Srpen 2014

Natsucon 2014 (vol. 1)

28. srpna 2014 v 8:23 | Sykysan, Daji, Moti, Ruchie |  REPORTY
LEGENDA: Sykysan, Daji, Moti, Ruchie
Upozornění: v tomto reportu se objevuje zkratka "AMV" více než dvacetkrát.

PÁTEK
D1 aneb nejdelší schody v České republice
Já tyhle začátky reportů moc neumim, tak... jakože jsem začal. No a tak si to jedeme pěkně v pátek ráno se cylonama do Prahy. Pěkně nám to drncá do rytmu. Ruchii to pěkně ukolébalo ke spánku. A nebo spíš to, že celou noc nespala a připravovala svůj nedělní workshop a detaily ke svému (prvnímu!) prodejnímu stánku. Do Prahy je to každým rokem blíž a blíž, takže cesta rychle utekla. Zaparkovali jsme perfektně hned před školou kde se Natsu pořádalo. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Moti a já jsme zamířili k Melounům (jakože Lusi a Jarníkovi a né na tržiště), kde jsme se měli ubytovat a Ruchie s Dajim na výstavu "Japonismus v Čechách". Doma nás přivítal Jarník naprosto luxusním obědem (ještě jednou díky!), já nervózně pročítal poznámky ke své přednášce a hromadně jsme zabíjeli čas klábosením. Pak náhle přišla Lusi z práce, nabrala nás a pádilo se na Natsu. Fronta byla nečekaně dlouhá, takže jsme měli obavy, abychom včas stíhali Zahájení na kterém se mělo promítat AMV Peklo. Když se fronta moc neposouvala, nezvozita stoupala. Ale pak se stalo něco zázračného a najednou tu bylo odbavení a... tady prostě někdo dostal školení. A bylo to fantastický. Usměvaví, milí a přátelští lidé vás zdvořile přivítali, jednoduše odbavili a při odchodu popřáli hodně zábavy. Úplně každému (a nebo jen těm cca 10 vyvoleným lidem, u kterých jsem to zažil)! A absolutně to nechápu. Zatímco na ostatních conech se zpocený staff horko těžko soustředí na to aby správně zamířil snímačkou na kód a simultálně řve do dálky "Další!", tak na Natsuconu potkáte u odbavení sametového jednorožce s klidným a asertivním pohledem zkušeného svůdníka. Klidně se přiznám, já jsem se chtěl s klukem a slečnou u odbavení aspoň dvě minuty pomazlit. To jsem ale nevěděl co příjde. Naprosto otřesen jsem zůstal po otevření sešitku s programem, který jsme obdrželi při odbavení. Oni... nám...ho... vybarvili. Zmateně jsem kroužil pohledem po duhové ploše a přemýšlel jak tuhle zradu přežít. Pak jsem si vsugeroval, že se organizátoři inspirovali právě barevným systémem cylonů a lehce se uklidnil. To totiž nebyla ta pravá katastrofa. Nejspíš chybou časového tlaku nebyly tabulky uplně optimalizované a tak občas došlo k nedorozumění kdy vlastně program začíná a končí. Ovšem nic co by cylona rozhodilo. Já osobně měl program nastudovaný minimálně týden. Tak hurá dovnitř!

Jak střihačům chutná život
Dorazili jsme do hlavního sálu a můj první dojem byl "No tak tohle snad ne." Potemnělá tělocvična připravena kdykoliv přivítat Kábát revival mi nebyla úplně po chuti, ale musel jsem se s tím smířit, protože podle programu jsem tu měl trávit docela dost času. Obecně celá škola působila... no...tak nějak... moc školně. Já si uvědomuju, že s omezeným rozpočtem to jinak nejde, ale skákat do stopu z toho taky nemůžu. Než jsem se rozkoukal tak už byl čas na oficiální Zahájení. Líbilo se mi, že se pokoušeli ze zahájení udělat maličko show, nebylo to úplně vychytané, ale kvituju záměr. Ale co si budeme povídat. Hlavním hřebem "večera" bylo promítání AMV Pekla. A bylo hřebem naprosto oprávněně. Nabušená dvacetiminutovka mě dokonale odrovnala. Takhle skvělý výsledek jsem nečekal ani ve snech. Byl jsem na sebe a zbytek cylonů opravdu hrdý. Přesně si vybavuju ten víkend, kdy jsme všichni společně tvořili. Většinu cylonských kousků jsem stříhal já a duševní vlastníctví buď odpovídá závěrečným credist a nebo to byla vyrovnaná kolaborace. Ruchie s Dajim se učili stříhat za chodu a tak mi to později natřeli vlastním střihem (Free!, Azumanga). Proces byl anarchie, ale vyplodil výborné výsledky. Většinou to probíhalo tak, že někoho napadla audiostopa a jiný k tomu vybral vhodnou scénu a naopak. Já měl jen trošku smůlu na vybrané audio. Ve dvou kusech jsem byl až jako druhý. Všechno je tu boží a Létajícího Čestmíra mi vyžrali DanQ s Camparim, ale musím pokorně uznat, že jejich příspěvky byly lepší. Hlavně Létající čestmír mě dostal do kolen. Jediným kazem na celém AMV Pekle byl moment s mým Madoka příspěvkem. Při jeho promítnutí mě polilo horko, když nastalo trapně hrobové ticho. Buď jsem přecenil svou pointu a nebo paměť diváků. Naštěstí to hned v zápětí zachránilo Frozen na kterém sem se podílel s Ruchií.

Moji favoriti:
Být stále mlád - První příspěvek u kterého jsem pokropil naproti mě sedící slečnu výběrem těch nejkvalitnějších kapek slin a uvědomění, že Karel Gott je studnice audia do AMV Pekla.
Chytila jsem na pasece motýlka - Jedno z nejgeniálněji vybraných anime pro audio stopu! Totální výtlem.
Krtek - Jak moc se může hodit Buty k anime? MOC!
Perioda - Já to teda viděl už před promítáním, takže vím, že je to geniální i v těch místech který nebyly slyšet kvůli výbuchům smíchu.
Všechno bude fajn - Obzvlášť vtipné hlavně pro lidi co si pamatují konkrétní scénu z Clannadu.
Čestmír - Obviously.
Černí baroni - Krásně načasovaný gag. Co víc dodat.
Po schodoch - Vtipná věc, ale především velice kvalitní miniAMV obecně.
Podcast - Modří vědí. Jarník to totálně zabil a tohle by měla být odteď oficiální znělka podcastu!
Goro - Tady už jsem pomalu slzel.
Chčije a chčije - Bez komentáře.
Tři sestry - Na plátně to úplně nevyznělo, ale pěkně vklídku doma je to jeden z těch nejlepších příspěvků.

A kloubouk dolů před celkovou kompizicí. Krásně proložené delší kousky s krátkými údernými pointami.

Jak střihači přicházejí o iluze
V sále jsme pochopitelně zůstali s Motim sedět na AMV soutěži. Nebudu si to nechávat až na vyhlášení a vypíšu se hned. DrPenguin znovu rozsekal další AMV soutěž. Jeho křivka vývoje míří prudce vzhůru a závratnou rychlostí. On je jiskrou naděje pro uvadající AMV scénu. Tentokrát se zmíním i o Arisu, kterou jsem víceméně v AMV ohledu do dneška spíše toleroval nebo dokonce přehlížel. Nebyla prostě můj šálek čaje. Avšak s příspěvky do natsuconí AMV soutěže mi luxusně vytřela bulvy. Zbytek jen šeď. A málem bych zapomněl Naruto AMV, které se mi velmi líbilo (a možná bych mu dal hlas) kdyby na něm celou stopáž nebylo logo stanice. Já nechápu jestli jsou lidi úplně slepí nebo tak extrémně tolerantní, ale tohle pro mě zabilo jinak poměrně dobrou práci. Nemluvě o tom, že je to důvod k diskvalifikaci. Když budu citovat technické požadavky na stránce soutěže "Soutěžní AMV nesmí obsahovat titulky, deformaci obrazu ani loga TV stanic, pokud se nejedná o autorův záměr." Nezlobte se, ale tohle na záměr nevidím.

V tomto reportu už začínám pociťovat nedostatek slovní zásoby pro vyjadřování nadšení z mých oblíbených přednášejících a tak Lusiinu přednášku popíšu špatnou básní.

Japonské kanály 21. století
Pro japonské kanály
prozkoumala anály
informační.

Ale abych to naprosto neodbyl tak se musím zmínit o tom, jak se mi líbil koncept přednášky. Lusi si vybrala vpodstatě obskurní téma, ale skrze něj krásně předala informace o Japonské kultuře a mentalitě. Dozvědeli jsme se tak plno zajímavých věcí z různých koutů Japonska. Velice oceňuju kreativitu s jakou se dá vylepšit klasicky stavěná přednáška!

Hned po Lusi následovala má přednáška Kočka v japonské kultuře. A tady se bez keců přiznám, že mám úplné okno. Byl jsem opravdu nervózní a pamatuju si jen jak neustále zírám na slidy místo na lidi. Taky se mi vybavuje vnitřní monolog o tom jak mám mluvit plynule, což nejspíš způsobilo, že jsem zase mluvil jako mentál. Další trapas byl, když jsem skončil o patnáct minut dřív (při zkoušce jsem zase přetahoval o deset minut, takže totální wtf). Nebýt naprosto špičkového feedbacku od Greka po přednášce tak bych si myslel, že vůbec neproběhla a že to byl jen nějaký nepříjemný sen. Vážně. Naklonujte Greka, dejte ho do každé přednáškové místnosti a při odchodu obdržíte formulář s plusy i mínusy vaší přednášky. Vše zaručeně konstruktivní kritika nebo doplnění informací. Takže teď je to na vás. Pokud jste na mé přednášce byli, prosím zanechte tu o ní stopu nebo se ideálně vypište na své blogy a hoďte link. Ze cylonů tentokrát dostal za úkol mě zhodnotit Daji.

Sykysan a jeho Kočky v Japonské kultuře - tento rok v znamení hesla bigger&better. Syky sa zlepšil vo všetkých smeroch, čo sa týka prezentácie aj obsahu. Na škodu bolo akurát to, že si prednášku zdrcnul z povodného rozsahu 70 minút na zhruba 45, čím sme prišli o niektoré detaily (interná cylonská informácia :) ale nezasvatený to mohol postrehnúť len ťažko.

Po mé přednášce jsem se společně s Motim, Jarníkem a Lusi přesunul na přednášku o Adventure Time, která mi docela bodla, protože jsem u ní zjistil, že asi nebudu nejhorším přednášejícím Natsuconu. Slečna Zuzana byla asi konsternovaná z toho, že na její přednášku přišli fanoušci (minimálně já a Jarník jsme docela věrní) tohoto seriálu, protože byla naprosto rozhozená z pozitivních reakcí, kterých se jí dostalo na začátku přednášky. Prostě mlčela a když něco řekla tak to nedávalo moc smysl. Lusi jí bylo hrozně líto a tak jsme zůstali o pět minut dýl než jsme plánovali (takže dohromady jsme na přednášce byly deset minut). Pevně doufám, ža se to potom zlepšilo, ale začátek nic takového nanaznačoval. Po tomhle lehkém zklamání už jsme se pakovali do našeho dočasného útočiště, kde nás Lusi s Jarníkem skvěle pohostili.

V čase přednášky o Adventure Time Daji okupoval jiný sál.
Po Saintovej prednáške Anime, ktorým k sláve pomohla hudba som si povedal, že už nebudem chodiť na takéto výčtové prednášky okrem prípadu, keďsi budem chcieť dobre pospať alebo keď budem potrebovať vypnúť mozog a vypočuť si zopár známych openingov. Schválne, skúste zostaviť objektívny rebríček úspešnosti hudby v anime, bez toho aby ste počas celej prednášky uviedli *jediný* objektívny dôvod, pre ktorý by mali tieto pesničky vylepšiť úspešnosť týchto diel. Ak pominiem túto subjektivnosť a faktické nezmysly a nezrovnalosti v obsahu, Saint je slušný prednášajúci, tak možno nabudúce.

Než zcela ukončím pátek tak se zmíním o jedné novince. U rohu s DDRkem jste mohli vidět dnes už známý stánek s plackami WOOWOO. Tam poprvé prodávali nové "značky" Lucy Sartor (Luce) a Flakes (naše cylonka Ruchie) své plyšové výtvory. Mluví samo za sebe, že se všechny jejich polštářky a plyšáci prodali do soboty odpoledne! Podobná originální tvorba/výroba u nás na conech nemá absolutně obdoby. Já sám jsem u nich nechal něco přes litr! Jsou to kvalitní výrobky za slušnou cenu a šité (doslova :-P) na míru právě nám. Všechny ty stánky s bootlegama vedle toho vypadaly najednou hrozně smutně.

O zážitky ze stan(k)ování se s vámi podělí sama Ruchie
Tak jsem se nechala překecat svými přáteli a zvědavostí a vyzkoušela jsem si, jaké to je být v kůži tvůrce a prodejce. Ušila jsem pár plyšáků a připojila jsem se k Yuffie a Calwen. Tímto jim chci moc poděkovat, že mi to umožnili. Před začátkem conu jsem se bála, jestli s plyšákama nepojedu zase domů. Ale pak jsme všechno vybalili a lidi začali proudit po chodbách a najednou bylo o hodinu a půl později a já jsem měla o devět plyšáků méně. Myslím, že doteď mi to ještě nedošlo. Nejenom moji plyšáci se dobře prodávali, stejně dobře šly na odbyt i polštářky mojí milé kolegyně. V sobotu odpoledne jsme už neměly co dělat. Udělalo mi to strašnou radost. A jaké to je stát na druhé straně stánku? No, vlastně celkem nezajímavé. Kolem vás chodí náhodní lidé, přátelé a partner, vás těší, že hlasitě obdivují vaše výrobky a zároveň jim tak trochu závidíte, že můžou chodit po přednáškách až dokud je neopustí síly nebo nezastihne hlad. Naštěstí jsem si mohla díky ostatním ve stánku hodně často odběhnout a díky tomu, že se všechno prodalo tak rychle, tak to vlastně nebylo tak špatné. Ale přesto mi trochu chyběla ta cylonská honba za přednáškami.


SOBOTA
Ráno po probuzení jsme to trošku flákali a najednou už jsme nabírali spoždění na zkoušku Karaoke soutěže ve které jsme se účastnili společně s Lusi jako duo Libre Office Saga (a Lusi ještě navíc jako jednotlivec). Na zkoušku jsme dorazili jako správné divy s pětiminutovým spožděním. Nechci spoilerovat samotnou soutěž a tak jen zmíním, že na místě se ještě konkurentky doučovaly texty, byla cítit jistá nervozita a o pár metrů dál jsme byly my (Lusi, Sušenka a já) vytlemení tak, že nás musela Rin mírně uklidňovat, protože jsme přeřvávali zkoušející. Perličkou bylo, když jsme se dozvěděli, že Sušenka bude zpívat vlastní verzi Let It Go s názvem Alkohol.

Jak svět přichází o střihače
Ze zkoušky jsem se zdejchl právě včas abych těsně stihl začátek diskuse s názvem O úpadku AMV tvorby v Čechách kterou nevedl nikdo jiný než Wolfii. Celé mi to přišlo trošku unylé, tak jsem se to pokoušel rozproudit rýpavými dotazy, aby se to někam pohlo, ale jen jsem tím ze sebe udělal debila. Vpodstatě se pár jedinců společně shodlo na tom, že to v současné době není s AMV úplně nejlepší. Čímž jsme si jako sub-komunita trošku podtrhli stoličku pod nohama, protože dáváme za pravdu těm (ano MY dáváme - i jako divák se považuju za součást AMV komunity), kteří se poslední dobou ohánějí tím, že AMV už tak netáhnou. Řekl bych že slabá AMV budou mít za následek právě odliv diváků. Ani se vlastně nedefinovalo čím je ten úpadek způsoben nebo v čem vězí. To co bylo řečeno byly podle mě jen samé domněnky. Jen víme, že většina českých tvůrců má zatím slabé výsledky. Ve chvíli kdy začali padat návrhy na zlepšení povědomí o AMV obecně jsem se musel už pakovat na Karaoke soutěž, ale z doslechu vím, že padly 1) Motiho geniální návrh přejmenovat animefestí AMV budíček na "AMV delikatesy" (osobně jsem nikdy nešel na AMV budíček aby mě probudil) 2) Různé koncepty na přednášky o AMV obecně (nejspíš jako osvěta). Karaoke soutěž jsem si opravdu užil. Myslím, že jsem s Lusi vyplodili docela zábavné představení. Co se ostatních soutežící týče, tak nejdřív mi přišlo mi fakt blbé, že si holky s sebou na pódium brali text (naše desky byly čistě dekorační i když v nich pro jistotu text opravdu byl, ale nebyl potřeba), ale pak jsem si uvědomil, že soutěž se jmenuje "Karaoke" a tak je vlastně nápověda naprosto vpořádku. A navíc já mám co kecat, když jsem to celý jen odkňoural. Ke konkrétním pěveckým výkonům se vyjadřovat nijak nebudu, jen podotknu, že Lusi má srdce ze zlata a dokázala najít pozitiva na každém vystoupení.

Simultálně s karaoke soutěží byl Moti na přednášce Japonský marketing od Kůzlete.
Nečetl jsem anotaci a to byla moje chyba. Pod názvem japonský marketing jsem si představil větší náhled do struktury japonské firmy a jejího fungování. Místo toho jsem dostal divácky nenáročnou a přitom dobře zpracovanou přednášku o japonských reklamách. Přednášející ale nezabila celý koncept jen playlistem reklam. Vysvětlila i důvody, proč jsou japonské reklamy jiné, na čem stojí a zda by nebyly aplikovatelné na západní trh.

Po docela hodně příjemném karaoke zážitku jsme se přisáli na Anime Cirkus (Arian, Manta, Grek) a šly ozkoušet Maido kavárnu. První dojem byl opravdu výborný. Jelikož se nacházíme ve škole, tak se musela tahle improvizovaná kavárna přizpůsobit a já se najednou cítil jako v anime, uprostřed probíhajícího školního festivalu. Prostě Maido kavárna ve třídě, tak jak to má správně vychované školní anime mít. Navíc plusové body za rozkošné a opravu hezky vyvedené maidky. Butleři teda silně zaostávali. Jinak se od Animefestu nic nezměnilo. I pod jiným vedením je kavárna stále stejně amatérským trenažerem pro budoucí servírky. Holky jako maidky vypadají, ale nechovají se tak. Pokusit se zaplatit něčím větším než dvoustovkou bylo naprosto nemožné. Ale máme dobře nakročeno. Věřím, že jednou to výjde. Jednou vstoupím do toho magického prostoru kdesi na conu, zdvořile mě uvítá spanilá maidka, usadí mě, během obědnávky spolu prohodíme pár vtípků a při odchodi se společně vyfotíme a ja sí koupím fotku v předraženém rámečku s pandami. Když tak nad tím přemýšlím, mohly by se vyměnit s lidmi u odbavení!

V Maidu jsme Anime Cirkus zanechali svému osudu a pelášili za Jarníkem, Lusi a spol na oběd do blízké restaurace. To byl moc dobrý nápad, protože jsme se velice dobře najedli ve vtipné společnosti. Posílení jsem se tedy vydali rovnou na další program. Tou byla Prezentace časopisu Asian Express. Jedna se o nový projekt, který rozjíždí náš oblíbenec Vavča. Ve zkratce jde o tištěný časopis zaměřující se na asijskou kinematografii, kulturu, ale i politiku nebo náboženství. Byl prostor pro monoho otázek a tak jsem se neváhal vyptat na všechno co mě ohledně projektu zajímalo. Můj názor popíšu za pomoci známého meme.


Přednášky a jejich svět
Asi budu bojkotovat feedback na Grekovi přednášky. Protože pak vypadám jak nesvéprávná fangirl co mu leze každý con do prdele. Ale pokud chci být alespoň trochu objektivní, tak to jinak nepůjde. Grekova přednáška Seiyuu a jejich svět byla bezpochyby tím nejlepším bodem programu na který jste se mohli během Natsuconu dostat. Tohle je úroveň kterou by měl chtít dosáhnout každý přednášející v naší komunitě. Věcné, ale zajímavé informace podány srozumitelnou formou, skvělá práce s publikem, střídání informačně hutnějších pasáží s těmi odlehčenějšími a především výběr tématu, který rozšiřuje vhled do problematiky, která nás vlastně zajímá, ale nikdo o ní nic neví. Měla jediné mínus. Grek v úvodu upozornil, že nebude vtipný... a byl. Někdo by mohl taky namítnout, že by se do přednášky o seiyuu hodila nějaká audio či video ukázka (a v průběhu mě to i párkrát napadlo), ale jak se ukázalo, nebylo to vůbec nutné. Nebo spíše koncept, jaký si Grek vybral to nepostrádal.

Další přednášející měl laťku nastavenou hodně vysoko a jak se ukázalo, tak ji nenápadně podplazil. Japonská videoherní hudba a její svět od Lanthalona. Nevím jestli je úplně vhodné tu popisovat přednášku při které jsme se většinu času bavili s Ruchií o tom jak je vlastně blbá. Přitom přednášející žádny blbec nebyl, mluvil docela věci, ale naprosto nezajímavě a spíše než informace poskytoval dojmy. Pověděl něco o známých herních skladatelích, pro jaké hry skládali a následně pustil audio ukázku. A z toho jsme nějak měli pochytit, že jsou to géniové. V čem přesně jsme měli slyšet jejich génia už jsme se ale nedozvěděli. Pochopitelně většinu těch skladatelů známe a proto vím, že prostor pro nějaké hlubší srovnání, vlivy a záměry tu byl. Čekal bych taky k audiu i video. Jak pracuje herní prostor s hudbou, jak a jestli s ní pracují herní mechaniky atd. Byla to jednoduše nezáživná hodinka, která ovšem nikomu neublížila (především Motimu a Dajimu, kteří ji kompletně celou prospali). Jdeme dál.

Kvůli imbecilní optimalizaci blogu.cz jsem musel report rozdělit do dvou částí. Takže prosím pokračujte SEM.

Natsucon 2014 (vol. 2)

28. srpna 2014 v 8:16 | Sykysan, Daji, Moti, Ruchie |  REPORTY
Co si budeme povídat...
Subtext: Západ vs. Východ od přednášející Wandy. My máme s Motim Wandu v podstatě rádi, i když se to tak možná nezdá. Minimálně jednou do roka nám připraví přednášku, u které se výsostně bavíme, protože jde naprosto snadno vytrolovat a to jen tak někdo nezvládne. Její úvodní scénky jsou téměř legendární a proto byla Wanda vyznačena v cylonském programu tučným obtažením. A teda... zklamala. Nebyla žádná scénka!!! Prostě začala hned přednášet. Co to má jako znamenat? V té chvíli jsme pocítili mírnou nejistotu, protože to najednou vypadalo, že dostaneme seriózní přednášku o lesbických podtextech v anime a západní tvorbě. Na to jsem nebyl psychicky připraven. Bohužel pro všechny zúčastněné to byla Wandina klasická přednáška, jen bez scénky. Probíhalo to následovně. Najdi anime či mangu, kde jsou dvě dívky v jedné scéně - následně u tohoto anime či mangy vyhledej autora, který někdy v minulosti spolupracoval na anime či manze ve kterém se objevují prvky yuri nebo shoujo-ai - a tradá, je tam naprosto jasný subtext! Taky si nepomohla prohlášením, že Ikuhara Kunihiko je žena, takže jsem ji musel pochopitelně opravit (I když se mi to normálně příčí a jsem rád, když to dělají lidi až po přednášce. Ale tady to ze mě nějak samovolně vyletělo. Neovládal jsem to.). No a v téhle chvíli se úplně odepsala, když se pokoušela obhájit tvrzením, že se na ni nemůžeme zlobit, protože "zapamatovat si pohlaví je hrozně těžký". To byl asi nějakej subtext nebo nevim. Když jsem ke konci přednášky napočítal asi patnáctkrát slovní spojení "Co si budeme povídat..." se zděšením jsem pochopil, že tuhle frázi používá jako argument "Co si budeme povídat... tohle je prostě jasnej subtext." OK, dík za info. Chtěl bych ti Wando tedy touto cestou vzkázat, aby sis zjistila rozdíl mezi subtextem a servisem, možná ti to otevře dveře do nových světů. Nemá cenu se ani zmiňovat o druhé polovině přednášky, která si subtext vycucávala ze západní seriálové a filmové tvorby. I tak nám Wanda nadobro změnila celý con. Všude jsme najednou viděli subtext. Byl na stáncích, záchodcích a dokonce i v jídelně. Moti trefně podotkl, že jde určitě o nějaké yuriminátské spiknutí.

Společně s Jarníkem a Lusi pak šel vytvářet subtexty na BatsuGame a ke mě se připojila Ruchie na přednášku Oldschool lolita. Lolití přednášky jsem dlouho zanedbával, ale tohle prostě rozebírat nebudu. Slečnu přednášející totiž nejspíš upletli pavoučci z kapradin a rosy a já si nevezmu na triko její případné psychické zhroucení. Zhruba po asi pěti minutách přednášky (takže přesně jedné pětiny celé přednášky) se totiž málem rozbrečela, když si nemohla vzpomenout na nějaké slovo. Takže si neumím představit, co by jí udělal report na její přednášku.

Nebylo to ovšem tak hrozné jako Motiho zážitky z výše zmíněné Batsugame, o které se s vámi rád podělil.
Bezpochyby nejhorší program, kterého jsem se zúčastnil. Tento typ japonského pořadu jsem neznal, a tak jsem poprosil Jarníka a Lusi o vysvětlení. Zjištěného jsem se zděsil. Precizně naplánovaná zábavná soutěž, jejíž kouzlo leží v nevyhnutelném trestu. Věděl jsem, že to nemůžou zvládnout, a tak jsem doufal, že to nejhorší, čeho se dočkám, bude totální nuda. Aktivní z účastníků se snažil po chuti odhadnout příchutě chipsů, zatímco ostatní buď jen stáli, nebo se bavili mezi sebou. To bylo pro diváka natolik nezajímavé, že si mohl všimnout dvou naprosto nevyzrálých, na pubertě zaseklých "týpků/borečků/frajírků", kteří soutěži nevěnovali pozornost. V ruce drželi bambusový meč a pletenou plácačku na koberce. V jejich očích se lesklo opojení frajerstvím a svěřenou mocí, které se umocňovalo s každým promáchnutím na prázdno. A pak k tomu došlo. Čas na první trest. Křižovatka, ze které se dalo vydat třemi směry. Buď jste mohli jet rovně a pokračovat na cestě nudy. Odbočit doleva k totální katastrofě, nebo doprava na velice nevýraznou a lehce přehlédnutelnou cestu k zábavě. Frajírek to ale stočil do katastrofy stejnou rychlostí, s jakou trestaného švihl. V tu chvíli byl konec. Nikdo se nesmál. Já vystrašeně kulil oči na potrestaného, který byl zaražený, div se nerozbrečel. Já bych se rozbrečel určitě. Další tresty nebyly o nic méně traumatizující a z celé soutěže, kterou jsem neshlédl do konce, jsem se otřepával ještě několik hodin. Osobně bych požádal, aby se podobný typ soutěže na conech již neopakoval.

Fuf. Pomalu mi začínají krvácet prsty a dochází psací síla, takže vystřelím pár odstavců jen tak do prostoru.

Triangle of Comics, Kristian Hellesund. Notak děcka! Tohle byla fakt ostuda. Aby na zahraničním hostovi sedělo pět a půl lidí to je nepřípustný. Zvláště když je to host, který ví, o čem mluví a může vám opravdu něco předat. Kristian stejně jako minulý rok nezklamal a naplnil do písmene vše, co přislíbil v anotaci.

Videohry a reklama. Yuffie, já už fakt nevím jak nějak jinak popsat, že jsi skvělá přednášející. Že si vybíráš skvělý témata, máš je fantasticky zvládnuté po faktické stránce a při tom ještě zvládneš být vtipná! Takže čistě jen pro tebe - pět let rekapitulace mých reportů ná tvé přednášky v citátové formě.

"Lidi já nemám slov. Na Advíku se objevila osoba, která měla dokonale připravenou přednášku a dokonce znala obsah té přednášky...a moment, to ještě není konec!!! TA OSOBA DOKONCE TU PŘEDNÁŠKU DOKONALE ODPŘEDNÁŠELA!!! Bohyně o které píšu se jmenuje Yuffie a zasloužila by si mezi otaku velké uznání."

"Yuffie se nenechala vyvést z rovnováhy a s přehledem takovýto neuvěřitelný dav dokázala ukočírovat. Její přednáška byla (jak jinak) vtipná, informativní a svižná."

"Znovu jsem zamířili na naši jistotu jménem Yuffie. Provedla nás totiž pokémoní herní historií. Zase se budu opakovat, ale Yuffie je bohyně přednášení."

"O Homosexuálech v RPGod Yuffie už se mi ani nechce psát. Už je trapné jak ji neustále glorifikuju, ale prostě je to tak. Téma zdánlivě prvoplánove a povrchní bylo přesným opakem. Yuffie si dokázala udělat srandu jak ze sebe, tak z tématu, tak i z návštěvníků."

"Yuffie je vpodstatě schopná ustát cokoli, takže u ní nikdy neminete. "

Po Yuffie jsme se všichni cyloni, melouni a sušenka (ok, tohle zní fakt divně), přesunuli ven k parku, kde se měl konat ohňostroj. Nebyl to zrovna vrchol conu, ale bylo to hrozně milé gesto od organizátorů. Následně jsme se přesunuli do herny, zabrali pár stolů a počali klábosit. Po chvilce se k nám přidal i Wolfii s Dory a pár dalších lidí. Popravdě bych nikdy nečekal, že hodinové vyměňování zážitků ze supermarketu může být tak zábavné a inspirující. Holt když se sejde dobrá parta. Celkově bych tento moment zařadil k jedněm z těch nejlepších zážitků Natsuconu. Po drobném nedorozumění se spoji jsme se popakovali a vyrazili na zastávku Pohodlný gauč a sprcha.

NEDĚLE
Ráno před naším prvním programem jsme se ještě na chvilku stavili v herně, kde jsme našli Wolfiiho ve stejné poloze, v jaké jsme ho večer předtím opustili. To byl takový rozkošný detail, který mi hezky nastartoval den. Naším prvním programem měl být Drakarnův Monomýtus anime, ale nemám s ním jako s přednášejícím úplně nejlepší zkušenosti, takže mě zbytek party nemusel moc dlouho přemlouvat a vyrazili jsme na Smart cities aneb Shadowrun live Made in Asia od Trpaslice. Nebudu to natahovat, byla to neskutečně úžasná přednáška. Autorka sebevědomě předložila výsledky svého několikaletého studia (bez prezentace jen za pomoci pár obrázků a fotek). Dala si za úkol předat osvětu o fenoménu Smart cities (současné dlouhodobé projekty výstavby měst zaměřených na ekologii a sociální služby). Suverénně si mě získala podloženými fakty, přirozenou provázaností důležitých témat a seriózním přístupem. Vtipně srovnala budoucnost/přítomnost s vizemi populární kultury. Ale nebyla naivní a kriticky zhodnotila jak pozitiva tak negativa. Byl jsem naprosto odzbrojen. Popojedem.

Blok experimentálních vystresovaných přednášejících
Trpaslice mi svou přednáškou pěkně zvedla tlak, protože jsem okamžitě po skončení začal pochybovat o svých schopnostech jako přednášející. Na programu byl totiž Blok krátkých experimentálních přednášek. Blok, kterého jsem byl součástí. Pár minut před začátkem jsem nervózně pochodoval sem a tam ve velkém sále. Pokukoval po ostatních přednášejících a... uviděl rozklepanou Kalisto a vystresovanou Yuffie a to se mnou slušně zacloumalo. Já jsem tady začínající přednášející, to já tady mám právo na závratě z hysterické paniky! A ony mi to prostě kradou. Paradoxně tohle mě lehce uklidnilo, protože jsem se zamyslel, jak to ti naši veteráni přednášející vlastně prožívají. I po několika letech přednášení mají z diváků neuvěřitelný respekt a za to si zaslouží můj obdiv. Samotné příspěvky byly jedna perla za druhou. Kalisto mě velice potěšila výborně zvoleným tématem adopce mezi superhrdiny. Bylo to vtipné a vlastně i dost poučné, ale především naprosto neotřelé. Po ní nastoupil hintzu se svým typickým hintzákovským konceptem. Lehce zábavnou formou podaný -doplň problém- naší komunity. Jak se nezlepšovat. Takováto dloubnutí jsou potřeba a já se nemůžu ubránit pocitu, že tenhle člověk má prostě pravdu. Myslím, že reverzní psychologie na cílené úplně nezapůsobí, ale dává naději těm ostatním, kteří se zlepšovat chtějí. Je o vás zájem lidi! Ať už jste začínající cosplayer nebo střihač AMV. Pokud jste opravdu odhodlaní se zlepšovat a neskolí vás hned první negativní kritika, nemáte se čeho bát. Je tak trošku škoda, že přednáška zapadla za explozivní zářivost Krabic a záchodů ve videohrách od Yuffie. Prostě WTF téma vytěžené na 100%, naprosto suverénně odpřednášené a přitom docela poučné. Opravdu jsme se dozvěděli jakou roli zastávají krabice a záchody ve videohrách. Simulátor močení na Wii konzoli rulez. Ze svého příspěvku (Do Japonska s 1188) mám poněkud rozporuplné pocity, protože na místě se návštěvnící myslím slušně bavili, ale po přednášce mělo pár lidí docela trefné postřehy o tom, že se 1188 na podobné typy otázek vůbec neorientuje a že to nebylo moc fér. Což uznávám. Dostalo se mi dokonce vyloženě negativní "výhružky" ve stylu "Že o tomhle se teda někdo dozví!". Na druhou stranu přímo na jejich oficiálních webovkách stojí, cituji "Zodpovíme každý dotaz. Operátoři zodpoví téměř jakýkoliv dotaz a pomáhají řešit stále složitější situace a otázky." A za jejich službu jsem zaplatil docela slušnou částku (co se jejich tarifů za telefonování týče, které jsou, přiznejme si, prostě absurdní). Ale musím přiznat, že to asi nebylo úplně košer, protože tahle infolinka vyšla v horším světle než jaká nejspíš doopravdy je (číslo na Akiko, na které jsem volal přímo na přednášce bylo opravdu její!). Taky jsem mohl víc zatlačit na fakt, že přednáška měla sloužit hlavně pro pobavení, ale nesouhlasím, že byla jen o zesměšňování. Měla diváka trknout k zamyšlení, kde a jak shání informace a jakým způsobem je předává dál. Přesto svůj příspěvek považuju spíš za osobní fail, který snad budu moct někdy v budoucnu napravit.

Naštěstí nebylo moc času na depky, protože jsme mířili na Sušenku a její přednášku 25+ japonských podivností. Za tuhle přednášku moc děkuju, protože přestože nebyla vůbec špatná, tak u ní mohl člověk vypnout a zrelaxovat. Klasická výčtová ukázka všemožných podivností, které jsou Japonci schopni vyprodukovat. Obnovitelnou bublinkovou fólii prostě musím mít. Po Sušence jsme se přesunuli zpátky do hlavního sálu, kam jsme si přišli s Lusi poslechnout Vyhlášení soutěží. A ono to vyšlo. Na pódium jsme si doběhli pro třetí místo (co si budeme namlouvat, vyhrála ho hlavně má kolegyně) a Lusi si před plátnem ještě chvilku počkala, protože za sebe získala i druhé místo. Mega úspěch. Zatleskali jsme taky skvělému umístění v AMV soutěži a velice zdařilým cosplayům (Malá Miki a Lygast za mě TOP!).

Ovívajíc se svým diplomem jsem se přesunul do workshopárny, kde Ruchie pomalu ukončovala svůj workshop. O jeho průběhu vám poví sama.
Jak hodnotit svůj vlastní workshop? To asi moc nejde. Navíc report jsem sepsala už z akiconí premiéry (tady). Probíhalo to velmi podobně, přesto mě několikrát polil studený pot. Poprvé to bylo v maido kavárně, kde jsme si prohlíželi program a já jsem najednou zjistila, že z něj nejde poznat, kdy přesně můj workshop začíná a kdy končí. Ehm. Na elektronické verzi to naštěstí poznat bylo, a tak jsem se dozvěděla, že je to mezi 13. a 15. hodinou. Počkat, neměla jsem domluveno 2 a půl hodiny? Asi jsem něco přehlídla, nevadí. Ještě na conu jsem dodělávala nové materiály a návody. Dotáhla jsem sebou laptop, aktualizovala jsem prezentaci. Přišla jsem teda v neděli na 13. hodinu do místnosti a polil mě studený pot podruhé. Není tu promítačka. Co budu dělat? Co si mám vymyslet? Okej, hlavně klid. S trochou improvizace a zmatku se to zvládlo. Lavice byly napevno, takže se nedaly přestavět do příznivějšího tvaru a tak jsem měla docela dobrou rozcvičku, než jsem všechny oběhala. Když mělo všech 18 účastníků workshopu konečně rozdané materiály, vydechla jsem si a začala jsem sklízet nepořádek na stole. V tom ale přišly další slečny. Mám dojem, že také nevěděly, kdy workshop začal. No nic, dala jsem jim materiály, vybraly si návody, vysvětlila jsem co a jak. Dobře, konečně si jdu poklidit. Nebo ne? Až do půl třetí se trousili další a další lidé, kteří měli zájem o šití. Nakonec zaplnili celou třídu a myslím, že jsem trochu přetahovala a Grek musel začít o trochu později se svým bodem programu "Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon". Tímto se omlouvám. Přesto všechno se workshop myslím vydařil a to především díky milým lidem, kteří se ho účastnili. Kromě dívek se tu objevili také čtyři stateční hoši a většina z nich to dotáhla až do úspěšného konce. Patří jim můj obdiv, zvlášť těm, kteří šili poprvé v životě. A celkově děkuji za příjemnou atmosféru, kterou jste vytvořili.

"Workshopu" Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon se zhostil člen akiconí delegace Grek a byla to další z jeho lepších chvilek. Po absolvování této spíše přednášky by musel chybu v komunikaci ohledně přednášení udělat jen naprostý imbecil. Moc bych ocenil, kdyby se řečené objevilo třeba v psané podobě jako článek, aby bylo kam odkazovat rozhorčené nechápavce. Po skončení proběhla půl hodinka skvělého pokecu se vším možným co bylo po ruce. Na mapě, která visela na zdi, jsme objevili nový kontinent. Arian o něm pochopitelně jako jediný něco věděl. No a společně jsme se vydali na zakončení.
Zakončení proběhlo klasicky s příslibem dalšího ročníku, což byla pro mě asi nejdůležitější informace. Šokovalo mě číslo návštěvnosti, protože tisíc lidí jsem na prostorách vůbec nepocítil. Potěšili taky docela chytré připomínky návštěvníků a stejně chytré odpovědi organizátorů. Přestože nebyl dokonalý, tak Natsucon považuju za nejlépe zorganizovanou akci u nás (i když se to nemusí zdát fér oproti obřím Animefestím ambicím). Nedokážu si ani představit, co všechno by Natsucon zvládl s adekvátními prostory a moc jim přeju, aby někdy takové našly!

Takže vysvědčení:
Organizace: Výborný
Prostory: Dobrý
Programová náplň: Výborný
Celková známka: Zasraně skvělej con.

Díky moc za naprosto fantastický víkend a uvidíme se na Akiconu!

Co se jinam nevešlo

Mindblow poslední pětiletky. Lygast = Ríša Voldán!!!

Legenda o holohlavém Grekovi
Byl jednou jeden úplně normální Grek a ten se rozhodl, že si vyrazí na Natsucon. Tam ho uviděla Lusi a začala nám říkat, že by vypadal hrozně dobře, kdyby měl holou hlavu. S tím nesouhlasil chrabrý Sykysan, ale byl přehlasován. Moti podotkl, že by to klidně šlo, ale musel by změnit celou image. Třeba koženou bundu a tetování lehce vylézající na zátylku? A tak už Sykysan nikdy nevymazal z hlavy představu Greka motorkáře.

Ledmana začínám považovat za módní ikonu otaku komunity. Jeho trička jsou jednoduše geekovským potěšením.

Pri vstupe do Maido Kavárny ma k môjmu prekvapeniu neoslovila maidka, ale butler. Zrýchleným krokom som prebehol ku stolíku so Cylonmi, cestou rozmýšľajúc, či ma butler odhadol na gaya alebo je iba niečo zle. Ako som sa neskôr dozvedel z Wandinej prednášky, bol to jednoznačný subtext. Pri stole sa usadili najvačšie hviezdy na cone - Grek1, Hintzu, Manta, Arian. Bolo mi cťou sedieť v takejto spoločnosti. :) Maidky boli veľmi pekné, vyzerali ako maidky, až na to, že sa nesprávali ako maidky. Občerstvenie bolo super, aj keď som dúfal že dostanem japonské palacinky miesto klasických.

Jak jsem se vyjádřil už na facebooku. Plakát měl Natsucon letos fakt epicky trapnej. Slyšel jsem dokonce i názor, že to byl jakože troling na plakát Adviku, čímž si nejsem úplně jistý.

Poprvé, co jsem si na conu nezakoupil nějakou japonskou pochutinu. Bylo dost zážitků ke trávení.

Veľmi veľké ďakujem patrí Akiko za jej ochotu a pomoc, bolo to od nej veľmi milé.

Jídelna byl velice dobrý nápad, jen by to chtělo asi trošku líp pracovat s olejem. Ten smrad se chvilkama nedal vydržet.

Školní prostory vyvolaly mnoho vzpomínek.

Záchodový zážitek. Šel jsem vykonat potřebu a zavřel jsem se v kabince. Najednou slyším dívčí hlas a zděsím se, že jsem na špatném místě. Vzpomenu si ale na šedesát osm nápisů "mimo provoz" zakrývající každý pisoár kolem kterého jsem prošel, což mi nakonec ale nijak nepomohlo v mém zmatení. Dívka říká "A ty máš jako nějáký nemoce?" a ozve se chlapecký hlas "Ne, takhle to prostě vypadá." V tomto momentě jsem se už sebral a odešel.

O úpadku AMV tvorby v čechách (Motiho pohled)
Wolfiiho úvod dal velice komplexní představu o problematice. Pokaždé, když mě během jeho výkladu napadla nějaká oblast nebo úhel pohledu, do minuty ho zmínil a zakomponoval do celkové představy. Následná diskuze musela být ke konci utnuta nedostatkem času, ale i tak věřím, že výsledek byl přínosný pro všechny zúčastněné.

Byl jsem formálně představen Sušence, což ve zkratce znamená, že se mi do života dostal Hard Gay a tuny nelegální literatury o Harrym Potterovi. Občas jsme zapluli my k ní a občas ona k nám a byla skvělou společnicí ve volných chvílích.

Vlastním drzýho Dódžina puncovaný výtisk č. 2! (Díky Lusi za to, že mi oběhla podpisy)

A i když se to netýká Natsuconu, tak musím zmínit, že se mi moc líbila výstava Japonismus v českém umění, trvá do 7. září v Národní galerii, takže kdo jste z Prahy a zajímáte se o výtvarné umění, tak máte ještě pár dní na návštěvu.

Naprosto boží byla možnost si vyzkoušet v herně Oculus Rift. Tahle věc se člověku jen tak do ruky nedostane, takže velké díky!

V nedeľu sme dorazili na con o hodinu neskôr ako som si myslel. Preto som zamieril do sály Nara, kde som očakával prednášku o Metal Gear Solid. Namiesto toho som sa ocitol na prednáške Monomýtus anime. Po tom, čo som si pamatal z anotácie, mi téma prišla natoľko neuchopiteľná a prúseroidná, že som aj napriek neprítomnosti nikoho ďaľšieho zo Cylonov zbabelo utiekol tesne po začiatku. V sále som videl Greka1, tak ak si bude toto čítať, tak by ma zaujímal jeho názor na túto prednášku, ďakujem.

Pro některé vysvětlení slova "kánoši". To je kánon, ale jenom kámoši!

Větší verze v novém okně (kreslila Ruchie)

Pozvánka na Natsucon 2014

11. srpna 2014 v 18:47 | Sykysan |  BLOGOVÁNÍ

Ne, že by Natsucon potřeboval propagaci. To jen já se vezu na vlně Natsuconu. A to hned na několika vlnách. A vezmu to hezky chronologicky. V pátek v devět hodin večer mě můžete vidět na Natsu v sále Edo, jak se vám pokouším narvat do hlavy nějaké bludy o kočkách. Anotaci na moji přednášku "Kočka v japonské kultuře" si můžete přečíst na stránkách Natsuconu ZDE.


V sobotu můžete obdivovat mé zlato v hrdle na karaoke soutěži, kde si střihnu duet s hvězdou akiconího AjDoRu Lusi. Nacvičili jsme pro vás legendární ending z legendárního anime, který si budou pamatovat pravděpodobně jen veteráni. Níže jsem přiložil nápovědu v podobě plakátu na tuto událost. Připravit si můžete transparenty, fanatické ječení i konfety (hlavně ty, Greku!). A abyste věděli, co máte psát na transparenty, naše duo nese název "Libre Office Sága" (další nápověda).


Neděle už je jen třešničkou na dortu, protože jsem součástí "Bloku experimentálních přednášek", kterého jsem duchovní matkou (otcem je Yuffie). Anotaci můžete taky proletět na stránkách Natsuconu ZDE. Nezapomeňte se taky mrknout na "Výrobu plyšáčků" mé cylonské kolegyně Ruchie, anotace ZDE. Těším se na vás a otakingu zdar!

SEO