Září 2013

Orion blues

28. září 2013 v 22:59 | Sykysan |  TVORBA
Je to tady! Theme song k druhému dílu Asistenta detektiva Zbyška je na světě! Interpretem je náš známý Kamil "Kemot" Tomek.

Asistent detektiva Zbyška 2 - Vražda v Orion Expresu
Pokračovaní příběhu detektiva Zbyška a jeho týmu vyšetřovatelů. V tomto díle se Zbyšek a jeho asistent podívají do vesmíru a budou řešit zapeklitý případ s politickým motivem. Setkáte se s vašimi oblíbenými hrdiny i s novými postavami. Celé město Regenbogen se vydává na tradiční cestu k Orionovu pásu, kde obyvatelé v demokratických volbách vyberou Krále a Královnu pro nové období vlády. Tentokrát je atmosféra napjatá, protože známá aktivistka Alfaba je odhodlaná úřad královny získat za každou cenu!



Sykyho TIP: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

6. září 2013 v 17:16 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
David Mitchell je u nás díky Atlasu mraků už docela známé jméno a tak trvalo "jen" tři roky, než u nás vyšlo Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta (na obranu, Tisíc podzimů je docela kus textu). Jak si možná někteří z vás z názvu všimli, tento román se bude točit okolo Japonska. Konkrétně se odehrává v té malé škvíře japonských dějin, kdy byly břehy Japonska přístupné jen holadnským obchodníkům. Sledujeme příběh Jacoba de Zoeta, mladého holandského úředníčka, syna pastora a nevhodného kandidáta pro dceru významného politika v jedné osobě. Aby si její ruku zasloužil, podstupuje Jacob plavbu na malý ostrůvek Dedžima poblíž Nagasaki jako zástupce Nizozemské východoindické společnosti. Jeho naivita a poctivost se ovšem silně střetává se shnilou realitou místních "obchodů" a tak jsou mu jediným potěšením návštěvy porodní asistentky Orito Aibagawy. No a to by to nebyl pořádný román, kdyby se do ní nezamiloval.

Pokud máte za sebou alespoň jeden Mitchellův román, tak předpokládám, že vás do Tisíce podzimů nebudu muset moc přesvědčovat. Pokud ovšem čekáte postmoderní zážitek alá Atlas mraků nebo sencislo9, tak vás musím zarazit. Příběh Jacoba de Zoeta je klasicky stavěný košatý román, podobný spíše jeho Black Swan Green, než experimentálním konstrukcím, kterými proslul (i když není pochopitelně konvenčním historickým románem a úplně se nevzdává změnám stylů, tónů a nálad). Tisíc podzimů je Mitchellovo konečné vyznání lásky japonské kultuře, a jako takové nám ukazuje nejen její klady, ale stejně tak zápory. A podobně jako třeba Eco, Mitchell nebere historická fakta jako dogma, ale spíše jako pomůcku k vyprávění. Máme tak možnost nahlédnout na japonskou kulturu z pohledu západní optiky, ovšem bez hloupého zjednodušovaní nebo zkreslovaní. Japonské perspektivě je tu věnován stejný prostor jako té evropské.

A nebyl by to Mitchell, kdyby knihu neprošpikoval odkazy na svá předchozí díla a nepohrál si trochu s vědomostmi svých čtenářů (schválně kolik odkazů na japonské spisovatele napočítáte). Tisíc podzimů je tak komplexním čtenářským zážitkem se vším všudy. Doporučuji lidem, kteří si chtějí svou znalost Japonských dějin okořenit trochou té romantiky a dát si je do užších souvislostí.

Rok vydání: 2013, počet stran: 504
Nakladatelství: Mladá fronta
Překlad: Petra Diestlerová
Rok vydání originálu: 2010
Vazba knihy: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-204-2668-0


Znalci anime

2. září 2013 v 8:58 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ

Upozorňuji, že tenhle článeček je jen čisté vypouštění páry, ale zajímalo by mě, jestli jste se s podobným úkazem setkali, protože já ho potkávám nějak moc často.

Trošku úvodu. Myslím si, že obecné povědomí o anime/manze v České republice už dávno není tak zkreslený předsudky, jak si všichni namlouvají (mně osobně to tak přijde). Přisoudil bych to částěčně tomu, že dost lidí v otaku komunitě se tímhle cítila být trošku vyjímečnější a tak se teď brání tomu, že to přestává být tak "jiné". No, ale už nejde o to esenciální, že anime je "To pedofilní porno.", jak ráda říkávala moje maminka. Lidi už to prostě znaj. Ať už jsou to filmy studia Ghibli, které jsou konzumovatelné celou rodinou nebo legendy tipu Akira, Hrob světlušek a podobně. A proto mě dokáže naprosto luxusně nasrat, když do společnosti anime neposkvrněných lidí nakráčí nějakej namachrovanej ubožák a začne do nich valit bludy.

Osobně jim říkám "znalci anime". Legendární svoření, která se obklopují výhradně slečnami pod zákonem a začátečníky v internetových diskuzích a dlouhé hodiny přetáčeli videokazetu, aby se nazpaměť naučili libovolný monolog z Pulp Fiction. Znalci, jejichž znalost anime, jak jsem zjistil, začíná a končí u Neon Genesis Evangelion (u některých výjimek jej doplňuje ještě Cowboy Bebop a Noir). Znalci, kteří si ještě stále shánějí informace na Seznam.cz. Znalci, jejichž potomky jsou hipsteři "kteří zrovna točí dokument o Kantovi." Zatím jsem vypozoroval dva typy (ale řekl bych, že jejich dělení bude komplexnější).

  1. Znalec anime Yui Hirasawa
  2. Znalec anime Lelouch Lamperouge

Yui se často pohybuje přímo v komunitě a většinou vykládá bludy, aniž by to věděla. Když ji někdo opraví, tak si z toho nic nedělá, protože to nebere moc vážně. Komunita ji víceméně toleruje a kontroluje míru jejího šíření bludů. Je neškodná a po čase si uvědomí, že asi není taková znalkyně a nechá toho.

Lelouch oproti tomu svým šířením bludů sleduje nějaký záměr. V komunitě se nevyskytuje, protože ho anime vůbec nezajímá a kdyby už ano, tak by v komunitě silně narazil a tak se jí vědomě vyhýbá nebo se v její blízkosti neprojevuje. Je mu jedno jestli říká fakta nebo bludy, důležité je, jakého efektu dosáhne. V drtivé většině případů se snaží zaujmout nějakou samičku. Pokud jej někdo odhalí, okamžitě nasazuje masku odborníka na cokoliv jiného a systematicky mění téma. Pokud se ho rozhodnete pronásledovat, zahájí protiútok, který se mu většinou povede, protože se nacházíte na "jeho" území ve společnosti "jeho" lidí.


Znalci typu Yui mi vadí, ale dají se tolerovat (právě kvůli tomu, že jsou ve společnosti, která je dokáže dostatečně zpracovat). A z plno lidí se občas Yui na chvilku stane (u sebe si na to zpětně vzpomenu několikrát). Co mě ale dokáže vytočit do běla jsou právě Lelouchové. Nevím proč, nevím jak, ale strašně mě to sere. Pro podpoření přikládám téměř doslovný přepis "rozhovoru", kterého jsem byl svědkem v brňenském Rock Cafe. Asi se vám to bude zdát neuvěřitelné, ale jsem si jistý, že v paměti určitě vyhrabete podobnou zkušenost. Já jich mám dokonce několik, ale žádná nebyla tak strašná jako tahle.

Blbě se to shání
Anča: "Sem nedávno viděla Twins Peaks. Vážně jako hustý, sem nechápala. Je to takový hodně na přemýšlení."

Lelouch: "Já jako moc meinstrým nekoukám. Spíš nezávislý věci co neseženeš jen tak. Třeba Neon genézis evandželion. Psychologický anime se symbolama."

Anča: "Co je to anime?"

Lelouch: "To sou animovaný filmy podle manga komiksů. Je to dost japonský. Lidi co maj předsudky to pochopitelně neuznávaj, ale to sou většinou primitivové. Animovaný věci už dávno nejsou jenom pro děcka. Je to ze slova animos, jakože živočišný. Ale vo to jako uplně nejde. En Dží Ej je dost zásadní kritika náboženství a křesťanství, má to jako docela dost vrstev, takže se na to musíš podívat několikrát, abys to všechno pochopila. Blbě se to shání, ale můžu ti to dát na DVD esi chceš, má to jen hoďku a půl."

Tonda: "Hustý."

Lelouch: "Ono tý anime zas tolik není...a z toho mála je jen kousek vopravdu kvalitní. A navíc se to fakt blbě shání."

Tonda: "Tak to je jasný, no."

Anča: "Tak to někdy dones ke mně a kouknem na to spolu, páč já bych to určitě nepochopila."

Lelouch: "Tak jasný, není to pro každýho. Můžem nejdřív zkusit něco lehčího. Třeba Princezna Mononoke."

Anča: "Myslíš to pro děcka?"

Lelouch: "A cos na tom Twins Peaks jakože nechápala?"

Tonda: "Nooo? Cos na tom jako nechápala?"

Pára vypuštěna...děkuji.
SEO