AKICON 2012 Speciál - Cvrk

15. listopadu 2012 v 9:21 | Cvrk |  REPORTY
Že pojedu na Akicon, na svůj první con vůbec, se rozhodlo už na konci léta. Mí "zkušenější" kamarádi, kteří za sebou v té době měli už jeden ročník Animefestu i Adviku, mě přesvědčili, že má cenu utratit těžce vydělaných 200 korun za vstupenku (nechápejte to špatně, jsem fanouškem anime a celkově japonské, potažmo jihokorejské kultury dokonce snad déle než oni, nicméně o cony jsem se nikdy moc nezajímal). Jako hlavní přesvědčovací metodu zvolili fakt, že jak v areálu konání akce, tak v přilehlé hospodě, se dá sehnat dostatek alkoholu, potřebného k přežití víkendu. A tak jsem kývl. Koupil vstupenky a čekání na 9. listopadu tak mohlo začít. Kdo by si ale myslel, že jako úplný nováček, který nemá s organizací conu vůbec nic společného, se už do začátku akce nebudu muset o nic starat, byl by na omylu. Netrvalo to ani tak dlouho a už mě Sykysan začal bombardovat dotazy, jestli mu můžu v práci vytisknout plakáty ke Zbyškovi a ostatním, které budou viset právě na Akiconu. Plakáty jsem nakonec asi po 150ti dotazech úspěšně vytiskl a navíc Sykysanovi ušetřil 50,- Kč, ze kterých teď může ještě dva týdny žít. Nemáš zač.

Nastal tedy den odjezdu a já jsem se setkal se svými dvěma kamarády, kteří měli moji účast na conu na svědomí, s Michalem a Caplem. Po jejich zážitku, kdy při odjezdu z Adviku omylem nastoupili na autobus do Budapeště, namísto do Brna, jsme si řekli, že tentokrát si musíme dát pozor, ať neskončíme někde v rumunských horách. Jenže i přes všechnu naši snahu jsme se na Akicon málem nedostali, protože jsme asi 20 minut čekali na odjezd autobusu, který nikam nejel. V poslední minutě jsem však správný autobus našel a všichni tři jsme úspěšně, s adrenalinem v krvi, nastoupili na palubu autobusu a vydali se směrem Akicon 2012.

V Praze šlo už vše hladce a poměrně rychle jsme se dostali k budově kolejí Volha, kde jsme měli rezervovaný pokoj na dvě noci. Už v hale jsme potkali člověka v cosplayi, takže bylo tak nějak pravděpodobné, že jsme na správném místě. Prohlídli jsme si pokoj, nechali na místě svoje věci a s potřebným minimem, čímž byli peníze a mobil, jsme se vydali do KC Zahrada, abychom stihli zahájení conu. To bychom také hravě stihli, kdyby však před budovou nabyla fronta jako kdyby...rozdávali....něco. Dovnitř jsme se nakonec dostali a to zhruba dvě minuty po zahájení. :) První cesta byla na bar, protože už od nasednutí do autobusu jsme měli všichni tři velkou žízeň. S výborným pivem v plastovém kelímku, které chutnalo z nás tří jen mně, jsme se usadili a začali se kochat okolím. Co mě překvapilo jako první, byl počet lidí, kteří se na Akicon dostavili, tak nějak jsem ze Sykysanova popisu "komorní akce" čekal míň lidí, čímž ale rozhodně nechci říct, že by bylo množství návštěvníků na škodu, alespoň byla zajištěna dobrá a živá atmosféra a bylo se na co koukat, všudypřítomné postavy ve více či méně povedených cosplayích, sympatická děvčata, méně sympatičtí chlapci, ...i pěkné prostředí celkově. Za chvíli jsme tedy dopili své první akiconové pivo a aby toho na nás nebylo na první den příliš, odebrali jsme se do pár set metrů vzdálené hospody, odkud jsme se pro nepřízeň osudu již v podstatě nedostali. Během první noci v Praze jsme potkali partičku, na první, druhý i třetí pohled velmi mladých místních, ze kterých se vyklubali rádoby návštěvníci conu (rádoby proto, že ani jeden z nich neměl vstupenku a tak jen postávali okolo KC). S nimi jsme si dali jednu pěknou voňavou bagetu (kdo sledoval HIMYM ví) a přetrpěli zbytek večera. Na pokoj jsme dorazili kolem druhé ranní a šli spát a nabírat energii na další den, prožitý teď už snad opravdu na conu.

Sobotní ráno bylo trochu krušnější, ale situaci zachránila sprcha, přibalený aspirin a voda z kohoutku. Kolegy jsem nechal spát a jako jediný z nás tří se vydal do KC, abych mohl v átriu posnídat šálek pressa, který mi stejně nakonec vylil člověk, z jehož výrazu a koordinace pohybů šlo lehce vyčíst, že se mu narodzíl ode mě spánku, sprchy ani aspirinu, nedostalo. Taktně jsem ho upozornil, aby si dával pozor, ale myslím, že si z toho moc nevzal. Když se k němu přidalo asi šest dalších, jemu podobných lidí, odešel jsem ven, čekat na domluvené rande se Sykysanem. Ten přišel za chvíli (asi 40 minut), já se seznámil s jeho kamarádem Motim, postěžoval jsem si na fakt, že se zatím na conu necítím nejlíp a to vzhledem k tomu, že jsem dosud nepotkal ani jednoho hipstera, jejichž přítomnost jsem do té doby rozhodně nevyhledával, ale až tady jsem zjistil, že právě oni asi definují mé přirozené prostředí. Společně jsme nakoupili jídlo, posnídali a Sykysan mi v programu zaškrtal asi tisíc přednášek, které určitě musím navštívit a "odměnou" za to, mi zakázal vstup na soutěž cosplaye. To už se ale blížilo promítání Evangelionu: 1.0 a tak jsem se vydal za Michalem a Caplem, kteří na mě už čekali. Z Evangelionu, který jsem viděl poprvé, jsem si odnesl rozporuplné pocity, které tady ale nebudu ventilovat, jelikož jste ho vy všichni ostatní dávno viděli. Přecejen, můj Animelist vypadá oproti vašemu asi jako nákupní seznam studenta filozofické fakulty MUNI. Nebudu tu už popisovat ani povinné doplňování tekutin na baru, či v hospodě, každopádně dalším na programu byla přednáška s lákavým názvem Japonské stereotypy v americké kinematografii, na kterou jsem se moc těšil. A - co na to říct - přednáška byla naprosto famózní. Alespoň pro mě. Obsah, přednes, VTIP! Přednášející na conech jsem si do té doby představoval jako teenagery s vadou řeči a problémovou pletí. A najednou tohle. Naprostý opak. Nesdílím sice představu Angie coby sexuální bohyně, nicméně kvalitě její přednášky tleskám. Jakožto moje první zkušenost s přednáškami na Akiconu ale nastavila dost vysokou laťku všem následujícím. Pak mám docela okno, ale myslím, že další přednáškou, kterou jsme navštívili byla "ta" psaná na oprátce. Přednáška vyhypovaná od Sykysana s tím, že se sejdou na pódiu dva nejlepší přednášející, Grek a Hintzu. Ti se sice na pódiu fyzicky opravdu sešli, ale to bylo tak všechno. Moje pocity bych popsal asi takhle: "Nuda. Cože? Vubec nevím, o čem mluvíte. Au, moje uši! Achjo, ať se mě na nic nezeptají nebo budu muset říct, že nevím, protože jsem tu poprvé a celej sál se mi pak bude smát, čímž mi způsobí doživotní trauma a problémy s erekcí. Hm. Nuda. Au, moje uši!! Hm. Dobrý, je konec. Au, moje uši!!!". No a všechno ostatní popsal Sykysan mnohem objektivněji ve svém reportu. Dále měla následovat přednáška s názvem Anime k zamyšlení - jak pochopit nepochopitelné, s hodně zajímavou anotací, což asi nalákalo hodně lidí a tak jsme s Michalem a Caplem zůstali stát před zavřenými dveřmi malého sálu, jenž ukrýval asi 200 lidí v místnosti 3x3 metry. No, co už. Přednáškou, na kterou jsem se také těšil a kterou si tak trochu vynutil byla ta o Historii Nintenda od Tomirese. Co do zajímavých faktů byla přednáška, no - zajímavá, ale nepřinesla nic víc, než co záznam na wikipedii. Navíc přednes Tomirese, který si zřejmě odbýval svoji premiéru, ve mě spíš vzbudil lítost a soucit než nadšení. Pak mám další okno a najednou jsme se ocitli na přednášce Tomáše Kyncla, nebo-li, jak jsem popsal Sykysanovi, "toho týpka z kenda", Jak nás může obohatit japonská etika. Tohle byla taky bomba. S nějakou tou promilí alkoholu v krvi a s úžasem ve tváři jsem sledoval ukázky bojových umění a užíval si bezchybný přednes, až jsem si v duchu slíbil, že se neprodleně po návratu do Brna přihlásím na kendó a pokud někoho zklamu nebo uvedu v omyl, probodnu se mečem a v obrovské agónii po dvou dnech zemřu. Po skončení přednášky jsme se odebrali k baru a tam strávili v podstatě celý zbytek večera. Konečně jsme se dali do řeči také s někým cizím, se Švédem Shookiem, který nám při pohledu na náš stůl zaskládaný dvěma balíky Frisca a spoustou dalšího alkoholu, složil velkou poklonu, dále s Polákem žijícím v Brně, na jehož jméno si už nikdo nevzpomíná a s Terezou a Adélou, které nám byly zdatnými společnicemi po zbytek noci a vydržely s námi hrát všechny ty divný stolní hry, i přestože jsme z Brna. Někdy tou dobou jsem se opět potkal s Motim, ale přiznám se, že si z tohoto setkání moc nepamatuju. Asi tam byl i Sykysan. Ti dva se pak sebrali k mezidimenzionálnímu shogi, já stál vedle a ze všech sil se snažil zapadnout mezi ně, to se mi nepodařilo a tak jsem odešel. Blížila se třetí hodina ranní a my se vydali na projekci Andělského vejce, což byl asi ten nejhorší zážitek z Akiconu. Představte si, že jste strávili více méně dva dny v kuse na baru nebo v hospodě, jste unaveni ze všech těch přednášek a lidí, kterým nerozumíte a kteří vám na potkání vylívají kafe a vůbec nejsou hipsteři a vy teď sedíte v místnosti plné chrápajících a, promiňte mi, páchnoucích otaku a sledujete film, ve kterém se asi vůbec nemluví. Vydržel jsem to poměrně dlouho, ale nakonec jsem taky usnul. Vzbudil mě Capl a společně jsme se vrátili zpět do atria, kde jsme ulehli na pohodlnou zem plnou odpadků a s představou zaplaceného pokoje na kolejích pomalu usnuli.


Vzbudil jsem se v šest a lekl se, kde jsem. Znovu jsem usnul. Vzbudil jsem se v sedm, lekl jsem se, kde jsem a už neusnul, což ale nevadilo, protože se měl areál pomalu otevírat a tak bylo vysvobození na dosah. V osm měla navíc začínat Sykysanova přednáška o Anime rychlovkách a tak jsme se po rozkoukání vydali směrem k dílně, kde se měla odehrát. Byl jsem od začátku za Sykysana nervózní a přál si, ať všechno dobře zvládne. A podlě mě i zvládl, přednáška byla svižná i docela vtipná a přinesla mi spoustu dobrých tipů na anime kousky pod pár minut na díl. Potěšil zařazením Domo-kuna i Let's Nupu Nupu a osvěžil přednášku malou soutěží, čímž svůj výstup zařadil mezi ty lepší zážitky z conu. Jasně, taky bych mu mohl velkou spoustu věcí vytknout, jako to vlastně udělal on sám ve svém reportu, ale dělat to nebudu nebo mi tenhle článek neumístí na svůj blog. Následovaly Novinky asijského filmu s přednesem uspávajícím jako hrnek teplýho mlíka s medem, ale pár filmových tipů jsem nabral, připomenul si akční klenot The Raid a těsně předtím, než jsem zase usnul, přednes novinek končil. Já se ještě na dálku stihl rozloučit se Sykysanem, Motim a Ruchii a spolu s Michalem a Caplem jsme se vydali směrem k východu. Jak k tomu z KC Zahrada, tak k tomu světovému. O pár hodin později jsme už byli zpět v Brně a u piva tak mohli zhodnotit Akicon 2012 jako povedený. Těším se na Animefest 2013 i Advik, ale otaku ze mě asi ještě nebude. Spíš alkoholik.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO