Natsucon 2014 (vol. 1)

28. srpna 2014 v 8:23 | Sykysan, Daji, Moti, Ruchie |  REPORTY
LEGENDA: Sykysan, Daji, Moti, Ruchie
Upozornění: v tomto reportu se objevuje zkratka "AMV" více než dvacetkrát.

PÁTEK
D1 aneb nejdelší schody v České republice
Já tyhle začátky reportů moc neumim, tak... jakože jsem začal. No a tak si to jedeme pěkně v pátek ráno se cylonama do Prahy. Pěkně nám to drncá do rytmu. Ruchii to pěkně ukolébalo ke spánku. A nebo spíš to, že celou noc nespala a připravovala svůj nedělní workshop a detaily ke svému (prvnímu!) prodejnímu stánku. Do Prahy je to každým rokem blíž a blíž, takže cesta rychle utekla. Zaparkovali jsme perfektně hned před školou kde se Natsu pořádalo. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Moti a já jsme zamířili k Melounům (jakože Lusi a Jarníkovi a né na tržiště), kde jsme se měli ubytovat a Ruchie s Dajim na výstavu "Japonismus v Čechách". Doma nás přivítal Jarník naprosto luxusním obědem (ještě jednou díky!), já nervózně pročítal poznámky ke své přednášce a hromadně jsme zabíjeli čas klábosením. Pak náhle přišla Lusi z práce, nabrala nás a pádilo se na Natsu. Fronta byla nečekaně dlouhá, takže jsme měli obavy, abychom včas stíhali Zahájení na kterém se mělo promítat AMV Peklo. Když se fronta moc neposouvala, nezvozita stoupala. Ale pak se stalo něco zázračného a najednou tu bylo odbavení a... tady prostě někdo dostal školení. A bylo to fantastický. Usměvaví, milí a přátelští lidé vás zdvořile přivítali, jednoduše odbavili a při odchodu popřáli hodně zábavy. Úplně každému (a nebo jen těm cca 10 vyvoleným lidem, u kterých jsem to zažil)! A absolutně to nechápu. Zatímco na ostatních conech se zpocený staff horko těžko soustředí na to aby správně zamířil snímačkou na kód a simultálně řve do dálky "Další!", tak na Natsuconu potkáte u odbavení sametového jednorožce s klidným a asertivním pohledem zkušeného svůdníka. Klidně se přiznám, já jsem se chtěl s klukem a slečnou u odbavení aspoň dvě minuty pomazlit. To jsem ale nevěděl co příjde. Naprosto otřesen jsem zůstal po otevření sešitku s programem, který jsme obdrželi při odbavení. Oni... nám...ho... vybarvili. Zmateně jsem kroužil pohledem po duhové ploše a přemýšlel jak tuhle zradu přežít. Pak jsem si vsugeroval, že se organizátoři inspirovali právě barevným systémem cylonů a lehce se uklidnil. To totiž nebyla ta pravá katastrofa. Nejspíš chybou časového tlaku nebyly tabulky uplně optimalizované a tak občas došlo k nedorozumění kdy vlastně program začíná a končí. Ovšem nic co by cylona rozhodilo. Já osobně měl program nastudovaný minimálně týden. Tak hurá dovnitř!

Jak střihačům chutná život
Dorazili jsme do hlavního sálu a můj první dojem byl "No tak tohle snad ne." Potemnělá tělocvična připravena kdykoliv přivítat Kábát revival mi nebyla úplně po chuti, ale musel jsem se s tím smířit, protože podle programu jsem tu měl trávit docela dost času. Obecně celá škola působila... no...tak nějak... moc školně. Já si uvědomuju, že s omezeným rozpočtem to jinak nejde, ale skákat do stopu z toho taky nemůžu. Než jsem se rozkoukal tak už byl čas na oficiální Zahájení. Líbilo se mi, že se pokoušeli ze zahájení udělat maličko show, nebylo to úplně vychytané, ale kvituju záměr. Ale co si budeme povídat. Hlavním hřebem "večera" bylo promítání AMV Pekla. A bylo hřebem naprosto oprávněně. Nabušená dvacetiminutovka mě dokonale odrovnala. Takhle skvělý výsledek jsem nečekal ani ve snech. Byl jsem na sebe a zbytek cylonů opravdu hrdý. Přesně si vybavuju ten víkend, kdy jsme všichni společně tvořili. Většinu cylonských kousků jsem stříhal já a duševní vlastníctví buď odpovídá závěrečným credist a nebo to byla vyrovnaná kolaborace. Ruchie s Dajim se učili stříhat za chodu a tak mi to později natřeli vlastním střihem (Free!, Azumanga). Proces byl anarchie, ale vyplodil výborné výsledky. Většinou to probíhalo tak, že někoho napadla audiostopa a jiný k tomu vybral vhodnou scénu a naopak. Já měl jen trošku smůlu na vybrané audio. Ve dvou kusech jsem byl až jako druhý. Všechno je tu boží a Létajícího Čestmíra mi vyžrali DanQ s Camparim, ale musím pokorně uznat, že jejich příspěvky byly lepší. Hlavně Létající čestmír mě dostal do kolen. Jediným kazem na celém AMV Pekle byl moment s mým Madoka příspěvkem. Při jeho promítnutí mě polilo horko, když nastalo trapně hrobové ticho. Buď jsem přecenil svou pointu a nebo paměť diváků. Naštěstí to hned v zápětí zachránilo Frozen na kterém sem se podílel s Ruchií.

Moji favoriti:
Být stále mlád - První příspěvek u kterého jsem pokropil naproti mě sedící slečnu výběrem těch nejkvalitnějších kapek slin a uvědomění, že Karel Gott je studnice audia do AMV Pekla.
Chytila jsem na pasece motýlka - Jedno z nejgeniálněji vybraných anime pro audio stopu! Totální výtlem.
Krtek - Jak moc se může hodit Buty k anime? MOC!
Perioda - Já to teda viděl už před promítáním, takže vím, že je to geniální i v těch místech který nebyly slyšet kvůli výbuchům smíchu.
Všechno bude fajn - Obzvlášť vtipné hlavně pro lidi co si pamatují konkrétní scénu z Clannadu.
Čestmír - Obviously.
Černí baroni - Krásně načasovaný gag. Co víc dodat.
Po schodoch - Vtipná věc, ale především velice kvalitní miniAMV obecně.
Podcast - Modří vědí. Jarník to totálně zabil a tohle by měla být odteď oficiální znělka podcastu!
Goro - Tady už jsem pomalu slzel.
Chčije a chčije - Bez komentáře.
Tři sestry - Na plátně to úplně nevyznělo, ale pěkně vklídku doma je to jeden z těch nejlepších příspěvků.

A kloubouk dolů před celkovou kompizicí. Krásně proložené delší kousky s krátkými údernými pointami.

Jak střihači přicházejí o iluze
V sále jsme pochopitelně zůstali s Motim sedět na AMV soutěži. Nebudu si to nechávat až na vyhlášení a vypíšu se hned. DrPenguin znovu rozsekal další AMV soutěž. Jeho křivka vývoje míří prudce vzhůru a závratnou rychlostí. On je jiskrou naděje pro uvadající AMV scénu. Tentokrát se zmíním i o Arisu, kterou jsem víceméně v AMV ohledu do dneška spíše toleroval nebo dokonce přehlížel. Nebyla prostě můj šálek čaje. Avšak s příspěvky do natsuconí AMV soutěže mi luxusně vytřela bulvy. Zbytek jen šeď. A málem bych zapomněl Naruto AMV, které se mi velmi líbilo (a možná bych mu dal hlas) kdyby na něm celou stopáž nebylo logo stanice. Já nechápu jestli jsou lidi úplně slepí nebo tak extrémně tolerantní, ale tohle pro mě zabilo jinak poměrně dobrou práci. Nemluvě o tom, že je to důvod k diskvalifikaci. Když budu citovat technické požadavky na stránce soutěže "Soutěžní AMV nesmí obsahovat titulky, deformaci obrazu ani loga TV stanic, pokud se nejedná o autorův záměr." Nezlobte se, ale tohle na záměr nevidím.

V tomto reportu už začínám pociťovat nedostatek slovní zásoby pro vyjadřování nadšení z mých oblíbených přednášejících a tak Lusiinu přednášku popíšu špatnou básní.

Japonské kanály 21. století
Pro japonské kanály
prozkoumala anály
informační.

Ale abych to naprosto neodbyl tak se musím zmínit o tom, jak se mi líbil koncept přednášky. Lusi si vybrala vpodstatě obskurní téma, ale skrze něj krásně předala informace o Japonské kultuře a mentalitě. Dozvědeli jsme se tak plno zajímavých věcí z různých koutů Japonska. Velice oceňuju kreativitu s jakou se dá vylepšit klasicky stavěná přednáška!

Hned po Lusi následovala má přednáška Kočka v japonské kultuře. A tady se bez keců přiznám, že mám úplné okno. Byl jsem opravdu nervózní a pamatuju si jen jak neustále zírám na slidy místo na lidi. Taky se mi vybavuje vnitřní monolog o tom jak mám mluvit plynule, což nejspíš způsobilo, že jsem zase mluvil jako mentál. Další trapas byl, když jsem skončil o patnáct minut dřív (při zkoušce jsem zase přetahoval o deset minut, takže totální wtf). Nebýt naprosto špičkového feedbacku od Greka po přednášce tak bych si myslel, že vůbec neproběhla a že to byl jen nějaký nepříjemný sen. Vážně. Naklonujte Greka, dejte ho do každé přednáškové místnosti a při odchodu obdržíte formulář s plusy i mínusy vaší přednášky. Vše zaručeně konstruktivní kritika nebo doplnění informací. Takže teď je to na vás. Pokud jste na mé přednášce byli, prosím zanechte tu o ní stopu nebo se ideálně vypište na své blogy a hoďte link. Ze cylonů tentokrát dostal za úkol mě zhodnotit Daji.

Sykysan a jeho Kočky v Japonské kultuře - tento rok v znamení hesla bigger&better. Syky sa zlepšil vo všetkých smeroch, čo sa týka prezentácie aj obsahu. Na škodu bolo akurát to, že si prednášku zdrcnul z povodného rozsahu 70 minút na zhruba 45, čím sme prišli o niektoré detaily (interná cylonská informácia :) ale nezasvatený to mohol postrehnúť len ťažko.

Po mé přednášce jsem se společně s Motim, Jarníkem a Lusi přesunul na přednášku o Adventure Time, která mi docela bodla, protože jsem u ní zjistil, že asi nebudu nejhorším přednášejícím Natsuconu. Slečna Zuzana byla asi konsternovaná z toho, že na její přednášku přišli fanoušci (minimálně já a Jarník jsme docela věrní) tohoto seriálu, protože byla naprosto rozhozená z pozitivních reakcí, kterých se jí dostalo na začátku přednášky. Prostě mlčela a když něco řekla tak to nedávalo moc smysl. Lusi jí bylo hrozně líto a tak jsme zůstali o pět minut dýl než jsme plánovali (takže dohromady jsme na přednášce byly deset minut). Pevně doufám, ža se to potom zlepšilo, ale začátek nic takového nanaznačoval. Po tomhle lehkém zklamání už jsme se pakovali do našeho dočasného útočiště, kde nás Lusi s Jarníkem skvěle pohostili.

V čase přednášky o Adventure Time Daji okupoval jiný sál.
Po Saintovej prednáške Anime, ktorým k sláve pomohla hudba som si povedal, že už nebudem chodiť na takéto výčtové prednášky okrem prípadu, keďsi budem chcieť dobre pospať alebo keď budem potrebovať vypnúť mozog a vypočuť si zopár známych openingov. Schválne, skúste zostaviť objektívny rebríček úspešnosti hudby v anime, bez toho aby ste počas celej prednášky uviedli *jediný* objektívny dôvod, pre ktorý by mali tieto pesničky vylepšiť úspešnosť týchto diel. Ak pominiem túto subjektivnosť a faktické nezmysly a nezrovnalosti v obsahu, Saint je slušný prednášajúci, tak možno nabudúce.

Než zcela ukončím pátek tak se zmíním o jedné novince. U rohu s DDRkem jste mohli vidět dnes už známý stánek s plackami WOOWOO. Tam poprvé prodávali nové "značky" Lucy Sartor (Luce) a Flakes (naše cylonka Ruchie) své plyšové výtvory. Mluví samo za sebe, že se všechny jejich polštářky a plyšáci prodali do soboty odpoledne! Podobná originální tvorba/výroba u nás na conech nemá absolutně obdoby. Já sám jsem u nich nechal něco přes litr! Jsou to kvalitní výrobky za slušnou cenu a šité (doslova :-P) na míru právě nám. Všechny ty stánky s bootlegama vedle toho vypadaly najednou hrozně smutně.

O zážitky ze stan(k)ování se s vámi podělí sama Ruchie
Tak jsem se nechala překecat svými přáteli a zvědavostí a vyzkoušela jsem si, jaké to je být v kůži tvůrce a prodejce. Ušila jsem pár plyšáků a připojila jsem se k Yuffie a Calwen. Tímto jim chci moc poděkovat, že mi to umožnili. Před začátkem conu jsem se bála, jestli s plyšákama nepojedu zase domů. Ale pak jsme všechno vybalili a lidi začali proudit po chodbách a najednou bylo o hodinu a půl později a já jsem měla o devět plyšáků méně. Myslím, že doteď mi to ještě nedošlo. Nejenom moji plyšáci se dobře prodávali, stejně dobře šly na odbyt i polštářky mojí milé kolegyně. V sobotu odpoledne jsme už neměly co dělat. Udělalo mi to strašnou radost. A jaké to je stát na druhé straně stánku? No, vlastně celkem nezajímavé. Kolem vás chodí náhodní lidé, přátelé a partner, vás těší, že hlasitě obdivují vaše výrobky a zároveň jim tak trochu závidíte, že můžou chodit po přednáškách až dokud je neopustí síly nebo nezastihne hlad. Naštěstí jsem si mohla díky ostatním ve stánku hodně často odběhnout a díky tomu, že se všechno prodalo tak rychle, tak to vlastně nebylo tak špatné. Ale přesto mi trochu chyběla ta cylonská honba za přednáškami.


SOBOTA
Ráno po probuzení jsme to trošku flákali a najednou už jsme nabírali spoždění na zkoušku Karaoke soutěže ve které jsme se účastnili společně s Lusi jako duo Libre Office Saga (a Lusi ještě navíc jako jednotlivec). Na zkoušku jsme dorazili jako správné divy s pětiminutovým spožděním. Nechci spoilerovat samotnou soutěž a tak jen zmíním, že na místě se ještě konkurentky doučovaly texty, byla cítit jistá nervozita a o pár metrů dál jsme byly my (Lusi, Sušenka a já) vytlemení tak, že nás musela Rin mírně uklidňovat, protože jsme přeřvávali zkoušející. Perličkou bylo, když jsme se dozvěděli, že Sušenka bude zpívat vlastní verzi Let It Go s názvem Alkohol.

Jak svět přichází o střihače
Ze zkoušky jsem se zdejchl právě včas abych těsně stihl začátek diskuse s názvem O úpadku AMV tvorby v Čechách kterou nevedl nikdo jiný než Wolfii. Celé mi to přišlo trošku unylé, tak jsem se to pokoušel rozproudit rýpavými dotazy, aby se to někam pohlo, ale jen jsem tím ze sebe udělal debila. Vpodstatě se pár jedinců společně shodlo na tom, že to v současné době není s AMV úplně nejlepší. Čímž jsme si jako sub-komunita trošku podtrhli stoličku pod nohama, protože dáváme za pravdu těm (ano MY dáváme - i jako divák se považuju za součást AMV komunity), kteří se poslední dobou ohánějí tím, že AMV už tak netáhnou. Řekl bych že slabá AMV budou mít za následek právě odliv diváků. Ani se vlastně nedefinovalo čím je ten úpadek způsoben nebo v čem vězí. To co bylo řečeno byly podle mě jen samé domněnky. Jen víme, že většina českých tvůrců má zatím slabé výsledky. Ve chvíli kdy začali padat návrhy na zlepšení povědomí o AMV obecně jsem se musel už pakovat na Karaoke soutěž, ale z doslechu vím, že padly 1) Motiho geniální návrh přejmenovat animefestí AMV budíček na "AMV delikatesy" (osobně jsem nikdy nešel na AMV budíček aby mě probudil) 2) Různé koncepty na přednášky o AMV obecně (nejspíš jako osvěta). Karaoke soutěž jsem si opravdu užil. Myslím, že jsem s Lusi vyplodili docela zábavné představení. Co se ostatních soutežící týče, tak nejdřív mi přišlo mi fakt blbé, že si holky s sebou na pódium brali text (naše desky byly čistě dekorační i když v nich pro jistotu text opravdu byl, ale nebyl potřeba), ale pak jsem si uvědomil, že soutěž se jmenuje "Karaoke" a tak je vlastně nápověda naprosto vpořádku. A navíc já mám co kecat, když jsem to celý jen odkňoural. Ke konkrétním pěveckým výkonům se vyjadřovat nijak nebudu, jen podotknu, že Lusi má srdce ze zlata a dokázala najít pozitiva na každém vystoupení.

Simultálně s karaoke soutěží byl Moti na přednášce Japonský marketing od Kůzlete.
Nečetl jsem anotaci a to byla moje chyba. Pod názvem japonský marketing jsem si představil větší náhled do struktury japonské firmy a jejího fungování. Místo toho jsem dostal divácky nenáročnou a přitom dobře zpracovanou přednášku o japonských reklamách. Přednášející ale nezabila celý koncept jen playlistem reklam. Vysvětlila i důvody, proč jsou japonské reklamy jiné, na čem stojí a zda by nebyly aplikovatelné na západní trh.

Po docela hodně příjemném karaoke zážitku jsme se přisáli na Anime Cirkus (Arian, Manta, Grek) a šly ozkoušet Maido kavárnu. První dojem byl opravdu výborný. Jelikož se nacházíme ve škole, tak se musela tahle improvizovaná kavárna přizpůsobit a já se najednou cítil jako v anime, uprostřed probíhajícího školního festivalu. Prostě Maido kavárna ve třídě, tak jak to má správně vychované školní anime mít. Navíc plusové body za rozkošné a opravu hezky vyvedené maidky. Butleři teda silně zaostávali. Jinak se od Animefestu nic nezměnilo. I pod jiným vedením je kavárna stále stejně amatérským trenažerem pro budoucí servírky. Holky jako maidky vypadají, ale nechovají se tak. Pokusit se zaplatit něčím větším než dvoustovkou bylo naprosto nemožné. Ale máme dobře nakročeno. Věřím, že jednou to výjde. Jednou vstoupím do toho magického prostoru kdesi na conu, zdvořile mě uvítá spanilá maidka, usadí mě, během obědnávky spolu prohodíme pár vtípků a při odchodi se společně vyfotíme a ja sí koupím fotku v předraženém rámečku s pandami. Když tak nad tím přemýšlím, mohly by se vyměnit s lidmi u odbavení!

V Maidu jsme Anime Cirkus zanechali svému osudu a pelášili za Jarníkem, Lusi a spol na oběd do blízké restaurace. To byl moc dobrý nápad, protože jsme se velice dobře najedli ve vtipné společnosti. Posílení jsem se tedy vydali rovnou na další program. Tou byla Prezentace časopisu Asian Express. Jedna se o nový projekt, který rozjíždí náš oblíbenec Vavča. Ve zkratce jde o tištěný časopis zaměřující se na asijskou kinematografii, kulturu, ale i politiku nebo náboženství. Byl prostor pro monoho otázek a tak jsem se neváhal vyptat na všechno co mě ohledně projektu zajímalo. Můj názor popíšu za pomoci známého meme.


Přednášky a jejich svět
Asi budu bojkotovat feedback na Grekovi přednášky. Protože pak vypadám jak nesvéprávná fangirl co mu leze každý con do prdele. Ale pokud chci být alespoň trochu objektivní, tak to jinak nepůjde. Grekova přednáška Seiyuu a jejich svět byla bezpochyby tím nejlepším bodem programu na který jste se mohli během Natsuconu dostat. Tohle je úroveň kterou by měl chtít dosáhnout každý přednášející v naší komunitě. Věcné, ale zajímavé informace podány srozumitelnou formou, skvělá práce s publikem, střídání informačně hutnějších pasáží s těmi odlehčenějšími a především výběr tématu, který rozšiřuje vhled do problematiky, která nás vlastně zajímá, ale nikdo o ní nic neví. Měla jediné mínus. Grek v úvodu upozornil, že nebude vtipný... a byl. Někdo by mohl taky namítnout, že by se do přednášky o seiyuu hodila nějaká audio či video ukázka (a v průběhu mě to i párkrát napadlo), ale jak se ukázalo, nebylo to vůbec nutné. Nebo spíše koncept, jaký si Grek vybral to nepostrádal.

Další přednášející měl laťku nastavenou hodně vysoko a jak se ukázalo, tak ji nenápadně podplazil. Japonská videoherní hudba a její svět od Lanthalona. Nevím jestli je úplně vhodné tu popisovat přednášku při které jsme se většinu času bavili s Ruchií o tom jak je vlastně blbá. Přitom přednášející žádny blbec nebyl, mluvil docela věci, ale naprosto nezajímavě a spíše než informace poskytoval dojmy. Pověděl něco o známých herních skladatelích, pro jaké hry skládali a následně pustil audio ukázku. A z toho jsme nějak měli pochytit, že jsou to géniové. V čem přesně jsme měli slyšet jejich génia už jsme se ale nedozvěděli. Pochopitelně většinu těch skladatelů známe a proto vím, že prostor pro nějaké hlubší srovnání, vlivy a záměry tu byl. Čekal bych taky k audiu i video. Jak pracuje herní prostor s hudbou, jak a jestli s ní pracují herní mechaniky atd. Byla to jednoduše nezáživná hodinka, která ovšem nikomu neublížila (především Motimu a Dajimu, kteří ji kompletně celou prospali). Jdeme dál.

Kvůli imbecilní optimalizaci blogu.cz jsem musel report rozdělit do dvou částí. Takže prosím pokračujte SEM.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | E-mail | 28. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

Hmmm, přijde mi nějaké podezřelé, že tu není ani jeden komentář... takže předpokládám, že komentuju do nějaké špatné kategorie... no, čert to vem :D
V pátek jsem měla nějak volný program, takže jsem to chtěla zabalit dřív, ale pak jsem nějakým zázrakem vytrvala a pak jsem si všimla, že je tvoje "kočičí" přednáška a tak jsem tam naprosto bez očekávání došla a byla jsem mile překvapena. Bylo to naprosto boží a věty typu - Japonce z nějakého nepochopitelného důvodu děsí, že je navštívila dvojocasá kočka, nikdy nedostanu z hlavy :D Sice na tobě trošku nervozita byla vidět, ale měl si to tak dobře připraveno, že ti na ni nějak nezbylo místo a prostě si neměl na výběr a musel přednášet bez ní :D

2 Sykysan Sykysan | 28. srpna 2014 v 17:42 | Reagovat

Zoey:
Díky moc za feedback. Je to balzám na duši!
Btw. report je rozdělen na dvě části a většina komentuje do té druhé. Viz. odkaz na konci tohoto článku :-)

3 Zoey Zoey | 28. srpna 2014 v 17:58 | Reagovat

[2]: ale tam se nepíše o kočkách a ještě bych tam zanikla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
SEO