Květen 2014

Animefest 2014

15. května 2014 v 0:56 | Sykysan, Ruchie, Moti, Daji |  REPORTY
Legenda: Sykysan, Ruchie, Moti, Daji

Ahoj. Je to zase za námi...bla bla bla...a honem k samotnému reportu. Stejně jako minulý rok si před zhodnocením programu neodpustím poznámku ke grafice. Plakát podobně jako minulý rok prostě trapas. Nemám k tomu co víc dodat. V komentářích je zase prostor po flame. Dál. I když letošní motiv na triko nepovažuju za nijak nepodařený (ale ani nijak podařený), tak je mi záhadou jak mohl "zvítězit" nad tímhle motivem od Hyun/Yoon. Místo originálního trika jsme dostali obstojné absolventské tričko z deváté třídy (ty prodeje fakt nechápu). K dokonalosti už chybí jen slogan "Někdo září, někdo v září." nebo "I prázný sud dopluje k cíli.". Snad se někdy dočkám ročníku, kdy grafiku budou dělat grafici a ne... kamarádi. Tématicky byl ovšem Animefest naprosto perfektní.

Pátek:

Letošní Animefest se pro cylony obešel bez fronty. A to doslova. Díky čtvrtečnímu odbavení jsme prošli kolem sto kilometrové fronty rovnou do kongresáku (a tím se připravili o jeden z hlavních bodů programu - namlouvací rituály nadržených otaku). Tam jsme v téměř prázdném átriu rozbalili programy, vytasili zvýrazňovače a jako vždy za přihlížení užaslých pohledů kolemjdoucích, vybarvovali kolonky s přednáškami. Zběsilé vybarvování bylo obohaceno bouřlivou debatou. Cyloni si totiž denní plán připravují pečlivě několik dní dopředu (jak se vlastně můžete dočíst snad v úplně každém mém reportu :-D ). Jenže letos kvůli naprosto strašlivě sestavenému rozhození bodů programu cyloni neměli nachystané nic. V podstatě až do posledních sekund se přemýšlelo, co budeme muset oželet. Konkrétně můj program byl šrafovaný agresivní červenou barvou, kterou jsem označoval kolize dvou či více přednášek na které jsem chtěl jít. Asi nejkritičtější byl hned pátek, kdy se kryl Fest Dance, přednáška Vlada Pohnerta a promítání ve Scale. Nakonec za mě rozhodla pohodlnost a tak jsem po Zahájení zůstal sedět na Fest Dance. Ale o tom až později. Jelikož jsme přišli na místo činu už před pátou hodinou a oficiální program začínal až v šest, měli jsme možnost pořádně prolítnout prostory a stánky. Nejdříve jsme spořádali v hezkých venkovních prostorách benta, které nám připravila Ruchie (podle anime předloh!!!). Pak jsem se vydali do rotundy kde jsme se konečně potkali s nějakými známými. Mírně zarazila o dost chudší herna než minulý rok, takže k ozkoušení byly jen klasické konzole. Čas utíkal a najednou jsme se ocitli ve frontě na Malé divadlo Kjógenu. Kjógen zbožňuju, ale už jsem ho dlouho neviděl, takže bylo tohle představení perfektním startem Animefestu.


K Zahájení toho moc nemám, protože přes ukoktaný a zmatený přednes hlavního moderátora jsem se nemohl na nic soustředit. Bylo to takové nedonošené ťululum. Nejdůležitější informací bylo asi rozdělení návštěvníků na Řád a Chaos. Což byl perfektní nápad, kdyby se projevil dřív než na konci samotného festu. Měl však minimálne emocionální dopad, protože já a Ruchie jsme patřili do řádu, zatímco Moti a Daji sabotovali pro chaos, takže jsem se vnitřně cítil mírně nestabilní. :-) Za celý con jsem sbírání bodů zaznamenal jen na jedné přednášce a tak skoro podezřívám organizátory, že si bodování zcela vymysleli. Trošku mi chybělo místo, kde by se takové body dali grindit. O žádném takovém místě nás ovšem nikdo neinformoval a tak jsme se na sbírání bodů v podstatě naprosto vykašlali. Po zahájení proběhl ještě svižně křest Vějíře. Takže jsem hbitě naklusal na pódium, protože letos máme s Ruchií ve Vějíři pár yonkom (což je zásluha spíše černé magie DanaQ než naše :-D ). Ruchie se zúčastnit nemohla, protože už byla na cestě ke Scale. A tady máte ochutnávku přímo od ní:

Když organizátoři oznámili promítáni ve Scale, poskočila jsem na židli radostí. Konečně pořádné promítání a návrat do skvělé Scaly, na kterou mám krásné vzpomínky. Mrzelo nás sice, že je v té době na výstavišti jiný skvělý program, ale stejně jsme se tam nakonec s Dajim vypravili. Mile nás překvapila celkem slušná účast a nemile spousta kino reklam, které jsme ale nějak přežili a nemohli se dočkat filmu. To by to ale nebylo promítání na conu, aby se nedostavili technické problémy. Přestože se prý všechno dopředu dvakrát zkoušelo, tak se nakonec něco pokazilo a Zahrada slov po několika vteřinách skončila. Chvilku to vypadalo stejně i s Patemou, ale nakonec se to naštěstí vyřešilo. Prohodilo se pořadí filmů a tak jsme nejdřív viděli Patemu. V tmavých místech obrazu se míhali jakési malé červené tečky, které sice zamrzely, ale daly se přehlédnout. Jinak byla kvalita o poznání lepší než na výstavišti a film jsem si opravdu užila. Poté se už rozjela i Zahrada slov a tam byla kvalita obrazu už naprosto bezchybná. Protože někteří přišli později (jenom na Patemu, která ale začala dřív kvůli problémům se Zahradou), na konci oznámili, že se Patema bude promítat ještě jednou. Nevím, jestli tam někdo zůstával, my jsme se už jen s mírnou závrátí z otočené gravitace vypotáceli z kina a nasedli na bus domů. Promítání i přes technické potíže hodnotím jednoznačně kladně, opravdu jsem si to užila.

A Scala z Dajiho perspektivy:

Bolo to fajn byť opať v Scale na premietaní. Sála sa zaplnila možno na 80%. Začalo sa o pol deviatej sériou reklám. Duch Animefestu zaúradoval a po pár sekundách (mimochodom vo výbornej kvalite, prestavba kina pomohla nielen lepším sedačkám) sa obraz zasekol. Po niekoľkých minutách čakania v tme sa začal prehrávať ďalší film v poradí. Ruchii to nespravilo nič, ale mne ten prudký prechod z tmy do čisto bieleho obrazu kvalitne vypálil oči. Druhý film sa tiež po pár sekundách sekol a zase sme ostali v tme, ktorú prerušil nábeh blueray prehrávača a následné nastavovanie. Po zhruba 15 minútach sa rozbehlo premietanie druhého filmu v poradí (Patema nohama vzhůru). To už bolo všetko v poriadku a oba filmy sme nerušene sledovali až do konca, prerušenie tvorila len krátka prestávka a séria reklám. Oba filmy boli super. Pri sledovaní Patemy sa prejavil môj strach z výšok :D. Premietanie skončilo o pol dvanástej, pričom o trištvrte na dvanásť sa znovu premietal film Patema nohama vzhůru. To už sme ale boli na ceste domov.

Ve stejném čase byl Moti na Střelných zbraních v Japonsku od Ludolpha. Jeho dojmy si můžete přečíst rovnou:

Alois "Ludolph" Kozubík je jeden z mála přednášejících, který má skutečně obsahově zajímavé přednášky. Výběrem tématu a jeho zpracováním je to také jediný přednášející, který ve mě na Animefestu probudil zapomenutou touhu po informacích a přinutil mě vytáhnout tužku a papír. S mými znalostmi o střelných zbraních jsem se už stihl pochlubit snad všem, které znám. Na přednášce bych také pochválil zlepšení práce s časem, oproti Rozvoji věd v Japonsku. Za přednášku děkuji a velice se těším na příští. (Vzhledem k vědecké nátuře přednesu i obsahu by se velice hodil jako přednášející na letošním Akiconu.)

Já jsem mezitím trpělivě vyčkal na Fest Dance a hned musím poznamenat, že jsem se od začátku výborně bavil. Moderátorky (i když to neměli moc dobře připravené) byly naprosto ucházející, ale především se ničím nezdržovali a posílali na pódium jeden tým za druhým bez extra zbytečných keců. Chtěl jsem taneční výkony ve Fest Dance trošku podrobněji zhodnotit, ale pak jsem zjistil, že si nepamatuju názvy týmů ani jednotlivců a web AFka mi extra nepomohl, protože v seznamu na stránkách bylo o jeden tým víc (měl jsem skoro problém vybrat týmy v hlasovacím formuláři). Takže když to shrnu, tak většina tanečních výkonů byla opravdu dobrá (nikdy bych si nemyslel, že se mi bude líbit cokoliv spojeného s Shingeki no Kyojin). Vyčuhovala především perfektně nacvičená a sexy choreografie od nejpočetnějšího týmu Oyasumi (asi?). Řekl bych, že Fest Dance nahrazuje zrušené Cosplay divadlo daleko lépe. Čímž pochopitelně nenaznačuju, že by bylo Cosplay Video zbytečné.

Na Fest Dance je docela příjemné, že i když pozdě začíná, tak nějakým zázrakem končí dřív. Proto jsem docela bez problémů stíhal Vizuální novely aneb kde se bere anime. Jenže když jsem se dostal k Sálu C, tak už jeden z orgů vehementně ohlašoval, že sál je plný a nikoho už nepustí. To ohlásil asi třikrát a pak samozřejmě protekčně pustil asi dalších pět lidí. To vždycky potěší. Se staženým ocasem jsem se uchýlil na lavičky abych pojedl dříve na stáncích zakoupené japonské pochutiny. Asi o patnáct minut později se ke mně připojil Moti, který se pochlubil s tím, že Vizuální novely stihl. To jsem moc nechápal, protože "přednáška přece začala teprve před čtvrt hodinou, ne?" Situaci vám vysvětlí samotný Moti v tomto poučném odstavci:

Se špatnými přednáškami jsem nikdy neměl moc trpělivosti. Když stojíte tváří v tvář opravdu špatně odváděné práci, tak ji po chvíli ani nejste schopni vnímat. Vaše mysl je zahlcená vizí přátel, prosluněných luk a dobrých přednášek, které určitě čekají za těmi zavřenými dveřmi. Stačí se zvednout a odejít. Za poslední dva roky na Animefestu jsem se naučil, že takový odchod nic neřeší, protože na jinou přednášku se z důvodu kapacit už stejně nedostanete. Maximálně si můžete jít stoupnout do fronty na program, co má začínat za dalsí hodinu a tím si zvýšit svoji pravděpodobnost vítězství v tlačenici o místo. Díky tomuto poučení jsem letos ze špatných přednášek neodcházel a jen díky tomu vám můžu popsat své svědectví přednášky o visual novelách. Přednášející si vybral velice zajímavý styl prezentace. Okopíroval totiž formát internetových herních recenzí, které najdete na youtubu pod názvem Zero punctuation. Na žlutém pozadí se objevila postavička, která se napříč slidy pohybovala po plátnu a ztvárňovala autorovy myšlenky. Tedy v případě, že by autor nějaké měl. Celá přednáška trvala snad patnáct minut. Vše začalo velice zvrácenou definicí visual novely, kterou popsal jako osekané RPG. Visual novelu evidentně hrajeme proto, abychom x hodin četli text, pak jednou klikli a na základě toho opět y hodin četli text. (Tuto informaci přednášející řekl minimálně pětkrát s tím, že hodnotu x a y pokaždé měnil. Nejspíš tím chtěl znázornit různorodost v rozsahu visual novel, ale bojím se, že tento smysl do jeho činů dodávám až dodatečně já.) Co se týče žánrů visual novel, tak uvedl pouze jeden v deseti různých přikladech a k samotnému tématu přednášky, tedy kde se bere anime, řekl jen jednu větu. Když je visual novela úspěšná, tak z ní udělaj anime. Naprostou zbytečnost celé přednášky podtrhuje ještě jeden podstatný fakt. Zero punctuation během recenze neukáže jediný záběr z recenzované hry. Autor přednášky evidentně dobře zanalyzoval tento styl, protože za celou dobu neukázal jediný záběr z jakékoliv visual novely. Proto pokud omylem na přednášku zabloudil někdo, kdo skutečně o visual novelách nic neví, odcházel z přednášky v naprosto stejném stavu. Maximálně zmatenějším.

V počtu nad tři tisíce návštěvníků jsou sály B a C téměř roztomilé. Takové chibi sály. Proto byl dobrý nápad vrazit Cosplay Video do prostorného sálu A. To byla totiž moje další a poslední páteční zastávka. Na Cosplay Video jsem se těšil už od minulého roku. Chtěl jsem zlanařit cylony a do cosplay videa se taky s něčím přihlásit. Jsme už několik let wannabe amatérští filmaři a tohle byla ideální příležitost oprášit staré plány. Tahle myšlenka mi nějaký čas poletovala kolem hlavy, pak opatrně přistála na zem, tam se delší čas válela, aby nakonec chcípla a shnila. Nakonec jsem pokorně uznal, že na to prostě nemáme. To nijak neubralo z mého nadšení minimálně soutěž navštívít při promítání. Jenže potom se objevilo na youtube workshopové video, které stvořili pořadatelé a porotci soutěže (k tomu se ještě vrátíme) s pár cosplayery. To video by se dalo slušně popsat jako rozkošně blbé. Nevím jestli záměrně a nebo ze stresu, ale trpí velkým množstvím začátečnických chyb a úplně mi není jasné jak takové video může nalákat na samotnou soutěž. Pokud bylo záměrem vyvolat v případných účastnících pocit "to bych přece zvládl líp!", pak beru svou výtku zpět a skládám poklonu, protože to vyšlo na jedničku. Ale popravdě nemůžu brát vážně něco, co se jmenuje "Disneyfikace", i když hláška "Mám to tady pod mašlí." se v jistých kruzích stala téměř kultovní. Koncept soutěže jako takové je jednoduchý. Natočte video a mějte u toho na sobě cosplay. Koncept je to dobrý minimalné kvůli tomu, že výsledná videa se můžou použít k propagaci samotného Animefestu. No ale teď k těm organizátorům/porotě. Nepřijde mi úplně strhující určit porotu podle toho, že se to prostě řeklo. A nijak tomu nepomáhá fakt, že si to samotná porota uvědomuje. Takhle to totiž skoro vypadá, že si organizátoři vytvořili soutěž jen proto, aby si mohli v něčem zaporotcovat. A je úplně trapné, když si konkrétně Angie předáva slovo sama sobě (obrazně řečeno), protože se nemůže rozhodnout, jestli je spíš moderátorka nebo porotkyně. A přitom by to šlo tak snadno. Porotci jsou hned po ruce. Nestyděl bych se do poroty strčit nějakého osvědčeného AMVčkaře, protože takový člověk evidentně ví, jak se s podobným médiem pracuje (střih, vyprávění, technická kvalita). Myslím, že možností je v komunitě nespočet. Největším masakrem ovšem zůstává, že v soutěži, která se jmenuje "Cosplay Video", není ani jedním z porotců profesionální cosplayer. Protože se (překvapivě) neposuzuje jen herecký výkon jako takový, ale i roleplay. Anyway (ty víš). K samotným videím bych měl jen to, že mě příjemně překvapila, i když za promítatelný považuju v podstatě jen kousek od AAA and Girls (jestli budete potřebovat do dalšího videa postavu tlusté těhotné ženy, jsem vám k dispozici!). A velká poklona scénáristkám 30ti případů majora L-mana. Problém jsem měl u No Love od Yozora Cosplay Team, jejichž video je dost strašné, ale porotci se na něm snažili najít za každou cenu něco dobrého. Nepřidával bych kredity autorům jen za to, že to myslí vážně. Naopak. Takový autor má největší potenciál na zlepšení, protože existuje větší pravděpodobnost, že si kritiku vezme k srdci. Třeba takové Dračí sestry nejspíš nebude absolutně tankovat, když tady otevřeně napíšu, že jejich video byla sračkoidně natočená sprostá vykrádačka (a Angie dostala plusový bod za asertivní setření...ten speciální tón v hlase jsem zaznamenal). To byl pro mě konec pátku.

Sobota

AMV budíček byl jako už každý rok naším prvním sobotním programem. Musím uznat, že letos byl totálně nabušený. Opravdu jsem si užil téměř každé z nich a to dokonce několikrát (ale o tom taky později). Na devátou hodinu jsme s Ruchií zamířili na workshop viktoriánských účesů, protože má duševní Jane Austenová zatoužila po troše parády. Na místě konání jsme asi deset minut čekali, než přišla jakási paní, chvilku se tam motala a pak z ní vypadlo, že účesy se asi ruší (byla to návštěvnice Animefestu). To nám později potvrdili i Lusi s Jarníkem. Škoda, že se někdo z organizace neobtěžoval to přijít lidem oznámit. Místo toho jsme obsadili kavárnu a dali si výbornou snídani. Po chvilce k nám dorazil traumatizovaný Moti, protože zrovna vyšel z přednášky Manga x Manhwa. I o tento zážitek byl ochotný se s vámi podělit:

Druhá přednáška, o které bych nejspíš nebyl schopný nic říct, kdybych si neslíbil, že ze špatných přednášek nebudu odcházet. Vše začalo velice slibně. Přednášející nám popsal změny ve státním zřízení Korey a vliv těchto změn na tvorbu manhwy. Od toho okamžiku ale začalo jít všechno z kopce. Ve chvíli, kdy došlo na samotné srovnávání jsme nedostali téměř žádné informace a ty, které jsme obdržely byly značně povrchní nebo nepřesné. Nejhorším bodem celé přednášky (a tohle měla Manhwa s Visual novelama společné) byly ukázky. Přednáška měla být o rozdílu mezi mangou a manhwou, takže jakým přínosem asi můžou být tři po sobě puštěné ukázky korejské animace? Pokud je to to, co nám chtěl přednášející ukázat, tak pak měla být přednáška o animaci. Toto bylo zcela vytržené od zbytku přednášky, nic to nevysvětlovalo ani nepodporovalo dříve řečené.

Staršidla se slušnou Wifi od Angie byla jasná volba. Naštěstí to byl jeden z mála programů, který se nějak extra s ničím nekryl. Podle anotace měla být přednáška o moderních legendách v Japonsku a to taky byla, ale často mi přisla spíš jako doporučení na japonské hororové filmy. Angie pojala téma spíš parodicky, jednotlivé prvky často zesměšňovala a nejspíš kvůli tomu se tentokrát docela přehnaně pitvořila. Neříkám, že je to špatný přístup (opravdu zábavných/vtipných přednášek je na našich conech jako šafránu), ale osobně bych spíš ocenil nějaký vhled do patologie podobných jevů a celkově serióznější přístup (na jaký jsem si u Angie už zvykl). Ze strašidel jsem ale odcházel spokojený a příjemně natěšený na další přednášky. První sobotní kolize nastala ve dvanáct hodin, kdy jsme se museli rozhodnout, jestli půjdeme spíš na Čerstvě z Japonska od Lusi a nebo na Labutí píseň Final Fantasy. Nakonec jsme už ani nevím proč, zamíříli přirozeně na Lusi. Trošku jsem se bál, aby to nebylo jen zbytečné opáčko z Akiconu, ale nakonec byla přednáška výrazně odlišná a... chvilka napění... ano, byla zase výborná. Lusi mi jistě odpustí, že se tu víc nerozepíšu, protože mi za ty roky už dochází slova chvály. Nesmíš být tak kvalitní, už je to nuda :-D Ale ne. Jen tak dál a moc se těším na přednášku o japonských záchodech (Akicon 2014)! A jedna ochutnávka ze samotné přednášky.



V sále Morava jsem zůstali i na AMV Mortal Kombat. Druhý bod programu od Vlada, takže jsem si ho "splnil" aspoň částečně. Program to byl originální a jednoduchý. Do pomyslného ringu byla proti sobě postavena AMV různých žánrů a diváci měli za úkol potleskem a hulákáním podpořit svého favorita. Nic víc, nic míň. Smršť výborných AMV mohu konzumovat v podstatě v jakékoliv formě. Vlad je neskutečně charismatický a vtipný člověk, moc rád bych ho viděl na Animefestu co nejčastěji. Navíc vidět Greka na přednášce Vlada bylo totálně meta, protože takhle nějak se chováme my na Grekových přednáškách. Trošku mě zamrzelo, že lidé v sále byly neteční a tak si o nás Vlad musí nejspíš myslet, že jsme jako komunita docela suchaři. Apoň částečně to zachraňovali Grek s Mantou.

Po AMV Kombatu jsme sprintem vyběhli směr Kongresové centrum, protože na programu byl wolfii a Proměny anime tropů v čase. Něco, co jsem nesměl za žádných okolností minout (i když se to krylo s "Prečo anime a manga nesucks", na kterou jsem si brousil zuby už od zveřejnění anotace). Naštěstí jsme doběhli včas a zabrali místa hned v přední řadě. Wolfii má výborný čuch na originální a neotřelá témata a tohle nebylo vyjímkou. Název přednášky naplnil na sto procent, protože se opravdu věnoval především tropům, které si prošly/procházejí změnou. Pěkně od jejich vzniku až po současný stav, případně zánik. Vůbec bych se nezlobil za nášup (Arian přednáší opravdu jen Novinky v anime?). Podobně jako u Lusi už mě nenapadají způsoby jak wolfiiho přednášky popsat jinak. Příští report tak bude muset být asi ve verších nebo ve formě fotorománu.

Od tohoto momentu už jsme se nedostali na jedinou sobotní přednášku. Je to tak. Od soboty odpoledne až do půlnoci je už třetím rokem pro cylona program téměř nemyslitelný. Není to pochopitelně vina organizace. Ale se současnými prostory je naprosto nemožné rovnoměrně rozdělit návštěvníky tak, aby se dali všichni uspokojit. Zamířili jsme tedy do kavárny. V průběhu celého Animefestu jsme v kavárně poseděli několikrát, tak to shrnu vše na tomto místě. Jediným (omluvitelným) mínusem animefestí kavárny je především to, že je amatérská. Číšnící a číšnice jsou pravděpodobně naprosto netrénovaní (nebo to minimálně nejde poznat). Nezvládají jednoduché počty a často ani neví komu a kolik vracejí peněz. Pokud si vás tedy všimnou. Jednou vyjímkou byla slečna, které říkám "baletka" (už druhým rokem soutěžila ve Fest Dance s baletním vystoupením a já už si druhým rokem nemůžu zapamatovat její nick). Usměvavá a hbitá osůbka, která s námi vtipkovala a nic nespletla (téměř jako pravá maidka). Umístění kavárny je perfektní. Na klidném místě, daleko od největšího hluku (minulý rok jsme ji totiž neměli možnost vyzkoušet, bylo neustále obsazeno). Je to perfektní místo pro nezávazný pokec. Díky tomu se k nám přidali wolfii a Arian. A teprve letos jsem pochopil kouzlo conového klábosení. Popravdě jsem to nikdy nechápal. Že si člověk koupí vstup na festival, aby mohl sedět celou dobu někde u stolku nebo nedejbože v hospodě. Musím však uznat, že hodinka posezení s lidmi, se kterými se vidíte maximálně třikrát do roka, je adekvátní náhrada za ušlou přednášku. A že bylo co nahrazovat. Když jsme se sebrali z kavárny a zamířili si proklestit cestu na Grekovy Nadpřirozené bytosti, liskla nás do obličeje mega fronta táhnoucí se až někam do Středozemě (nechtělo se mi ani hledat kde končí). Takže mám pro vás radu. Když se nedostanete na přednášku a někde v prostoru uvidíte osamoceného wolfiiho, uneste ho a donuťte, aby vás naučil hrát mahjong. Byla to krásně strávená hodinka a my ti wolfii mockrát děkujeme, že jsi předstíral, že nám to docela jde.

Po mahjongu následoval časový úsek, který mám totálně zmatený. Vím jen, že jsme si asi hodinu povídali v nějaké frontě s Lusi a Jarníkem a s jakýmsi nadrženým creepy stvořením, co na Lusi pálil otázky ohledně sexuální turistiky v Japonsku. Lusi se nenechala zaskočit a zahltila ho tunou (jiných) informací, stejně jako nás. Když si to teď přebírám, tak jsme od ní vlastně měli další VIP přednášku o Japonsku. No po té hodince jsme si uvědomili, že už se nám asi v té frontě na bůhvíco nechce stát, a tak jsme se znovu přesunuli do herny a sobotní program zakončili povídáním o japonském jídle, animefestí twitter wall a zpíváním cylonské opery "Strčilas mi do zadku tyč".

Neděle

V neděli ráno nás čekala další várka AMV budíčku. A i když jsem se rád na některá AMV podíval znovu, nemohl jsem se zbavit dojmu, že by bylo možná o něco lepší, kdyby to byla AMVčka jiná. To samé mě napadlo, když jsme se přesunuli do vedlejšího sálu, kde se premítal další AMV budíček o půl hodiny později. Některá AMVčka jsem tak měl možnost vidět třikrát :-D. Ale do vedlejšího sálu jsme šli především proto, že se tam po budíčku měla promítat AMV soutěžní. Nebudu to dál rozmazávat. Všichni to ví a všichni to tvrdí. Letošní ročník byl totální slabota. Moc jsem navíc nepochopil, proč se vlastně hlasovalo dvakrát pro téměř totožný výběr(web x fest). Minulé ročníky to myslím bylo tak, že až hlasování během konání AFka bylo obohacené o zahraniční kousky. Letos byly ale zahraniční kousky už rovnou na webu. Za favorita měli všichni cyloni pochopitelně Laziness. Za výborne taky považuju Party Time, Last Cowboy a wolfiiho tanky. Manta byl jako pokaždé slušný moderátor a s naprosto narvaným sálem si poradil hravě. A to prý někdo tvrdí, že AMVčka už tak netáhnou.


Ruchie stihla soutěžní promítání AMVček už dříve a tak vám teď můžu předložit její dojmy z přednášky/workshopu Crossplay make-up:

Bohužel přednáška začala později, takže se protáhla a musela jsem z ní odejít dřív, což mě mrzelo. Vyhovovalo mi, že tentokrát byla jenom jedna přednášející, protože to podle mě rychleji "odsýpá". Když jsou dva přednášející a navzájem si předávají slovo, tak to vytváří malá zdržení. Clover nejdřív zhrnula základy péče o pleť, což se někomu může zdát zbytečné, ale dobrý základ je prostě základ a ze své pozice v zadní řadě jsem si všimla, že mnoho mladých slečen si zapisovalo poznámky. Poté se už přesunula k hlavnímu bodu přednášky - proměna dívky v kluka a kluka v dívku. Téma bylo dobře podané a s příjemným proslovem, škoda, že jsem většinu části o proměně kluka v dívku nestihla, nemůžu to teď uplatnit na Sykyho. A jen jsem se ujistila v přesvědčení, že se svojí postavou jako kluk opravdu nikdy nebudu vypadat. Ne že by mi to teda nějak vadilo.

Po cestě do rotundy jsme posbírali všechny cylony a zamířili na nejlepší přednášku letošního Animefestu (pochopitelně nejlepší, na které jsme byli). Yuffie a její Pokémon - creepypasty a další internetové příběhy. U Yuffie jsem v posledních letech zvyklý spíš na odlehčené přednášky a creepypasty k tomu naprosto vyzývají. Proto je obdivuhodné, že tohle téma vzala poměrně seriózně a podívala se na zoubek nejznámějším internetovým memům a fenomén...eee...prostě, věcem kolem pokémonů na internetech. Vrcholem pak byly samotné creepypasty, které Yuffie podala bravurně, protože povídačka o Levandulovém městě mi reálně nahnala husinu (a sluší se přirovnání ke Strašidlům od Angie, u kterých jsem necítil nic). Velké plus pak má u mě za část o Twitch plays Pokémon. Po této skvělé přednášce jsme jen tak bloudili, až jsme zabloudili k Artist Alley. Tu jsem v průbehu festivalu navštívil několikrát, potvrdil si, že tahle akce opravdu má smysl, ale nikdy mě nic nezaujalo tak, že bych si to chtěl opravdu pořidít. Nejvíce jsem se motal vždycky kolem drobné japonky Sul, ale ostýchal jsem si ji oslovit. Nakonec jsem sebral odvahu a donutil ostatní cylony ať ji osloví. No a tak nějak vznikl náš hromadný portrétek, který můžete vidět v záhlaví tohoto blogu. Sul je hrozně milá a pokorná a za svoji kresbu si nechtěla vzít ani jen. Proto jsme aspoň vykoupili většinu jejích placek a já jí na tajno podstrčil ještě nějaké další peníze za kresbu. Byl to jeden z nejlepších zážitků Animefestu. Sul prý brzo odlétá zpátky do Japonska, ale na příští Animefest by měla být zpátky. Tak snad se znovu potkáme.

Daji, Moti a Ruchie se Sul

A to už byl čas vystát si frontu na Vyhlášení soutěží a oficiální Zakončení conu. To byl taky docela zážitek, protože jsme byli donuceni stát asi půl hodiny v dešti. Ano, fronta ven z rotundy byl krok správným směrem, ale nic se nemá přehánět. Na tu chvilku by se snad chodba roundy nezhroutila. Nakonec jsme se dovnitř opravdu dostali, ale vlastně nevím, proč jsme o to tak usilovali. Jediné co si pamatuju je to, jak jsme s Motim zběsile tleskali, kdyz Laziness vyhrálo Totora. Pocit trapnosti, když se měl z nějakého důvodu maskot AFka rvát s random cosplayerem. Podobné rozpoložení u "líbačky" téhož maskota s moderátorem a především moderátora, který se zakoktal snad u každého slova, které vypustil z úst. Za zmínku taky stojí "napínavý" finální souboj mezi Řádem a Chaosem. "A deset bodů pro Nebelvír, protože Ron Weasley hrál šachy. Suck it Zmijozel!" Pak už následovaly tradiční dotazy a loučení. Chtěl bych poděkovat celému týmu Animefestu za neskutečně dobře odvedenou práci. Letošní ročník byl snad nejlepší, jaký jsem zažil a to i přes výše vypsané výtky. Dále bych chtěl poděkovat každému, kdo se k nám dobrovolně hlásí. Nevím, proč to děláte, ale jsme vám za to moc vděční. Dále bych poděkoval svým rodičům a manažerovi za podporu. Uvidíme se na Natsuconu, krávy!!!


Co se jinam nevešlo:
Letos potěšilo mnoho na první pohled nevýznamných detailů. Třeba takový papír, na kterém byl natištěný program. Kvalitní a na dotek příjemný arch prošel i velice nemilosrdnou Motiho zatěžkávací zkouškou. Na konci každého conu totiž Motiho program nějákou záhadou vždycky vypadá, jako kdyby se s ním celý víkend po sprše utíral. Letos nejen, že byl jeho program čitelný, ale byl dokonce i VCELKU!

Artist Alley mi přijde jako výborný nápad, byť byla taková menší. Doufám, že se do příště rozšíří a dostane lepší místo, ne jenom v malém zastrčeném koutku. Sul nám nakreslila rozkošný skupinový portrét, kde jsme všichni strašně krásní.

Mám dojem, že stánků bylo víc než minule. Potěšila větší nabídka plakátů i ta trocha mangy ze zahraničí.

Karolínu ani její sestru jsem neviděl.

Po výstavišti se potuloval naprosto luxusní Persona 4 cosplay. Pokud je někdo zastihnete na internetech na nějakých použitelných fotkách, budu velice vděčný za odkaz.

Fronta před vchodem byla v pátek skvěle organizovaná a ukázněná a hrozně dlouhá. Nedokážu dostatečně vyjádřit svůj dík organizátorům za zavedené čtvrteční registrace, byla to obrovská úleva.

Docela jsem čuměl, když jsem v neděli našel na youtube krátké reportáže z Animefestu. Snad se nahrávaní záznamů přednášek ponese v podobném duchu. (Z Etuty se vypracovává poměrně slušná moderátorka...Beryho ale neukazujte.)

Všetky prednášky, ktoré som videl, boli dobré: Strašidla se slušnou wifi od Angie, Yuffiine "Pokémon - creepypasty a další internetové příběhy", Lusiine čerstvé novinky z Japonska (ktoré sme si doplnili o ďalšie info pri spoločnom obede v Mekáči), Wolfiiho Anime tropy, Clementsovu Erotiku v anime. Teším sa na Grekovu prednášku a Pohnertovu Supersized fandom zo záznamu. Chcel som ísť aj na tie začiatočnícke prednášky, ale časovo mi to nevyšlo.

Twitter wall byla geniální. Protlačte to někdo na Aki. (oink, oink Lusi)

Časové sestavení programu mi letos naprosto nesedlo. V pátek večer a v sobotu cca od 11 do 18 hodin jsem se potřebovala minimálně rozpůlit, případně ještě roztřetit či rozčtvrtit, naproti tomu byly dost dlouhé časové úseky, kde nebylo moc z čeho vybírat. I proto jsem letos viděla mnohem méně přednášek než obvykle.

Nedala by sa vybaviť zľava v Mekáči? :)

Občerstvení venku ve stanu mě párkrát zachránilo, i když jíst pořád maso není moc pro mě. Ve stánku s japonskými pochutinami jsme natrefili na skvělé kořeněné řasy v tempuře a k Sykyho zděšení také na zázvorové bonbony. Škoda, že nebyl stánek i z Koishi, mají tam zase jiný výběr (matcha bonbony, koláčky s anko a podobně) a myslím, že by se tyto stánky hezky doplňovali.

Tohtoročný Animefest bol podľa mňa organizačne zvládnutý zatiaľ najlepšie. Až na jedno zaškobrtnutie s technikou (neočakávaný, ale dostatočne promptne odstránený problém s premietacím zariadením - po dvoch úspešných testoch) som nezaznamenal nejaký ďalší vážny problém - ak nerátam výpadok streamingu na úplnom konci prednášky Jonathana Clementsa, inak bol streaming dobrý (mohol byť hlasnejší, ale dalo sa to zvládnuť).

Prosím, sežeňte někdo znova ty chlápky s doujinama! Já jsem je uplně trapně přehlížel a než jsem se rozmyslel, tak byla neděle večer a já se liskl do čela.

Vtipný a milý byl detail výstaviště na Festzinové obálce, na který se z nějakého záhadného důvodu upozorňovalo na zakončení conu (vážně si myslíte, že to někdo nepostřehl?), až někteří lidé nabyli dojmu, že je rozhledna plánovaná pro příští Animefest. Doslova "A co tam jako bude? Kavárna? Tam jako nepolezu." Celkově byl Festzin letos špičkový (ehm, ehm).

Ja som nejak nezachytil, ako sa zúčastniť yokaiskej trinástky, tak snáď nabudúce (neboli sme na zahájení a neskôr som nenašiel nikde nič o tom vyvesené). Vraj získanie úloh bola prvá úloha ktorá sa konala v určítú hodinu, takže by som to aj tak nestihol.

Moc děkuji Jarníkovi a Lusi za dárek z Japonska. Je to Meow napíchnutý na Tokio Tower... protože... proč vlastně ne. Nejlepší dárek!

Děkuji Lusi a Jarníkovi za skvělou společnost a neúnavné vyprávění o Japonsku, navíc doplněné roztomilým dárečkem.

A tradiční rodinná soap opera! Ilustrovala Ruchie.

Animefestrofa

5. května 2014 v 15:57 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ
Jako už tradičně se týden před Animefestem sešlo veškeré cylonstvo u televizní obrazovky a počítačových monitorů, abychom společně probrali program, rozdali úkoly a psychicky se připravili na případné katastrofy. Stalo se tak v pátek a pokud jako my patříte mezi bytosti, které kontrolují animefestí stránky každých sedm sekund, tak jistě víte, že v té době časový rozvrh ještě nebyl k dispozici. Mohli jsme si tak pročíst anotace přednášek, workshopů a promítání bez zbytečného stresu. Letos se zdá být program velice rozmanitý a tak do něj vkládáme veškeré naděje. I když možná zbytečně.

Nejvíce se pochopitelně těšíme na ověřenou skvadru otaku seniorů. Grek, wolfii, Lusi, Angie a Yuffie tvoří majáky majestátně se tyčící nad přednáškami nováčků (a zbytku průměru). Druhým potěšením je pak vždycky odhadování slabších článků v programu, které (přiznejme si) tvoří tu zábavnější část reportů. Letos to totálně schytala Miyu se svou lingvistickou abominací "Prečo anime a manga nesucks". Evidentně se rozhodla vytáhnout dávno vyřešené a pohřbené problémy otaku z minulého tisíciletí a bude předstírat, že se týkají i nás.

Do specialit pak jistě patří zahraniční návštěvy. Repríza Jonathana Clementse bude nejspíš explozivní a právě proto na The Anime Erotic pravděpodobně nezajdu. Znám naše mladé otaku a nejsem zvědavý na hordu puberťáků, kteří se budou zalykat slintama u obrázků s kalhotkama a dávit se smíchem u slidu s yaoi bišíkem. Návštěva Vlada Pohnerta přišla jako blesk z čistého nebe. Mnoho lidí tohle jméno v programu velice potěšilo a zbylých 98% návštěvníků tohle jméno velice překvapilo, protože ho vůbec neznají. Od Vlada letos čekám opravdový přínos pro con jako takový. Supersized Fandom zní fantasticky, AMV Mortal Combat zase zábavně. Opravdová trefa do černého.

Velice jsem zvědavý na premiérovou Artist Alley, kterou jsem dlouho tajně podporoval, ovšem po uveřejnění zúčastněných umělců silně pochybuju o tom, jestli má nějaký význam.

Vrcholem celého programu je pochopitelně exhumace kina Scala. Za tohle si Animefest zaslouží obrovské poplácání po rameni. A nejen proto, že musel na facebooku čelit rozkošně hloupoučkým a navztekaným dětem. Celkově dramaturgické uchopení Filmového večera (ač to není žádná novinka) je geniální a Animefest se má opravdu čím chlubit.


Zní to skvěle, že? Jenže cylon míní a hintzu mění. Absence časového harmonogramu nás ukolébala v představě dokonalého conu a včerejší zveřejnění přineslo studenou sprchu. Nechci nikoho obviňovat. Je to samozřejmě o subjektivním pohledu, ale pro cylona je tenhle harmonogram bodnutím do zad nabroušenou katanou. I námi dlouho škemraná Scala se pro nás stala trestem za nespokojenost. Sofiina volba mezi kvalitním promítáním a Vladem mi nejspíš způsobí schizofrenii. Pokud je mezi vámi někdo, kdo by to za mě chtěl rozhodnout, tak do toho. A zdaleka nejde jen o páteční dilema. Cyloni mají většinou vše perfektně naplánováno, ale letos to vzdáváme a necháme se unášet proudem. Za případný nekvalitní report se předem omlouváme.
SEO