Listopad 2014

Akicon P© DZIM 2014

12. listopadu 2014 v 21:09 | Sykysan, Daji |  REPORTY
Legenda: Sykysan, Daji

Tento report svou ilustrací sponzoruje Sušenka.

Nejdřív vysvětlení, proč je report tak pozdě. Protože už jsem prostě starej! Pět conových let je jako dvacet normálních. Pryč jsou časy, kdy jsem byl schopný vydat válečnou reportáž z Advíku ještě týž den. Ale možná to taky bylo tím, že jsem musel dohnat hrozně moc seriálů, které jsem kvůli přípravě přednášky zanedbal. Takže se omlouvám věrným čtenářům, že tenhle report je dost debilně napsanej a tak nějak všeobecně divnej. Jdem na to.

PÁTEK
Pro mě a Ruchii probíhal Akicon dááávno před listopadem. Už druhým rokem jsme měli na starosti Mangazín (který si můžete v digitální podobě prolistovat ZDE) a taky jsme si oba přibrali přednášku (ano, jsme pravděpodobně úplně vymaštění). Takže dva týdny před Akiconem byly pekelné. Naštěstí jsme to nějak přežili a v pátek ráno vyrazili (v klasické sestavě Daji, Ruchie, Moti a já) směr Praha. Letos byla cesta hybernační, protože jsme všichni měli spánkový deficit na 100%. Tímto se omlouvám Dajimu, který řídil a musel být vzhůru, abychom se my mohli vyspat. Díky krátkému schrupnutí se tedy cesta zdála být velice svižná. Do začátku samotného conu bylo ještě dost času a tak jsme se rozhodli jít na oběd do Palladia. Což byla obrovská chyba, protože v Palladiu je co?... je tam Comics Point. Všechny slinty jsem vypotřeboval nad Figurkou Scarlet Witch (za 20k... thanks, but no thanks) a pak už se suchem v ústech půl hodiny vybíral, který sešity Astonishing X-Men si teda nakonec vezmu. No a najednou bylo pochopitelně o sedmnáct hodin později a už jsme nestíhali. Chvilku jsme se motali v nepřehledném centru, ale ke kolejím, kde jsme měli ubytování, jsme se dostali skoro načas. Tam na nás čekal Random. To je Ruchiin kolega z práce, který se k nám letos připojil (je to conový veterán, ale s pauzou). Společně jsme se pak ubytovali a já si ještě piloval poznámky k přednášce. Zevl na kolejích uběhl velice rychle a tak jsme se vydali čekat do fronty. Ta byla letos dost čiperná a postupovala rychle (možná proto, že jsme přišli až nějaký čas po otevření vstupu). Letos mi přišlo Slavnostní zahájení snad poprvé opravdu adekvátní k úrovni Akiconu. Nejen, že většina lidí v átriu poslouchala, ale pořadatelé byly luxusně oháknutí (Devyxe jsme obdivovali už ve frontě). Jenže v átriu i při zahájení stále probíhalo odbavování, což se navzájem trošku negovalo, ale co se dá dělat. Proběhla zdravice se vším možným, co kolem nás prošlo a už byl čas na první přednášku

I když jsme přišli na Jak se Japonci s technikou sžili od Songohana s malým spožděním, nijak to neovlivnilo velice příjemný zážitek. Přednášející měl viditelně všechno dobře nastudované, mluvil věcně a zpatra (celkově obdivuju kohokoliv kdo zvládá mluvit bez poznámek... a že jich je). Ocenil jsem, že se zbytečně neplácal v historických detailech (což je u přednášek podobného typu téměř pravidlo) a uváděl jen ty nejdůležitější události a vždycky s ohledem na téma. Znovu jsem si připomněl, že Matthew Perry byl strašný kretén a nejzábavnější byla asi závěrečná kapitolka s roboty.

Po přednášce jsem si odskočil za Luce a Yuffie k jejich stánku, obhlédnout, co mají nového. Odzbrojili mě Totoro polštáře od Luce (málem jsem jeden koupil!) a hrozně potěšily Ultroní a Groot placky od Yuffie (a ty už jsem teda koupil). Klasicky jsme se prohrabali nějakýma drbama otaku komunity (ANO! Mluvíme o vás!!!) a po půl hodince jsem se odtřepal do átria a pomalu rozdýchával blížící se přednášku Otaku v populární kultuře, kterou jsem si na Aki připravil. Tentokrát jsem neměl takové okno jako u "koček" na Natsu a proto mě mrzí kolik jsem toho nestihl říct. Lépe řečeno, že jsem podával hlavně povrchní informace a na perly k jednotlivým částem přednášky jsem zapomněl. Hlavně že jsem furt čučel do poznámek... meh. Kvůli přetahování předchozí přednášky jsem nastavil zrychlený mód a tím pádem stihl narvat všechno do vymezené hodiny. Jinak bych asi dost zásadně přetahoval (přetahoval jsem, ale jen o čas, o který jsem na začátku přišel, takže v podstatě cajk). Přesto si myslím, že se návštěvnící docela bavili. Dostal jsem dost pozitivní zpětné vazby a tak se do toho začínám nejspíš dostávat. Po mém výkonu jsem chtěl zajít na Eldu a její Dódžinši, ale hned po přednášce se mi nabídl Drakarn na feedback a takové nabídky se neodmítají. Málokdo vám nabídne zpětnou vazbu osobně hned po přednášce (pokud si ho sami nevyžádáte). Došlo na obligátní hrůzný přednes (seriózně přemýšlím, že si z toho udělám image), ale i na plno důležitých detailů na které se můžu příště soustředit (jestli nějaké příště bude, došla témata :-D). Takže ještě jednou touto cestou děkuji Drakarnovi! Fyzicky nabuzený adrenalinem, ale psychicky vyklidněný jsem si následně dal za odměnu Anime zpívánky pod taktovkou Lusi. Platí to, co vždycky. Příjemná táboráková atmosféra, super lidi a letos i jeden klavírní virtuóz, který jen tak z fleku zahrál všechno, co bylo aspoň částečně zapsáno v notové osnově. Ale pro příště se nad sebou zamyslím a naučím se i nějaké jiné písně. Chtělo by to po třech letech obohatit zpívánkový repertoár.

Daji s námi nezpíval, místo toho se vzdělával coby překladatel:
Jak stvořit překlad, za který se nebudete muset stydět (Astrak a edison23). Počas prednášky zazneli mnohé zaujímavé a podnetné veci, mal som pocit, že sú profesionáli. Zaroveň dokázali udržať priestor pre diskusiu s publikom s tým, že vedeli utnúť vykoľajenú diskusiu, a to že sa vykoľajovalo často. Publikum bralo ukážkové príklady príliš doslovne a pitvalo detaily, ale prednášajúci sa v rámci možností snažili seriózne odpovedať na všetky otázky. Astrak v reporte napísal, že zbierali odvahu na prednášku v nejakej hospode. Možno by bol dojem lepší, ak by ďalšiu odvahu nezbierali aj počas prednášky, a to pitím piva z plastových pollitrákov.

Po zpívánkách jsme se ještě pár minut socializovali a pak zamířili na koleje. Dobré ubytování se pro mě s časem stává životně důležitým (vzhledem k výše zmíněnému spánkovému deficitu a únavě obecně). Nevím jak jsem mohl vydržel tolik conů bez sprchy a postele. Ještě teď si živě vzpomínám, jak jsme na našem druhém Akiconu smradlaví squatovali pod schodama a pokoušeli se předstírat, že nespíme. Velký obdiv všem organizátorům, kteří spí v zákopech přímo v KC Zahrada (i když to znám).

S©B©TA
Mám rád vůni AMV po ránu. A ráno nás čekali hned dva body programu zaměřené na AMV tvorbu. Prvním byla Tvůrcova AMV průběhu času moderovaná wolfiim. Wolfiiho první AMV je humus!!! Je to strašidelná megasračka! Ego booooost! Tenhle bod programu je prostě geniální. Navnadilo mě to do dělání AMV víc než jakýkoliv exkluzivní super výběr za posledních pět let. Jsem kompletně odporná osobnost a mám radost ze selhání ostatních! Takže abych se dostal k jádru. Wolfii připravil promítání (ačkoliv jsem čekal spíš regulérní přednášku) představující začátky a současnost vybraných AMV tvůrců. Vždy pustil nejdříve první AMV daného střihače a v návaznosti na to pak jeho poslední kousek. No a tento primitivní koncept nám poskytl dost komplexní představu o tom, jak se můžeme z podprůměrné úrovně postupně vypracovat na špičku. Pro začínající nebo potencionální střihače nadmíru motivující. Plavmo se přešlo na Tematickou AMV soutěž, kde krom Jarníka není moc o čem mluvit. Střídavý Totoro si se vším všudy ukradl publikum a po zásluze vyhrál. Ostatní pokusy pro mě osobně trpěli velkou dávkou nudy a průměrnosti. Trefně situaci vyobrazil Moti v níže přiložené fotomontáži. Kdo pozná film má u mě plus.

Záchody vycházejícího slunce od Lusi byly po obskurních kanálech z Natsuconu znovu trefou do černého. Nechápal jsem, jak obrovské množství zajímavých informací se dá vytáhnout z něčeho tak samozřejmého jako je toaleta. Nabité znalosti navíc Lusi prokládala svými vlastními zkušenostmi z cest po Japonsku, takže z poučné přednášky se postupně stala hořkosladká odysea na vlnách splachovací vody. Krom různých statistik a historického vývoje záchodů v Japonsku jsme se tak dozvěděli, že Will Smith má doma japonský záchod a že o záchodové hygieně jde složit desetiminutový song. Lusi se tak oficiálně stala královnou divných, ale zábavných témat, takže očekávám na Animefestu naznačenou přednášku o odpadcích v Japonsku. Mohla by tak s kanály a záchody završit epickou "Nečistou trilogii".

AJ-DO-RU Proběhlo téměř totožně jako minulý rok jen s jedním rozdílem. Grekovo místo letos obsadil Manta. Takže společně s yarche a Rin křepčili jako porotci. Úplně mi nesedí, že se porotci dívají na soutěžící zezadu. Pro přístě bych jim udělal speciální stanoviště pod pódiem. Nemuseli by se držet zpátky a mohli by roztančit jak sebe tak diváky. Takhle to byla už druhým rokem (a jak sami porotci ví) nechtěná sabotáž některých vystupujících. Co se soutěžících týče tak favoritem byla znovu Lusi. Upřímně si myslím, že se Arakanga letos moc extra nepředvedla, ale i tak to byl stále moc hezký výkon. Sýr byl pro mě vtipné překvápko, i když si myslím, že ocenění dostal na úkor jiných soutěžících. Elda už svůj výkon popsala ve svém reportu, já jen dodám, že to bylo sice fakt blbý, ale celou dobu jsem měl neodkladný pocit, že je to spíš tím, že není zvyklá na odposlechy a celkově, že asi zpívala do mikrofonu úplně poprvé. Pokud se pletu, tak ti to nerad oznamuju Eldo, ale jsi dost pravděpodobně hrozná zpěvačka :-P

Nasledující přednáškou byla Práce herního testera od Tanakhta. A tady jaksi nemám o čem moc mluvit. Byla to přednáška, která v podstatě popisovala libovolné zaměstnání, i když se možná snažila ho vykreslit jinak. Pro představu přihazuji odstavec z wikipedie, který přesně vystihuje obsah přednášky:
Povolání je pravidelně vykonávaná pracovní činnost za mzdu nebo plat. Povolání si lidé vybírají na základě svých schopností, znalostí a dovedností. K výkonu většiny povolání je potřeba kvalifikace, ta je dosahována vzděláním ve školách. Některá povolání mohou vykonávat osoby v dané profesi nekvalifikované, na některá jiná povolání je možné se připravit formou rekvalifikace.

Po podobně matném výkonu jsem se těšil na přednášku soudružky cylona Ruchie o to víc. Ta si připravila téma hodně obsáhlé, ale z příprav vím, že má Divadlo Kabuki docela v malíčku. Bohužel se na jejím výkonu podepsala nepřízeň osudu. Nijak ji neomlouvám, ale krom přípravy přednášky měla na krku ještě grafiku a sázení Mangazínu, výrobu vlastních plyšáků a výrobu cen do AMV soutěže. A v týdnu před Akiconem si nešťasně zlomila ruku. I přes to byla schopná připravit obstojnou přednášku, ale byla na ní znát únava a tak se často zasekávala a jak Moti bistře podotknul, tak jí hodně dlouho trvalo, než se přes historii divadla dostala k samotnému Kabuki, čehož jsem si já sám nevšiml. Nejspíš byla taky hodně nervózní z přítomnosti allmighty Greka, ale ten musel v půlce přednášky odejít a jakmile za sebou zavřel dveře, jakoby z Ruchie spadlo závaží. Od té chvíle nasadila normální přednáškový mód a na zbytek už nemůžu říct ani popel. Hodně zajímavá byla závěrečná kapitola o kabuki v populární kultuře, kde narazila na zajímavou spojitost mezi známým kabuki představením a Metal Gear Solid videohrou. Jako cylonka byla Ruchie ze svého výkonu docela zkleslá, ale pak se jí dostalo dost pozitivního feedbacku, takže ji snad (v lepší formě) uvidíme přednášet znovu. Po předání zpětné vazby jsme se rozdrobili na menší skupiny a ta má obsahující Motiho, Jarníka a Lusi se vydala na rychlé jídlo na Chodov.

Zatímco my jsme jedli, Daji okupoval velký sál:
JSDF od Greka1: žiaľ, neviem, čo by som prednáške vytkol. Prednáška o nepacificistikom Japonsku, japonských obranných silách (ktoré nie sú až tak úplne len obranné) a o novom leveli právničtiny, ktorá popre aj gravitáciu, ak to zrovna japonskej vláde vyhovuje. Jediná negatívna vec, ktorá ma napadá je, že po Ruchiinej prednáške som sa príliš sústredil na vyjadrovacie barličky typu "ááá, éééé" a zistil som, že Grek aj Angie občas takéto zvuky vydávajú - doteraz som ich nejak nevnímal.

Po návratu do Zahrady jsme společně s DanemQ vybrakovali Bedna-sana pro vyhlášení soutěží, které probíhalo hned po přednášce od Angie, na které jsem nesměl chybět. Hodina nerdů (aneb nerdi v reality show) byl mnou úplně nejvíc očekávaný bod progamu. Nejen proto, že byl tématicky spřízněn s mou vlastní přednáškou, ale hlavně proto, že Angie žeru. A ať už jsou mi vzory v přednášení třeba Lusi nebo Grek, tak je to právě Angie, které bych se chtěl jednou vyrovnat. Její přednášky opravdu brnkají na mou notu, jsou sofistikované, vtipné a vždy obsahují akademický úhel pohledu. Angie má aktivní přednes, charisma, stíhá toho hodně říct, ale přitom nezahlcuje. V hodině nerdů poskytla kritický pohled na zobrazování subkultury geeků a nerdů v reality show. Zaměřila se hodně na gender, což kvituju, zmínila například poměr žen a mužů v každé show (i když si nemyslím že 50:50 je vždycky genderově korektní). Neopomněla "televizní" stránku věci a rozebrala skriptovanost jednotlivých show, ale taky servis pro diváky. Třešničkou a přidanou hodnotou byly pak její osobní návrhy jak zmíněné televizní pořady vylepšit. Měla velice dobré postřehy. Tak moc dobré, že jsem až zauvažoval, jestli by Angie nebyla ochotná vytvořit nějaký programový bod na bázi reality show pro Animefest. Suma sumárum to byla hodinka (nerdů) nabušená zajímavými informacemi a patří k tomu nejlepšímu, co jsme mohli na letošním Aki vidět.

V závěsu za Angie se vezlo Vyhlášení soutěží, které proběhlo klasicky "čekáme až vyhlasí soutěž ve které jsme se zúčastnili". Naštěstí vyhlášení obohatil křest knižního Korektora (pokřtěný výtisk se vydražil za 666 korun...FTW!). Já vyhlásil naši Omalomangovou soutěž z Mangazínu (dorazila nám i jedna omalovánka z minulého roku s podpisem "cestovatel časem", tímto autorovi děkuji za výborný vtípek). Koukli jsme se, jak Jarník posbíral všechna první místa, co mohl (viz. Motiho obrázek) a pak jsme se koukli jak Lusi posbírala všechna druhá místa, co mohla. Keeping up with the Melouns! Vyhlášení se docela dost přetáhlo a tak jsme se nedostali na besedu s Korektorem, ale byl tam vyslán alespoň Daji. Později jsem dostal od něj a Ruchie podepsaný výtisk s věnováním, takže touhle cestou jim, ale taky Yuffie a Vilémovi děkuji.

Následovalo (ne tak težké) rozhodování mezi Sušenčinými Japonskými sexuálními pomůckami a Iron Chefem. Chvilku jsem byl nakloněn Sušence, ale pak mi Moti připomněl, že je to přednáška se sexuálním obsahem na českém otaku conu. Potupně jsem si uvědomil, že nemám absolutní šanci se tam dostat a tak byl AMV Iron Chef 2014 neboli AMV zpívánky jedinou možnou volbou. Nevím, jak to nezasvěceným podat, takže spíš odkážu SEM. K samotnému programu na conu ve zkratce podotknu, že to byl spíš než přednáška nebo workshop pokec o tom, jak Iron Chef probíhal a co z něj vylezlo. A vylezly z něj (krom Jarníkova výherního AMV) super kousky. Je málo věcí, kterými si mě může AMVčkař okamžitě získat. Nichijou je ale jedna z nich. Genialitu švihadlového AMV jsme s Motim ocenili asi jenom my a jako profesionální vysírači jsme donutili wolfiiho to AMV pustit dvakrát. Přesně jsme nezjistili jestli to byl Čingiz anebo DrPenguin, takže jednomu či druhému velice děkuji a chtěl bych autora požádat, kdyby tenhle koncept dopracoval do regulérního soutěžního AMV PROSÍM!!! Shodli jsme se, že by to šlo.

Potom jsme se jen tak z hecu vydali na Lightning talks. Do malého sálu jsme dorazili už uprostřed jednoho z bloků, ale možná jsem měl počkat chvilku za dveřma. Někdo tam totiž mluvil o dokumentární/reportážní fotografii a řekněme, že ne zrovna erudovaně (což jsem pochopil až když mi wolfii vysvětlil, že nemluví o focení cosplayerů :-D). Jako vyučený fotograf (ještě mokrý proces! Yay, retro!) jsem na podobný kecy hrozně alergickej. Naštěstí nepokračoval moc dlouho, protože co si budeme povídat, neměl toho moc, co by vlastně mohl předat. Když pan fotograf skončil, došlo mi, že tam asi nebyl zas tak úplně dobrovolně. Grek totiž nasadil hypnotický tón hlasu a jako sup začal slovně kroužit nad Motim. Mě přednášení hodně baví, docela jsem se v tom našel, ale tím pravým talentem (asi?) mezi cylony je Moti. Jenže on prostě nemá zájem a motivaci a to mu pochopitelně nemůže nikdo vyčítat (proto to neustále dělám!). Hustím do něj, že by si to měl minimálně vyzkoušet snad poslední tři roky, ale je neoblomný a nikdo neví proč. Tajemnej jak Harlock v Karpatech. Nojo, ale Syky míní a Grek mění. Grekovi se prostě neodmlouvá. A tak se Moti sebral a totálně nás zničil. Přednáška kompletně o hovně a přitom naplněna věděním světa. Byla to taková hořkosladká zkušenost, protože bych opravdu rád viděl Motiho pravidelně přednášet, ale když už se mi poštěstilo, tak na mě spadla depka, že on je po deseti minutách miliardkrát lepší než já po čtyřech hodinových přednáškách. Tenhle zážitek nejde moc dobře popsat, takže si budete muset počkat na záznam, ale s jistotou můžeme říct, že byl Moti zlatým hřebem (obou) Lightning talks. Po Motim měla docela zajímavý monolog Kalisto a po ní se přihlasíl jistý furry mladík a pokoušel se opravit dějiny druhé světové války. Nebudu vás napínat... byly to ilumináti!

Někdy v průběhu večera se ještě v átriu hromadně zpívala akiconí hymna Rozvíjej se poupátko (kterou jsme si nacvičili už na Anime zpívánkách) a pak už jsme jen seděli u bufetu a v různě se obměňující společnosti nezávazně klábosili. I když se mě Kalisto pokoušela nějak rozmluvit, tak jsem byl totálně nepoužitelný a i když jsem hodně chtěl, tak jsem nebyl schopný vyprodukovat smysluplnou myšlenku a tak jsem se po nějakém čase sebral a společně s ostatními šel naspat nějaké tři hodiny na koleje. Než jsem odešel, tak mi ale Sušenka stačila vytvořit český cover My Heart Will Go On přímo mně na tělo.

Každý bajt v mé mysli
má rád tě, pozná tě.
Taky vím, že vlastníš, kanón.

Ne však kanón smrti
a veliké síly
je to tenká linka, cylon.

Pár růžových srdcí
a amorových ran.
Celý svět kol tebe je proud.

Ty a Moti, sžití jak džínové kalhoty.
Vy oba tvoříte kánon.

Kanon Amor, špatná oxymorón
váš kanón nikdy nedá na strach
pak vy dva budete kanon.

Já sním a cítím citů vír
a my dva budem navždy kanón.
Na nic si nehrej, já taky nejsem gej.
Ale je tu cesta, kterou mám rád
ta cesta jménem kanón.

Kdo komu to vlastně zpívá je mi zatím záhadou :-D

NEDĚLE
AMV chuťovky 2014. Tradiční kompilace toho nejlepšího, co se urodilo v plodných sadech AMV zahrad. Letos s trošku matnějším přijetím, protože minimálně polovina AMV už mi byla známá buď z wolfiiho sobotního promítaní a nebo rovnou z AMV budíčku na Animefestu. Nic to nemění na tom, že vybraná AMV byla do jednoho naprosto skvělá. Chybělo mi jen švihadlové Nichijou AMV, nezařadit ho byl docela fail ;-P

Okamžitě za promítáním AMVček následovalo Kolik stojí anime od Greka. Greku... seš dobrej. Jsi tak dobrý přednášející, že je rok od roku těžší psát ti feedback. Pro všechny co mají s Grekem podobný problém jsem tedy připravil jednoduchý formulář.

Vyplněný formulář můžete Grekovi odevzdávat na nejbližším conu.

Přednáška byla pochopitelně skvělá. Racionálně krok za krokem a podrobně Grek vysvětlil, kolik stojí jednotlivé části jedné epizody anime (animace, scénář, dabing, hudba atd.). Podobným ekonomickým tématem nepolíben pochopitelně nemůžu posoudit faktickou správnost přednášky, ale vše se zdálo uvěřitelné a logické. Podobný vhled do anime průmyslu tu myslím ještě nebyl a Grek tím zacelil docela důležitou díru v otaku vzdělání. Velice potěšilo dokonce několik zmínek o mém milovaném KyoAni. Trošičku zamrzelo, že jsme z přednášky utekli o pár minut dřív, protože byl čas na námi značně očekávaný bod programu.

Já mám pocit, že už jsme se k tomu párkrát přiznali, ale neuškodí opáčko. My si prostě občas rádi zajdeme na špatnou přednášku. To je taková nejkratší cesta, jak se na conu dobře pobavit a co si budeme povídat, reporty se díky tomu líp píšou/čtou. Máme předsudky úplně stejně jako každý člověk a tak jednoduše takováto kabaretní vystoupení odhadneme na první pohled. Letošní Akicon vytočilo kolo štěstí přednášející Ely s jejím příspěvkem do programu jménem Japonské dívčí časopisy jako módní Bible. WTF? Co je to proboha za téma? Co bude příště? Sardinky v pudingu? Nějaká Babeta Vopršálková bude vykládat o tom, jak si jednou přečetla návod na pleťovou masku v japonským časáku... u toho musím být. No a jednou za čas se stává, že vás předsudky lisknou. Pěkně s rozběhem. Ely si připravila střízlivý vhled do světa lifestylových časopisů. Šokující bylo zjištění, že nešlo jen o uvedení do problematiky, ale v podstatě toto téma rovnou podrobila formálně propracované kritice (úžasný poznatek o tom jak japonská periodika agresivně oslovují své čtenářky!). Došlo i na srovnání západ vs. východ a to, jak se navzájem ovlivňují a využívají. Byl jsem opravdu mile překvapen. Ani nevadilo, že přednáška trvala jen nějakých 35 minut. Důkaz, že s dobrým tématem a schopným přednášejícím není ke spokojenosti potřeba zaplnit celý časový slot. Jen bych podotkl (a teď to nemyslím jako výtku, ale spíše prosbu), že by mohla být Ely příště víc energičtější v přednesu. V neděli v deset po dvou dnech narvaných aktivitami se udržuje pozornost strašně těžko.

To jsme si potvrdili v zápětí na Novinkách asijského filmu od Vavči. Bez doporučení od Vavči cylon z Akiconu prostě neodchází. Znovu jsem si zapsal několik asijských filmů, které letos určitě neuvidím, ale nechte mě snít. Druhá půlka těchto doporučení je už tradičně vyhrazena spánku (promiň Vavčo, je to silnější!). Následovalo jako vždy Neslavné zakončení s tabulkovými čísly a přísliby do budoucna. Tady je potřeba vyzdvihnout dvě hodně zásadní věci. Letos nebylo technické zázemí Akiconu vůbec znát. To je myslím sen každého pořadatele conu, že technika pojede tak dobře, že ji návštěvník ani nezaznamená. Druhou věcí je, že cyloni letos nenavštívili ani jednu vyloženě špatnou přednášku (i když se snažili!!!). Ano, našla by se tam nudná a průměrná, ale vyloženě špatnou jsem nezaznamenal. Tohle je úspěch, který půjde jen těžko překonat a i samotný Akicon si nasadil laťku tak vysoko, že ji bude těžké příští rok přeskočit. Pochopitelně jim i dalším organizačním týmům přeju, aby se to povedlo. A já možná mezitím změřím o kolik metrů by se musela posunout laťka na Advik ZIMA. Všem pořadatelům i lidem, co mi věnovali trochu svého času moc děkuji a uvidíme se někde jinde, někdy jindy. Ahoj!


Co se jinam nevešlo:
Twitter wall by měla být odteď samozřejmou součástí každého conu. Výborná věc.

Nemůžu se zbavit dojmu, že na pražských conech na záchodech působí nějaká magická síla, která mi vždycky připraví zajímavý zážitek. Letos to byl mladík, u kterého nebylo poznat, jestli ho velice silně uspokojuje močení a nebo je sexuálně přitahován pisoárem, protože když se k němu postavil, tak začal prostě... slastně křičet. A to nebylo takový to "uf, konečně!". Bylo to tak intenzivní, že jsem raději zůstal v kabince dokud dotyčný neodešel. To nemůžete mít na záchodech prostě jen odpornej smrad jako u nás v Brně?

Co kdyby se dalo za Akibony koupit nějaké občerstvení? Třeba aspoň limča.

Grekovi - Dvě doplňující otázky ke Kolik stojí anime? na které jsem se zapomněl zeptat:
Jak a jestli se liší rozpočet podle žánrů (např. akční vs. romance atd.)
Kde podobné informace sháníš? (jako laik ztroskotám na tom, že podobná čísla bývají přísně tajná)

Premietanie "Varování z vesmíru" som navštívil hlavne preto, lebo som prekladal titulky a hľadal som niekoho na feedback. Ako mi povedal jeden divák, niektoré výrazy boli preložené kostrbato, respektíve sposobom, ktorí by češi nepoužili, ale inak že to bolo ok. Ospravedlňujem sa za cca štyri chyby, ktoré mi prekĺzli kontrolou.

Konečně jsme zjitili nick našeho oblíbeného organizátora/miniona! Je to Snow! Touto cestou bychom mu tedy chtěli poděkovat, že nám už několik let zpříjemňuje pobyt na Akiconu!

Schválně, kdo poznal čím je inspirovaná obálka Mangazínu?

Letos jsem jako otaku spotřebitel docela selhal, když jsem si z Prahy odvezl 90% Marvel upomínek (sešity a placky), DVD z Akikrámu, které mi pořídil Moti a jeden výtisk Korektora, který jsem dostal navíc darem. Na mou obranu musím říct, že se už nějakou dobu snažím nepodporovat prodejce bootlegů.

Cosplayem překvapil Humungus, když nám nechal osahat si doplňky, které vytiskl na své VLASTNÍ 3D tiskárně. Tomu říkám oddanost akiconímu tématu.

Doplnění vztahového chartu bude kvůli Ruchiině zranění odloženo do reportu na Animefest 2015 (nebo Advik ZIMA? Kdo ví :-D ). Mezitím se můžete dožadovat svého subtextu se stolkem v bufetu.

Velké poděkování Lusi, Jarníkovi, Sušence a wolfiimu za vytrvale zábavnou společnost!

Jak nenápadně upozornit na "stánek" s nudlema.

Hologrek se šířil i na nástěnce v herně.

SEO