Květen 2013

Papercraft pro Natsucon

20. května 2013 v 21:11 | Sykysan |  TVORBA
Tak jsem jakože aktivně udělal papercraft do soutěže vyhlášené Natsuconem, ale kdybych věděl jak úžasné kousky se tam sejdou, ani bych to nezkoušel :-D


Animefest 2013 - zde žijí draci

14. května 2013 v 22:39 | Sykysan, Ruchie, Moti |  REPORTY
Úvodem
Jen tak pro začátek taková záležitost, která mě trápí už déle...Animefest by si měl pro příště sehnat lepšího grafika oficiálních maskotů. Na akci takové velikosti a v rámci mezí si dovolím říct i prestižnosti, nepřipadá v úvahu, aby měl otaku con vizuál, který spíš než anime a mangu připomíná západní cartoon network (i s jejich infantilností). Výjimkou budiž přívěsky ve kterých maskot bišík vypadá jako Sailor Mercury a maskotka bišinka jako pokémoní trenérka s Omastarem na hlavě (což by byl geniální pokémoní charakter btw). A letošní placky jsem obcházel obloukem zadržujíc obsah žaludku. Ano, určitě je moje "rozhořčení" nejméně z 50% procent způsobeno tím, že kresba od Re se mi jednoduše subjektivně nelíbí. Ale že ty kresby nejsou moc japan-like, je myslím změřitelný fakt. Dál bych ještě zkritizoval nekonzistentnost. Plakát, motiv na triko (jediná kresba na úrovni), obálka FestZinu. Tři autoři a tři úrovně kvality bez špetky snahy je nějak ucelit. Jasně, návštěvníkům se to hrozně líbí, je to čuprový a bombový, ale to jen proto, že nemají s čím srovnávat. Lepší to totiž neznají. Neříkejte mi, že jeden autor nestihne během roku nakreslit tři arty. Plakát se může začít kreslit okamžitě po ukončení předchozího ročníku, protože nad jeho tématem evidentně stejně nikdo reálně nepřemýšlí (steampunk? noc a den? kde v tom mám hledat Animefest? Brno? jak to souvisí s komiksem ve Festzinu?). Motiv na tričko by se taky dal kreslit daleko dřív (letos nesouvisí ani s "tématem"). A když je potřeba konečně nakreslit obálku zinu (protože se podařilo domluvit Madoka filmy!!!) tak už jsou dávno plakát a motiv na triko hotovy a jejich výroba nezdržuje. Vážně je to tak abstraktní? Dovolil jsem si tedy při této příležitosti navrhnout vlastní plákát a chtěl bych se s ním ucházet o post grafika Animefestu.


No tak konec vtípků a jdeme konečně na samotný report.

Obsah:
Sykysan: Zahájení + křest Vějíře, Fest dance, Anime tvorba inspirovaná západem (Kalisto), Velké japonské konzolové války (Alucard), Novinky v anime (Trpaslík - hintzu), Soutěžní AMV, Japonština v anime pro úplné začátečníky (Lusi), Herní rockeri z Osaky (Junker), Tajomstvo saké (Saint), Kruté střety s realitou (Grek1), Kyoto Animation (Nya-chan), Historie animace (Děda Shinigami), Square Enix sraz, Japonské hry, slash a jiné bizarní neduhy (Yuffie), Vyhlášení soutěží, Zakončení conu.

Ruchie: Cosplay speciál

Moti: Lov vlčích dětí

Pátek
První den conu nám začal poněkud netradičně, protože jsme s Motim vlastně vstávali na úplně jiný con. A to na CONferenci. Jako začínající indie game developeři jsme se účastnili už druhého ročníku, jenže letos nás zaskočila kolize právě s Animefestem. Tenhle report nebude popisovat dojmy z conference, jen napíšu, že úroveň přednášek na ní vyslechnutých byla tak vysoká, že jsem měl strach, aby mi zbytek Animefestu nepřišel fádní. Od rána až do cca tří odpoledne jsme tedy strávili na půdě FSS a z ní pak předčasně odešli na rychlý oběd a registraci v Kongresovém centru. Něco před čtvrtou už se před dveřmi Kongresáku pomalu převaloval obrovský shluk otaku. Tohle čekání ve frontách si už tradične s Motim velice "užíváme", protože právě zde se nejvíce projevuje mladší generace návštěvníků. Strašně lituju té maminky, která svou dcerku na registraci doprovázela a musela sledovat dva trapáky s cedulí FREE SEX, jak baví inteligenčně méně obdařené publikum svými excesy. Jako nezasvěcený bych okamžitě své dítě z takové akce násilím odtáhl. Zamyslete se trochu. Něco po čtvrté se otevřely "brány" Animefestu a všechno to mohlo začít. Musím pochválit rychlost, s jakou organizátoři zvládali odbavit tak velké množství nespořádáných lidí. Pobavila pak scénka u navlékání náramku, kdy měla slečna nejdřív problém navléct mi ho na mou obrovskou pracku a druhá slečna byla už po deseti minutách vyčerpaná ze secvakávání plechových plíšků, takže jsem si ho musel podivným mecha přístrojem upevnit sám. V átriu jsme se usadili ke stolkům a počali vybarvovat obdržené programy. Proběhla už tradiční (a tradičně velice příjemná) zdravice s Grekem, Wolfiim a tentokrát i s Arianem. No a v té chvíli už nastal čas zase z kongresového centra odkráčet. Ne, že by nás atmosféra tak odpudila, ale jeli jsme na nádraží vyzvednou Lusi a Jarníka, kteří u nás letos během Animefestu přespávali. Jako nocležnící jsou k nezaplacení. Nezavazí, dodržují hygienu a jsou skvělými přispěvateli do předspánkových debat. Společně jsme se pak přepravili zpět na výstaviště. Přesně včas, abychom si vystáli frontu na oficiální Zahájení. To letos proběhlo tak nějak matně, nic moc extra si z něj nepamatuju i když se na pódiu mihli jak zahraniční cosplayeři tak japonská Berserk "delegace". Srandovní byl výjezd dortu z propadla lemovaný strašně trapným cosplay ztvárněním letošních maskotů. Křest Vějíře pak probíhal téměř identicky jako minulý rok. Letos se ovšem křtilo opravdu nealkoholickým saké (dobrý vtípek) a dražba se vyšplhala snad až někam nad tisíc korun (stejnému majiteli jako minulý rok...totální týpek prostě). Po zahájaní jsme sprintovali do sálu A, podívat se Kam zmizely yaoistky. Do dveří sálu jsem suverénně vrazil, aby mě po chvilce jistá nižší orgyně vyvedla se slovy "Neumíte číst?". Naprosto šokován tím, že nějaký z nižších orgů dělá svou práci tak jak má, jsem zíral na nevýrazný papír nalepený na dveřích "Kapacita tohoto sálu je momentálně naplněna." Aha, takže orgové si mysleli, že za ně práci udělá kus papíru (v prostoru který byl celý polepený kusy papíru a plakáty). To se pak potvrdilo, když dotyčná slečna odkráčela zpět ke své smečce (další nižší orgové a nějací jejich kamarádi) vzdálené od dvěří asi tři metry. Kdybych v té chvíli znovu otevřel a zmizel v sále, nikdo by si toho nevšiml (nebo jsem mohl vejít klidně do pár metrů vzdálenějšího druhého vchodu). Tyto "cedule" pak zůstali na dveřích po celou dobu conu, až už v sálu byla volná místa nebo ne. Nechtěl jsem být jedním z "těch lidí" a tak jsem se stáhl na Fest Dance. A tady začíná jedna z prvních animefestích katastrof. Naštěstí s dobrým koncem. Fest Dance v programu začíná stejně jako Kam mizí yaoistky. Už na yaoistky jsem šel s pár minutovým spožděním, takže když jsem dorazil do Rotundy a ta byla podezřele tichá a poloprázdná, něco mi pochopitelně nesedělo. A nesedělo mi to další půl hodinu. Jediné co jsem v té době mohl v sále obdivovat byla stříbrná zadnice moderátorky Fest Dance, která freneticky pobíhala sem a tam a pravděpodobně bojovala s invazí mimozemšťanů, protože jinak nevím, co tak zásadně program zdrželo. Oficiální spoždění 40 minut. WTF??? Teď ovšem přichází vtip, protože z šesti přihlášených týmů/jednotlivců dorazili jen čtyři, čímž se i tak krátky program ještě víc zkrátil, takže vyrovnal čtyřicetiminutový skluz. Komedie. Fest Dance tedy začal jakýmsi střihovým videem doprovázeným unylým tanečkem moderátorky (což jsem zaznamenal asi až v polovině, když mi začala moderátorka zavazet ve výhledu na plátno). Pak jsem litoval, že jsem jí nevěnoval větší pozornost, protože to byla jediná šance jak si prohlédnout její obličej. Ve chvíli kdy začala mluvit do mikrofonu si totiž přilepila desky s poznámkami na obličej a nesundala je až do vyhlášení soutěží v neděli. Z desek potom předčítala texty jak na prvním stupni základní školy. Úroveň tak zvedali až samotní soutežící (ano, čtete správně). První duo tanečnic bylo suverénně nejlepší. Od volby tance s hudbou až po skvělé kostýmy. A jako jedny ze dvou myslím nejlépe vystihly o co ve Fest Dance pravděpodobně má jít. Po nich nastoupili dost tragičtí narutardi s tancem, který asi vymýšleli přímo na místě. Takže na improvizaci vcelku dobrý výkon. Třetí bylo docela originální baletní vystoupení (variace na smrt labutě?) a jako čtvrtá se představila odhodlaná dívka s variací na jakýsi korejský příběh o odvaze. Takže si to sečteme. Třičtvrtě hodiny spoždění, moderátorka kterou ukradli z vyhlašování soutěže o největší cuketu Dolní lhoty (vyhrála paní Šenková) a jen dvě třetiny soutěžících. Tak a teď přijde překvapivé rozuzlení. Fest Dance je skvělý bod programu! I přes diletantskou organizaci a hroznou prezentaci má prostě Fest Dance jiskru jakou jsem nezažil na žádném z cosplay divadel. Hodně mě tedy mrzí, že vzhledem k nezvládnuté organizaci se už s Fest Dance asi nesetkáme. Pokud ano, dejte to prosím někomu schopnému, nechte to moderovat Trpaslíka a udělejte pořádnou propagaci. Do dvou let z toho máte nejnavštěvovanější akci na AF. Po tomto hořkosladkém zážitku jsme se přesunuli k sálu A a vyčekali si vpuštění (taky myslím se spožděním) na Anime tvorba inspirovaná západem. Kalisto dokázala elegantním můstkem dopravit na Animefest západní populární kulturu a přitom nevypadnout z tématického okruhu japonské tvorby. Přednášku jde označit za klasická anime doporučení podle šablony vypilované od Lusi. Mně osobně potěšilo hlavně téma západních komiksů. V úvodu mi možná chybělo trošku rozpitvání Matrixu (Animatrix vychází z fikčního světa západního filmu, který ale přebírá trendy a motivy z japonských anime...a kruh se uzavírá), ale jinak se nedá přednášce nic moc vytknout. Dále následovala už jen cesta v konzervě na otaku (linka 97) do měkoučkých postelí.

Sobota
Po třech hodinách spánku a deseti minutách přemýšlení o sebevraždě jsem se vydal na cosplay základnu do bytu Ruchie a Dajiho. Zde jsme na sebe navlékli cosplaye, které pro nás Ruchie ušila (ano, Ruchie stihla za necelý měsíc ušít jak cosplay pro sebe, tak pro mě a Dajiho!), vytvořili účesy a za vytrvalého deště navlhli ještě než jsme se dostali na výstaviště. Naštěstí déšť cosplay nijak neovlivnil a tak nám trochu spadl kámen ze srdce. Na Vývoj vědy v zemi vycházejícího slunce jsem se už nedostal a tak jsem zamířil do Rotundy na Shinsekai Yori a pokud nejsem úplně blbý, tak jsem poznal překlad od mých oblíbených SunSub. Zopákl jsem si tedy první díly a pak se jen na Konzolové války přesunul trochu blíž. Alucard už je v otaku komunitě taková záruka suché, ale informačně nabušené přednášky. Je to skvělý protipól ke všem těm rádoby zábavným programům. Jeho přednášky prostě můžu neustále, i když se informace v nich dost často opakují. Po Konzolových válkách nastoupili hintzu a Trpaslík a jejich Novinky v anime. Tenhle duet mi přišel ještě víc mimo než akicoňácké spojení hintzu a Greka, ale bylo mi vysvětleno, že tahle dvojka je těžká bromance a uvádí/uváděli spolu podobné novinky na Pragoconu. Nebyly to novinky v pravém slova smyslu. Pánové nám chtěli ukázat na co se dívalo před deseti lety a tak udělali variaci na novinky, jenže z roku 2003. Nemělo to nakonec žádný teoretický ani praktický význam (ale to úplně neposoudím, protože přednáška měla pochopitelně skluz a tak jsme z ní odcházeli předčasně), protože stejně tak mohli dělat doporučení na anime z jakéhokoliv roku poté. Maximálně tím dokázali, že blábol "dnes už to není jako kdysi" je jen obrovská fáma a anime tehdá nebyla lepší ani horší. Přitom přednáška nebyla vůbec zbytečná. Přesvědčila mě, že bych mohl Fullmetal Panic dát druhou šanci, hintzu znovu šíří osvětu o Bobobo (lidi do toho! pokud vás nepřesvědčí bizarní námět, tak je tam minimálně plno inspirace pro cosplayování) a do poznámek se vloudilo pár zajímavých tipů na zkouknutí. Po Novinkách jsme se přesunuli do Áčka konečně zkouknout i zahraniční AMV a zopáknout si ta česká. Po promítání jsem nakonec usoudil, že letos nebudu hodnotit podle rozumu, ale jednoduše podle "srdíčka". Místo toho, abych se soustředil na kvalitu střihu a téma, upřednostnil jsem spíš zábavu. Popravdě jsem ale letos neměl motivaci nějak víc se nad AMV zamýšlet. Úroveň animefestí souteže systematicky klesá už asi tři roky a já o ni pomalu ztrácím zájem. Jasně, máme hodně schopných tvůrců, ale ani jeden se zatím neprokázal jako hitmaker (s čestnou vyjímkou Jarníka a do jisté míry i Nya-chan Production). Chtělo by to nakopnout. Z promítání AMV jsme odcházeli v půlce, protože druhou půlku jsme viděli už v pátek. Měli jsme tak čas konečně vyrazit do vzdálenějších částí výstaviště pofotit naše cosplaye. Povídání o cosplayích jsem si nechal až na sem, protože jinak by se táhlo napříč celým reportem. Nějaké technické záležitosti a tvorbu vám snad popíše Ruchie na svém blogu. Já se soustředím spíš na to, jaké ve mně cosplayování zanechalo dojmy. Naše cosplaye byly částečně OC založené na White Mage z Final Fantasy. Díky tomu byly naše kostýmy šité na tělo a tím pádem nejspíše daleko pohodlnější než klasický cosplay. Proto mám z cosplayování zcela pozitivní dojmy. Užíval jsem si zamyšlené pohledy, které odhadují, za co asi jdu, potěšilo každé zastavení s prosbou o zapózování pro fotku a plno dalších drobností. Náš cosplay poznávali především fanoušci (povětšinou také cosplayeři) Final Fantasy a jeden bludišťák putuje Grekovi, který uhádl i bez nápovědy. Focení proběhlo trošku hekticky, protože nám začalo (zase) pršet, takže vznikly spíše provizorní fotky. Ale na nějaké pořádné focení se pochopitelně stále chystáme, tak snad běhěm roku dodám i reprezantativnější shoty.


Při focení jsme se rychle najedli a načerpali síly na Japonštinu v anime pro úplné začátečníky. A zde se dostáváme k jednomu z nejlepších programů na Animefestu. Letos se Lusi postavila do role průkopnice nových šablon a dopravila nám na stříbrném podnose nový zážitek. Koncept její přednášky byl nepřekonatelný a nevykazoval vpodstatě žádné slabiny. Trik vězel v tom, že do nás Lusi zábavnou formou naládovala základní a v anime nejvíce používané japonské fráze. Zapojila nejdříve celé publikum a vytahala z nich japonská slovíčka, která zná snad každý otaku (dokonce drtivou většinu měla předem odhadnutu) a na tomto základu pak stavěla. Po té si vybrala pět dobrovolníků na kterých svoje učitelské umění přímo před publikem zkoušela. A jelikož jsem strašná aktivka, tak jsem se pochopitelně přihlásil. Měl jsem tak možnost se kouknout na přednášku s trochu jiné perspektivy (z takové, ve které mi nezavazel žádný sloup...kdo byl v sále Morava, tak ví). Bylo to neskutečně zábavné jak pro nás, tak pro publikum. Se slzou v oku budu vzpomínat na japonské laškování s Astrakem, Ličiho sebelásku a finále v podobě hromadného zpívání i-ku-ra, i-ku-ra, i-ku-ra-de-su-ka. Lusi se podařilo mi projasnit do té doby mírně vlažný zážitek z Animefestu a možná se to teď nezdá, ale pomalu by se mohla řadit mezi legendy typu Greka, hintzáka či Lišáka. Plní energie jsme konečně vyrazili na své první jídlo a s Motim se rychle přesunuli na Herní rockery s Osaky. Junker je velký sympaťák, takový normální týpek bez výstřelků, který přinesl mezi přednášky plné yaoi narážek a trapných vtipů o hentai trochu stability. Nejspíš také proto ho publikum přijalo vcelku bez odezvy. Nebudeme předstírat, že se nás na Animefestu pohybovalo víc než deset fanoušku Platinum Games. Právě proto tuhle přednášku hodně oceňuju, protože přináší něco neokoukaného a nového. Přednes měl Junker skvělý, prezentaci ucházející a informace zcela povrchní (protože přesně takové stačily! není to výtka!). Rockeri byli docela svižní a tak jsme neměli problém se dostat na Tajomstvo saké od Sainta. Na začátku mě Saint trochu vytočil, protože vytáhl dvě flašky saké a nechal je rozlévat návštěvníkům. Takže minimálně prvních pět minut jsem koukal na záda typickým čecháčkům, kteří mají šanci sebrat něco zadarmo! Až se sál uklidnil, tak vše padlo do zajetých kolejí. Saint je už taky dlouho zárukou kvalitních informací podaných srozumitelně a kultivovaně. Nevím ovšem jakou černou magii používá, protože zrovna z jeho přednášky jsem si odnesl snad 90% všech informací (abych vysvětlil, už od základní školy se odě mě vědomosti odráží jak od trampolíny, proto žasnu jaktože jsem si toho tolik zapamatoval). Později vysvětlil, že saké se má podávat převážně studené a proto ho nabídl už na začátku (do té doby bylo poctivě v ledničce). Což vysvětluje situaci na začátku (a já to chápu), ale neospravedlňuje porušení pravidel Animefestu. Takže informace jsem dostal vychlazené, ale zážitek byl zcela vlažný a zoxidovaný. Jedeme dál na další z mála výborných přednášek. Kruté střety s realitou od Greka. Když jsem přednášku zaznamenal poprvé na webovkách, tak jsem se zděsil, že Grek recykluje nebo navazuje na hintzuovy Střety s realitou z Akiconu 2010. Neděsil jsem se ani tak tématu (hintzuova přednáška byla skvělá), ale spíše jsem si vzpomněl na nepěkný zážitek ze spolupráce těchto dvou velikánů na Akiconu letošním. Obavy byly zbytečné, nejenže byl Grek tématický na míle daleko, ale dokonce předčil jakákoliv očekávání. S čistým svědomím můžu napsat, že tohle byla Grekova nejzábavnější přednáška, které jsem byl svědkem. Žasnu, s jakou lehkostí dokáže geniálně glosovat každý záhyb anime nesrovnalostí a jak pohotově reagoval na dodatky návštěvníků (a naprosto bez přípravy, ptal jsem se!). Obsah přednášky tu rozepisovat nebudu, protože bych chtěl, abyste si ji později dohledali ze záznamu (pravý důvod je ten, že vůbec nedávám fyzikální zákony, na kterých tato přednáška stojí :-D ). Ale kdybych věděl, co mě čeká po této přednášce, nejspíš bych vběhl Grekovi do náruče a tři hodiny bych tam ležel. Po ukončení jeho přednášky totiž začala naše dantovská výprava za Kyoto Animation. Začalo to takhle. Kvůli skluzu na Besedě s tvůrci trilogie Berserk začal později i Grek. No a když Grek později začal, musel zákonitě i později skončit. Což způsobilo, že jsme se už nedostali na chill a její Kuriózní proměny. Tak jsme tedy čekali a zvolili jako náhradní program Povídání o zahraničních conech. No, jenže to začalo o půl hodiny později, takže když přišel hintzu s otázkou, jestli je potřeba překládat do češtiny, tak jsme se už pakovali k Áčku, abychom si vystáli místa na Základy biologie. Tam jsme stáli minimálně půl hodiny aby nás ve chvíli, kdy jsme se vtlačovali do sálu (už se spožděním) vykázala Kalisto kvůli technické pauze, která ani nebyla zaznačena v programu. Tady jsem byl už totálně zhnusený a šel si rovnou sednout do sálu B, protože Wolfiiho přednášku jsem prostě nehodlal vynechat za nic na světě. Kdyby mě chtěl někdo vypakovat i odtud asi bych už regulérně udělal scénu, protože jsme díky děsivé organizaci dělali tři hodiny úplné hovno. Pro cylony, jako jsme my, je životně důležité, aby časový harmonogram aspoň minimálně odpovídal realitě naznačené v programu. Pokud tomu tak není, jde všechno do hajzlu. Já chápu, že mnoha otaku musí přijít naprosto abstraktní chodit na cony kvůli přednáškám a načerpání nějakých vědomostí, ale po letošní zkušenosti bych možná zavedl oscarové hudební přerušovačky, protože takový opruz jsem nezažil snad ani na Advíku. A to už je skoro urážka. Kvůli zrušené Takarazuce (wtf už?) bylo v Béčku hezky prázdno a jako náhradní program byl výběr nejlepších AMV. To naštěstí způsobilo, že jsem pomalu roztál a nasranost ze mě vyprchávala s každým dalším AMV. Po čase dorazil Grek a krátký pokec s ním už zahnal všechny chmury. Právě včas, protože posléze přicupital Wolfii a začal mnou dlouho očekávané Kyoto Animation. Jak už píšu po několikáté, Wolfii je záruka kvalitní přednášky. I přesto, že málokdy něčím překvapí, je vždy pevným bodem v mém programu a nikdy nezklamává. KyoAni je navíc mým nejoblíbenejším animačním studiem ever, takže úspěch byl zaručen. Wolfiimu se omlouvám, ale tak nějak nevím, o čem tady psát. Přednáška to byla dobrá, pro lajky určitě přínostná, protože minimálně polovina jejich anime už jsou dávno legendy, které je potřeba nakoukat. Já sam jsem se dozvěděl pár nových informací a zbytek jsem si prostě jen užíval, i když anime zmíněná jsem viděl skoro všechna a zákulisních informací zase nebylo tak moc. Nebo spíše bylo jich dostatek, ale ne nijak zajímavých. Což není chyba Wolfiiho, ale nudného života samotného studia. Kyoto Animation (jako přednáška) se tak řadí hned vedle neméně kvalitního Studio Shaft od Greka (jaký otec, takový syn). Co takhle příště Gainax? Dál už následovala jen cesta na byt a spánek.

Neděle
Neskutečné čtyři hodiny spánku a už jen pět minut plánování sebevraždy. Tak, ať to mám za sebou. Historie animace od prvního yaoisty Dědy Shinigamiho byla totální sračka. Odcházeli jsme s Motim po čtvrt hodině a z doslechu mám naspoilováno, že se to nezměnilo ani po zbytek přednášky. Šli jsme tedy dělat něco smysluplného...hrát Naruta na PS3. Z něj jsme se přesunuli na sraz fanoušků Square Enix. Což byla další ztráta času. Vpodstatě jsme se jen představili a chvilku fotili. Nikdo se ani nepokusil moderovat diskusi, nikdo neprojevil zájem o nic. Alespoň jsme si odnesli pár kontaktů na další cosplayery Final Fantasy. Po té jsme se přesunuli na Yuffie a její Japonské hry, slash a jiné neduhy. Od Yuffie mám daleko raději přednášky informačního typu (do kterých je i tak schopná narvat dostatek humoru), takže jsem tuhle vyloženě komediální přednášku nijak extra neprožíval. Byla hodně vtipná, nebyla trapná a to je tak asi všechno, co od programu takového typu potřebuju. Yuffie je vpodstatě schopná ustát cokoli, takže u ní nikdy neminete. Pak už následovalo jen Vyhlášení soutěží a Zakončení conu, ze kterých mám tak mlhavé vzpomínky, že se mi o nich nechce ani psát. Pamatuju si jen, že 70% lidí se na zakončení ptá na úplné kraviny a že vyhlašovaní bylo nějak míň slavnostní a zbytečné. Suma sumárum tak mám z Animefestu spíš negativní dojem, i když se našly perly, které na jiných conech nemají obdoby. A nejsem naštvaný nebo zklamaný, spíš mě to mrzí. Na Animefest čekám celý rok jak na Vánoce a jsem vždy stoprocentně připraven si ho užít. Nebudu se nad tím tentokrát hluboce zamýšlet a sprostě to svalím na organizaci. Myslím si, že letos nebyla moc dobře pořešená. Jak se ukázalo, tak na papíře ideální rozvrh programu v reálu těžce selhal. No ale nebudu se v tom rýpat. Co bylo bylo a já si začnu pomalu brousit zoubky na Natsucon. Děkuji všem organizátorům, i přes negativní vlivy si stále myslím, že odvádíte nadlidskou práci a jsem vděčný za každou sekundu strávenou na Animefestu. Za rok se uvidíme.

Mikroshrnutí:
Nejlepší přednáška: remíza mezi Lusi a Grekem
Nejhorší přednáška: Děda Shinigami (asi)

Ruchiin cosplay speciál + bonus

Výroba latexových aplikací
- výborné pro začátečníky, většinu teorie tvořila videa z youtube, přednášející se věnoval především zombie maskám. Několik dobrých tipů i pro ty, kteří už z latexu něco zkoušeli. (Jako třeba já. Na příští zombie akci budou Moti a Syky dokonalí zombíci.) Dobrá byla praktická část, kde si všichni mohli vyzkoušet jednoduché latexové jizvičky, puchýřky, rány a podobně.

Make-up v cosplayi
- Myra a Clover. Přednáška obsahovala především základy líčení, hezky přehledně shrnula nejdůležitější body. Clover je vyučená kosmetička (jestli se pamatuju dobře) a bylo vidět, že má v tématu opravdu přehled. Speciálně ke cosplayovému líčení nechyběly tipy na optické zvětšení očí (líčení, zvětšovací čočky, umělé řasy) spojené s praktickou ukázkou na Arisu. To mělo být snímáno kamerou a přenášeno na plátno, bohužel kamera jaksi chyběla a my jsme nic neviděli. Holkám nezbylo, než aby postup popisovaly slovně. Dostali jsme praktické rady v úpravě obočí do neobvyklých tvarů a v jednodušším bodypaintingu. Pro v líčení méně sběhlé dívky a pro pány to bylo asi velmi užitečné. Souhlasím s Myrou a Clover, že pro cosplay je líčení potřebné také pro pány a že lesknoucí se mastný obličej plný pupínků s blond obočím k černé paruce shodí dojem i kdyby byl kostým jinak naprosto perfektní. Takže holkám díky za osvětu.

Kámen, nůžky, papír
- Alfred a Arenoth. Pro mě velmi přínosná přednáška. Kluci se věnovali tvorbě rekvizit, brnění a podobných věcí, které ke cosplayi patří a nejsou z látky. Probrali základní materiály, jejich výhody a nevýhody, přidali pár tipů z praxe a donesli ukázky, které jsme si na konci mohli prohlédnout zblízka, ošahat je, potěžkat, zkusit jejich pevnost a pružnost. Kluci také ochotně odpovídali na případné další dotazy. Měli také velmi dobrý projev. Jejich host, Yamík, představil výrobu zbraní z extrudovaného polystyrenu (možná si vzpomenete na Gundam cosplay - tak to byl Yamík). Moc se přimlouvám za vznik přednášky s tématem paint job.

Bonus - Beseda o kjogenu
- Ondřej Hýbl (myslím) a Motohiko Šigejama. Beseda začala slovy "Vítejte na workshopu divadla kjógen" takže beseda to nebyla, z větší části spíš přednáška, ale velmi zajímavá. Pan Motohiko má výborný smysl pro humor, je výborný herec a prostě byl velmi milý. Vysvětlil nějaké základní prvky kjogenu a pozval si tři dobrovolníky, které učil typickou divadelní chůzi. Beseda/workshop/přednáška byla ukončena hlasitým kjógenským smíchem všech přítomných v sále.


Lov vlčích dětí
Motiho cesta do sálu A a zase zpátky

Jeden z hlavních důvodů, proč chodím na Animefest, je kvůli promítání. Kromě "hlavního" promítání je tu totiž celá řada dalších filmů a seriálů, kterými může váš animelist krásně narůst.

Mým hlavním cílem pro letošní rok byly Vlčí děti a byl jsem ochotný obětovat cokoliv, jen abych je viděl.

Zcela první věcí, kterou jsem pro to musel udělat, bylo zkontrolovat podmínky v Rotundě. Hrozně jsem doufal, že oproti předchozímu roku uvidím majestátně napnuté obrovské plátno bez jediného hrbolku. Jistěže jsem slyšel, že to prý nejde, ale takhle naděje nefunguje! Když jsem tedy v Rotundě zjistil, že lépe by vypadalo promítání na mém nejpomačkanějším triku, musel jsem přejít k plánu B. B jako Sálu B.

Jistě, malá promítačka v malém sále mohla zmenšit celý ten divácký zážitek, ale zase by to bylo s anglickými titulky, ne? Já mám rád anglické titulky, protože u flákání se vždycky můžu vymlouvat na učení se cizímu jazyku. V sobotu ráno jsem ale na AMV budíčku zjistil, že v Sálu B je na stěně malý čtvereček, nejspíše zakrývající nějakou díru ve zdi. Tento malý čtvereček držel moji pozornost naprosto celou dobu a já kvůli tomu neviděl z AMVček vůbec nic. Tyto hypnotizující schopnosti mě nakonec přinutily přesunout se k plánu C … který byl ale v Sále A.

Dal jsem si záležet, abych měl dobré a pohodlné místo, na kterém se po celou dobu promítání ani jednou nezavrtím, nebo nezamrkám. V pauze před promítáním jsem tam tak seděl, koukal kolem a říkal si, že to vlastně vůbec není špatné. Co na tom, že to bude s českými titulky. Co na tom, že to není na velkém plátně. Mám klid, mám skvělý výhled a pohodlí. Vše, co přijde může být už jen úžasný zážitek z úžasného filmu, ne?

Začátek promítání jsem pořádně nepoznal. Přesněji jsem nepoznal, že je to nějaký film. Nízké rozlišení mi evokovalo celou řadu pixelartových indie her a já se tak marně snažil zjistit, o kterou asi jde. Vodotisk v pravém horním rohu mi dával nápovědu. Snažil se mi říct, že tohle není žádná minimalistická hra v rozlišení 10x10. Natvrdlému já to ale došlo až ve chvíli, kdy hlavní postava promluvila a spodní část obrazovky zakryl černý obdelník.

Černý obdelník s českými titulky, který se marně snažil schovat hard sub za ním. Hlavní postava promluvila poprvé, podruhé a nejspíš promluvila i potřetí, jenže to já už byl venku ze sálu. Stál jsem venku na chodbě, v šoku, s dírou v srdci i v programu. Místo vrcholného zážitku jsem dostal promítání v tak špatné kvalitě, že horší by už mohlo být jen na internetu streamovaný kinorip italsky nadabovaných Vlčích dětí s třemi navzájem se překrývajícími titulky nahoře i dole.

Nakonec se mi tedy splnilo moje přání. Hlavní promítání ve mě nechalo ten nejhlubší zážitek z celého Animefestu. Tato bolestná zkušenost se do mě zaryla tak hluboko, že jsem odpískal noční maraton na Anime Mirai a prožil tak nejspíš svůj první Animefest bez jediného promítání.

Konec

Co se jinam nevešlo:
Skvělá voda s limetkou na Japonštině pro začátečníky mi zachránila život!

Internetové hlasování do soutěží bylo dost pofidérní. Kdybych chtěl, tak si naberu lístků kolik chci, pokud by se v nich teda dalo vyznat. Lístky pro hlasování na cosplay, fest dance atd. byly na infostánku do sebe smíchané a rozházené po půlce pultu. A dost zásadní počet z nich byl už použit, protože lidi si lístek evidentně vzali, odhlasovali u stánku a papírek vesele vhodili zpátky do "osudí" mezi ostatní.

Až letos mi došlo, že Grek je naprosto boží herec. Jaktože ho ještě ne(zne)využilo nějaké z cosplay divadel? Nějaké cameo?

Grekovi se omlouvám za velké množství zmínek o něm v tomto reportu. Ono to nějak samo.

Ještě malý dodatek k Saintovu Tajomstvu saké. Nejsem nějaký zatvrzelý abstinent a moralista, ale rozlévat alkohol na takovém conu je jak dávat puberťákum povolenky se totálně ožrat. Tyhle móresy ať si nechá Advík.

Letos jsem měl poprvé možnost se konečně porozhlédnout po animefestí herně a byl jsem velice mile překvapen. Trávili jsme tam se cylony každou volnější chvíli a neskutečně si ji užívali.Nejvíc epic byl ten battlestar galactica zářící stůl s kostkama, který vydával zvuky a brada mi padala když v aréně vystupovali zkušení šermíři.

Dal by se za symbolický poplatek (do 300,-) vyjednat nějaký "reportérský pas", který by mi zajistil jedno místo v každém sále? Nebo aspoň na předem vybraných přednáškách.

V sobotu před odjezdem na byt se na zastávce s Lusi zapovídala jakási hezká slečna. Nakonec se z ní vyklubala chill s novým účesem. Touto cestou bych jí chtěl vzkázat, že jí velice sluší. Taky jsem si uvědomil, že jsem asi úchyl na změny účesů u otaku, protože když hintzu shodil culík, tak jsem to oplakával asi měsíc. Takže jsem otevřený každé konzultaci změn na vaší hlavě.

Uklidněný po Kyoto Animation se mi na chvilku vrátil nával vzteku, když jsem se dozvěděl, že Základy biologie byly opravdu dobré. Jsem odkázán na videozáznamy.

Invaze Animefestu 2

8. května 2013 v 12:39 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Tak a je tu druhá a poslední část popisu našich předanimefestích příprav. Tentokrát jsme se sešli úplně všichni cyloni a hlavním bodem programu byl...program. Prošli jsme všechny jeho složky, sladili si harmonogramy, našli mezery na stánky, jídlo a focení našich cosplayů. Doplňkem se pak stalo hodnocení úrovně letošních anotací a programu jako celku. Jako správní cyloni jsme sledovali program už pár týdnů předem. Poto jsme mohli zaznamenat různé akční změny (některé k lepšímu - Kalisto x Yuffie, některé k horšímu - Wolfii v sobotu 23:00 seriously?). Jinak se stavbě programu nedá skoro nic vytknout. Naopak mně osobně vyřešil pár dilemat. Celý program jsme diskutovali ve 3D, abychom měli dostatečně plastický zážitek a dokázali na něj pohlédnout ze všech stran.


Ruchie měla poměrně jasno už dlouho před Animefestem a to jí vpodstatě určilo pevnou cestu napříč programem. Bude se snažit zvládnout co nejvíce přednášek a workshopů zaměřených na cosplay. Moje rozhodnutí upřednostnit přednášky před promítáním mi pak automaticky vytvořilo trochu netradiční výběr (a rekordní počet přednášek navštívených na jednom conu - napočítal jsem 17!!!). Takže report by měl být dostatečně šťavnatý. Daji a Moti taktně mlčeli a své programy úzkostlivě tají. Jako správní cyloni budou útočit ze zálohy. Záhadnou nám všem pak zůstává sraz/beseda fanoušků Square Enix, jejíž anotaci jsme našli na dně zamčené registračky, která byla vecpaná na zrušený záchod s cedulí Pozor leopard! S takovouhle tam budeme jenom my.
Konzultujeme sraz fanoušků Square Enix a kde se asi nachází sál Brno.

Výzvou pak pro nás byl až čas v sobotu mezi 16:30 a 19:00. Tady jsem něvěděl zda navštívit a v reportu rozcupovat Trigun divadlo nebo mlčet na jediném programu k desátému výročí Animefestu (Osobnosti Animefestu - bylo mi z organizace vysvětleno, že historie Animefestu nikoho nezajímá a proto víc programu zaměřeného na 10. výročí není...je to tak? vyjádřete se v komentářích prosím). Situaci pak vyřešili Herní rockeri z Ósaky. Uvidíme se tam. U srdce zabolelo když z 18:00 vytrhli wolfiiho KyoAni. Byl to pro tuhle přednášku čas jako stvořený. Všichni budou narvaní na bešedě s tvůrci filmového Berserku (která nás ale úplně epicky nezajímá) nebo na Vlčích dětech. A my (Sykysan a Moti) praví wolfiiho fanoušci se s ním budem mazlit v prázném sále C za zvuků openingů z Hyouka a Nichijou, než nás po hodině vyžene jeho táta Grek, ať jdeme experimentovat na Kruté střety s realitou. Bylo to dokonale vymyšlené. Dočetl jsem se, že na Besedu s tvůrci Berserk filmů se dají zakoupit místenky. Nešlo by to i s jinými body programu???

Mezi tím vším probíhala ještě poslední zkouška doplňků k našim cosplayům a konečně hlasování v Cylon Annotation Awards 2013.

Nejvíce čtená anotace: Kam mizí yaoistky od Nagat - v této kategorii anotace vyhrála především proto, že jsme se snažili odpovědět na řečnické otázky v ní položené.

Nejhorší anotace: Proč je to populární? od Hoples - především za to, že téměř polovinu celé anotace tvoří slovo "proč". Taky by nás to zajímalo.

Nejoriginálnější anotace: Otome (O Tajomstvách Opojenia Magickými Eroge) od Izaya a chibi Shizu - ač nás obsah přednášky obrovsky míjí, musíme holkám uznat body navíc za rozdělení anotace pro dámy a pány.

Nejlepší anotace: Základy biologie pro otaku od Laknea - jednoznačně perla mezi šutry. Vtipný a sofistikovaný textík, který neobsahuje ani jednu otázku!

To by bylo od nás prozatím vše a setkáme se na Animefestu.
SEO