl rozporuplné pocity, které tady ale nebudu ventilovat, jelikož jste ho vy všichni ostatní dávno viděli. Přecejen, můj Animelist vypadá oproti vašemu asi jako nákupní seznam studenta filozofické fakulty MUNI. Nebudu tu už popisovat ani povinné doplňování tekutin na baru, či v hospodě, každopádně dalším na programu byla přednáška s lákavým názvem Japonské stereotypy v americké kinematografii, na kterou jsem se moc těšil. A - co na to říct - přednáška byla naprosto famózní. Alespoň pro mě. Obsah, přednes, VTIP! Přednášející na conech jsem si do té doby představoval jako teenagery s vadou řeči a problémovou pletí. A najednou tohle. Naprostý opak. Nesdílím sice představu Angie coby sexuální bohyně, nicméně kvalitě její přednášky tleskám. Jakožto moje první zkušenost s přednáškami na Akiconu ale nastavila dost vysokou laťku všem následujícím. Pak mám docela okno, ale myslím, že další přednáškou, kterou jsme navštívili byla "ta" psaná na oprátce. Přednáška vyhypovaná od Sykysana s tím, že se sejdou na pódiu dva nejlepší přednášející, Grek a Hintzu. Ti se sice na pódiu fyzicky opravdu sešli, ale to bylo tak všechno. Moje pocity bych popsal asi takhle: "Nuda. Cože? Vubec nevím, o čem mluvíte. Au, moje uši! Achjo, ať se mě na nic nezeptají nebo budu muset říct, že nevím, protože jsem tu poprvé a celej sál se mi pak bude smát, čímž mi způsobí doživotní trauma a problémy s erekcí. Hm. Nuda. Au, moje uši!! Hm. Dobrý, je konec. Au, moje uši!!!". No a všechno ostatní popsal Sykysan mnohem objektivněji ve svém reportu. Dále měla následovat přednáška s názvem Anime k zamyšlení - jak pochopit nepochopitelné, s hodně zajímavou anotací, což asi nalákalo hodně lidí a tak jsme s Michalem a Caplem zůstali stát před zavřenými dveřmi malého sálu, jenž ukrýval asi 200 lidí v místnosti 3x3 metry. No, co už. Přednáškou, na kterou jsem se také těšil a kterou si tak trochu vynutil byla ta o Historii Nintenda od Tomirese. Co do zajímavých faktů byla přednáška, no - zajímavá, ale nepřinesla nic víc, než co záznam na wikipedii. Navíc přednes Tomirese, který si zřejmě odbýval svoji premiéru, ve mě spíš vzbudil lítost a soucit než nadšení. Pak mám další okno a najednou jsme se ocitli na přednášce Tomáše Kyncla, nebo-li, jak jsem popsal Sykysanovi, "toho týpka z kenda", Jak nás může obohatit japonská etika. Tohle byla taky bomba. S nějakou tou promilí alkoholu v krvi a s úžasem ve tváři jsem sledoval ukázky bojových umění a užíval si bezchybný přednes, až jsem si v duchu slíbil, že se neprodleně po návratu do Brna přihlásím na kendó a pokud někoho zklamu nebo uvedu v omyl, probodnu se mečem a v obrovské agónii po dvou dnech zemřu. Po skončení přednášky jsme se odebrali k baru a tam strávili v podstatě celý zbytek večera. Konečně jsme se dali do řeči také s někým cizím, se Švédem Shookiem, který nám při pohledu na náš stůl zaskládaný dvěma balíky Frisca a spoustou dalšího alkoholu, složil velkou poklonu, dále s Polákem žijícím v Brně, na jehož jméno si už nikdo nevzpomíná a s Terezou a Adélou, které nám byly zdatnými společnicemi po zbytek noci a vydržely s námi hrát všechny ty divný stolní hry, i přestože jsme z Brna. Někdy tou dobou jsem se opět potkal s Motim, ale přiznám se, že si z tohoto setkání moc nepamatuju. Asi tam byl i Sykysan. Ti dva se pak sebrali k mezidimenzionálnímu shogi, já stál vedle a ze všech sil se snažil zapadnout mezi ně, to se mi nepodařilo a tak jsem odešel. Blížila se třetí hodina ranní a my se vydali na projekci Andělského vejce, což byl asi ten nejhorší zážitek z Akiconu. Představte si, že jste strávili více méně dva dny v kuse na baru nebo v hospodě, jste unaveni ze všech těch přednášek a lidí, kterým nerozumíte a kteří vám na potkání vylívají kafe a vůbec nejsou hipsteři a vy teď sedíte v místnosti plné chrápajících a, promiňte mi, páchnoucích otaku a sledujete film, ve kterém se asi vůbec nemluví. Vydržel jsem to poměrně dlouho, ale nakonec jsem taky usnul. Vzbudil mě Capl a společně jsme se vrátili zpět do atria, kde jsme ulehli na pohodlnou zem plnou odpadků a s představou zaplaceného pokoje na kolejích pomalu usnuli.


Vzbudil jsem se v šest a lekl se, kde jsem. Znovu jsem usnul. Vzbudil jsem se v sedm, lekl jsem se, kde jsem a už neusnul, což ale nevadilo, protože se měl areál pomalu otevírat a tak bylo vysvobození na dosah. V osm měla navíc začínat Sykysanova přednáška o Anime rychlovkách a tak jsme se po rozkoukání vydali směrem k dílně, kde se měla odehrát. Byl jsem od začátku za Sykysana nervózní a přál si, ať všechno dobře zvládne. A podlě mě i zvládl, přednáška byla svižná i docela vtipná a přinesla mi spoustu dobrých tipů na anime kousky pod pár minut na díl. Potěšil zařazením Domo-kuna i Let's Nupu Nupu a osvěžil přednášku malou soutěží, čímž svůj výstup zařadil mezi ty lepší zážitky z conu. Jasně, taky bych mu mohl velkou spoustu věcí vytknout, jako to vlastně udělal on sám ve svém reportu, ale dělat to nebudu nebo mi tenhle článek neumístí na svůj blog. Následovaly Novinky asijského filmu s přednesem uspávajícím jako hrnek teplýho mlíka s medem, ale pár filmových tipů jsem nabral, připomenul si akční klenot The Raid a těsně předtím, než jsem zase usnul, přednes novinek končil. Já se ještě na dálku stihl rozloučit se Sykysanem, Motim a Ruchii a spolu s Michalem a Caplem jsme se vydali směrem k východu. Jak k tomu z KC Zahrada, tak k tomu světovému. O pár hodin později jsme už byli zpět v Brně a u piva tak mohli zhodnotit Akicon 2012 jako povedený. Těším se na Animefest 2013 i Advik, ale otaku ze mě asi ještě nebude. Spíš alkoholik.

AKICON 2012

12. listopadu 2012 v 23:34 | Sykysan |  REPORTY
Po minulém Akiconu bylo čekání na ten další opravdu těžké. Animefest potěšil novými prostory, ale nevyhl se problémy s nimi spojenými, Advík se vydal na temnou stranu síly už oficiálně a tak Akicon tiše a nepozorovaně přebral žezlo nejlepšího otaku conu u nás. A není se čemu divit. Do karet mu hraje komornější atmosféra, kompaktní prostory a sehraný realizační tým. Takže po vyhlášení, že letos bude Akicon protáhnut na tři dny, jsme jásali až do října. Po Advíku jsme odhodlaní se zapojit do sekce pro začínající přednášení, pak společně s dalšími povinnostmi jsme nakonec neměli ani čas se pořádně těšit. Takže koncentrované nadšení přišlo až cestou do Prahy. Jako každý rok a jako před každým conem nám Ruchie zase připravila malé překvápko. Letos to byla tématická trička s motivem konce světa :-). To ale nebylo všechno. Když jako skupina někam vyrážíme autem, často si s Motim děláme srandu, že Daji a Ruchie vedou dopravní společnost. Daji nás vždy upozorní na bezpečnost při jízdě a oznamí, jak dlouho asi pojedeme, zatímco Ruchie nám nabídne nějaké občerstvení a celkově se během cesty stará o naše pohodlí. Letos to teda dotáhli k dokonalosti. V autě na nás čekaly tématické letáky od dopravní společnosti Dagia, polštářky a oficiální proslov generálního ředitele Dajiho. No jak to říct. Cesta tam byla bezchybná.



Výčet bodů programu, kterých jsem se zúčastnil:
Kyaraben a jak na něj (Ruchie), Madoka Magika (Wolfii), AMV 2012 (Wolfii), H.P. Lovecraft v manze a anime (NeoWorm), Feng Šuej komiksových bublin (DanQ), Japonské stereotypy v americké kinematografii (Angie), Přednáška psaná na oprátce (Grek1 + hintzu), Honba za slávou (Retardo Gardo), Animestop (Mitsuki), Anime k zamyšlení (Chill), Jak nás může obohatit japonská etika (Tomáš Kyncl), Věci, po kterých hráč touží (Thea), Čeští AMV velikáni (GordonFreeman), Anime rychlovky (Sykysan), Sailor Moon od začátku do konce (světa) (Daji a Ruchie), Novinky asijského filmu (Vavča), Zakončení (Grek1).

V pořádku jsme dorazili do Prahy. Zaparkovali přímo u kolejí, kde byly Ruchie i Daji ubytovaní a rychle jsme se vydali přímo do KC Zahrada. Kvůli Advíku už prostory Zahrady nejsou takovým exkluzivním místem jako dříve, takže letos byl nástup na Akicon méně osvěžující než dřív. Pozdravili jsme se s DanemQ, od něhož jsme hned vyfasovali visačky. Pozdravili jsme se s Grekem, od něhož jsme hned vyfasovali Akibony (ty pak budeme rozdávat na našich přednáškách, i když jsme uvažovali, že s nimi hned vykoupíme celý Akikrám a utečeme). Úspěšně jsme vyvěsili naše plakáty na visual novely (Asistent detektiva Zbyška, Kozí farmu, na které pracujeme společně s Yuffie a Motiho soukromý projekt Boží script...více na www.pleasewait.cz) a už byl čas na Ruchiinu přednášku o kyarabenu. Byl to její první sólový výstup a tak jsem byl nervózní i za ni. Jenže nebylo proč být nervózní. Aniž bych jí nějak nadržoval, tak její přednáška o kyarabenu neměla chybu. Téma brala vážně, ale přitom nezapomínala být vtipná. Měla přednášku logicky rozdělenou, plnou zajímavých informací a se srozumitelným a vhodným přednesem. Ne že bych ji podceňoval, ale byl jsem strašně mile překvapen jak úžasně se s tím vypořádala a jaký profesionální výkon předvedla. Už teď se těším na jeji další přednášku! Po hromadném objímání za skvělý výkon jsme se společně vydali na Wolfiiho a jeho přednášku Madoka Magika. Tady ani nevím, co přesně napsat. Wolfiiho standard (což je obecný nadstandard) o anime, které všichni známe a tak moc milujeme. Chápu obecnou nespoilerovací formu, kterou Wolfii zvolil, ale i tak ho vyzývám, aby se příště pustil do stejné přednášky, ale více se ponořil do témat, která se v Madoce objevují a do tajů její geniality (zejména proto, že plno věcí v anime mi určitě uniklo a chtěl bych se je dozvědět). Večer se pak protáhl do noci a my jsme po párhodinovém dolaďování našich přednášek ulehli na naše sametové karimatky.

Po probuzení (a nečekaně kvalitním spánku...no, spánku...nečekaně kvalitním...ležení...no hlavní je, že jsem se cítil odpočatý) jsem vyrazil směr toalety abych vyhodil včerejší náklad a splnil alespoň základní hygienu. Jenže když jsem dorazil na záchod, přepadl mě zrovna čerstvě z trouby vytažený a voňavoučký použitý kondom. Vyhazování nákladu a snídani jsem odložil na později. Rychle zapomenout na AMV 2012. Na tenhle bod programu si budu muset už sestavit šablonu. Každoročně nezklamávající hodinka audiovizuální žranice. Letos u mě překvapivě zase zabodovalo Madoka AMV (Mahou Shoujo Requiem bylo minulý rok rozhodně nejlepší). Človek by čekal, že kombinace Madoky a Dayman songu bude trapná katastrofa, jenže ono se to povedlo. A dokonce to není klasické komediální AMV, ale spíše velice povedené akční. Však se přesvědčte sami.


S malým spožděním jsme dorazily na přednášku H.P. Lovecraft v anime a manze. Osobně Lovecrafta moc neprožívám, ale nemůžu mu upřít dost důležitou roli v populární kultuře a tak jsem se chtěl o něm dozvědět něco více. Jenže přednáška byla zaměřena spíše na lehce až středně pokročilé a tak jsem si krom nějakých názvů anime neodnesl skoro nic, protože zajímavosti k anime řečeným už šly mimo mé vědomosti. Aby nedošlo k omylu, tak to rozhodně nepovažuju za chybu. Sám pociťuju nedostatek hlouběji zaměřených přednášek, takže tohle jen oceňuji. Moje chyba je, že jsem zamířil na přednášku, na kterou jsem nebyl připraven. Z projevu samotného NeoWorma si nepamatuju vůbec nic, tak mě napadá jen, že příště by asi mohl být trochu výraznější. Po přednášce se konečně uvolnilo místo na snídani, takže jsem si dal rande s Cvrkem a společně jsme vyšli do Lidlu. Byl na svém prvním conu, tak mě zajímalo jak to zvládá a tak jsem se dozvěděl, že si myslel, že otaku jsou banda asociálních introvertů. Jenže reálná situace ho zaskočila a tak se jako asociální introvert cítil nejspíš jen on (takže se pochopitelně v noci musel opít). Po snídani jsme se šli s ostatními cylony trochu protáhnout na procházku a po návratu do Zahrady jsme se rozdělili. Já šel na Danovy Feng šuej bubliny a ostatní očíhli Grekovi bišíky. Dan se snad nebude zlobit, když napíšu, že k jeho přednášce nemám moc co bych dodal. Byla skvěle odpřednášená s důležitými informacemi a hlavně šířila pravdu. :-D A ani nevadilo, že měla trošku kratší formát. Celkově bych ocenil takto svižných přednášek více. Protože i když nebyla dlouhá, tak mi dala pocit hodinového zážitku. Stihl jsem díky tomu konec Gregovi přednášky o bišících a mohl si při vylidňování sálu zabrat místo v první řadě. No proč asi. Na řadě byla Angie a její Japonské stereotypy v americké kinematografii. Tady se na chvilku vydýchám a pokusím se aspoň nepopisovat podrobně její sexy outfit. Ale když si zakážu tohle, tak už nemám moc šancí se nějak víc rozepsat. Obdiv, který jsem si postupně budoval ke Grekovi a hintzu jejich přednáškami totiž Angie starostlivě poplácala po hlavičce a poslala vlakem za babičkou do Hodonína. Není to tak, že by úplně zmizel, jen na nějakou dobu odjel na prázdniny. Pokud bude možnost, rozhodně tuto přednášku nemiňte aspoň ze záznamu. Bez mrknutí oka ji totiž nazvu tou nejlepší na jaké jsem kdy byl (a myslím, že i kdybych zařadil přednášky na akademické půdě). Opravdu mě nenapadá, co bych mohl tak rozvádět. Připadám si naprosto nekompetentní někoho takového posuzovat. Ale určitě to berte s rezervou protože jsem mohl být ovlivněn tou vestičkou a šortkama (sakra, nezvládl jsem to!!!). A seriózně uvažuju o tom, že si dám její fotku (pokud mi ji někdo sežene) na nástěnku hned vedle Tiny Fey a Josse Whedona. No nic, popojedem.

Následovala Přednáška psaná na oprátce. Angie sice kluky posadila do vlaku, ale jen proto, že asi za babičkou chtěli jet. Už od prvního momentu, kdy se přednáška objevila na stránkách Akiconu v programu vyvolávala tichý úžas. Grek a hintzu na jednom pódiu...vesmír se zhroutí a už se nevzpamatuje. Opak se stal pravdou. Dvě velké síly se navzájem vynegovaly a vznikla jen hodně velká nula. Nejprve se zdála, že bude o kontroverzních tématech, pak o přednášení kontroverzních témat, pak se to najednou změnilo v rap battle o haně a obhajobě otaku komunity. Moc nechápu, proč se ptali, jestli někdo četl anotaci, když nic z toho, co se v ní píše, se nakonec v přednášce nijak extra neprobíralo. Celkově pošťuchování a "humorné" rýpání mezi mistry bylo asi tím nejhorším na celé přednášce. Mělo nejspíš působit nenuceně a elegantně sarkasticky, ale přitom bylo spíš tahané z paty a otravně slabé (a muselo tak logicky dopadnout, protože bylo zadáním a ne přirozeným vyplynutím). No a pak mělo přijít jakési "procitnutí z matrixu", že celá přednáška je jen ukázkou různých manipulačních prostředků (i když to bylo celou dobu naprosto zjevné). Spojitost názvu s přednáškou samotnou mi došla až později. Oprátka se přednášejícím pomalu utahovala kolem krku, aby jim nakonec závěrečná vysvětlovačka tiše podtrhla stoličku. I přesto si myslím, že v ohlasech a reportech bude zmiňována tučným písmem v superlativech, ale aniž by si sami návštěvnící uvědomovali proč. Pokud se tak stane, celý tento odstavec ignorujte, protože se jim záměr podařil v několika plánech. Ale to rozepínání knoflíku...to bylo boží. S malým skluzem jsme si počkali na velmi propagovanou akci Honba za slávou. Muzikálová přednáška o cestě za slávou se už z video ukázek zdála být tou nejtrapnější věcí, jaká se kdy vyskytne na českém conu. Ano, přiznávám. Na Honbu za slávou jsem se přišel zasmát. Jenže ono to nějak nevyšlo. Nebojte se, nebudu teď popisovat, jak mě tento muzikálek překvapil skvělými choreografiemi a promyšlenou zápletkou, ale taky nemůžu napsat, že to bylo trapné a k smíchu. Nebylo tam totiž nic, na co bychom už dávno nebyli zvyklí z libovolném ročníku Cosplay divadla. Kdyby mělo cosplay divadlo jednotné téma, v podstatě by nám opravdu vzniklo něco obdobného. Sluší se taky srovnaní s cosplay skupinou AAA and girls a jejich divadelnim pokusem z Animefestu 2011. Souboj by byl ale nerozhodný. Zatímco cosplayeři se uměli prodat skrze kostýmy, Hanba za slávou (fuj, škaredý překlep!) předvedla alespoň náznakem korejský fenomén a tak vzdělala diváky. Herecké výkony jsou pak na úplně stejné úrovni. Nejisté, nervózní a "nečekaně" naprosto amatérské. Trošičku mě překvapil výkon Etuty, o které jsem si myslel, že bude na pódiu zářit sebevědomím, ale hned při prvním tanečním čísle byla bez výrazu a měl jsem pocit, jak kdyby si musela taneční kroky v duchu počítat. I přesto byla nejvýraznějším hercem celého představení (což teda není pochvala). Ale tak jako u animefestího divadla, i tady musím vyzdvihnout celou ideu. Tyhle projekty potřebují české cony jako sůl a já vzdávám poklonu za to, že se k něčemu takovému odhodlali a věnovali tomu tolik úsilí. Ale tohle všechno můžete klidně přejít, protože já byl přítomen jen půlku představení (pokud se v druhé půlce objevil nějaký ospravedlňující zvrat, tak se omlouvám). Byl jsem totiž povolán jako moderátor Animestopu. Moderování jsem si hodně užil, myslím že až na pár drobností to proběhlo v pohodě. Jednou jsem zapomněl na jedno z pravidel, ale devyx mě na to duchapřítomně upozornil a tak žádná škoda nenastala. Ta přišla o pár minut později, kdy systém spadl a omylem odhalil výsledky. Ovšem do té doby se už nasbíralo dost bodů na to, abychom mohli vyhlásit vítěze a tak soutěž splnila účel i přes nepřízeň osudu. Po Animestopu jsem v malém sále zůstal a vyčkal na Chill a její Anime k zamyšlení - Jak pochopit nepochopitelné. Na tenhle bod programu jsem se docela těšil, protože Paprikovou zahrádku sleduji pravidelně, ale samotnou Chill jsem ještě neměl to štěstí vidět přednášet. Asi padesát procent náplně přednášky jsem tak nějak postupně za svůj otaku život pobral, takže pro mě nebyla zas až tak zajímavá. Ale užil jsem si ji i přes poměrně učitelský projev přednášející (vzpomněl jsem si na jednu svou učitelku ze základní školy :-D ), který mě jinak s jistotou uspává. Navíc konečně jsem našel někoho, s kým bych sdílel fakt, že půlka anime tvorby je jen japonská kompenzace. Já to tak nějak cítil vždycky, ale nikdy jsem nikde nenašel nějaký důkaz, že by tomu tak bylo. :-) Dodal bych ještě, že by se přednáška dala snadno zkrouhnout jen na hodinku. Ta půlhodina navíc by byla úmorná i bez toho strašného vedra, které se tam po pár minutách udělalo díky narvané místnosti.

Celí zamyšlení z anime jsme se přesně na čas dostali na Jak nás může obohatit japonská etika. Po Angie jednoznačně nejlepší bod programu. Program začal pan Kyncl a jeho asistentka bezeslovným a téměř meditačním cvičením s katanami. Po něm následovala přednáška v podobě osobního vyznání samotného přednášejícího. Myslím, že jsem u nás na conu neviděl člověka více oddaného své věci. Probrala se mentalita samuraje a v podstatě mentalita Japonce jako takového. Snadno a jednoduše ukázal, že se od nich máme opravdu lecčemu přiučit. Po tomto velice hřejivém zážitku přišla na řadu přednášející Thea a Věci, po kterých hráč touží. Thea se z počátku zdála jako zábavná osůbka, jenže za celou dobu, co jsme tam seděli, nic moc zábavného neřekla. Podivně koncepčně neuspořádaná přednáška mě jako hráče vůbec neuspokojila a věci, po kterých hráč touží, se smrskly jen na povrchní výčet...věcí. Odcházel jsem v půlce s tím, že příště si dám pozor na co to vlastně jdu. Vznikla nám tak konečně chvilka na další jídlo a pití, kterou jsme využili naplno. Po návratu jsme hned zamířili na České AMV velikány od Gordona Freemana. Jako fanoušek AMV a jejich tvůrců jsem tam nemohl chybět. Celek (prezentace + atmosféra) byl velice dobrý. Líbilo se mi nadšení přednášejícího i výběr AMV, která se promítala. Jedna věc mě ovšem trochu vyváděla z míry. Chápu, že na přednášce tohoto typu nebude zrovna publikum němých tváří, ale poslouchat po celou její dobu pokřikování jak o přestávce na základce je trochu moc. Jasně, já vím, že se všichni znáte a jste kamarádi, ale jsme na poli conu a na tom by měla platit nějaká pravidla slušnosti. V hospodě vám tohle nikdo zakazovat nebude, můžete si to schovat na tam. Uznávám, že jsem asi z jiné planety, když se chci soustředit na přednášejícího a informace, které mi podává. Poslední sobotní přednáška je za mnou a já se se svým netbookem přesunuji k nejbližší elektrické zásuvce, abych si naposledy prošel svou přednášku. Z hrůzou zjišťuji, že bude nejspíš obsahově prázdnější a tak zběsile několik hodin projíždím nasbíraná data a vkládám do prezentace další doporučení na zajímavá krátká anime (pochopitelně jsem druhý den nestihl ani to, co jsem měl původně). Ve tři hodiny ráno si dávám pauzu a potkávám na balkóně Motiho v konverzaci s mírně přiopilým Cvrkem. Ten vykládá další historky z nového otaku života (asi se z něj stane alkoholik). Společně se pak vydáváme prozkoumat vrchní hernu, kde je Wolfii ponořen do Arkham Asylum a my si s Motim sedáme na partičku mezidimenzionálního shogi (kdo máte zájem se naučit mezidimenzionální shogi, neváhejte nás oslovit na libovolném conu). Takhle osvěžený se vydávám znovu doplňovat svoji prezentaci, což mi trvá až do osmi hodin ranních. No a tady přichází ten důležitý moment v životě cylona. Selhání. Kdybych seděl v publiku, tak si teď v reportu na sobě pěkně smlsnu. A vlastně...proč taky ne.

Sykysanova přednáška Anime rychlovky začala s desetiminutovým spožděním, ale to by zas tak nevadilo. Začal nezajímavými informacemi, které nikoho moc nezajímaly a pak konečně přešel k samotným doporučením na anime. Co slide, to anime, ale moc se mu nedařilo nalákat ani říct něco zajímavého. Průběh celé přednášky asi překládal do jazyka své rodné planety, jinak si neumím moc vysvětlit, proč neustále vydával "eeeeeeeee" signály za každou větou. To by taky vysvětlovalo, proč celou dobu mluvil na plátno a né na lidi. Nepodařilo se mu ani se čtvrthodinovým přešlapem stihnout všechny slidy. Viděli jsme tak doporučení jen na pár sérií, protože na filmy nedošla řada. A soutěž s toaleťáky to taky nezachránila. Tou nejtrapnější věcí vyskytující se na českém conu byla tedy, spíše než Honba za slávou, Sykysanova přednáška. To by tak bylo asi vše k mé kariéře úžasného přednášejícího. Ale nebojte se, hodnější na vás kvůli tomu nebudu, jen chápavější. Z přednášky snad časem udělám článek, aby z ní aspoň něco užitečného vzniklo. Trošku ve stresu kvůli mému přesahu se pak nachystali Ruchie s Dajim, protože měli společnou přednášku o Sailor Moon. Byla to klasická přednáška shrnující fakta (dobře načasovaná, protože letos Sailor Moon slaví 20 let). Ruchie byla stejně jako v pátek bez chyby, ovšem na Dajim se podepsala trochu nervozita, ale i tak byl stále lepším přednášejícím než někteří jiní cyloni. :-D Podtrženo sečteno na tom tedy cyloni nebyly tak špatně a od Ruchie do budoucna čekám velké věci. Díky skluzu jsme ale aspoň nemuseli čekat na Vavčovi Novinky asijského filmu. Ty jsme jako obvykle napůl prospali a napůl propsali (zase seznam úžasně vypadajících filmů, na které si nikdy nenajdeme čas). Vzápětí po novinkách přichází Grek a málokdy vítané zakončení conu. To probíhá klasicky pár milými slovy s prostorem pro dotazy návštěvníků (PROSÍM!!! Jenom ne tu diskotéku!!!). Na chvilku na pódium přiskakují Akiko s Rin a zvou nás na nový letní Natsucon. Ten určitě neminu, takže se tam potkáme. Pomalu jsme se rozloučili s prostory KC Zahrada, sbalili své saky paky a zamířili na zastávku společnosti Dagia. Cesta proběhla v klidu a ospale a za pár hodinek jsme v pořádku dorazili do milovaného Brna. Dopravní společnost nás vyhodila přímo u domu a já se chvilku líbal s naším nesmrdícím a bezkondomovým záchodem. Hned po příjezdu nás ovšem Yuffie vyzvala do hospody, abychom jí předali ještě čerstvé zážitky. Místo toho jsme jí spíš předali čerstvé plakáty a placky, které kreslila pro Akicon (to myslím byl hlavní důvod našeho setkání, ale to ona nepřizná :-D). Až teprve po pivku a zdrbání Akiconu jsme se vydali zdechnout do postele snažit se neupadnout do komatu.

Co se jinam nevešlo:

Akicon se vždycky (alespoň pro mě) vyznačoval tím, že je bez technických potíží. Letos tomu tak nebylo, i když se jich neobjevilo tolik, co třeba na jiných conech. Ať už to byly podivně fungující mikrofony (kdo byl na přednášce s Grekem a hintzu si určitě pamatuje ty sonické tsunami) nebo občas zlobivý operační systém (to posuzuji jako laik, problém mohl být určitě kdekoliv od špatných prezentací až po nekompatibilitu). Osobně to přisuzuji tomu, že letos byl Akicon třídenní a tak se muselo stíhat víc práce. Naopak docela dobrou vychytávkou mi přišlo využití rozhlasového systému, i když nevím jaké muselo být takové přerušení pro přednášející.

Tentokrát nedošlo na holení, ale Wolfii zkrátil vlasy a to mě velice rozhodilo. V této kombinaci je velice těžké dokazovat, že je Grekovým synem!

Velmi jsem si užil jak Playbišíka tak Mangazín.

Obrovsky brutální poklona patří pánům, co na burze prodávali mangy za 80 Kč/kus. Díky tomu jsem si mohl dovolit jeden volume Dragon Ballu, ale hlavně Moti skoupil devět volumů Air Gearu, která mu zatím chyběla. Byl to takový malý zázrak.

Vím, že se tomu nedá zabránit, ale ten halucinogenní smrad ze záchodů byl vražedný.

Jako důkaz přikládám vyvěšené plakáty a Zbyška v Akikrámu.


A speciálně ještě plakát Kozí farmy na které děláme společne s Yuffie a Ruchií.

A na konec bych chtěl velmi poděkovat cylonům Ruchii a Dajimu za všechno, co pro nás dělají a jak skvělými jsou přáteli.

Ahoj a uvidíme se za půl roku na Animefestu. :-)

Asistent vypalovače Sykysana

6. listopadu 2012 v 15:21 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
A ještě jedna maličkost ohledně Akiconu. Minulý rok jste si mohli "zakoupit" v Akikrámu české renai klasiky Podzim a Enmaku. Letos se dočkáte na placce i Asistenta detektiva Zbyška ve spiciální legální Akicon edici. Na světě je jich jen deset a to ještě většinu z nich rozdáme takže neváhejte!
.
.
.
.
.
Já vím. Nezajímá vás to. Tak my si je koupíme zpátky. :-(


Pozvánka na Akicon

3. listopadu 2012 v 13:52 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Akicon se nezadržitelně blíží (zbývá necelý týden) a tak využiju tuhle příležitost k napsání malé pozvánky, protože letos se Akiconu účastím/e více než jako návštěvník/ci. S Ruchií letos přispíváme do Mangazínu krátkým komiksem a DanQ nečekaně vybral moji soutěžní yonkomu z Konaty do Playbišíka. Důležitějším je však pro nás fakt, že letos se účastníme i jako přednášející. Já jednou přednáškou a Ruchie pak jednou sama a jednou v páru s Dajim. Je to pro nás vpodstatě poprvé sólo (na RPG naživo jsme dělali jako tým a Publikovaní ve Vějíři jsme dali s Ruchií napůl). Nervozita veliká, ale aspoň si konečně vyzkouším jak to vypadá z druhé strany barikády. Těch pár lidí co se tu občas zastaví asi zaznamenalo, že jsem profesionální hnida a rýpal, takže jsem upřímně zvědav jak dopadnu. Podle mých osobních prognóz naprosto vyhořím:-D Ale zpátky k pozvánce.

Jako první budete moci ozkoušet velitelku našeho kreativního oddělení Ruchii a to hned v pátek ve 20:00 v Malém sálu. Ta si pro vás připravila přednášku o kulinářském umění Kyaraben. Moje přednáška se uskuteční v neděli v 08:00 v Dílně což je z mého hlediska skvělé místo, protože v tu dobu ještě všichni spí (navíc se kryju jak s Grekem, tak s Wolfiim), takže poníženní bude minimální. Vytvořil jsem pro ni speciální žánr anime "do pěti minut" a sestavil jsem jednoduché doporučení pro otaku s nedostatkem času. Hned po mně (tedy v 09:00 ve stejném sále) nastupuje duo Daji/Ruchie se svou přednáškou o Sailor Moon. (V sobotu 16:00 ještě moderuji Animestop, ale ten je celý prací Mitsuki, takže ho nepočítám do cylonského výčtu). Tak a šup na anotace.

Anime rychlovky - Sykysan
Blíží se konec světa a mnoho z vás se určitě snaží stihnout co nejvíce smysluplných věcí. Nejspíš proto se chystáte/jste dorazili na Akicon. Jenže mezi udobřováním mayských bohů a stavěním protijaderných krytů se už nenajde moc času na sledování anime. Proto si představíme typ anime, který není časově náročný a řekneme si konkrétní doporučení. Pro usnadnění si určíme pomyslnou hranici pěti minut na epizodu (u krátkých filmečků 10 minut). Podíváme se na slavné zástupce tohoto "žánru", nejzajímavější kousky i totální úlety.


Kyaraben a jak na něj - Ruchie
Také Vás okouzlila krásná benta v podobě vašich oblíbených charakterů z anime? Nebo roztomilá benta s medvídky, zajíčky, kočičkami a prasátky? Chtěli byste také něco podobného vytvořit? Přijďte se podívat na nejkrásnější charakterová benta neboli kyarabeny. Dozvíte se také nějaké rady a tipy na jejich přípravu.


Sailor Moon od začátku do konce (světa) - Daji a Ruchie
O fenoménu jménem Sailor Moon slyšel snad každý. Zdaleka ne každý ale tuto mangu či anime četl nebo viděl. A ti z nás, kteří si vzpomínají na vysílání rakouských a německých stanic z doby krátce po rozdělení Československa, si jistě nepamatují vše. Pojďme si tedy k 20. výročí této série připomenout, proč je tak významná a oblíbená, a jakže to tam vlastně bylo s těmi apokalypsami.

Doufám, že se těšíte na Akicon společně s námi a uvidíme se 9. - 11. v KC Zahrada:-)
SEO