Listopad 2013

AKICON 2013

14. listopadu 2013 v 18:38 | Sykysan, Ruchie, Daji |  REPORTY
Kdo co píše: Sykysan, Ruchie, Daji

Pátek
Nebudu se zdržovat úvodem. Jen napíšu, že přípravy na letošní Akicon byly velice hektické a pracovní, protože jsme pro vás s Ruchií připravovali letošní Mangazín (feedback vítán v komentářích), v podstatě s celým týmem cylonů jsme dnem i nocí dělali na druhém díle Asistenta detektiva Zbyška (kterého jsme chtěli stejně jako minulý rok vydat na Akiconu, ale bohužel se nezadařilo) a samotná Ruchie pak měla navíc ještě workshop (níže zmíněný a v předchozím článku popsaný). I tak jsme si našli mezeru na podrobné prozkoumání programu. Pro příště by nemuselo být tolik změn na poslední chvíli, my si program připravujeme pečlivě už třeba týden dopředu. Letos jsme se připravili i na možnost, že se na některé přednášky nedostaneme, protože s každým rokem je procento takové situace vyšší a vyšší. Cesta do Prahy byla plná překvapení, které si pro nás Daji a Ruchie připravili. Udělali náš vlastní cylonský mangazín, ve kterém jste si mohli například udělat ninja test a byly v něm přichystané i texty pro páteční Anime zpívánky. Největší úspěch ale sklidiliy trophies po vzoru achievementů z Natsuconu, ale šité nám na tělo. Je super nečekat na Natsucon a nějaké achievementy si určit jen tak z legrace. Taková cylonská přirozenost. Do Prahy jsme dojeli o hodinku dříve, takže jsme si i vyčekali tu nečekaně zaseklou frontu. Cosi se pokazilo, nevíme co, ale budiž. Do budoucna by možná bylo aspoň dobré, kdyby se spoždění ohlásilo všem čekajícím ve frontě a ne jen těm pěti u dveří. Do KC Zahrada jsme se ve zdraví dostali a mohli vyrazit rovnou na trošku posunutý program.

Prvním bodem v programu bylo Pátrání po smysluplnosti v korejských videoklipech od Anet a Etuty. Už několikrát jsem si slíbil, že budu navštěvovat co nejrozmanitější sadu přednášek a programu (na Natsuconu se to třeba vyplatilo u Japonské kosmetiky a kanzashi workshopu). Korejské videoklipy se tak zdály jako docela vhodná volba jak začít Akicon. A jak to říct. Nejspíš se vrátím zpátky k ověřeným cylonským systémům navštěvování přednášek. Začalo to slibně. Holky uvedly pár pojmů ze scénártistiky (proč si vybraly zrovna tyhle jsme nevyzkoumali) a vysvětlily jejich význam a funkci. To by šlo. Těšil jsem se tedy na rozbor videoklipů z hlediska scénáře a popřípadě návaznosti na text písně. Jenže jsem dostal jen popis toho co si asi děvčata myslí, že se v tom videoklipu děje a následnou ukázku samotného videoklipu. Ano, odešli jsme v průběhu třetí ukázky. Vznikl nám tak čas na oblíbené korzování po prostorách Zahrady. Prošli jsme všechny herny, u stánků jsme se pozdravili s Yuffie a Calwen a u infostánku jsme rovnou zakotvili u (na "zahájení" avizovaném) kvízu. Pokud si dobře pamatuju tak jsme všichni dali sedm správných odpovědí (Daji byl na přednášce, tak to zkusil druhý den a dal všech deset!!!). To bylo prvních 200 akibonů do (jak se později ukázalo) velice bohatého fondu. Vocaloid roleplay v cosplayi zrušili, což jsem hořce oplakal, protože to byla přednáška, na kterou jsem se těšil nejvíc, seriózně. Obskurní téma a epicky otřesná anotace, u toho jsem nesměl chybět. No, pokračovali jsme tedy v korzování až nastal čas pro další pod programu. A to Strašidla v Japonsku. Přednáška byla bohužel už těsně před začátkem beznadějně narvaná a tak jsme se spokojili s přednáškou Sonic a vše o japonském videoherním gigantovi a nelitovali jsme ani sekundu. A ani bych se neostýchal tvrdit, že to bylo překvapení conu. Toires mluvil zpratra, dával události a celkově informace do historického kontextu, doplňoval i o zajímavosti a pobavil vlastními názory a postoji. Všechno, co požaduju u populárně naučné přednášky. Tento typ přednášejícího překvapí především ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že na podobných přednáškách jsem byl na našich conech minimálně pětkrát (ať už o společnosti Sega nebo Nintendo...potažmo celé herní historii). Překvapí, že někdo z tak vytěženého tématu ještě zvládne vydolovat plno zajímavostí. Uvidíme, jak se Tomires prokáže v delším časovém úseku, protože se často stává, že přednášející zaměření na videohry mají docela úzký, i když koncentrovaný, rozsah vědomostí. Hned po videoherním gigantovi jsme se nacpali na Cestování v čase od D-toxe. A co jiného u takového tématu říct, něž že jsem se chtěl vrátit v čase do momentu, kdy jsem se rozhodl jít na tuhle přednášku, abych si to mohl vymluvit. Tím neříkám, že byla nějak extrémně otřesná, nebyla prostě jen dobrá. Informace nebyly vůbec seskládány v logických okruzích. Přeskakovalo se z tématu na téma bez souvislostí a přednáška jako taková byla spíše o alternativních realitách než o cestovaní v čase jako takovém (i když si pochopitelně uvědomuju, že to tam patří, proti tomu žádná). Vše bylo prokládáno podivným výběrem filmů, ve kterých nějakou roli hraje cestovaní v čase (z hlavy jsem vyhrabal minimálně pět zásadních, které ani nebyli zmíněny). Jediným zajímavým momentem tedy byla jen zmínka o barmanovi (modří vědí).

Dlouho jsem neotálel a odcestoval časem do budoucnosti na Neowormovu (poloprázdnou?) přednášku Adaptace bojových her. Jak všichni moc dobře víme, tak drtivá většina bojovek nedává vůbec smysl. Můžete v nich vidět souboj pekelného démona s indickou striptérkou, který se odehrává na ledové kře uprostřed kyseliny, která vytéká z francouzského kláštěra. Za ty roky nic překvapivého. Nemůžeme tedy čekat, že adaptace bojovek nějaký valný smysl dávat budou. A teď si vemte, že někdo udělá přednášku o adaptacích takových her a poví vám, že ty adaptace nedávají moc smysl. No shit, Sherlock! Osobně jsem čekal nějakou korelaci mezi videohrou a její adaptací, jejich porovnání a z toho vyvozený nějaký soud. Místo toho jsem dostal jen seznam bojových her, které mají adaptaci a pak subjektivní názor na tyto adaptace. Já osobně jsem zůstal hodně nespokojený i když nemůžu tvrdit, že přednáška byla vyloženě špatná. Na poměry našich conů byla minimálně průměrná. Nespokojenost jsem si tedy způsobil spíš tím, že jsem očekával nějakou úroveň od osvědčeného jména a dostal jsem jen vyčpělý seznam. Pro někoho to byla možná dobrá přednáška, pro mě to bylo jenom úterý. Pak už v našem programu následovala jen třešnička na dortu Anime zpívanky od Lusi. Stejně jako před dvěma lety byly Anime zpívánky jedním z vrcholů celého Akiconu. Neskutečně pohodová atmosféra, výborný výběr písní a hromada falešného zpěvu. Tentokrát se k Lusi, která hrála na kytaru, přidala i slečna hrající na klávesy a mladík s flétnou. Co bylo překvapivé, tak polovina lidí na tomhle workshopu vůbec nezpívala. Proč? Takže luzné zvuky se ozývaly jen ze strany, kde seděli cyloni s Jarníkem a DanemQ. Nevím, co dál bych dodal. Doufám, že se se zpívánkami setkám i příští rok. Watashi ga ichiban suki na no wa Lusi pan.

Výborně naladění a plní energie jsme se rozhodli, že do soboty se přesuneme beze spánku a tak jsme přirozeně zakotvili v místnosti s deskovkama. Nejsem si jistý, ale letos byl o dost chudší výběr deskovek než minule, ale i tak jsme se stačili dost zabavit. Zahráli jsme si velice zábavné Takenoko, já osobně jsem zjistil, že jsem totální nevzdělanec u Timeline a hezky jsme si s DanemQ zavyprávěli u Bylo nebylo. Já pak strávil asi půl hodiny s náhodným návštěvníkem u Zombie Dice. Na to jak je to blbá hra, byla docela zábavná a nebo to možná bylo tou pátou hodinou ranní. Další čas jsem strávil otravováním Motiho aby neusnul. Daji s Ruchií těsně před "cílem" upadli do komatu.


Sobota tak začala nějak matně, protože nám kvůli ponocování splynula s pátkem. Po improvizované snídani z Lidlu jsme trošku zrezivělí, ale stále pojízdní naskočili zpátky do programu. Jako první nás čekaly Novinky v anime od Wolfiiho a Ariana. Klasický kvalitativní standart. Trošku toho kritického nadhledu a zajímavý výběr kousků, které jsem víceméně znal (nakoukávám první díly všech anime). U některých jsem si potvrdil, že na ně už sáhnout nikdy nechci (Psycho Pass) u jiných jsem zapřemýšlel o druhé šanci (Zetsuen no Tempest). Na Tématickou AMV soutěž jsme si přesedli na lepší místečka a vychutnali si dost překvapivý kvartet docela slušných AMV. Jarník obě ceny vyhrál zaslouženě. A i když třeba já osobně popisná anime moc nemusím, tak tenhle Totoro si vás prostě získá.

Vybraná místa jsme obsadili nejen kvůli AMV soutěži, ale taky kvůli AJ-DO-RU. Nová pěvecká soutěž slibovala všelicos. Od katastrofálního kvílení nepříčetných otakyň, přes technické problémy, až po zrušení kvůli nedostatku soutěžících. Naštěstí vše dopadlo na jedničku! Soutěžících bylo víc něž dost (bohužel jen slečen...pánové, nevěřím, že ani jeden z vás neumí zpívat). Nevím, jestli je to standart na karaoke nebo otaku soutěžích obecně, ale systém AJ-DO-RU mi přišel perfektně vymyšlený. Každá soutěžící musela zpívat dva songy. Jeden od japonského autora a druhý podle svého vlastního výběru. Mohly se tak hezky posoudit schopnosti a úsudek zpěvaček hned na dvojí frontě. 1) výběr songu od japonského autora - to znamená nějaká příprava a našrocení japonského textu, 2) výběr podle svého vlastního uvážení - to znamená ukázat své pěvecké přednosti a vkus. A druhý bod byl povětšinou kamenem úrazu tak poloviny účastníků. Pro příště si děvčata spíš vybírejte songy, které vám sednou a né songy, které se vám líbí. Výherkyněmi pro mě byly především Lusi, která hezky vybalancovala obě vybrané písně, pak pochopitelně Arakanga, která překvapila nezvyklými písněmi a nakonec mě okouzlila Ika, která do svého projevu přimíchala trochu toho roleplaye a prokázala důvtip při výběru písní. Komunita tak konečně společně s animefestím FestDance pokryla snad celou škálu hudebních soutěží. AJ-DO-RU stojí na pomyslném vrcholu jak zvládnutou organizací, tak kvalitou soutěžících. Hvězdou programu však nebyly zpívající slečny, ale přísně mlčící členové poroty. Zatímco Rin a yarche vhodně trdlovali s kočičími packami při ne zas až tak dobrém vystoupení (čti strašném), Grek předváděl svou sbírku mimických svalů, které se v různých intervalech stahovaly a zase uvolňovaly. Příště by mohla jedna kamera výlučně sloužit pro snímání Grekova obličeje. To se neztratí.

Hezky naladění jsme si nechali chvilku oddech na přípravu Ruchiina workshopu Výroba plyšáčků na klíčenky a brože. Ten začal trochu hektickým chystáním stolů a potřebných propriet. Na workshopu jsem působil spíš jako sluha a nosič. Takže jsem roznášel látku, jehly a nitě, zatímco Ruchie dohlížela nad technologickým procesem. Osobně bych workshop označil za mega úspěch. Dílna byla narvaná lidmi (napočítali jsme kolem padesátky). Všichni byli nadšení do šití a velice soustředění. Navzájem obdivovali své výtvory a díky tomu vznikla v místnosti strašně pozitivní atmosféra. Vůbec se nedivím, že po Ruchii ihned skočila orgyně z Natsuconu, jestli by tenhle workshop nezopakovala v létě. Ruchie je zářivým příkladem správného cylona a my se pokusíme jít v jejích šlépějích. Nabití jsme se vydali do druhé půlky dne a hned po konci workshopu zamířili na Fňukání o českém fansubu. To bylo beznadějně narváno a tak jsme volnou chvilku využili na volné hraní. Tam nás s Motim zaskočili dva brutálně namachrovaní trapáci, kteří nás "jakože luxusně setřou a úplně rozdrtí" v Naruto Ninja Storm 3. Tak jsme jim v malém turnaji trošku prohrábli hřebínek (Moti tuhle verzi hrál podruhé v životě a já vůbec...a to já jsem na bojovky fakt lemra, i když jich mám nahráno docela dost). Finále jsme si tedy mezi sebou hodně užili a alfa samce nechali truchlit u Injustice.


S pocitem zadostiučinění jsme se přesunuli na Lusi a její přednášku Co nás v Japonsku překvapilo. Naše cony mají docela bohatou zásobu informačních, populárně naučných a doporučujících přednášek, ale je pár typů, které zde hodně chybí. A to jsou právě subjektivní, zážitkové a esejistické přednášky. Tuhle mezeru se snažila tentokrát vyplnit Lusi se svými zážitky z Japonska. Bylo to svižné a vtipné a neskutečně se těším na její avizovanou přednášku o japonských záchodech! Bylo to tak příjemné, že mě dokázala vytrhnout i z těžké letargie způsobené nedostatkem spánku. A to i přesto, že máme její zážitky zprostředkované z osobních setkání a z vyčerpávajícího blogu. Nejsem ten typ otaku, který by umíral touhou podívat se do Japonska, ale po téhle přednášce o tom minimálně uvažuju. Po Lusi jsme přepadli Bedna-sana a spolu s DanemQ (který navíc přepočítával hlasy z AMV soutěže) jsme vyhodnotili výsledky Omalomangové soutěže vyhlášené ve výše zmíněném Mangazínu. Překvapila nás hojná účast i kvalitní a originální ztvárnění (jeden obrázek byl vybarvený lakem na nehty!), takže příště se možná budete moci zúčastnit znovu.

S cylony patříme do té šedé zóny otaku, kteří ještě nejsou veteráni, ale do nové generace taky nepatří. Můžeme tedy teoreticky ocenit to nejlepší z obou generací bez zbytečných mezigeneračních konfliktů. Proto pro mě byla Anime archeologie od Greka pohlazením na duši. Nejen, že dělal osvětu o skvělých anime, ale taky je dával do souvislostí těch současných. Poukázal na to, jaké udávali trendy nejen v anime, ale v kinematografii jako takové (už bych se měl pustit do toho Yamata!). Velice potěšila zmínka o Dragon Ballu, který možná dost lidí zná, ale nikdo ho pořádně neviděl, natož četl. Lodoss pak byl už jen vítězným doťuknutím do jamky. V takové záplavě navíc vyvstává otázka, jaktože ještě Grek neudělal přednášku o Macrossu! Je na čase! (politovádíhodné zaslekní...nechápu jak se to mohlo stát :-D )

Vyhlášení soutěží projdu raději v rychlosti, protože bych si mohl naběhnout na nějaké rýpnutí. Prostě protože jsem strašná aktivka, tak jsem se na pódiu objevil asi pětkrát. Výtvarné soutěži Jak nás vidíte? jsem prostě nemohl odolat. Potom si mě ještě zavolalo vedení Natsuconu za mini-achievement soutěž, ve které jsem byl vybrán za nejoriginálnější kresbu. Jsem prostě rozený umělec. Nakonec jsem ještě v rychlosti vyhlásil výsledky Omalomangové soutěže a pak už jsem se posadil zpět mezi diváky. Vyslechli jsme si výsledky cosplay a především AJ-DO-RU soutěže a divácké hlasování mě tedy docela překvapilo. Očividně byl ve svém živlu velký kamarádšoft, jinak si neumím vysvětlit ta dvě místa. Raději nemudeme rozmazávat. Aspoň, že porota byla při smyslech a ocenila opravdu kvalitní výkony (i když neumístění Iky zamrzelo, konkurence byla veliká). Za utržené akibony ze soutěží jsem pak totálně vybíllili Akikrám!

No a teď vrchol celého conu! Kult Homestuck! Dopředu říkám, že jsem netušil a ani stále netuším, co to je Homestuck. Jako zvídavého cylona mě takový fenomén nenechává chladným a jelikož chci znát všechny trendy, tak jsem byl velice rád, že se někdo konečně ujal osvěty. Přednáška překvapivě nezačíná tím, co to ten Homestuck je, ale kdo ho vymyslel. Proč ne. Vysvětlování trvalo subjektivně asi stejně dlouho jako skandinávské drama o plujícím kufru (takže dlouho!). Následovalo vysvětlení, o čem ten Homestuck je. Takže subjektivně uběhlo tolik času, kolik trvá průměrná trilogie o putování k Mordoru (i s prequelem) a vy pořád nevíte, co to ten Homestuck je. Pak se dozvíte, že jsou tam jakési intermission, jejichž vysvětlení trvá jako průměrná pentalogie o mutantech i se souvisejícími spin-offy. V průběhu zazní pár zmatených hlášek z publika (od nás ne, naše skupina přesně chápala, o co jde... však přece bubble dream a děti, kterým upadaj ruky a když to hoří tak je to v pohodě, protože tam máte figurky, ze kterých si můžete udělat armádu a pak začíná souboj bílé proti černé, ale aby to nebylo klišé, tak je to oranžová proti fialové). Následuje zmínka o shippování a já se konečně chytám něčeho známého, bohužel marně, protože se okamžitě odbočuje k úvaze o tom, jak jsou fanoušci Homestucku šikanovaní (WTF!?! VŠEM JSTE UKRADENÍ!) a jak Homestuck pochopí jen opravdu chytří a inteligentní lidé. Konec. Nemůžu tvrdit, že to bylo špatné. To je jako tvrdit o kubismu, že je špatný. Jen míra předporozumění pro tuhle přednášku je tak vysoká, že jen málokdo ji mohl dostatečně ocenit. Posléze jsme se pokoušeli dopracovat se významu téhle...no, já furt nevím...i s Jarníkem a Lusi, kteří se na přednášce posmívali hned vedle nás. Ani čtyři lidé to nezvládli, místo toho jsme však Homestuck luxusně vytrolovali a pak spokojeně odešli na ubytovnu.


Neděle se nesla ve znamení novinek (vlastně jako celý con). Přes noc jsem vynervil své fellow cylony otřesným chrápáním, za což se znovu omlouvám touhle cestou a slibuju, že přístě budu spát v autě! Hezky vyspaný jsem se zbytkem hned ráno vyrazil už tradičně na AMV novinky 2013. Zde nás překvapivě nepřivítal Wolfii, ale Grek se smutnou zprávou o tom, že se Wolfii zasekl v hromadné dopravě a tak pravděpodobně nejlepší AMV za rok uvádět nestihne. A taky že ne. Místo toho nás z reproduktoru informacemi obohacoval Stříbro. Práci zvládl velice dobře, i když by se někdy nemusel tak rozpovídávat. Přiznám se, že letos byl výběr trochu slabší něž je zvykem, ale to přisoudím spíš špatné sezóně, než nevhodnému sestavení. Ovšem minimálně koulovací AMV a červená karkulka naplnili srdce fanouška dostatečně. Následovali Novinky v anime 2, na které už naštěstí Wolfii dorazil. Společně s Arianem pak zopakovali stejný výkon jako u novinek prvních. Inspirativní výběr, díky kterému jsem znovu rozkoukal Cuticle Detective Inaba a do plan to watch zařadil dalších pár kousků. Po té jsme v doprovodu obou přednášejících vyrazili nabrat energii do Lidlu a probrali ještě novinky, které opanují japonské televizory a naše monitory právě teď. Po cestě zpět jsem dělal pečlivě místo v diáři, protože následovala další doporučení a znovu tradiční Novinky asijského filmu od Vavči. Zase se budu opakovat. Výborný a vyčerpávající výběr. Vavča prostě ví, o čem mluví a dokáže na to nalákat. Díky tomu jsem hned po příjezdu stáhl Tai Chi Zero a výběru nelituju. Z Vavči jsme odcházeli o půl hodinky dřívě, protože jsme chtěli aspoň na chvilku navštívit Vizuální novely od Dustroida. To se neukázalo být úplně vhodným krokem. Na první poslech přednáška nebyla nijak špatná, ovšem po podrobnějším rozebrání se cylony jsme zjistili, že nebyla moc dobře poskládaná a že nezasvěcenému toho nejspíš moc nepředala (viz Homestuck). (Ruchiin doplněk: Přednášející sice znal téma, ale nelogickým uspořádáním a nepříliš dobrým projevem by nejspíš neznalé odradil. Doporučuji pocvičit především přednes. Věty byly často přerušované mlčením, citoslovci a také nadmíra parazitních slov byla silně rušivá. Jinak hlas byl příjemný a dostatečně výrazný a proto bych prosila příště o lepší připravenost.) Snad byla přednáška ve druhé půlce lepší. To jsme nemohli posoudit, protože jsme celá skvadra poslušně seděli na Zakončení moderované Grekem. Došlo na klasickou statistiku, vysvětlení některých událostí atd. Prostě co na takovém zakončení běžně bývá. Pak přišel čas na otázky, se kterými jsme otáleli, protože se vlastně nebylo na co ptát. Akicon byl výborný jako vždycky. Mně to ovšem nedalo a tak jsem se alespoň zeptal na nové soutěže. Potěšilo, že byly zařazeny už jako regulérní a tak se nejspíš z AMV, slíbeného na vyhlášení soutěží, nevyhnu. AJ-DO-RU nejspíš vynechám, nechtěl bych odhalit Grekovy další zhrozené obličeje. Zakončení bylo jako vždy hezké a sentimentální a tak jsme se ještě v sále rozloučili s kým se dalo a zamířili směr Brno. Cesta se nesla v duchu plánů do budoucna. Rozebírání jak samotného conu, tak nápadů na přednášky a postřehů, které bude potřeba shrnout v reportech. Děkujeme za další výborný ročník, plno pozitivních zážitků a zase za rok!

Postřehy od Dajiho
Prednáška o yakuze bola jednou z prvých prednášok na začiatku Akiconu. Prednášajúci podal na veľkom pódiu hlavnej sály dobrý výkon, vystupoval suverénne a komunikoval s publikom. Celá prednáška aj priložená prezentácia bola spracovaná zrozumiteľne. Prednášajúci vysvetlil význam slova yakuza a v časovej následnosti popísal existenciu odnoží yakuzy, poznávacie znaky (tetovanie, oblečenie, správanie), ich typické (zločinné) aktivity a vzťah spoločnosti k nim (bežných ľudí, polície, politikov a podnikateľov) od vzniku organizácie až do dnešných dní. Prednášku doplnil aj o svoje (a kamarátove) osobné skúsenosti s yakuzou zo svojej návštevy Japonska. Na záver popísal súčasnú situáciu Yakuzy a pravdepodobný vývin tejto organizácie do budúcnosti v súvislosti so súčasnou spoločenskou, ekonomickou a politickou situáciou v Japonsku. Prednáška bola prínosná a odporúčam ju pozrieť buď zo záznamu alebo hádam niekedy v repríze na nejakom ďalšom cone. Zároveň čestne prehlasujem, že moja výhra 100 akibonov za správne zodpovedanú otázku neovplyvnila moju objektivitu.

Spevácka súťaž "Ajdoru" podľa mňa vyšla veľmi dobre. Úroveň súťažiacich bola vysoko nad moje očakávanie. Nebolo to perfektné - niečo spravila tréma, niečo nevhodný výber pesničky (Sušenka si vybrala zle prvú pesničku, ten Tommorow never dies jej sadol úplne skvele), niekomu zase nesadlo spievanie do mikrofónu. Moji favoriti boli Lusi a Ika (veľmi sa mi páčila jej angličtina v druhej pesničke, nebola to taká klasická čistá posh angličtina, ale prišla mi hodne autentická a mala niečo do seba). "Baka" predviedla aj vlastnú choreografiu za hlasnej podpory svojho fanklubu, škoda len, že jej to tak dobre nešlo so speváckym výkonom samotným. Vždy keď som bol na vážkach tak som sa pozrel na porotu. To, čo porota v Superstar zvláda zhrnúť v desiatkach slov, Grek1 vyjadril mimicky a bez slov. Netušil som, že je možné vyjadriť až takú širokú škálu pocitov a názorov obyčajným pohľadom :).

Postřehy od Ruchie
Zatímco kluci si užívali Novinky v asijském filmu, já jsem se rozhodla pro jednu z posledních možností nechat se příjemně překvapit. Zamířila jsem na přednášku o kawaii, která měla dost, řekněme, zvláštní anotaci. Doufala jsem, že se z toho vyklube podobná nečekaná perla jako ze Sonica či Japonské kosmetiky. Bohužel. Přednáška to nebyla špatná, ale ani dobrá. Pokud by přednášející stála před publikem poprvé, tak bych řekla, že odvedla velmi dobrý výkon. Protože tomu tak ale není, musím zmínit několik věcí. Za prvé, přednáška téměř neodpovídala anotaci. Sice jsme se na začátku dozvěděli jakousi váhavou definici slova kawaii, které není synonymem pro roztomilost, ale už jsme se nedozvěděli, co teda kawaii není, ačkoliv to za to běžně považujeme. Přitom měla přednášející nakročeno velmi dobře. Rozdělila kawaii do různých podskupin (připomělo mi to dělení lolit na různé druhy) a přidala i skupinu toho, co není kawai. Ovšem, už to nijak blíže nevysvětlila a ani jsme se nedočkali ukázek. Z historie jsme probrali shoujo mangu a zbytek přednášky byl o výčtu společností, která se zaměřuje na kawaii výrobky a o jednotlivých výrobcích. Přišlo mi to neúplné a jak jsem už psala výše, nesplnilo to moje očekávání z anotace. Navíc byla přednášející tak nervózní, že se jí polovinu přednášky hodně klepal hlas. Protože ten pocit dobře znám, bylo mi jí docela líto, tak jen přeji do dalšího přednášení více jistoty.

Co se jinam nevešlo:
FestDrink je hnusnej jako prase. Chutná to jak rozpuštěný marťánci smíchaný s burčákem.

Omluva za pozdní odezvdání reportu. Už to není jak za studentských časů :-D

Milý záchodový káge. Vím, že jsi návštěvníkem Akiconu stejně jako já a tak máš stejná práva jako já, ale prosím, přestaň žrát hadry od nádobí. Tvoje ninjutsu technika devítiocasého prdu mi způsobila nejednu závrať. Odcestuj zpět do Skryté smradlavé a už se nevracej!

Letos jsme si všimli dvou extrémů v řadách nižších orgů. Jeden popíše sám Daji:
Mal by som hnidopišskú poznámku k registračnému procesu. Buď som príliš zmlsaný z ostatných conov, kde nám orgovia lepili papierové náramky na ruky, alebo to spôsobilo moje akútne nevyspanie z predošlých dní, ale nepochopil som, že vstupenku mám pripnúť na tričko tou plackou, ktorú sme dostali. Bolo by lepšie, ak by sme tie placky a vstupenky dostali na registrácii spolu s komentárom ako ich použiť. Hneď na to som ešte neoznačkovaný chcel vyjsť von, kde mi jeden org vo dverách značne nevyberaným spôsobom povedal že bez vstupenky na hrudi ma naspäť dovnútra nepustia (tzv. slovná kudla do zad) a svoju povýšenosť nad bežným ľudom potvrdil, keď povedal že jeho org visačka z neho robí boha.
Náš zákazník, náš pán. To z nás tedy ve světle božím dělá docela hustý vesmírný entity. Druhým extrémem je pak naprostý opak výše zmiňovaného boha. Narazili jsme na neskutečně ochotné pěšáky, jak už při službách u vstupu nebo na Akikrámě. Konkrétně třeba, myslím, orgyně Rikka, která nás sice už trochu nabroušená vykázala v noci z průchozí chodby, ale za svoje chování se pak hned omluvila s tím, že taková informace nebyla nikde viditelně vyvěšena. Později jsme ji pak potkali právě u vchodu, kde pozorně hlídala vstupující a slušně je žádala o ukázání lístku. Druhé takové zlatíčko byl pěšák, jehož nick jsme bohužel nestihli zaznamenat, ale který se nebál návštěvníků zeptat na změny v programu, aby byl informován, protože nikdo jiný mu informace nepředal. (A hrozně roztomile nabízel koblihy.) Později byl tak ochotný, že nás skoro protlačil ven z budovy před jejím oficiálním odemknutím, protože nabyl dojmu, že naše prázdné žaludky jsou moc důležité. Nechtěli jsme toho zneužívat, ale i tak nás ochota zaskočila.

Záměrně jsem vynechal všechny podrobnosti o tom, jak jsme se po cestě mazlili s plyšovým Grekem a kolik z toho vylezlo dvojsmyslů.

Tento rok byla Burza konečně k něčemu. Sice tam zase bylo poskrovnu od všeho, ale byly to přecejen pěkné kousky, takže jsem ulovil pro Ruchii Totoro náušnice. Fajn byl pak týpek s mangou, který byl i ochotný o ceně smlouvat :-)

Milý záchodový káge. Utírá se do toaletního papíru a ne do kachliček.

Děkuji Janiko a Jarníkovi za bonbóny.

Pro příště bych možná strčil Akikrám a Infostánek místo Animefestího a Zoner stánku. Přecejen je logičtější mít centrum informací v atriu a ne zastrčené někde vzadu. Krom toho, že by se mezi sebou nemuseli mačkat lidi, kteří si jdou pro informace, kteří jdou soutěžit v kvízu a kteří jdou nakupovat.

Plyšáčci na Akiconu 2013

12. listopadu 2013 v 10:06 | Ruchie |  TVORBA
Možná jste pod názvem článku zaznamenali, že tento článek nepsal Sykysan, ale nějaká Ruchie. Někteří z vás mě už nejspíše znají jako dalšího aktivního cylona. Pro ten zbytek se krátce představím. Jak je z textu poznat, jsem holka. Na cony nejezdím zas tak dlouho, prvním byl myslím Animefest 2009 společně se Sykysanem a Motim. S nimi mám společnou také velkou část cylonských vlastností, takže kromě pečlivého studování programu a plnění plánu se občas také účastním programu coby začínající přednášející. Tento rok jsem se rozhodla zkusit něco pro mě zcela nového a to je pořádání workshopu. Právě ten chci v tomto článku popsat a jak jsem slíbila, přidávám také odkaz na stažení návodů v pdf formátu.


Nápad zkusit vytvořit nějaký workshop přišel na Natsuconu, kde jsme se se Sykysanem zúčastnili skvělého workshopu na výrobu kanzashi. Na konci srpna se nápad zformoval do konkrétnější podoby a po pečlivém otestování jeho proveditelnosti jsem někdy v polovině září poslala přihlášku. Kromě toho, že můj návrh na workshop byl přijat, měl ještě vedlejší efekt. DanQ okamžitě vycítil příležitost a začal opatrně zjišťovat, jestli bych neušila i nějaké větší plyšáky. V této oblasti mám sice malé zkušenosti, přesto jsem souhlasila, že se o něco pokusím a že uvidíme, co z toho bude. No, abych to zkrátila, vzešli z toho polštářkové susuwatari a o něco menší Grek1. Velmi doufám, že Grek tímto ztvárněním nebyl uražen a pokud ano, tak se mu omlouvám a klidně můžeme prodiskutovat nějaké změny. Ale zpátky k workshopu. Konal se v sobotu od 13:00 do 15:00 v Dílně. Připravila jsem si krátkou prezentaci na úvod a 20 ušitých ukázek i s návody. Dokoupila jsem materiál - filc, nitě, výplň, komponenty pro klíčenky a brože. Jehel jsem doma našla asi tak 13-15. Nevěřila jsem, že by přišlo více lidí. Jak se ukázalo, hodně jsem se spletla. Roztomilí plyšáčci byli nečekaně populární a na workshop dorazilo přibližně 50 lidí. Potěšilo mě to a vyděsilo zároveň. Vyděsilo proto, že jsem si uvědomila, že místnost je stále v "přednáškovém" stavu, tedy zaplněná pouze židlemi a u zdí jsem viděla jen tři složené stoly. A také jsem si vzpomněla na mých 13 jehel a už jsem viděla, jak si ty jehly lidi navzájem půjčují a po dlouhém čekání znechuceně odcházejí. Oboje se naštěstí vyřešilo. Organizátoři byli velmi ochotní a v krátkém čase dodali ještě další dva stoly a několik lidí pomáhalo s přeskládáním stolů a židlí, takže zájemci o workshop se relativně brzy mohli usadit kolem pěti velkých stolů, byť byli trošku namačkaní.

jeden stůl stál u promítacího plátna, takže se do fotky nevešel

Velmi mě překvapila jedna slečna s vlastní zásobou jehel a dokonce byla ochotná je zapůjčit i ostatním (i když u takovéhle akce je vždy riziko nějaké té ztráty). Ještě jednou jí za to velmi děkuji, zachránila tím celou akci.
Trochu mě zaskočila absence počítače k promítání, naštěstí to bylo rychle napraveno a než se všichni usadili ke stolům, měla jsem už prezentaci na plátně. Rychle jsme projeli těch pár slidů na úvod a potom jsem už obcházela stoly s nabídkou návodů. Po zbytek workshopu všichni soustředěně pracovali.
Mile mě překvapila kreativita účastníků, zvlášť když jsme zjistili, že černý filc je nenávratně ztracen. Nikdo se tím ale nedal příliš zaskočit a tak vznikali zajímavé barevné kombinace. Někteří si vyžádali prázdné papíry pro vlastní návrhy, které byly všechny velmi povedené, mým osobním favoritem byl ale delfín jednoho ze čtyř kluků v místnosti. Nestihl ho úplně dodělat, ale vzal si materiál sebou a později jsme měli ve velkém sále se Sykysanem příležitost prohlédnout si hotového trojrozměrného delfína. Byl perfektní.

Teď už zbývá dodat na závěr jen několik drobností.
Moc děkuji Sykysanovi, Dajimu a Janiko za pomoc s rozdáváním materiálu a monitorováním celé místnosti. Díky nim nikdo příliš dlouho netrpěl nedostatkem materiálu.
Malou nepříjemností bylo to, že před i po workshopu byla v Dílně přednáška a tak jsme kvůli přeskupování nábytku museli začít i skončit o chvíli dříve. Naštěstí hodně lidí stihlo svá dílka dokončit a ti ostatní si mohli vzít potřebný materiál sebou na dokončení doma.
Poučení pro případné opakování workshopu na nějakém dalším conu? Rozhodně víc jehel a nejlépe i více nůžek.

Děkuji všem za účast a budu ráda, když pošlete fotky svých výtvorů, případně feedback na e-mail lucieduhackova@gmail.com. A na závěr ještě pár fotek.



SEO