Srpen 2013

Natsucon 2013

28. srpna 2013 v 21:08 | Sykysan |  REPORTY
Upozornění: Tento report bude velice nudný a nezajímavý, protože na Natsuconu nebylo moc co kritizovat :-)

Před Natsuconem se ve mně míchala docela zajímavá směska pocitů. Natěšenost, protože letní díru po Adviku (na který už se nikdy nechystám) zaplnil komornější con. Nervozita, protože jsem se měl účastnit jako přednášející. Nejistota, protože Natsucon je výtvor odpadlých organizátorů Advíku, se kterým jsem organizačně nebyl spokojen i před příchodem žitlera. Opatrnost, protože Natsucon programově Cylonům moc nenahrával (při prvním nástřelu jsme měli opravdu hodně mezer, protože přecejen nechodíme úplně na všechno jen proto, že to...je). Zvolili jsme tedy normal mod a Natsucon vnímali spíš "na zkoušku" (z tohoto důvodu na Natsucon Moti nejel, nechtěl to jednoduše riskovat a počkal si na ohlasy). Jenže Natsucon nás překvapil. Od pátku až do neděle jsem měl pocit, že Natsucon je dávno zajetá conová značka, což přisuzuju už zkušené vrchní organizaci. Dále nás překvapily achievementy. Podivný experiment, který na webu vypadal spíš jako znouzectnost a pokus o oživení jinak fádně vypadajícího programu. No, tyvole, tak hned první den jsme jich dali asi sedm, totální mánie. Razítka zvířátek navíc umocňovala pocit, že sbíráme pokémony a kdyby se občas zadání nepřelo s cylonským plánem, tak bychom určitě cílili na plný počet. Druhý den už nadšení trochu opadlo, ale i tak nám achievementy zpestřily programové mezery. Vyzkoušel jsem si tak DDRko a znovu se přesvědčil o tom, že jsem totální lemra. Na karaoke jsem však zamířil svou přirozeností a ještě několikrát se tam s ostatními cylony vrátil (a Ruchii podezírám, že doma tajně cvičí, protože mě bodově předběhla v "mých" hitovkách.) No, zpátky z odbočky na hlavní.

Pátek
Cestu na Natsucon přeskočím a pustíme se hned do hodnocení přednášek a programu obecně. Do Prahy jsme kvůli brněnským uzávěrkám dorazili až kolem páté a tak naším prvním programem byla až Yuffie a její povídání O pokémonech, digimonech a vykrádání nápadů v herní branži. Tenhle typ přednášky mám od Yuffie nejraději. Informační, ale přesto zábavný vhled do herního (i jiného) průmyslu. Byla si hodně jistá v kramflecích a bylo to vidět i na přednesu, který byl jistý. A jak už je u Yuffie zvykem, přednáška přetékala humorem. Nebýt už tradičních přerušovačů, byla by přednáška téměř bezchybná (lidi, pokud máte takovou potřebu se zapojit, sestavte si vlastní přednášku a nenarušujte ji někomu jinému). Po vykrádačkách jsem okamžitě zamířil na AMV soutěž. Tu jsem bral pochopitelně s obrovskou rezervou. První ročník soutěže na prvním ročníku conu. Pokazit se mělo úplně všechno. Jenže Natsucon se rozhodl, že mě bude minimálně každou hodinu překvapovat. AMV soutěž byla na VELICE slušné úrovni. Čingizova deštivá jehňátka je AMV na které čekám už od Just Passing By od wolfiiho. Nekonvenční přístup k tomuhle formátu si u mě vysloužil první místo. Docela mě zaujal i hororový pokus a zmateně končící Chuunibyou (v jednu chvíli jsem si vsugeroval, že je to nějaký postmoderní záměr a chvilku se tím utěšoval). Takže za AMV soutěž oba palce nahoru a jen tak dál. No a teď konečně cylonské skuhrání. Wanda s Kalinou jsou v komunitě už docela známá jména. Některé jejich přednášky dokonce kolují jako legendy v lidové otaku kultuře (konkrétně jejich určité...části) a tak do programu vyjeveně koukám na osamocenou Wandu bez Kaliny. No, to by mohlo být zajímavé. Třeba Kalina byla Wandě jen přítěží a proto jejich přednášky za moc nestály. Nezbývá, než to vyzkoušet a doufat, že Yuri doujinshi bude za něco stát. Tak nic. Je to stále to samé. Wanda nezklamala a i sólo si vystřihla nesmyslnou scénku, oblečena jako mimozemšťanka z šedesátkového amerického sci-fi, kterou následovala "přednáška" sestávající z deskriptivního popisu obrázků promítaných na plátno, doplněna o citově zabarvené hodnocení jejich obsahu. Tak takhle ne. Kdyby se aspoň zmínila o nějakém důležitém circlu, který se yuri doujinshi zabývá a nebo jakoukoliv informaci týkající se oblíbenosti různých párů. Aspoň něco z wikipedie, co by to aspoň oživilo. Dozvěděl jsem se jen, že "tahle stránka je fakt vtipná" a "tohle se mi fakt líbí". Snad příště. Po Wandě probíhal především už výše popsaný lov achievementů a díky nim jsme se taky dostali na Alexejovo Hentai aneb proč jsem to jen sakra četl. Přednáška začala a já dostal podivný pocit deja vu. Nedokázal jsem ho chvilku identifikovat a po pár minutách mi to konečně došlo. Tuhle přednášku už jsem viděl. Bylo to ze záznamu! Evidentně nezanechala hlubší dojem, což neznamená, že byla špatná, naopak. Na přednášku podobného typu byla až nezvykle vkusná a s perfektním Alexejovým přednesem. Slušná prezentace, dobrá dávka informací, občas povedený vtípek. Nebýt toho profesionálního vysírače, který mu přehazoval slidy a pokaždé, když mohl, tak přednášejícímu skočil do řeči, tak bych se bavil i napodruhé. Tenhle trend se opakoval docela často (jak jste si mohli všimnout u přednášky od yuffie). To mi vnuklo myšlenku, že Natsucon je atmosférou a přístupem duchovním sourozencem Akiconu, ale návštěvnící dorazili z hulvátského Adviku. Ne jednou se mi chtělo do davu zakřičet "Už drž hubu! Nikoho to nezajímá.", jenže to bych se snížil na jejich úroveň. Umění přispět do přednášky vlastní myšlenkou je těžká disciplína, kterou u nás mistrně ovládá jen Grek. Nepokoušejte se ho napodobit, selžete, prostě jen mlčete a dělejte to, co se od vás očekává, nasávejte informace. Po Alexejovi už následoval jen nečekaně kvalitní spánek v autě.

Sobota
Po poměrně kvalitním zážitku na zadních sedadlech Dacie následovala rychlá snídaně a šup na program. Úplně původně jsem měl v plánu spát až někdy do jedenácti hodin, protože do té doby jsem si nenašel ani jednu přednášku. Cylonovi ve mně se však nechtělo zahálet a tak jsem se společně s Ruchií dostavil na Japonskou kosmetiku od Proximy. A tady mě potkalo asi největší překvapení conu. Kosmetika mě nezajímá/nezajímala v podstatě v žádné formě. Nikdy jsem si nedával moc záležet na péči o pleť, ale to se teď nejspíš díky Proximě změní. Tahle přednášející dokázala nenuceně předat základní informace o tom, jak taková poctivá Japonka tráví svá rána a večery u zrcadla. To by se mohlo zprvu zdát jako dost povrchní (některé se takhle obstarávají i několik hodin denně), jenže Proxima erudovaně vnuká myšlenku, že se nestaráme o svou krásu, ale o své zdraví. Dál popsala nejpopulárnější a nejkvalitnější japonské kosmetické značky, objektivně poukázala na jejich pro a proti a doplnila o zajímavosti. Ke konci zbylo trochu času a tak si z publika vytáhla dva dobrovolníky na kterých ukázala postup nanášení různých přípravků. No a to bych to nebyl já, abych se nepřihlásil. Já měl za úkol na sebe kosmetiku naplácat tak, jak by se to správně dělat nemělo a kolegyně návštěvnice zase postupovala přesně podle správné hygienické etikety. Nemusím dodávat, že jsem se úkolu zhostil s grácií vidláka a plácal jsem na sebe drahé prostředky hlava nehlava. Asi půl dne mě pak pálil obličej.


S obličejem v ohni jsme se přesunuli na Kanzashi workshop. Následovalo podobné překvapení jako s kosmetikou. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy vyrábět tradiční japonské doplňky a kdyby mě to i napadlo, tak by mě určitě nenapadlo, že mě to bude bavit. Stačil na to jeden Natsucon. Meraya nejdřív ve stručnosti popsala historii tohoto dekoračního...výrobku?...ale nezdržovala se se zbytečným okecáváním a hned nám rozdala potřebné propriety a začalo se makat. Byl jsem hodně překvapen, že to není tak těžké, jak se může z pohledu na některé Kanzashi květiny zdát. Vpodstatě je to jen o překládání kousků látky a správném zachycení k sobě. I když jsem svořil podivný Kanzashi pahýl, byl jsem se sebou docela spokojený. S dobrým pocitem jsem zamířil na Cosplay soutěž. Úroveň Cosplay soutěže mě překvapila podobně jako ta AMV, i když je potřeba přihlédnout k tomu, že dohromady bylo jen šest účastníků a tak se daly komplikace sesekat na minimum. Rin je skvělá moderátorka s příjemným hlasem a intonací a když se sem tam nějaká komplikace nakonec objeví, tak nepanikaří a dokáže improvizovat. Doufám, že do budoucna bude cosplay soutěž moderovat stále ona. K soutěžícím bych dodal jen toliko, že vítězný Alphonse byl velice dobrý cosplay a nebál bych se říct, že na celorepublikové úrovni, měl jen horší roleplay, který v soutěži vyvážila Elda. Nezklamávající Arisu pak hodně potěšila cosplayem sestřičky Joy. Po cosplay soutěži jsem se setkal se zbytkem cylonů na Manga in Norway: A failure? Od Kristiana Hellsunda. Velice přínosný conový příspěvek. Bylo hodně poučné nahlédnout do pořádného komiksového průmyslu. Překvapilo mě, jak moc je v Norsku komiks rozšířený a s jak odlišným přístupem se tam s ním pracuje. Nejdřívě jsme si vyslechli obecnou historii komiksu v Norsku jako takového (i s čísly nákladů/prodejů) a druhá půlka pak byla už o postavení mangy. Závidět jim tak můžeme kompletní vydaní legend (Dragon Ball, Ranma) i obskurní pokusy jako Manga Bible. Důkaz, že zvát si k nám více zahraničních hostů je jen dobře. Po této perfektní přednášce jsme se odebrali ubytovat se na pokoj do blízkých kolejí. Daji si zdříml, Ruchie pádila zpátky na Jak vybrat správný účes (report níže) a já mezeru strávil na telefonu s Motim a sděloval mu čistě pozitivní dojmy z Natsuconu. Telefon se trošku protáhl, Daji si přispal a hned jsme nestíhali na Grekovu Mahó Šodžo včera, dnes a zítra. Naštěstí jsme o nic nepřišli, protože do sálu jsme dorazili na sekundu přesně. Tato přednáška byl Grekův průměr, což je obecně vysoký nadprůměr, ovšem nepřekvapil nás nic moc extra novým (abychom se teda tak nechvástali, tak nás ničím nepřekvapil, protože ty informace máme přímo od něj z dřívějška :-D ). Chronologicky představil vývoj tohoto žánru a dokonce se na konci kriticky zamyslel nad tím, kam asi směřuje. Takže já osobně bych třeba pro příště ocenil upustit od faktů a přesunout se na území domněnek a úvah, i když chápu, že je to spíš téma k čaji a na conovou přednášku se nejspíš moc nehodí. Magická informační smršť v nás vyvolala hlad a tak jsme se venku ve stánku s občerstvením stavili na """rámen""". Na zahnání hladu to nebylo špatné, ale nazývat to rámenem smrdělo sabotáží. Ve zbytku času jsme skočili pro potřebné věci na kolej, protože nás čekal náš vlastní program. A to JRPG naživo. O tom, co to je, jsem se rozepisoval v několika článcích, tak tady to vynechám. Měli jsme obavy, aby nám na program vůbec někdo přišel, protože konkurence byla obrovská. Kalisto, hintzu, Yuffie, Myra. O Mariovi jsem si od Yuffie vyslechl už dost, nad Makeupem v cosplayi si povzdechla spíš Ruchie a absence hintzuovi přednášky mě tentokrát ani nemrzí, protože název a anotace mě vyloženě odradili. Lacinější způsob, jak si nahnat publikum, jsem snad na conech ještě nezažil. Nalákal jak rozhořčené/natěšené yaoistky, tak troly v zácviku (což je dost velká část komunity :-D ). Vlastně strašně perfektní tah, protože kdo už na pár hintzákových přednáškách byl, ví, že za jejím názvem a anotací se skrývá o dost hlubší a promyšlenější obsah, který je dobré návštěvníkům jednou za čas připomenout. Jsem si stoprocentně jistý, že přednáška by mě bavila, ale z principu už tyhle návnady nechci podporovat. Pokud se lidi nenaučí na podobný typ přednášek chodit samy od sebe, tak to vlastně ani nemá cenu (a o podobném úkazu budu mluvit ještě níže v souvislosti s jiným přednášejícím). Zamrzelo tak hlavně minutí Kalisto a její Homosexuality v západních komiksech. Což mohlo být dost hezké navázání na její animefestí přednášku. JRPG nám začalo se 40 minutovým zpožděním (toto spoždění se nabíralo asi průběžně po dobu několika programů) a v konkrétní chvíli nešlo sesekat, protože opustit workshop (modulárního) origami uprostřed by bylo jinak dost kontraproduktivní. Velice potěšil přístup osoby zodpovědné za workshopovou místnost, která bez okolků přišla a slušně nás požádala, jestli bychom nepočkali. Nebyl to problém, protože náš program byl velice snadno sesekatelný a tak jsme posloužili i jako vyrovnávač skluzu. Ruchie v rychlosti a hbitě vysvětlovala pravdila, zatímco já a Daji jsme vyráběli herní plochu. Samotná hra (dokonce dvě hry i s omezeným časem) proběhla podle očekávání. Bavili jsme se jak my a jak jsem vypozoroval tak snad i návštěvnící. Ke konci probleskl nápad, že by se JRPG naživo mohlo objevit i na Akiconu. Na tom hlavně potěšila informace, že je o podobný typ programu zájem a že to není úplně marné snažení, i když se na něj nestojí fronty. Rekvizity z JRPG jsme hodily do auta a po té poseděli u bufetu. Po chvíli se k nám přidal wolfii a vehementně jsme se bavili o...o...všem možném (krom mahou shoujo, které používají komerční magii). Z mlhy se pak vynořil i Grek s Arianem a já začal pociťovat, že v takové společnosti by se diskuse mohla zvrhnout do mezidimenzionálních trhlin. Stihli jsme však trochu naťuknout téma přednášek a to jak je oživit (a že to není vůbec snadné).

Art by Ruchie :)
Od takové společnosti se těžko odchází a tak jsme na Japonské adventury pro Nintendo handheldy dorazili s malinkým spožděním. Yuffie vyjmenovala zásadní a nejzajímavější tituly tohoto žánru a jednotlivé položky proložila logickými puzzly, které se právě v takových adventurách často objevují. Z přednášky jsem si tak odnesl tipy na zajímavé hry a to, že jsem totální imbecil, který nedokáže vyluštit ani primitivně jednoduchou hádanku. Na konci tohoto programu už na nás všechny padala únava a tak jsem se odebrali na koleje. Já ještě chvilku pracoval na prezentaci ke své přednášce a pak odcestoval do Matrixu.

Neděle
Polovinu neděle jsem bohužel strávil na kolejích pracováním na prezentaci, protože jak se občas stává, i když zálohujete, něco se může pokazit. V tomto případě to bylo nějakou komickou chybou totálního rozpadnutí open office prezentace a tak jsem ji vlastně v neděli dělal celou znova. Nakonec to nebylo tak špatné, protože jsem odstranil pár přebytečností a vhodil zajímavější informace (což se ale následně podepsalo na výsledku, ale o tom později.) S hotovou, dvakrát zálohovanou prezentací na flashce jsem konečně před druhou hodinou vyrazil do Zahrady, cestou se stavil na "snídani" a přišel přesně včas na wolfiiho Sbíráme Nendoroidy včera dnes a zítra. O pořízení nendoroida uvažuju už pěkně dlouho, jenže já jsem ten případ co nepozná kopyto od kokpitu a tak se raději držím stranou. Navíc objednávat ze zahraničí je pro mě podobná činnost jako sestavovat jadernou hlavici. Jsem prostě na tyhle věci strašná lama. Žít se s tím dá, ale plno věcí musím oželet. Proto mě v programu přednáška o Nendoroidech hodně potěšila. Celkově byla dost fajn, dozvěděl jsem se to, co jsem potřeboval a navíc se probrala i bootlegová scéna (a osobně bych klidně přišel na přednášku o bootlezích obecně...řekněme, že je to potřeba...hlásí se někdo?). Ukázky nendoroidů jsme si dokonce mohli "osahat" (tak moc jak to jen přes obal šlo). Ke konci přednášky se začali do sálu tlačit větší, či menší skupinky lidí. Když jsem si v programu zkontroloval o co jde, okamžitě jsem se pakoval. Jenže ve dveřích jsem narazil na Yuffie a Calwen a ty mě přesvědčily, že se kouknem aspoň na začátek a když to bude tak hrozný, jak všichni tvrdí, tak že utečem. Asi minutu jsem tu myšlenku držel v hlavě, pak ji zavraždil a zdrhl (tohoto člověka bylo na jeden con dost). A taky řeknu proč. Rád bych se totiž pozastavil nad jedním fenoménem. Tentokrát poruším jedno svoje pravidlo. A protože je to teď v reportech hodně trendy, tak si taky přihřeju polívčičku. To je tak. Když je něco opravdu hodně špatné, tak zastávám názor, že je nejlepší to naprosto ignorovat. Nebavit se o tom, nepsat o tom, prostě jakkoliv zabránit tomu, aby někdo další věděl o tom, že něco podobného existuje. Když třeba o nějaké přednášce napíšu, že byla totálně otřesná a její přednášející by se za sebe měl stydět, tak to ještě stále u mě neznamená úplné dno. Je tam jakási kapka naděje a skrytá prosba o zlepšení. Pozornější z vás tak mohli občas v mých reportech vypozorovat záhadné časové bubliny. Některé nevysvětluji, některým říkám "strava", "návštěva burzy" nebo jiná podobná maskovací hesla. Tyto bubliny většinou maskují ty nejhorší zážitky na poli otaku komunity. Není jich moc, ale všechny se týkají jednoho jediného přednášejícího. Pět let aktivního psaní reportů a poctivé podvědomé popírání této osoby ovšem nevedlo k žádnému efektu. V žádném reportu jsem se ani nedočetl, že by někdo sdílel můj názor (naopak), což mě trochu utvrdilo v tom, že to nemá cenu rozebírat. Až do teď. Nevím jestli to bylo skvěle uvolněnou atmosférou Natsuconu nebo prostě jen přetekl pohár trpělivosti, ale lidi se o něm začínají pomalu zmiňovat. Sem tam propadne sarkastická poznámka, aby si vás dotyčný proklepl, jestli sdílíte stejný názor a nebo jste jen další ovce. A už jsem zaznamenal i povznesené pohrdání. Přidám se ke všem těmto hlasům, protože ze srdce chci, aby podobné manýry zmizely z conů obecně a abych nebyl nazýván samozvaným zachráncem, tak milerád připíšu, že mě to prostě čistě sere. Ano, tou osobou je Zeny. Úkaz tak těžko uchopitelný, že jsem zmínku o něm musel okecat normostranou textu, protože se hrozím, co přijde dál. Zeny je nejhorší přednášející jakého znám (podle osobních měřítek, nezobecňovat, relevantní důkaz nemám). Vy, kdo chodíte na jeho přednášky...máte to za potřebí? Já to s ním jednou za čas zkusím a nezměnilo se za tu dobu nikdy nic (a i letos jsem na něj šel s tím, že "je to přece Zeny, ten legendární přednášející"). Tenhle člověk vám vůbec nic nedá. A pokud ano, tak jen mylné informace. Ti trpělivější z vás si asi teď říkají "Co je to za hysterku? Jasně, v Zenyho přednáškách se sice nedozvíme nikdy nic, ale aspoň pobaví část návštěvníků, která pobavena být chce. Co je na tom tak špatného?" Špatné je to proto, že ačkoli se nám to může nebo nemusí líbit, tahle osoba je v určitých kruzích autorita. Autorita která určuje, jak nás vnímají ve zbytku společnosti. A já opravdu nechci být vnímán optikou, kterou nastavuje on. Organizátorům, kteří ho "najímají" nic nevyčítám. Je to tahoun na lidi a já se s tím smířil. Jen bych byl rád, kdyby se konečně přestalo předstírat, že je to dobrý přednášející. S přívlastkem "legendární" ovšem problém nemám. Utekl jsem tak z téhle pasti a vybral si alternativu v podobě Asijských lesbických filmů od Lyry (na kterou Yuffie a Calwen dorazili asi po dvou minutách :-D ). A musím hned říct, že nebyla nic moc. Problém přednášky byl asi takový. Slečna přednášející uvedla název filmu (filmy byly rozdělené podle států), pak hodila slide se screenem na kterém byly dvě dívky a řekla "Tahle a tahle dívka mají spolu lesbický vztah." A to byly skoro jediné informace, které jsme se mohli dozvědět. Žádné provázání s kinematografií, kdo je režisérem, jestli je významným fimařem, nic. Jediným zajímavým prvkem bylo, že si autorka dala práci a z každého státu se pokusila sehnat někoho, kdo by jí popsal, jak to s lesbičkami na konkrétních místech je. To občas vyvolalo zajímavé výměny názorů a jinak nezajímavý obsah obohatilo. Od půlky jsem ovšem ztrácel pozornost a nechal se rozptylovat Calwen a jejím čerstvě koupeným plyšákem. Z malého sálu jsem ale vycházel už nervózní. Blížil se čas Hráčů v populární kultuře, mé přednášky. Těch pár minut jsem různě poposedával, pročítal poznámky a modlil se, aby to nedopadlo jako posledně na Akiconu. No nebudu to rozvádět a jen řeknu, že jsem byl z výsledku (i návštěvnosti) spokojenější než minule, ale moje nemesis Přednes mě zase porazila. Důsledkem trochu pozměněné prezentace a nezaznačením nových informací do poznámek jsem se v pár místech dost motal a můj slovosled připomínal ty nejhorší obraty mistra Yody (vedle mého tradičního vysílání signálu do vesmíru). Kdo jste na přednášce byl, prosím zanechte v komentářích nějaké postřehy (a pokud možno i rady, jak se takovým chybám vyvarovat). Ostatně jsme přece cyloni a tak jsem byl přísnému oku svých soudruhů vystaven také a jaké to bylo, vám níže popíše sama Ruchie. Totálně vyčerpaný jsem si pak jen vyslechl trefné poznámky od Greka, wolfiiho a Ariana, se všemi se kterými to šlo jsme se rozloučili a pádili směr Brno. Chtěl bych moc poděkovat organizátorům Natsuconu za naprosto perfektní a pohodově strávený víkend a přeju hodně štěstí a dobrých nápadů do dalších ročníků, protože se na nich určitě potkáme.

Pohledem Ruchie:
Tak Natsucon máme za sebou. Jelikož šlo o první ročník, vzali jsme to my, cyloni, trochu volněji, odpočinkověji. Program, který jsme shlédli už dlouho dpředu se nám zdál slabší a tak jsme toho zas tak moc nečekali. A možná proto jsme byli příjemně překvapeni. Mně osobně se velmi zamlouvala komornější přátelská atmosféra, která prostorám KC Zahrady velmi sluší. Nejspíš to do dalších let nevydrží, ale s tím už se nějak srovnáme.
Program začínal ve 3 hodiny, což jsme kvůli spomalenému provozu na D1 nemohli z Brna stihnout, ačkoliv jsme si vzali půl dne dovolené. Dojeli jsme tedy až po čtvrté hodině, našli docela dobré místo na parkování a hurá na con. Odbavení bylo velmi rychlé.
Nejdřív se nám zdálo, že tam nic zajímavého není, ale velmi brzo jsme byli vyvedeni z omylu. Obhlédli jsme okolí, ve stánku u Yuffie a Calwen nakoupili krásné a roztomilé placky v akci 4+1 zdarma a vydali jsme se hledat Malej Dódžin. Našli jsme ho u infostánku za 40 korun. A hned vedle leželi herní karty s natsuconími achievementy. Nejdřív se nám nimi nechtělo moc zabývat, přece jsme si řekli, že to bude jen taková odpočinková akce. Jenže v tu chvíli se za námi ozvali hlasy - Grek a hintzu. Byli jsme přistiženi. Už jsme nemohli předstírat, že jsme si těch achievementů nevšimli a naše cylonská hrdost nás nenechala na pochybách, že jich musíme splnit co nejvíc. A tím začala nečekaná, ale povedená zábava na Natsuconu.
Začali jsme téměř okamžitě v místnosti Singstar (ve skutečnosti Ultrastar, což nám vyhovovalo více). Daji byl na přednášce o japonštině, tak jsme si se Sykym zazpívali pouze duet. Nemohli jsme si na poprvé vybrat nic jiného, než slavnou píseň z Titanicu, My Heart Will Go On od Celine Dion. Oba jsme dosáhli uspokojivých výsledků kolem 9000 bodů, ale Syky byl přesto zhrzen zjištěním, že jsem ho porazila téměř o 300 bodů. Muhehehe. Následně se celý pátek podřídil získávání achievementů, takže jsme každý zhlédli pouhé 2-3 přednášky. U nás něco nevídaného.
Stihli jsme go, Dixit a Jungle Speed v herně deskovek, jednu písničku na DDR, Daji si nechal uznat cosplay, Syky zase výhru ve webové soutěži a absolvovali jsme hentai přednášku, na kterou bychom jinak nešli. A po 23. hodině jsme si nechali uznat achievement za získání 5 achievementů během pátku.

Přednášky/workshopy:
Výroba doplňků - Ještěrka
Vyráběli jsme mašličky. Zní to dost banálně, ale ušít mašli není sice těžké, ale chce to znát ten správný postup, aby byla opravdu hezká. Na výběr jsme dostali také spoustu krásných látek, nějaké ty krajky a přívěsky. Ušila jsem jednoduchou mašli spíše menší velikosti, která nakonec získala útočiště na košili pod Sykyho krkem coby motýlek. Myslím, že autorka workshopu zvolila správný doplněk i postup pro takovýto workshop - hezké, jednoduché a rychlé. Ideální.

Jak vybrat správný účes - Reina
Přednášející mi přišla dost nervózní. Obsah přednášky byl sice přínosný, ale stihlo by se to za polovinu času, nebýt horšího projevu. Spousty parazitních slov, hihňání, zbytečné rádoby vtípky, opakování se. Myslím, že by to šlo opravdu lépe a že přednášející je schopná se hodně zlepšit, když na tom zapracuje. Myslím, že hlavní roli zde hrála opravdu nervozita. Jinak na konci dávala rady i osobně konkrétním zájemcům a myslím, že dost dobré.

Nostalgické okénko - Yuffie
Chvíli před tímto vzpomínáním na 90. léta jsme byli upozorněni, že se nevyhneme pogům, Xeně ani Luneticu. To poslední mě trochu vystrašilo, vzpomínky tohoto druhu jsem dosud úspěšně potlačovala, ale přesto jsem si to nemohla nechat ujít. Bylo to vtipné, příjemné a trochu šílené vzpomínání na dětství. Ach, jak jsem kdysi toužila po vlastním tamagotchi a chodila ho obdivovat ke kamarádce. Zato pogů jsem měla nejvíc ve třídě. Ale ten Lunetic a německý opening k Sailor Moon Yuffie odpouštím jenom díky Xeně! A jdu si najít to tamagotchi na iPhone.

Best of VCA 2013 - Wolfii
Wolfii si pro nás opět připravil parádní výběr těch nejlepších AMVček. Jen chyběly jeho klasické vstupy s povídáním o jednotlivých AMVčkách. Trochu mi to chybělo. Příště by mi klidně nevadilo méně AMV, ale aby se tam vešel i Wolfii.

Hráči v populární kultuře - Sykysan
Přednáška, kvůli které byl Syky nervózní už nejmíň od soboty. Tady budu trochu podrobnější i přísnější, než u jiných přednášek, ale jen pro Sykyho dobro.
Nejdříve začnu projevem. Byl nejistý, často přerušovaný zvuky typu "eeee" a podobně, někdy trochu zmatený slovosled, na začátku rychle drmolil. Částečně to přisuzuji nervozitě, z velké části ale také přípravě na poslední chvíli, takže nezbyl čas na vyzkoušení. A zkouška je podle mě u začínajících přednášejících velmi důležitá. Není nad pořádnou přípravu. :)
K obsahu přednášky - pro mě dobrá a zajímavá. Dočkali jsme se různých typů zobrazování hráče ve filmech a v seriálech, viděli jsme hodně zajímavých příkladů i několik videí. A přesto to nebyly pouze informace posbírané na internetu, Syky měl nastudováno i několik knih známých sociologů, za všechny třeba Homo ludens od Johana Huizingy. Ale právě citáty a myšlenky z odborných knih by nebylo špatné číst pomaleji, případně některé termíny vysvětlit pro "normální lidi". Jednotlivé myšlenky by chtělo trochu lépe provázat, ale to zase patří hlavně k projevu, Syky se o to snažil, ale občas mu chyběla ta správná slova. Kromě toho jsem postrádala na začátku představení přednášky, nemusela tam být přímo osnova, ale aspoň nějaký úvod, o čem přednáška bude.
Celkově ale hodnotím Sykyho přednášku kladně právě díky obsahu a věřím, že na projevu zapracuje. Na to osobně dohlédnu. :)

Co se jinam nevešlo:
Stran organizace mám snad jen jedinou výtku a to umístění yakuza/achievement stanovište do rohu uličky v druhém patře. Vlastně jsem nezažil chvilku, kdy by se tam neshlukovali na pokec kamarádi organizátorů a nebránili tak volnému průchodu (kolem se procházelo do velkého sálu). A doteď vlastně nevím, jestli to byli vůbec lidi za něco zodpovědní, protože z několika achievementů (tam ověřovaných) jsem tam já osobně obdržel v podobě razítka jen jeden (u ostatních se nademnou slitovali na informačním u šaten). Rozesmála mě pak hlavně scénka, když jsem se probojoval až k lidem, kteří u stolku seděli, řekl si o razítko (dvakrát) a byl asi tři minuty naprosto ignorován :-D (ne, to razítko jsem nakonec nedostal).

Malého Dódžina považuju za slibný projekt a těším se na další jeho číslo!

Jindy přísně vypadající Akiko tento víkend jen zářila pozitivní energií, Natsucon jí zřejmě svědčí. Nebo bere drogy.

Děkuji Yuffie (potažmo Natsuconu) za možnost přednášet a za projevenou podporu.

Děkuji taky spolucylonům Ruchii a Dajimu, za starostlivý dohled nad mým pohodlím co se cesty a ubytování týče.

Nejsem si jistý, ale mám pocit, že v nestřežené chvíli řekl wolfii Grekovi "tati".

Doufám, že můžu i příští rok očekávat achievement soutěž. Byla skvělým zpestřením a nečekaně dobrým rádcem.

Jo! Vyhrál jsem mangu za facebookovou soutěž (tu "plakátovou").

Zaskočila mě informace, že na Natsucon dorazilo něco mezi 400 až 500 návštěvníků. Čekal jsem o dost méně, protože jsem neměl nikdy problém se dostat na přednášku, sehnat místo k sezení nebo někde zbytečně čekat ve frontě. Objevili snad konečně organizátoři Natsuconu tajemné ideální nastavení KC Zahrady pro nápor otaku?

Potěšila provázanost s Akiconem a viditelně dobré vztahy mezi organizátory (většiny) otaku akcí.

Bylo k vidění dost zdařilých cosplayů, ale mně k srdci přirostl hlavně Dajiho Tony Stark!

Musel jsem se vyfotit se široko daleko jediným cosplayem Nichijou. Holky si ode mě vysloužili jedno obrovské plus (a tentokrát byl i Sakamoto-san!)


A nakonec mé získané achievmenty. Mohlo jich být o něco víc, ale jejich získání se krylo s naším programem :-)

Update

19. srpna 2013 v 13:56 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Nezdechlo to tady. Ještě ne! Blíží se Natsucon a to mi vlilo trochu krve do žil, protože nejen, že je to další con, který bude podroben mému reportu, ale taky je to con, který bude podroben mé přednášce. Ano, jak můžete všichni (tři) s šokem ve svých očích zaznamenat v programu Natsuconu, jedním ze zakončujících programů akce je přednáška s názvem Hráči v populární kultuře. A je od Sykysana. Takže svou cestu ninži přednášejícího ještě nevzdávám, i když po minulém debaklu jsem ostražitější. Jenže to není všechno! O den dříve si můžete znovu (už potřetí) vyzkoušet naše cylonské JRPG naživo. S cylony vás navlečeme do prostěradel a necháme vás se pomlátit na ploše 3x3 metry v japonském videoherním stylu. Přikládám anotace jen tak pro čtení:-)

Hráči v populární kultuře
Obecná představa o tom, kdo/co je to hráč, je jasná. Je to líný budižkničemu bez fyzické formy a společenského života, který jen sedí u počítače nebo televize a jednou za čas vyjde s kulometem do školy. Myslíte si, že je to blábol? Tak právě pro vás je určena tato přednáška. Podíváme se na zoubek tomu, kdo a proč tuhle fámu rozšiřuje a jestli si za to hráči náhodou nemůžou sami. Ukážeme si, kdo to ten hráč vlastně doopravdy je a porovnáme ho s obrazem, kterým ho představují populární média. Od filmů, přes anime až po televizní noviny.

JRPG naživo
Znáte to. To se takhle pokoušíte v klidu získat magický krystal a najednou vám do cesty skočí tlupa nepřátel. Pečlivě si spočítáte tahy, horko těžko je posekáte svým ohnivým mečem, potřílíte otrávenými šípy (zatímco mág vás healuje z povzdálí), seberete odměnu a k tomu jednu kněžku v nesnázích, odložíte ovladač a vypnete Playstation. Ale co kdybyste nebyli v bezpečí svého gauče a museli nepřátelům čelit tváří v tvář? Pojďte si vyzkoušet být v kůži vašich oblíbených JRPG hrdinů a zabojovat si s podobně odhodlanými kolegy. Vyberte si jedno ze tří povolání (válečník, lukostřelec, mág) a v týmu vymyslete strategii jak porazit vaše protivníky. Žádný strach. V případě zranění dostanete potion.

Jo! A jdu zadarmo na Akicon, bitchez!!! Jsem totiž krutej soutěžící a vyhrál jsem soutěž AkiconX na facebooku :-)

Výherní kousek

A do počtu

Tak prosím držte palce jak s mou přednáškou, tak organizátorům Natsuconu, ať jim ten první ročník vyjde bez problémů :-)

SEO