Japonsky-plan - Články

It Just Is

Tue, 01 Sep 2015 09:25:08 +0200

...aneb jak jsem neposlal AMV do soutěže na NatsuCon 2015.

Syky o AMVčkách jen nemluví/nepíše, on je někdy i stříhá! Jenomže bývají tak strašná, že je nikdy nikam nepošle ani nikde neukáže. To se dnes mění. Házím sem svoji malou abominaci po cca pěti letech (kdy to u AF poroty mega projela moje Krakonoke Hime). AMV bylo stříháno se záměrem ho poslat do AMV soutěže na NatsuConu 2015. Jenže jsem selhal technicky (jako ostatně pokaždé). Nejsem schopný z Vegasu dostat koukatelnou verzi. Takže, jak se můžete níže přesvědčit, Everybody (jak jsem AMV pojmenoval) má jakýsi šedý zákal. Možná v kombinaci s tím jsou různě po stopáži rozesázené humusní rozložené mapy v místech, kde by měl být hezký světelný přechod. Střihačsky jsem poměrně spokojen, i když vidím plno míst, která by se dala snadno opravit, ale už nemám motivaci na tohle zklamání sáhnout. Tohle AMV tak zveřejňuji hlavně proto, že se rozjelo nové kolo Iron Chefa (kterého se účastním) a tak tu bude na připomínku, že bude líp :-D

Obraceč času: Co se o japonských nadpřirozených bytostech v manze nedozvíte (Grek1)

Thu, 07 May 2015 12:35:44 +0200

Ta vás vítám u (možná) nové rubriky, která vznikla jako jeden z bodů plánu podporující resuscitaci tohoto blogu. Obraceč času se bude zaměřovat na video záznamy přednášek z našich otaku conů, na kterých nebyl přítomen ani jeden ze cylonů a tak se vyhly sžíravé kritice či obdivné ódě proaktivních toasterů. Impuls pro tento pilot vzešel od samotného Greka, který si v komentářích pod reportem na Animefest 2014 "objednal" zpětnou vazbu slovy: "...tímto pověřuji družstvo Cylonů povinným shlédnutím mé přednášky a zasláním detailního rozboru na můj mail. Případně pranýřování zde na blogu, pokud pro to uvidíte důvod." Reportování ze záznamu je dost odlišné a tak je feedback více hnidopišský a na dojem nepůsobí atmosféra samotného conu.

Následující slova byla napsána zhruba před půl rokem (až na Dajiho) a pak nedotknuta až do letošního Animefestu (2015). Jejich oprášení způsobila především podezřelá podobnost s odstavcem, který jsem napsal o Grekově letošní přednášce na Animefestu (2015). Naskýtá se nám tak zajímavý experiment porovnat Greka letos a minulý rok (a nejen Greka).

- Sykysan -

Přednáška se soutředí na kořeny a původ všemožných populárních stvoření, které v dnešní době často vídáme v anime a manze. Zkoumá mytologii a změnu, kterou časem podstoupili. Velice kvituju výběr tématu, protože v sobě obsahuje možnosti pobavit i poučit, což jako divák od přednášek na conech očekávám. Grek měl výborný přednes a příjemnou gestikulaci podporující celkový dojem. S přednesem se ale pojí jedno nenápadné negativum, nebo možná spíše jen neutrum - Grekovo přehnaně sebevědomé předávání informací. Nejde mi ani tak o správnost informací jako spíše o fakt, že ty předkládané vlastně nedávají prostor pro jinou interpretaci. Zvláště když se bere téma z historického hlediska, kde (přiznejme si) nejde nic stoprocentně doložit. Chvilkami Grek totiž působí jak kdyby tam tehdy byl a od všeho měl klíče, což pro mě u přednášejících vždycky vyvolá pocit neautentičnosti. Nemám problém Grekovi uvěřit i tu nejobskurnější informaci, pochybnosti nastávají ve chvíli, kdy je vše nějak moc stoprocentní (podobná situace třeba u akiconího "Kolik stojí anime", kde sám Grek upozorňoval, že se toho kvůli přísnému dohledu zase tolik neví, ale ve zbytku přednášky pak přednesem působil jako by vše řečené byl neotřesitený fakt. Dále si vzpomínám třeba na přednášku o studiu Shaft, kde sebevědomě popisoval duševní pochody a pracovní návyky tvůrců, které jsou pochopitelně nezjistitelné.). Takže nezpochybňuji jeho důvěryhodnost, ale způsob jakým informaci sděluje. Pochopím to u nezkušených přednášejících, jakým jsem třeba já, ale u Greka už to po těch letech trkne. Dalším drobným, ale přehlédnutelným negativem je pak natahování obsahu. U tohoto tématu bych ocenil větší počet stručnějších kapitol než méně hutných. Zajímalo by mě, o kolik jsme toho přišli kvůli časovému omezení. Z faktů předložených je možná trochu problematický dopis shinigaminu/ho, který se dá, co jsem se doslechl, číst mnoha různými způsoby, ale nějak hlouběji jsem to nezkoumal.

Když mám tu možnost, tak si dovolím se trošku porýpat v samotném formátu záznamu. Co musím vyzdvihnout je multikamerový systém. Mám pocit, že je to až zbytečný nadstandart, ale velmi ho oceňuju. S ním se ovšem pojí jedno velké negativum. Nevím jestli je střih náhodný a nebo režírovaný, ale tak či tak je prostě absolutně nezvládnutý. Minimálně ve dvou případech nebyl vůbec vidět aktuální slide a tak si člověk musel docela dost domýšlet z Grekova přednesu. Pohled na dav otaku je příjemným osvěžením, ovšem pohled na znuděnou a rozteklou Uršulu už poněkud vytrhává. Taky by se hodil nějaký staffák, který by běhal po rotundě s mikrofonem, zvláště u přednášky, ve které je tolik vyžadován kontakt s publikem. To jsou ovšem triviální věci a já jsem pochopitelně rád, že vůbec nějaký záznam existuje.

Doplňující otázka: Doporučil bys nějaké moderní dílo populární kultury (anime, manga, film), kde je pojem shinigami užíván v původním smyslu? Existuje něco takového vůbec?

- Moti -

Celkově velice hezká přednáška. Nikdy by mě nenapadlo, že se dá vymyslet její obsah tak, aby skutečně seděla s jejím názvem. Jediná věc, která mě skutečně praštila jako nedostatek bylo zadání otázky v první půlce přednášky. Bylo to během shinigami vysvětlovačky. Grek se v podstatě zeptal, jak nejoriginálněji by diváci jakožto shinigami zabíjeli. Zadání bylo tak dlouhé a komplikované, že jsem si jeho pointu spíše vyvodil, než že bych si jí pamatoval a popravdě se divím, že diváci odpovídali správně … tedy pokud odpovídali. Druhá věc s tím spojená je spíše zamyšlení, jestli otevřené otázky v takhle velikém sále k něčemu jsou? Nic nikam pořádně nemůžou posunout ani aktivizovat diváky. Jediné, k čemu jsou, je prostor pro pár odvážných udělat si svých 5 - 10s slávy. Pro takové věci nemám pochopení. Předvádět se můžou celý víkend, tak ať mi neberou moji hodinku s Grekem, když se mám konečně příležitost něčemu přiučit. :D

- Daji -

Jediná vec, ktorá mi na prednáške vadila bol dosť vysoký počet použitých parazitných slov. Na posledných dvoch prednáškach na tohtoročnom animefeste (utvrdil som sa kontrolou záznamu zo streamu) bolo tých parazitných slov omnoho menej. K ostatným veciam nemám výhrady, faktografiu sme si zbežne overili cez google, intonácia a zrozumiteľnosť prednesu bola štandardne dobrá., nezaznamenal som nič čo by som tu musel spomenúť.

Můžete si dokonce zkusit report objednat stejně jako Grek. Stačí jen, aby byl dostupný záznam.

PragoFFest - Advik ZIMA 2015

Mon, 04 May 2015 22:10:45 +0200

Tak když máme za sebou ten Animefest, tak by se slušelo už vydat report na PragoFFest. :-D

Na začátek jen vysvětlení, proč report na PragoFFest/Advik ZIMA s tak velkým spožděním. A vysvětlení nebude nijak složité. Protože se mi prostě vůbec nechtělo. PGF nebyl zas tak zajímavý zážitek na to, abych do týdne vychrlil deset normostran. Takže tenhle report je totálně neuspořádanou skupinou výkřiků do tmy. Z tohoto důvodu (a časem osekaným vzpomínkám) není report na PGF chronologický.

PragoFFest jsem trávil netradičně mimo cylonskou skupinu a to ve skvělé společnosti Lusi, Jarníka a Sušenky. Především díky tomu byl fest nejen že snesitelný, ale dokonce velice zábavný. Bohužel ne zásluhou organizace.

Koncepce PragoFFestu mi osobně vůbec nevyhovuje, ale netvrdím, že je to tak špatně. PragoFFest je o dost uvolněnější (bavíme se ve srovnání s otaku cony), což je moc příjemné, ale podle mě tímhle uvolněním trpí přednášky. I když nemůžu přímo říct, že by byly špatné, tak je vidět naprosto odlišný přístup k tomu, co je považováno za kvalitní program. Jak je prý psáno v radách PragoFFestu pro přednášející, dnes nikoho informace nezajímají, dneska jde hlavně o show. A kdybych to neviděl na vlastní oči, tak si nejspíš facepalmem způsobím otřes mozku. Nejmíň tucetkrát jsem za fest řekl, že musím být neskutečně rozmazlený z otaku conů, když mi podobný formát programu a jeho plnění přijde naprosto směšné a nedostačující. Trochu pozitivní na tom ovšem je, ža atmosféra samotného Pragáče vás dřívě či později na tuhle úroveň naladí. Zjistíte, že nemusíte vůbec snižovat laťku očekávaní, protože neskáčete do výšky, hrajete si totiž na pískovišti. Jako příklad můžou sloužit dojmy na následující přednášky. První jsou Hudební trollové na Youtube od Portyho. Hodinka, ve které jsem se nasmál nejvíc za celý con, ale jen kvůli tomu, že "přednášející" pouštěl celou dobu vtipná hudební videa. Úplně stejně bych se nasmál doma u počítače. Žádná přidaná hodnota. O něco lépe byla připravena přednáška Community, nejlepší (meta)komedie ever od Arvineje. Tady byly aspoň videa doplněna přednášejícím o kusé informace. Přednášku jsem si užil, ale odcházel jsem z ní úplně prázdný. A to jsou reprezentativní vzorky toho, co se na PGF považuje za dobrý program.

Z Tlakshow vlogových příspěvků jste možná mylně nabyli dojmu, že tenhle report bude plný břitkých vtípků o Zenym a jeho harému. Nejspíš vás zklamu. Ano, na Advík ZIMA jsme chodili především kvůli Zenyho estrádám, ale já osobně z toho mám zpětně spíš smutek na duši. Nebál bych se Zenyho označit za typického mýtomana. I kdyby byly všechny jeho historky o bývalých a současných přítelkyních a milenkách pravda (o čemž upřímně pochybuji, protože mně naskakuje husí kůže jen při pomyšlení, že bych si o Zenyho měl opřít kolo), tak jeho vehementní vyprávění detailních příhod s nimi už je totálně za čárou jakéhokoliv dobrého vkusu (a že je to vždy minimálně 20% přednášky). V jeho přítomnosti by měla být každá dívka s trochou sebeúcty hluboce uražena a každý otaku by měl být upřímně smutný nad tím, že zrovna tenhle člověk nás zastupuje na akci, kde se potkávají všechny různé komunity. A ono přitom ne. Zeny nemá sice nijak oslnivou návštěvnost, ale má ji silně stabilní a rozhodně ne podprůměrnou. A i tak mě zaráží počet lidí, kteří se upřímně bavili a kterým se evidentně Zenyho přednášení líbí. Lépe řečeno to byli všichni kromě naší trolovací skupiny, která čítala čtyři lidi. Mýtus, který není podle mě ani trochu pravdivý je, že lidi kolem Zenyho si z něj utahují a své přátelsví jen předstírají. Já zaznamenal jen upřímné obdivovače a beta samce, kteří se na Zenyho lepí pod vidinou snadného úlovku. Takovou pověru musel rozšířit někdo s optimistickým pohledem na svět, který velice přeceňuje intelekt návštěvníků Zenyho přednášek. I o mně se dá dost pochybovat, protože jsem dobrovolně navštívil už sedm jeho klenotů a nepřímo tak tuhle pověru podporuju. Ale za prvé, se samotným Zenym nijak neinteraguji a za druhé jeho výkon poctivě rozcupuju a nebo ho raději ani nezmíním. Takže uznávám svou chybu. To je takové to jak upřímně opovrhujete bulvárem, ale abyste jím mohli opovrhovat, tak si přece musíte pravidelně kupovat Blesk.

Co se jeho přednášek týče, asi vás ničím nepřekvapím. Mahou Shoujo minulosti a budoucnosti byla politováníhodným vtipem. Zeny nemá ani přibližné ponětí o chronologii mahou shoujo děl. Všechny mahou shoujo jsou podle něj srdíčková a pro děti, až na Madoku, která je podle jeho slov dokonce slabým anime. Boobs improve everything byla přesně tak šovinistickou přednáškou, jak sliboval její název, s příkladnými ukázkami hraničícími se sexuálním obtěžováním. A jak správně předpokládáte, Co mě naučilo anime byla jen výčtem jeho oblíbených anime. Zenyho přednášky jsou jako televizní noviny na Nově. Plné sraček, překroucených faktů, lží a primitivních návnad. Vlastně nic, co bychom už nevěděli. Zbytek Adviku ZIMA byl víceméně podobně ubohý jako Zenyho přednášky. Částečně to bylo proto, že v jeho programové náplni se objevovala manga nebo anime (potažmo jakákoliv japonská kultura) asi jen v 50% případů. Namátkově jsme navštívili Korejské jídlo od Arisu (ne TÉ Arisu) což byla zvláště poučná přednáška, protože autorka popisovala korejské jídlo japonskými ekvivalenty. "Takže tyhle korejský nudle jsou jako japonský nudle a tyhle rolky jsou vlastně uplně to samý jako japonský rolky." Cosplay přednáška: Temná strana Gothamu slibovala v anotaci experimentální roleplayový zážitek točící se okolo méně známých záporáků komiksového Batmana. Takže to byla pochopitelně naprosto obyčená a nudná přednáška o těch nejprovařenějších záporácích Gothamu. To by byla v kostce linie Advik ZIMA.

Tak si říkám, že organizátoři PragoFFestu by měli vynaložit veškerou snahu, aby nemuseli svěřovat anime linii egomaniakovi, který si z ní dělá jen reklamu na sebe sama (Doslova! Na konci každé přednášky Zeny nezapomene zmínit adresu jeho fanklubu na facebooku, viz. Tlakshow vlog). Škodí to nejen naší komunitě, ale minimálně i renomé samotného festu. O tom, jak to vlastně se sestavováním programu bylo, vám poví Lusi, která situaci bez námahy zmapovala. Aneb důkaz, že všechno mohlo být úplně jinak. Jen kdyby organizace PragoFFestu nebyla líná a nevděčná (pro pochopení celého problému doporučuji přečíst si Pravdův článek pod linkem).

Kauza "nepovedlo se sehnat přednášející"

Asi 2 týdny před akcí se na FB eventu Pragoffestu objevila oficiální zpráva hlásající "Bohužel se nepodařilo sestavit program Advíku Zima tak bohatý, jak jsme si představovali, nenašli jsme vedoucí linií ani přednášející." To zvedlo internetové vlnky především mezi pražskými otaku (myšleno Mňangačiči, SPJK a přilehlý čajovnový vesmír), protože se mezi nimi nachází nejeden notorický přednášeč na anime conech, ale nikdo z nás netušil nic o tom, že by Advík/Pragoffest někoho sháněl. Nikdo nezaznamenal, že by se nějaké hledání vůbec konalo a vypátrat někoho, kdo by byl konkrétně osloven, se také nepodařilo.

Vyvstala otázka, kde tedy organizátoři hledali a jak intenzivně. Já tady tuším tak trochu zádrhel v dost rozdílné koncepci získávání přednášejících. My, otaku, jsme totiž z našich samostatných conů zmlsaní a zvyklí na to, že na přednášející se pořádá velká náborová kampaň. Výrazné upozornění na stránkách a aspoň 2 posty na facebooku, připomínající lidem, že i oni mají možnost si zapřednášet (a co pro to musí udělat). Některé anime cony mají své přednášející dokonce rozmazlené natolik, že se jim před akcí prostě osobně ozvou emailem, zda nemají zájem letos zase přednášet.

Akce FF serie (a opravte mě, pokud se pletu) spoléhají na již zažitý, léty ověřený systém registrace do Amberu, počítající s tím, že zájemci o přednášku si ji sami zadají do systému a to proto, že to už mají naučené z předchozích let nebo mají tak velký zájem přednášet, že si sami a včas zjistí co a jak. Pokud tedy "hledání" přednášejících probíhalo jen formou "zeptáme se pár lidí z letního advíku a počkáme, jestli se nám ještě sám někdo nepřihlásí", není se moc čemu divit, že se jich moc nenašlo (opět budu ráda, když mě někdo z organizátorů vyvede z omylu).

Wolfiimu to ovšem nedalo a tak se veřejně zeptal, čím to, že se nepovedlo najít vedoucí linií a přednášející. Dostalo se mu odpovědi od hlavního organizátora, která zvedla ze židle i mě: "Původní záměr byl jiný, ale nenašli se ani vedoucí linií, ani přednášející. Je to škoda, bohužel to jasně dokladuje rostoucí pasivitu fanoušků." Tohle házení viny primárně na pasivitu fanoušků vážně nemám ráda. Obzvláště v místech, kde mi přijde naprosto nepodložené. Můžu s čistým svědomím mluvit za Akicon, že přednášky musíme dokonce z kapacitních důvodů odmítat. Pokud vím, Animefest je na tom, co se týče přednášejících, podobně a Natsucon o ně taky nemá nijak nouzi. Tak můžou za to pasivní fanoušci? Nemohla být náhodou na vině velmi nízká informovanost a aktivita ze strany organizátorů v oslovování případných zájemců? Nebo třeba to, že celý Advík Zima, jak se tak profiloval, byl v komunitě považován spíš za smutný vtip, než za akci, na které by si člověk rád zapřednášel? Každopádně jsou to náměty k zamyšlení do příštího ročníku.

A já hned navážu. Tohle mi příjde jako ten nejvíc ultimátní fail, kterého se může organizátor dopustit. Protože hodit vinu na návštěvníky a fanoušky je podle mě ta nejkrystaličtější podoba lenosti a nevděčnosti jaké se může někdo dopustit. Já jsem profesionální "nespokojenec" a "stěžovatel" otaku conů nějakých sedm let a i když si umím představit, že při některých mých poznámkách musí organizátorům rotovat oči jako výhernímu automatu, tak na mě místo kamene vrhnou bochník chleba a ještě se ujistí, zda je pro mě dostatečně propečený. Říká se tomu PR. Kdyby někdo nevěděl, tak to je zkratka pro public relations a to je doslovně přeloženo "vztahy s veřejností". Stále se cítím být spíše návštěvníkem, ale pokud by mě chtěl někdo napadnout z lenosti a nevděčnosti, tak ho musím zdvořile umlčet. Na otaku conech už jsem odpřednášel čtyři přednášky, dvakrát jsem se podílel na vytvoření fanzinu pro Akicon, s cylony jsme zvládli dva herní workshopy, s Ruchií jsme několikrát přispěli do různých komiksových sborníků, krom cosplaye jsem vyzkoušel snad každou soutěž jako účastník, platím vstup na cony i když přednáším a jednou jsem pomáhal DanoviQ počítat hlasy do AMV soutěže. :-D A chtěl bych dělat víc, ale raději se držím zpátky, protože vím, že na to nemám. Ale tohle asi organizátoři Pragoffestu odmítají pochopit.

Návštěvník nenese zodpovědnost za váš con!!!

Jasně, takový návštěvník by se mohl možná líp chovat, ale rozhodně nemůže za neschopnost organizátora obstarat programovou náplň. Vždyť je to na hlavu! Organizátor zařizuje program - Organizátor program zařizuje pro návštěvníka - Organizátor nezvládá zařídit program, protože návštěvník je moc vytížený tím, být návštěvníkem - Z toho logicky plyne, že je to vina návštěvníka.

Ale jako správný spasitel jsem přišel s řešením! Máme před sebou nabitý conový rok. Určitě vás nezabije, když si po vzoru lightning talks nebo koutku krátkých experimentálních přednášek připravíte pětiminutovou přednášku pro své přátele o nějakém vašem oblíbeném tématu. Ve volných chvílích na conu si je můžete navzájem přednést nejen mezi přáteli, ale taky mezi neznámými lidmi při čekání ve frontách, můžete jimi přerušovat oficiální přednášky nebo jimi obšťasňovat bezradné vykonavatele potřeb u pisoárů (ideální místo, tam vám nikdo neuteče ze sálu). Kdo jste ochotní se ujmout anime linie na PragoFFestu nebo na ní aspoň přednášet, či připravit jinou formu programu, prosím zanechte v komentářích svůj email nebo jiný kontakt. Udělám z něj balíček a pošlu organizaci PragoFFestu, aby už nikdy nemuseli prožívat muka nad myšlenkou líného a nevděčného návštěvníka.

A teď konečně k tomu lepšímu.

Obrovské smeknutí sombrérem nebo nějakým ještě větším kloboukem si zaslouží dámy z Czech Hallyu Wave, protože i přesto, že jejich korejská linie byla většinu času liduprázdná, tak předvedly prefesionální přístup a měly jednu z nejlepších programových náplní celého PragoFFestu. Být organizátorem jakéhokoliv českého otaku conu, tak po nich skočím a už je nepustím. Chápu, že většina našich akcí si chce zachovat tu japonskou patinu, ale co si budeme povídat, Korea tam prosakuje (minimálně u Akiconu pravidelně). Navíc si nemyslím, že by kvůli vzrůstající popularitě kultury korejské, měla nějak trpět ta japonská. Naopak by se mohly krásně doplňovat (vždyť korejský jídlo je vlastně úplně to samý jako japonský!), protože minimálně ta populární zas tak odlišná není. K-pop poslouchám už nějaký ten měsíc, ale díky Czech Hallyu Wave jsem v tom teď až po uši. Uvidíme se minimálně na K-pop contestu! Své pozitivní dojmy přihodila i Lusi.

Když jsem někdy loni poprvé narazila na K-pop contest a zkusila o něm něco zjistit, byla jsem ohromena, jak je to obří světová akce a hlavně jak dobře se umisťují čeští reprezentanti. Zarazilo mě, jak málo se o tom všeobecně ví a hned jsem to chtěla navrhnout nějakému conu jako téma na přednášku, jak je po nich občas sháňka. Ideálně, aby to přednášela některá ze soutěžících.

No a než k tomu vůbec došlo, objevila se na PGF v rámci Hallyu Wave přednáška o této soutěži a to přímo od jejích organizátorek. A byla to rozhodně jedna z nejzajímavějších a nejzasvěcenějších přednášek z celé akce. Jen naprosto nechápu, jak je možné, že jsme tam snad celou první půlku byli úplně sami. Asi je ta informovanost veřejnosti ještě horší, než jsem si myslela.

Za zmínku stojí ještě game linie, která až na jednu vyjímku nebyla nijak extra oslnivá, ale přesto dokázala zabavit. Tou vyjímkou byla pak Jarníkova perfektní přednáška o Game Jamech. Informativní s přidanou hodnotou vhledu do toho, jak přesně se on sám účastní. Neměla ani jedno hluché místo, byla svižná a obsahovala i Jarníkův autistický humor (což znamená, že se člověk zasměje vtipu, který právě řekl, ale není si jistý, zda-li to náhodou nemyslel vážně. :-D)

A to nejlepší na konec! Zvrat v ději a šokující odhalení! Nejlepší linií PragoFFestu byl totiž Ponícon! Totální zjevení. Magická studna uprostřed hlubokého lesa beznaděje. To si tak projíždíte časový rozvrh a najednou narazíte na Bronies linii. No a nenapadne vás nic lepšího, než se tam vydat, abyste konečně viděli ty ubožáky, kteří musí mít evidentně nějaký psychický problém, když tak zbožně obdivují animovaný seriál pro dívky školou povinné. No to bude prostě pecka. Jdem se podívat na exoty. Hlavně nekrmit. Když konečně dorazíte do té nejzapadlejší třídy v přízemí, hned vás přepadne euforie, protože prostor se hemží oplácanými třicátníky v mikinách nebo cosplayích, kteří do jednoho vypadají jako abstinující pedofilové (dokonale jsem zapadl). Sem tam se mihne mladší ročník. To jsou ti, kteří vypadají do jednoho jako žáci prvního ročníku střední školy obor Správce sítí. Opatrně si sednete někam dozadu, ať to můžete hezky sledovat a... WTF??? Místo abstraktní freakshow dostanete vtipnou a poučnou cestopisnou přednášku Do Japonska za MLP, která byla paradoxně tou nejlepší otaku přednáškou na festu. Než se vzpamatujete, tak tu máte esejistické vyprávění Když se sny stávají realitou, které vás provede krizí středního věku jednoho průměrného Brony. Dojemný příběh o tom, jak se díky komunitě můžete stát kvalitnějším člověkem a vzít život do vlastních rukou. A tyhle klenoty jsou poslušně a se zaujetím konzumovány spořádanou skupinou přátel, kteří se nestydí si navzájem projevovat náklonnost. Totálně mě zamrzelo, že mě Poníci absolutně netankují, protože do takové komunity bych se rád připojil.

Tady bych to ukončil. Omlouvám se za neuspořádáný a informačně chabý report, rád odpovím na jakékoliv doplňující otázky, jejichž odpovědi by vyplnily mezery v samotném reportu.

Paprsky promítače (AF AMV 2015)

Tue, 21 Apr 2015 12:24:53 +0200

Každé shlédnuto

minimálně na třikrát.

Soudím v haiku.

1. Advent Children

Slušná prácička.

Redundantní skládačka.

Efekty na nic.

2. Cesta draka II.- Poznamenaní

Trvá moc dlouho.

Pocity přehlcení.

Nechci urazit.

3. Louder Than Thunder

Kam se podělo

tohle nudné AMV?

Zapomenuto.

5. Dej mi svou dusi

Klidně si ji vem.

Nesnesu tuhle věc už

ani sekundu.

6. Akira highway

Úvod i konec

mají v sobě náboj.

Mezi tím bída.

7. Rocket Love

Tohle dílo má

problém předat myšlenku.

Podivný koncept.

8. My sweet Tamako

Plné sladkostí

pro Sykyho jazýček.

Děkuji pěkně.

9. Space dance

Kvituju hudbu.

Zábavná jednohubka.

Rychle ztrácí dech.

10. Into the Darkness

Obří překvápko.

Postradatelné typo

kazí nadšení.

11. Spoilers

Moc mi nesedí

audio na video.

Nepřekousnu to!

12. Šíleně smutné AMVčko

Trapné titulky.

Obstojná romantika.

Kdo by to byl řek!

13. Titánska hymna

Jak to říct slušně?

Prostě to neobstojí

snad ani v pekle.

14. Snuggle Bunny

Infantilní žblept

bez ambicí a snahy.

Naštěstí krátké.

15. Hurt&Pain

Zase titáni?

Když nemáš nápad, zkracuj.

Snaha by byla.

16. He saved my life

Nerad to říkám,

ale je to echt nuda.

Zkoušej dál, to dáš!

17. war

Nadějný pokus.

Myšlenku porazilo

špatné řemeslo.

18. marry

Hranice mezi

smutkem a komedií

je dosti malá.

19. Onii-chan Dakedo Ai Sae Areba Kankeinai Yo Ne

Předsudky stranou.

Tohle má být fakt lipsync?

Rozměrný trapas.

20. Clarity

Akční romance?

Podivný mix anime.

Zase ta typo.

21. Naruto

Chytlo za srdce.

Bohužel top to není.

Často zavrže.

22. Nothing I Won´t Give

Vytrvalý rám.

Titulky seriously?

Docela nuda.

23. Favorite Enemy

Průměrná práce,

co ničím nezaujme.

Zase to typo.

24. Gate to Hell

Skvělý interpret.

Příjemné pokoukání.

Top kombinace.

25. That girl!

Zahraniční host?

Kus světové úrovně

drtí čecháčky.

26. Fifty Shades of Loli

Tak jsi to zkusil.

Nevyšlo, to nevadí.

Jednou to vyjde.

27. Všechny jsou stejný

Tyhle AMV

jsou všechny stejný... sračky.

Ou ou ou ou ou.

28. I See Dragons

Hudba a obraz

nekorespondující.

Škoda námětu.

29. The Sparkles in the Sky

Nevýrazná věc.

Aspoň, že je to krátké.

Nenech se odbýt.

30. Heaven's Door

Prosím jen tak dál,

z tebe něco bude.

Zatím průměr.

31. Bohemian Life

Šlo by to zkrátit.

Převažují pocity

spokojenosti.

32. The Strongest

Nestojí za řeč.

Víš, že to nejsou housle?

Řádek do počtu.

33. Masayume

Odbytý paskvil.

Chyby začátečníka.

Musíš zamakat.

34. AMV

Tahle fajn šichta

ukončena moc rychle.

Chci ještě nášup.

35. Monster

Nejsem fanouškem,

ale nemám co vytknout.

Něco na tom je.

36. Endless Tears

Moc težké práce

a výsledek nulový.

Zásadně zkrátit.

37. World So Cold

Mohlo být dobré.

Vyvolává postoje

ambivalentní.

38. How to be a Yandere

Typo zabilo

nadějného střihače.

Úspěch zaručen.

39. No Game No Life

Nula od nuly...

Potenciál anime

nevyužitý.

40. Dance Your Soul Off

Co to jen bylo?

Nemůžu si vzpomenout

zda jsem to viděl.

41. Battlefield

Rozkošný vtípek

neurazí, nenadchne

Však pokecáme.

42. Wish I

Top atmosféra.

Ufufufufufufu...

Vzorová stopáž.

43. At Full Blast

Ta dynamika!

Tohle půjde na bednu.

Viděno mockrát.

44. Secluded

Cením odvahu.

Ač nemá velké šance,

myšlenka silná.

45. Warriors

Dost slušná práce.

Chvílemi nepřehledné,

ale zábavné.

46. Reminiscence

Zaujme hlavně

originální formát.

Osvěžující.

47. Rada do života

Práce se zvukem

politováníhodná.

Tak pro burany.

48. No Truth - No Religion

Má to momenty.

Přitlač na vyprávění.

Tentokrát vedle.

49. I Am A God

A teď vážení...

...to nejlepší na konec.

Zaslouží potlesk.

Sezóna 2015 - JARO vol. I

Thu, 09 Apr 2015 11:27:54 +0200

Dungeon ni Deai wo Motomeru no wa Machigatteiru Darou ka

Naprosto obyčejný boost pro novelu, který si nezaslouží pozornost nikoho, kdo to s anime myslí aspoň trošku vážně. Animace solidní, character design zcela zapomenutelný, režie průměrná, dějově předvídatelné až na půdu. Dohromady je to tak kardinálně nudné, že by to mohlo usilovat o hollywoodskou adaptaci pod taktovkou Michaela Baye.

Re-Kan!

Trapas epických rozměrů. Ohavně animované postavy jsou přilepeny na chabá (a nekorespondující) 3D pozadí a kdosi si seriózně myslel, že to asi nějak projde. Pierrot (respektive Pierrot Plus) si utrhl mega ostudu, ze které se možná budou muset hrabat ještě hodně dlouho (a za předpokladu, že zamakají a nějak ten paskvil postaví na nohy). Přitom to mohla být dost slušná série, protože hrátky s duchy a s japonskou mytologií asi nikdy neomrzí a v Re-Kan se k nim přistupuje po komediální rovině. Bohužel děj se víc soustředí na vztah dvou hlavních protagonistek, který je těžce vycucaný z prstu a tím pádem nebetyčně nezajímavý. Totální ztráta času a potencionální kandidát na nejhorší anime roku.

Arslan Senki

Všem, kteří jste vypli Arslan Senki do dvou minut, gratuluji. Váš mozek je pravděpodobně plně funkční orgán bez známky duševní choroby. My ostatní masochisti/diváci bez vkusu jsme se dostali do magického království Pars, kde je dřevo silnější než ocel a repliky nemusí dávat vždy smysl. Dvacetiminutový pobyt v tomto království vás diletantskými pohyby kamery ukolébá do sladké demence, takže je o něco težší si všimnout ubohých 3D modelů lidí bez kloubů. Pozornost upoutá především ohavná barevná paleta a pozadí ze second handu s texturami podobné cenové relace. Téměř na pokraji geniality se nachází práce s prostorem, která hraničí téměř s mizanscénou. Jak jinak si vysvětlit nesmyslné střihy a úhly kamer odhalující prostorové anomálie. Jako grafické prvky k budovatelské strategii z devatdesátých let, proč ne? Jako anime adaptace z 21. století, hell no!

(jak vypadá přesun jednotek ve videohře Civilizace II)

Nagato Yuki-chan no Shoushitsu

Adaptace mangy o které se mluvilo tak dlouho, že teď, když je konečně na světě, nikoho moc nezajimá. A je to docela škoda. Alternativní verze alternativní reality je tak moc jiná od adaptací studia Kyoto Animation, že se snad ani nesluší srovnání. Bohužel se mu nevyhneme. Animačně pochopitelně nedosahuje KyoAni ani po kotníky, ale to v podstatě nemusí. Žánrově se zařazuje do slice of life komedie, která eye candy nepotřebuje. A když už vás Yuki-chan za očko chytne, je to především pomrknutí na předchozí díla (hraničící téměř s plagiátorstvím). Charakter design je dost chabý, ale rychle se na něj zvykne. Charaktery jako takové jsou dost odlišné (od původních), až si člověk říká, proč je zasazovat zrovna do prostředí Haruhi. Naprosto v pohodě by anime (potažmo manga) obstálo, bez pomoci slavné předlohy. Tím se konečně dostáváme k samotné přidané hodnotě. Yuki-chan je příjemná gagovitá komedie, která ze všeho nejvíc připomíná nedávné Tonari no Seki-kun. Yuki, přestože vypadá jako random shota, je roztomilá a ostatní charaktery ji hezky doplňují tak, aby vynikla situační komedie. Není to nic převratného, ale jednou za týden nikomu neublíží.

Sound! Euphonium

Mnou netrpělivě očekávaný kousek, protože prostě KyoAni. Tvůrci Haruhi se potkávají v jarní sezóně s Yuki-chan, aby ukázali, kdo je tady šéf. Znovu s vypiplaným vizuálem, tradičně nejen character design a animace, ale taky precizně zmáknutými efekty a 3D modely. Série dlouho před premiérou označovaná za "K-ON! s dechovými nástroji" je dost daleko od podobného "nařčení". Ano máme tu znovu skupinku dívek hrajících na hudební nástroje, tentokrát ale děvčata nejsou samy za sebe. Nachází se uprostřed mnohapočetného orchestru a z toho vyplývá patřičné drama, které bude následovat. Nedostáváme komedii s roztomile přitroublými charaktery, ale přemýšlivé drama s důrazem na mezilidské vztahy. Po režisérské stránce vyniká především hudební dramaturgie, kdy si tvůrci uvědomují, že tentokrát je důležité umět chybovat (aneb rozkošně rozladěné tóny anonymních hráčů školní kapely). Umírněná barevná paleta nechává krásně vyniknout romantická (pro někoho určitě až kýčovitá) zátiší, která často slouží lépe než pozadí/prostředí ve kterém se postavy pohybují. Ve zkratce je o sérii postaráno opravdu od hlavy až k patě. První díl Hibike je ukázkovým příkladem krásně vygradovaného úvodu, přičemž ve vás nezanechá pocit totální senzace, ale spíše vyrovnaného očekávání.

Sezóna 2015 - ZIMA vol. III

Sun, 18 Jan 2015 14:58:56 +0100

Seiken Tsukai no World Break

Anime, které vzniklo podle slavné fanfikce. Její autorkou není nikdo jiný něž Rikka Takanashi. A nenechte se zmást první scénou, po openingu jde animace sešupem dolů. Další zbytečný kousek, na který si rok po konci druhé řady nikdo nevzpomene.

Soukyuu no Fafner: Dead Aggressor - Exodus

Jednou za pět let se z hlubin zapomnění vynoří anime série, která je záhadně vždy pokračováním jiné série, o které jste nikdy v životě neslyšeli, ale působí zvláštním dojmem, že je úspěšná (no přece musí, když má tři různé řady, OVA a filmy...no ne?). Vítejte u Soukyuu no Fafner: anime, které vám je naprosto ukradené, ale přitom se stále vrací. Překvapuje mě, jak tenhle žánr může držet ještě pohromadě, když rok za rokem vytrvale "vylepšuje" způsob, jak být co nejmíň originální (a to dokonce i ve vlastní franšíze). A zarazí to hlavně ve chvíli, kdy se objeví například tahle znovuzrozená "značka", která by se ze škatulky asi ráda vymanila, ale nemůže, protože neví jak. Když si rozebereme jednotlivé prvky, tak je vše na docela slušné úrovni. Ucházející práce s kamerou v kombinaci s velice dobrými 3D modely je základ pro (když už ne originální, tak aspoň) poctivou akci. Ta je překvapivě dobře podkreslena zběsilým klavírním sólem a vytváří tak dojem potřebné dramatičnosti. Jenže pak dojde na fikční svět, vykreslení charakterů a něco jako "zápletku" a najednou máte na mozku podivnou pachuť bezradných tvůrců, kteří neví, jestli by chtěli být spíš FMP a nebo NGE, ale přitom jsou spíš WTF. Tak zase za pět let, Fafnere!

P.S. - jedna z nejhorších animací v této sezóně!

(Fafner se odehrává ve světě, kde perspektiva nemusí dávat smysl)

Junketsu no Maria

Snad jediný kousek ze zimní sezóny, který rozvíjí scénář především dialogem. Slovní výměny se totiž navzájem gradují a mají pointy a tím pádem reálný obsahový smysl. Už první díl obsahuje plno drobných režisérských vychytávek, které hezky oživují nejen animaci, ale vyobrazení fikčního světa jako takového. Historická Evropa je v daných podmínkách vyobrazena překvapivě realisticky, což bych upřímně od Japonců vůbec nečekal. Jako celek působí anime hezky konzistentně a dějově tučně. Maria mě příjemně překvapila (i když se musím přiznat, že jsem ji dost podceňoval).

P.S. - první drak v anime asi po stopadesáti letech, který není vymodelován ve 3D.

Saekano (Saenai Heroine no Sodatekata)

Přiznám se, že nevím, jak k tomuhle meta konceptu přistoupit. Anime harémovka, která si je už z podstaty vědoma charakteru a jednolivých klišé žánru, ale vůbec s touto informací nepracuje a naopak kompozici slepě dodržuje. Nevím pak, jestli je to záměrná stylizace a nebo jen bezradnost z nedostatku originality. Budu tomu muset dát druhý díl a asi se nebudu muset ani moc přemlouvat. Charakter design je příjemně umírněný a v kombinaci s vymazlenou paletou se na Saekano díva moc hezky. Animace je zalita do rychletvrdnoucího betonu průměru, ale má víc lepších chvilek než těch horších. Asi pro podpoření důležitých scén se občas výrazně mění barvy lineartu, ale paradoxně v naprosto nevhodné momenty a tím jen hloupě vytrhávají z děje. Každopádně to není takový průser, jak jsem tomu předpovídal.

Sezóna 2015 - ZIMA vol. II

Mon, 12 Jan 2015 21:07:56 +0100

Ansatsu Kyoushitsu

Na character design si budu muset asi chvilku zvykat, protože tlusté outliny mi pripomínají Shingeki no Kyojin a to dokáže dojem shodit docela slušně. Ansatsu rozhodně vyhrává první místo v soutěži o nejlepší expozici charakterů a dějové premisy. Zápletka stojící na třídě žáků, která má za úkol zavraždit svého učitele, nabízí velký prostor pro povedené gagy a autoři (pravděpodobně neuhýbající od mangy) tuhle šanci využívají perfektně. Není to tak, že byste se celou epizodu popadali za břicho, ale vtípek se trefí přesně do momentu, kdy to nečekáte, protože tak prostě musí žáci postupovat, pokud chtějí uspět. Nečekaně ze zálohy. Příjemným překvapením bylo zjištění, že skrze hlavního (lidského) hrdinu funguje i trocha toho dramatu. To bych od podobného typu anime nečekal. Zatím nejsem stoprocentně přesvědčen, ale nějaký čas tomuhle kousku ještě určitě věnuju.

Koufuku Graffiti

Já vám nevim, lidi. Poslouchat, jak dvacet minut někdo mluví o jídle a vy se přitom o jídle vůbec nic nedozvíte mi příjde trošku jako ztráta času. Přitom anime jako celek nemůžu zdaleka odepsat. Pro žánr je animace naprosto dostačující, character design je kresebně moc hezký a po vizuální stránce jdou vytknout maximálně plochá, suše geometrická pozadí (jsou hezká, ale do settingu bohužel nezapadají a chvilkami to jen působí, že byl někdo líný přemýšlet nad perspektivou). Pokud jste fanoušci japonského jídla a požitkářsky dvojsmyslných záběrů na jezení, tak je tahle série pro vás. :-D Ostatní si můžete dát třeba Yakitate Japan.

Death Parade

Jeden z těch lépe animovaných kousků v této sezóně. Krom animace ale můžeme konečně ocenit i nějaký zajímavý děj. Přiznám se, že mi japonská pseudopsychologie leze dost na nervy. Death Parade mě však jednoduchou premisou a výborně zrežírovaným scénářem mile překvapilo. Je sympatické, že se za každou cenu nesnaží být intelektuálně hluboký, ale jen jednoduše prozkoumává lidské pohnutky. Vhodí postavy na hrací pole a pak už jen sledujeme logické vyústění. Když mezi sebou postavy začnou intrikovat a na povrch vyplavou pohřbené křivdy, tak to musí pošimrat každého poctivého cynika. Je to jednoduchá, ale nekompromisní tenisová výměna s cílem, co nejvíc ublížit (spojeno s výbornou animací hereckých výkonů). Spokojenost.

(key animace Yoshimichi Kameda)

Unlimited Fafnir

SERIOUSLY??? Diomedea se prokopala na nové dno.

The Rolling Girls

Tak tu máme nejspíš anime sezóny. Dějová premisa v podstatě umožňuje režisérovi, scénáristům a animátorům téměř cokoliv, takže můžeme být maximálně překvapeni. Pozornost si zaslouží hlavně vizuální zpracování. Barevná paleta a práce s ní je naprosto nepřekonatelná a neskutečně konzistentní skrz celou epizodu. Světlo je výrazné a dynamické, ale přitom nijak nevytrhává. A není to žádné překvapení, když si uvědomíme, že art director pro Rolling Girls je Seiki Tamura (největší hity od KyoAni). Kotomi Deai je docela znát na režisérské sesli. A to je jen dobře, protože jeho důraz na animaci se vyplácí. Nejvíc se člověku nejspíš vybaví Michiko to Hatchin (Seiki Tamura included!). Animace se dá s naprostým klidem srovnat s vyhlášenými studii jako Gainax nebo Trigger. A když jsme u Triggeru, tak se sluší zmínit Kill la Kill, kterému je Rolling Girls velice podobné jak animačně, tak celkovým settingem. Nemám, co bych vytknul a nemůžu se dočkat dalšího dílu.

Yoru no Yatterman

Po nepovedeném remaku z roku 2008 tu máme další pokus o oživení Yattermana z osmdesátých let. A musím říct, že je to docela povedený pokus. Barvy jsou někdy možná až moc vyšisované (skoro monochromatické), ale zatím to přijímám jako vhodné navození do nálady. Animačně na velice vysoké úrovni. Vypiplané Rolling Girls sice nepřekoná, ale docela slušně jim sekunduje. Opravdová animační pošušňáníčka totiž občas vystřídá slabší chvilka, ale celkovému dojmu to neubírá. Co se příběhu týče, ten nejspíše prověří až čas. Osobně jsem se bavil, ale za drápeček mě to úplně nechytlo. Co bych jako tvůrce kompletně přehodnotil, je dabing. U mužských seyiuu jsou hlasy nevýrazné a naopak u dámských se zbytečně moc stylizuje a pitvoří. Měl jsem docela problém se kvůli tomu s postavami ztotožnit.

Z tohoto tajemství se vám zatočí hlava. Co skrývají Lusi a Sykysan?

Sun, 11 Jan 2015 20:40:06 +0100

Hackeři se nabourali do cloudu a nechali leaknout záznam karaoke soutěže na Natsuconu 2014! Performeři zatím zatvrzele mlčí. Vy se mezitím můžete podívat na záznam, který jsme pro vás exkluzivně vyhledali.

Sezóna 2015 - ZIMA vol. I

Fri, 09 Jan 2015 22:12:01 +0100

Součástí novoročních předsevzetí bylo jako už tradičně oživení mého shnilého blogu. Proto se vracím po třech letech (eh!) s dojmy popisující aktuální anime sezónu. Níže si tedy můžete přečíst odstavečky o prvních epizodách právě vycházejících anime. Jdeme na to.

Yurikuma Arashi

Na nového Kunihika jsme nemuseli čekat tak dlouho jako u Mawaru Penguindrum, ale medvídkům to neubírá nic na svítivosti. Máme tu všechny kunihikovské trademarky: shoujo-ai, zvířátka, typická postmoderní architektura (Kobayashi? Jsi to ty?) a děj vyprávěn především skrz jednoduchou symboliku (ať už jde o Boží soud nebo sex :-D). A přesto, že se muselo do této dvacetiminutovky nacpat vše z předchozích Ikuharových děl, zůstává Yurikuma Arashi své a sympaticky neznámé. Mysteriózní atmosféru ještě podtrhuje návyková hudba, která není nijak převratná, ale scénám slouží skvěle. Animačně to balancuje v přesném středu průměru, tak snad nepřepadne na špatnou stranu. Suma sumármum veliká spokojenost, můj oblíbenec znovu nezklamal. (Oceňuji skvělou práci s 3D, které je využíváno převážně na grafiku a když se cpe do scény, tak s citem.)

Absolute Duo

Představte si, že existuje přístroj na výrobu anime. Ten přístroj má monitor s klávesnicí a na monitoru tabulku, do které můžete zadat libovolný počet hesel. Vámi zadaná hesla se pak vyhodnotí a na monitoru vám přehrají anime sestavené podle vašeho zadání. Absolute Duo obsahuje tato hesla: akční, fantasy, škola, podprůměr, otravné, zoufale neoriginální, zbytečné. Za zmínku tak stojí jen fantasticky animovaný opening, o který se úplně sám postaral Ryouma Ebata (i když se hodne recykluje ze samotné stopáže dílu).

Binan Koukou Chikyuu Bouei-bu Love!

Až se někdy objeví shoujo anime s bišíkama, které bude mít opravdové scénáristické kvality, příjďte se se mnou vsadit. Máte velkou šanci na výhru, protože vám neuvěřím. Troufám si tvrdit, že tohle anime je ztráta času i pro fanynky žánru. Mahou Shounen??? Seriously? A nepokoušejte se předstírat, že je to parodie. To je jen zástěrka.

Kantai Collection (KanColle)

Nejsem velkým fanouškem podobného žánru personalizovaných lodí/zbraní/letadel atd. A zvlášť pokud je to jen reklamní boost pro videohru. Příjdou mi všechny na jedno brdo. Hlavní i vedlejší postavy jsou jako přes kopírák a jedinou přidanou hodnotou bývá servis v podobě tématu na kterém konkrétní anime stojí (lodě/zbraně/letadla). Jednoduše nejsem cílovka. Možná to bylo výbornou prací s kamerou nebo překvapivě nerušící prací s 3D modely (snad 40% stopáže je 3D animace!), ale Kancolle si mě získalo. Expozice postav byla snesitelná (především díky přehlednému character designu a obecně režijním vedením jednotlivých postav). Nejzábavnějšími jsou pak slušně vymyšlené akční scény. Nepředpokládám, že mi tohle nadšení vydrží, ale musím smeknout klobouk nad tím, že mě vůbec tohle anime dokázalo zaujmout.

Shinmai Maou no Testament

Upřímně se mi nechce na tohle anime plýtvat písmeny. Primitivní, až na pár akčních momentů ohavně animovaná, extrémně nezábavná a těžce neoriginální slátanina. Další kousek do databáze, jak co nejstupidněji spadnout na obdařenou hrdinku.

Militari!

Jako amatérský projekt na deviantartu by to možná uspělo a odůvodnila by se tím ta téměř flashová animace. :-D Je to sice groteska na tři minuty, ale o to víc je znát, že svou škatulku nezvládá naplnit.

Pod čarou____________________________________________________________________________

V The iDOLM@STER Cinderella Girls se zase sešla skvělá skvadra animátorů, takže pokud jste ochotni překousnout (pravděpodobně) nezajímavý děj, doporučuji pro hezkou podívanou.

IO

Sun, 07 Dec 2014 15:54:31 +0100

Dnes je speciální den! Mám totiž narozeniny. Díky, díky. Ale abyste si nemysleli, že tohle bude trapný blogískový narozeninový příspěvek tak přejdu hned k věci. Dneska tu budeme obdivovat hlavně Motiho a jeho úžasné schopnosti :-) Moti si totiž vyhradil kus svého drahoceného času a vytvořil mi unikátní narozeninový dárek. A já bych se o něj chtěl s vámi podělit. Koho ještě stále mate náš vztah, tak tady se můžete podívat na to jak jsme se seznámili a jak zhruba vypadá tvůrčí proces na našich společných projektech. Stahovat můžete ZDE. ENJOY!

Akicon P© DZIM 2014

Wed, 12 Nov 2014 21:09:12 +0100

Legenda: Sykysan, Daji

Tento report svou ilustrací sponzoruje Sušenka.

Nejdřív vysvětlení, proč je report tak pozdě. Protože už jsem prostě starej! Pět conových let je jako dvacet normálních. Pryč jsou časy, kdy jsem byl schopný vydat válečnou reportáž z Advíku ještě týž den. Ale možná to taky bylo tím, že jsem musel dohnat hrozně moc seriálů, které jsem kvůli přípravě přednášky zanedbal. Takže se omlouvám věrným čtenářům, že tenhle report je dost debilně napsanej a tak nějak všeobecně divnej. Jdem na to.

PÁTEK

Pro mě a Ruchii probíhal Akicon dááávno před listopadem. Už druhým rokem jsme měli na starosti Mangazín (který si můžete v digitální podobě prolistovat ZDE) a taky jsme si oba přibrali přednášku (ano, jsme pravděpodobně úplně vymaštění). Takže dva týdny před Akiconem byly pekelné. Naštěstí jsme to nějak přežili a v pátek ráno vyrazili (v klasické sestavě Daji, Ruchie, Moti a já) směr Praha. Letos byla cesta hybernační, protože jsme všichni měli spánkový deficit na 100%. Tímto se omlouvám Dajimu, který řídil a musel být vzhůru, abychom se my mohli vyspat. Díky krátkému schrupnutí se tedy cesta zdála být velice svižná. Do začátku samotného conu bylo ještě dost času a tak jsme se rozhodli jít na oběd do Palladia. Což byla obrovská chyba, protože v Palladiu je co?... je tam Comics Point. Všechny slinty jsem vypotřeboval nad Figurkou Scarlet Witch (za 20k... thanks, but no thanks) a pak už se suchem v ústech půl hodiny vybíral, který sešity Astonishing X-Men si teda nakonec vezmu. No a najednou bylo pochopitelně o sedmnáct hodin později a už jsme nestíhali. Chvilku jsme se motali v nepřehledném centru, ale ke kolejím, kde jsme měli ubytování, jsme se dostali skoro načas. Tam na nás čekal Random. To je Ruchiin kolega z práce, který se k nám letos připojil (je to conový veterán, ale s pauzou). Společně jsme se pak ubytovali a já si ještě piloval poznámky k přednášce. Zevl na kolejích uběhl velice rychle a tak jsme se vydali čekat do fronty. Ta byla letos dost čiperná a postupovala rychle (možná proto, že jsme přišli až nějaký čas po otevření vstupu). Letos mi přišlo Slavnostní zahájení snad poprvé opravdu adekvátní k úrovni Akiconu. Nejen, že většina lidí v átriu poslouchala, ale pořadatelé byly luxusně oháknutí (Devyxe jsme obdivovali už ve frontě). Jenže v átriu i při zahájení stále probíhalo odbavování, což se navzájem trošku negovalo, ale co se dá dělat. Proběhla zdravice se vším možným, co kolem nás prošlo a už byl čas na první přednášku

I když jsme přišli na Jak se Japonci s technikou sžili od Songohana s malým spožděním, nijak to neovlivnilo velice příjemný zážitek. Přednášející měl viditelně všechno dobře nastudované, mluvil věcně a zpatra (celkově obdivuju kohokoliv kdo zvládá mluvit bez poznámek... a že jich je). Ocenil jsem, že se zbytečně neplácal v historických detailech (což je u přednášek podobného typu téměř pravidlo) a uváděl jen ty nejdůležitější události a vždycky s ohledem na téma. Znovu jsem si připomněl, že Matthew Perry byl strašný kretén a nejzábavnější byla asi závěrečná kapitolka s roboty.

Po přednášce jsem si odskočil za Luce a Yuffie k jejich stánku, obhlédnout, co mají nového. Odzbrojili mě Totoro polštáře od Luce (málem jsem jeden koupil!) a hrozně potěšily Ultroní a Groot placky od Yuffie (a ty už jsem teda koupil). Klasicky jsme se prohrabali nějakýma drbama otaku komunity (ANO! Mluvíme o vás!!!) a po půl hodince jsem se odtřepal do átria a pomalu rozdýchával blížící se přednášku Otaku v populární kultuře, kterou jsem si na Aki připravil. Tentokrát jsem neměl takové okno jako u "koček" na Natsu a proto mě mrzí kolik jsem toho nestihl říct. Lépe řečeno, že jsem podával hlavně povrchní informace a na perly k jednotlivým částem přednášky jsem zapomněl. Hlavně že jsem furt čučel do poznámek... meh. Kvůli přetahování předchozí přednášky jsem nastavil zrychlený mód a tím pádem stihl narvat všechno do vymezené hodiny. Jinak bych asi dost zásadně přetahoval (přetahoval jsem, ale jen o čas, o který jsem na začátku přišel, takže v podstatě cajk). Přesto si myslím, že se návštěvnící docela bavili. Dostal jsem dost pozitivní zpětné vazby a tak se do toho začínám nejspíš dostávat. Po mém výkonu jsem chtěl zajít na Eldu a její Dódžinši, ale hned po přednášce se mi nabídl Drakarn na feedback a takové nabídky se neodmítají. Málokdo vám nabídne zpětnou vazbu osobně hned po přednášce (pokud si ho sami nevyžádáte). Došlo na obligátní hrůzný přednes (seriózně přemýšlím, že si z toho udělám image), ale i na plno důležitých detailů na které se můžu příště soustředit (jestli nějaké příště bude, došla témata :-D). Takže ještě jednou touto cestou děkuji Drakarnovi! Fyzicky nabuzený adrenalinem, ale psychicky vyklidněný jsem si následně dal za odměnu Anime zpívánky pod taktovkou Lusi. Platí to, co vždycky. Příjemná táboráková atmosféra, super lidi a letos i jeden klavírní virtuóz, který jen tak z fleku zahrál všechno, co bylo aspoň částečně zapsáno v notové osnově. Ale pro příště se nad sebou zamyslím a naučím se i nějaké jiné písně. Chtělo by to po třech letech obohatit zpívánkový repertoár.

Daji s námi nezpíval, místo toho se vzdělával coby překladatel:

Jak stvořit překlad, za který se nebudete muset stydět (Astrak a edison23). Počas prednášky zazneli mnohé zaujímavé a podnetné veci, mal som pocit, že sú profesionáli. Zaroveň dokázali udržať priestor pre diskusiu s publikom s tým, že vedeli utnúť vykoľajenú diskusiu, a to že sa vykoľajovalo často. Publikum bralo ukážkové príklady príliš doslovne a pitvalo detaily, ale prednášajúci sa v rámci možností snažili seriózne odpovedať na všetky otázky. Astrak v reporte napísal, že zbierali odvahu na prednášku v nejakej hospode. Možno by bol dojem lepší, ak by ďalšiu odvahu nezbierali aj počas prednášky, a to pitím piva z plastových pollitrákov.

Po zpívánkách jsme se ještě pár minut socializovali a pak zamířili na koleje. Dobré ubytování se pro mě s časem stává životně důležitým (vzhledem k výše zmíněnému spánkovému deficitu a únavě obecně). Nevím jak jsem mohl vydržel tolik conů bez sprchy a postele. Ještě teď si živě vzpomínám, jak jsme na našem druhém Akiconu smradlaví squatovali pod schodama a pokoušeli se předstírat, že nespíme. Velký obdiv všem organizátorům, kteří spí v zákopech přímo v KC Zahrada (i když to znám).

S©B©TA

Mám rád vůni AMV po ránu. A ráno nás čekali hned dva body programu zaměřené na AMV tvorbu. Prvním byla Tvůrcova AMV průběhu času moderovaná wolfiim. Wolfiiho první AMV je humus!!! Je to strašidelná megasračka! Ego booooost! Tenhle bod programu je prostě geniální. Navnadilo mě to do dělání AMV víc než jakýkoliv exkluzivní super výběr za posledních pět let. Jsem kompletně odporná osobnost a mám radost ze selhání ostatních! Takže abych se dostal k jádru. Wolfii připravil promítání (ačkoliv jsem čekal spíš regulérní přednášku) představující začátky a současnost vybraných AMV tvůrců. Vždy pustil nejdříve první AMV daného střihače a v návaznosti na to pak jeho poslední kousek. No a tento primitivní koncept nám poskytl dost komplexní představu o tom, jak se můžeme z podprůměrné úrovně postupně vypracovat na špičku. Pro začínající nebo potencionální střihače nadmíru motivující. Plavmo se přešlo na Tematickou AMV soutěž, kde krom Jarníka není moc o čem mluvit. Střídavý Totoro si se vším všudy ukradl publikum a po zásluze vyhrál. Ostatní pokusy pro mě osobně trpěli velkou dávkou nudy a průměrnosti. Trefně situaci vyobrazil Moti v níže přiložené fotomontáži. Kdo pozná film má u mě plus.

Záchody vycházejícího slunce od Lusi byly po obskurních kanálech z Natsuconu znovu trefou do černého. Nechápal jsem, jak obrovské množství zajímavých informací se dá vytáhnout z něčeho tak samozřejmého jako je toaleta. Nabité znalosti navíc Lusi prokládala svými vlastními zkušenostmi z cest po Japonsku, takže z poučné přednášky se postupně stala hořkosladká odysea na vlnách splachovací vody. Krom různých statistik a historického vývoje záchodů v Japonsku jsme se tak dozvěděli, že Will Smith má doma japonský záchod a že o záchodové hygieně jde složit desetiminutový song. Lusi se tak oficiálně stala královnou divných, ale zábavných témat, takže očekávám na Animefestu naznačenou přednášku o odpadcích v Japonsku. Mohla by tak s kanály a záchody završit epickou "Nečistou trilogii".

AJ-DO-RU Proběhlo téměř totožně jako minulý rok jen s jedním rozdílem. Grekovo místo letos obsadil Manta. Takže společně s yarche a Rin křepčili jako porotci. Úplně mi nesedí, že se porotci dívají na soutěžící zezadu. Pro přístě bych jim udělal speciální stanoviště pod pódiem. Nemuseli by se držet zpátky a mohli by roztančit jak sebe tak diváky. Takhle to byla už druhým rokem (a jak sami porotci ví) nechtěná sabotáž některých vystupujících. Co se soutěžících týče tak favoritem byla znovu Lusi. Upřímně si myslím, že se Arakanga letos moc extra nepředvedla, ale i tak to byl stále moc hezký výkon. Sýr byl pro mě vtipné překvápko, i když si myslím, že ocenění dostal na úkor jiných soutěžících. Elda už svůj výkon popsala ve svém reportu, já jen dodám, že to bylo sice fakt blbý, ale celou dobu jsem měl neodkladný pocit, že je to spíš tím, že není zvyklá na odposlechy a celkově, že asi zpívala do mikrofonu úplně poprvé. Pokud se pletu, tak ti to nerad oznamuju Eldo, ale jsi dost pravděpodobně hrozná zpěvačka :-P

Nasledující přednáškou byla Práce herního testera od Tanakhta. A tady jaksi nemám o čem moc mluvit. Byla to přednáška, která v podstatě popisovala libovolné zaměstnání, i když se možná snažila ho vykreslit jinak. Pro představu přihazuji odstavec z wikipedie, který přesně vystihuje obsah přednášky:

Povolání je pravidelně vykonávaná pracovní činnost za mzdu nebo plat. Povolání si lidé vybírají na základě svých schopností, znalostí a dovedností. K výkonu většiny povolání je potřeba kvalifikace, ta je dosahována vzděláním ve školách. Některá povolání mohou vykonávat osoby v dané profesi nekvalifikované, na některá jiná povolání je možné se připravit formou rekvalifikace.

Po podobně matném výkonu jsem se těšil na přednášku soudružky cylona Ruchie o to víc. Ta si připravila téma hodně obsáhlé, ale z příprav vím, že má Divadlo Kabuki docela v malíčku. Bohužel se na jejím výkonu podepsala nepřízeň osudu. Nijak ji neomlouvám, ale krom přípravy přednášky měla na krku ještě grafiku a sázení Mangazínu, výrobu vlastních plyšáků a výrobu cen do AMV soutěže. A v týdnu před Akiconem si nešťasně zlomila ruku. I přes to byla schopná připravit obstojnou přednášku, ale byla na ní znát únava a tak se často zasekávala a jak Moti bistře podotknul, tak jí hodně dlouho trvalo, než se přes historii divadla dostala k samotnému Kabuki, čehož jsem si já sám nevšiml. Nejspíš byla taky hodně nervózní z přítomnosti allmighty Greka, ale ten musel v půlce přednášky odejít a jakmile za sebou zavřel dveře, jakoby z Ruchie spadlo závaží. Od té chvíle nasadila normální přednáškový mód a na zbytek už nemůžu říct ani popel. Hodně zajímavá byla závěrečná kapitola o kabuki v populární kultuře, kde narazila na zajímavou spojitost mezi známým kabuki představením a Metal Gear Solid videohrou. Jako cylonka byla Ruchie ze svého výkonu docela zkleslá, ale pak se jí dostalo dost pozitivního feedbacku, takže ji snad (v lepší formě) uvidíme přednášet znovu. Po předání zpětné vazby jsme se rozdrobili na menší skupiny a ta má obsahující Motiho, Jarníka a Lusi se vydala na rychlé jídlo na Chodov.

Zatímco my jsme jedli, Daji okupoval velký sál:

JSDF od Greka1: žiaľ, neviem, čo by som prednáške vytkol. Prednáška o nepacificistikom Japonsku, japonských obranných silách (ktoré nie sú až tak úplne len obranné) a o novom leveli právničtiny, ktorá popre aj gravitáciu, ak to zrovna japonskej vláde vyhovuje. Jediná negatívna vec, ktorá ma napadá je, že po Ruchiinej prednáške som sa príliš sústredil na vyjadrovacie barličky typu "ááá, éééé" a zistil som, že Grek aj Angie občas takéto zvuky vydávajú - doteraz som ich nejak nevnímal.

Po návratu do Zahrady jsme společně s DanemQ vybrakovali Bedna-sana pro vyhlášení soutěží, které probíhalo hned po přednášce od Angie, na které jsem nesměl chybět. Hodina nerdů (aneb nerdi v reality show) byl mnou úplně nejvíc očekávaný bod progamu. Nejen proto, že byl tématicky spřízněn s mou vlastní přednáškou, ale hlavně proto, že Angie žeru. A ať už jsou mi vzory v přednášení třeba Lusi nebo Grek, tak je to právě Angie, které bych se chtěl jednou vyrovnat. Její přednášky opravdu brnkají na mou notu, jsou sofistikované, vtipné a vždy obsahují akademický úhel pohledu. Angie má aktivní přednes, charisma, stíhá toho hodně říct, ale přitom nezahlcuje. V hodině nerdů poskytla kritický pohled na zobrazování subkultury geeků a nerdů v reality show. Zaměřila se hodně na gender, což kvituju, zmínila například poměr žen a mužů v každé show (i když si nemyslím že 50:50 je vždycky genderově korektní). Neopomněla "televizní" stránku věci a rozebrala skriptovanost jednotlivých show, ale taky servis pro diváky. Třešničkou a přidanou hodnotou byly pak její osobní návrhy jak zmíněné televizní pořady vylepšit. Měla velice dobré postřehy. Tak moc dobré, že jsem až zauvažoval, jestli by Angie nebyla ochotná vytvořit nějaký programový bod na bázi reality show pro Animefest. Suma sumárum to byla hodinka (nerdů) nabušená zajímavými informacemi a patří k tomu nejlepšímu, co jsme mohli na letošním Aki vidět.

V závěsu za Angie se vezlo Vyhlášení soutěží, které proběhlo klasicky "čekáme až vyhlasí soutěž ve které jsme se zúčastnili". Naštěstí vyhlášení obohatil křest knižního Korektora (pokřtěný výtisk se vydražil za 666 korun...FTW!). Já vyhlásil naši Omalomangovou soutěž z Mangazínu (dorazila nám i jedna omalovánka z minulého roku s podpisem "cestovatel časem", tímto autorovi děkuji za výborný vtípek). Koukli jsme se, jak Jarník posbíral všechna první místa, co mohl (viz. Motiho obrázek) a pak jsme se koukli jak Lusi posbírala všechna druhá místa, co mohla. Keeping up with the Melouns! Vyhlášení se docela dost přetáhlo a tak jsme se nedostali na besedu s Korektorem, ale byl tam vyslán alespoň Daji. Později jsem dostal od něj a Ruchie podepsaný výtisk s věnováním, takže touhle cestou jim, ale taky Yuffie a Vilémovi děkuji.

Následovalo (ne tak težké) rozhodování mezi Sušenčinými Japonskými sexuálními pomůckami a Iron Chefem. Chvilku jsem byl nakloněn Sušence, ale pak mi Moti připomněl, že je to přednáška se sexuálním obsahem na českém otaku conu. Potupně jsem si uvědomil, že nemám absolutní šanci se tam dostat a tak byl AMV Iron Chef 2014 neboli AMV zpívánky jedinou možnou volbou. Nevím, jak to nezasvěceným podat, takže spíš odkážu SEM. K samotnému programu na conu ve zkratce podotknu, že to byl spíš než přednáška nebo workshop pokec o tom, jak Iron Chef probíhal a co z něj vylezlo. A vylezly z něj (krom Jarníkova výherního AMV) super kousky. Je málo věcí, kterými si mě může AMVčkař okamžitě získat. Nichijou je ale jedna z nich. Genialitu švihadlového AMV jsme s Motim ocenili asi jenom my a jako profesionální vysírači jsme donutili wolfiiho to AMV pustit dvakrát. Přesně jsme nezjistili jestli to byl Čingiz anebo DrPenguin, takže jednomu či druhému velice děkuji a chtěl bych autora požádat, kdyby tenhle koncept dopracoval do regulérního soutěžního AMV PROSÍM!!! Shodli jsme se, že by to šlo.

Potom jsme se jen tak z hecu vydali na Lightning talks. Do malého sálu jsme dorazili už uprostřed jednoho z bloků, ale možná jsem měl počkat chvilku za dveřma. Někdo tam totiž mluvil o dokumentární/reportážní fotografii a řekněme, že ne zrovna erudovaně (což jsem pochopil až když mi wolfii vysvětlil, že nemluví o focení cosplayerů :-D). Jako vyučený fotograf (ještě mokrý proces! Yay, retro!) jsem na podobný kecy hrozně alergickej. Naštěstí nepokračoval moc dlouho, protože co si budeme povídat, neměl toho moc, co by vlastně mohl předat. Když pan fotograf skončil, došlo mi, že tam asi nebyl zas tak úplně dobrovolně. Grek totiž nasadil hypnotický tón hlasu a jako sup začal slovně kroužit nad Motim. Mě přednášení hodně baví, docela jsem se v tom našel, ale tím pravým talentem (asi?) mezi cylony je Moti. Jenže on prostě nemá zájem a motivaci a to mu pochopitelně nemůže nikdo vyčítat (proto to neustále dělám!). Hustím do něj, že by si to měl minimálně vyzkoušet snad poslední tři roky, ale je neoblomný a nikdo neví proč. Tajemnej jak Harlock v Karpatech. Nojo, ale Syky míní a Grek mění. Grekovi se prostě neodmlouvá. A tak se Moti sebral a totálně nás zničil. Přednáška kompletně o hovně a přitom naplněna věděním světa. Byla to taková hořkosladká zkušenost, protože bych opravdu rád viděl Motiho pravidelně přednášet, ale když už se mi poštěstilo, tak na mě spadla depka, že on je po deseti minutách miliardkrát lepší než já po čtyřech hodinových přednáškách. Tenhle zážitek nejde moc dobře popsat, takže si budete muset počkat na záznam, ale s jistotou můžeme říct, že byl Moti zlatým hřebem (obou) Lightning talks. Po Motim měla docela zajímavý monolog Kalisto a po ní se přihlasíl jistý furry mladík a pokoušel se opravit dějiny druhé světové války. Nebudu vás napínat... byly to ilumináti!

Někdy v průběhu večera se ještě v átriu hromadně zpívala akiconí hymna Rozvíjej se poupátko (kterou jsme si nacvičili už na Anime zpívánkách) a pak už jsme jen seděli u bufetu a v různě se obměňující společnosti nezávazně klábosili. I když se mě Kalisto pokoušela nějak rozmluvit, tak jsem byl totálně nepoužitelný a i když jsem hodně chtěl, tak jsem nebyl schopný vyprodukovat smysluplnou myšlenku a tak jsem se po nějakém čase sebral a společně s ostatními šel naspat nějaké tři hodiny na koleje. Než jsem odešel, tak mi ale Sušenka stačila vytvořit český cover My Heart Will Go On přímo mně na tělo.

Každý bajt v mé mysli

má rád tě, pozná tě.

Taky vím, že vlastníš, kanón.

Ne však kanón smrti

a veliké síly

je to tenká linka, cylon.

Pár růžových srdcí

a amorových ran.

Celý svět kol tebe je proud.

Ty a Moti, sžití jak džínové kalhoty.

Vy oba tvoříte kánon.

Kanon Amor, špatná oxymorón

váš kanón nikdy nedá na strach

pak vy dva budete kanon.

Já sním a cítím citů vír

a my dva budem navždy kanón.

Na nic si nehrej, já taky nejsem gej.

Ale je tu cesta, kterou mám rád

ta cesta jménem kanón.

Kdo komu to vlastně zpívá je mi zatím záhadou :-D

NEDĚLE

AMV chuťovky 2014. Tradiční kompilace toho nejlepšího, co se urodilo v plodných sadech AMV zahrad. Letos s trošku matnějším přijetím, protože minimálně polovina AMV už mi byla známá buď z wolfiiho sobotního promítaní a nebo rovnou z AMV budíčku na Animefestu. Nic to nemění na tom, že vybraná AMV byla do jednoho naprosto skvělá. Chybělo mi jen švihadlové Nichijou AMV, nezařadit ho byl docela fail ;-P

Okamžitě za promítáním AMVček následovalo Kolik stojí anime od Greka. Greku... seš dobrej. Jsi tak dobrý přednášející, že je rok od roku těžší psát ti feedback. Pro všechny co mají s Grekem podobný problém jsem tedy připravil jednoduchý formulář.

Vyplněný formulář můžete Grekovi odevzdávat na nejbližším conu.

Přednáška byla pochopitelně skvělá. Racionálně krok za krokem a podrobně Grek vysvětlil, kolik stojí jednotlivé části jedné epizody anime (animace, scénář, dabing, hudba atd.). Podobným ekonomickým tématem nepolíben pochopitelně nemůžu posoudit faktickou správnost přednášky, ale vše se zdálo uvěřitelné a logické. Podobný vhled do anime průmyslu tu myslím ještě nebyl a Grek tím zacelil docela důležitou díru v otaku vzdělání. Velice potěšilo dokonce několik zmínek o mém milovaném KyoAni. Trošičku zamrzelo, že jsme z přednášky utekli o pár minut dřív, protože byl čas na námi značně očekávaný bod programu.

Já mám pocit, že už jsme se k tomu párkrát přiznali, ale neuškodí opáčko. My si prostě občas rádi zajdeme na špatnou přednášku. To je taková nejkratší cesta, jak se na conu dobře pobavit a co si budeme povídat, reporty se díky tomu líp píšou/čtou. Máme předsudky úplně stejně jako každý člověk a tak jednoduše takováto kabaretní vystoupení odhadneme na první pohled. Letošní Akicon vytočilo kolo štěstí přednášející Ely s jejím příspěvkem do programu jménem Japonské dívčí časopisy jako módní Bible. WTF? Co je to proboha za téma? Co bude příště? Sardinky v pudingu? Nějaká Babeta Vopršálková bude vykládat o tom, jak si jednou přečetla návod na pleťovou masku v japonským časáku... u toho musím být. No a jednou za čas se stává, že vás předsudky lisknou. Pěkně s rozběhem. Ely si připravila střízlivý vhled do světa lifestylových časopisů. Šokující bylo zjištění, že nešlo jen o uvedení do problematiky, ale v podstatě toto téma rovnou podrobila formálně propracované kritice (úžasný poznatek o tom jak japonská periodika agresivně oslovují své čtenářky!). Došlo i na srovnání západ vs. východ a to, jak se navzájem ovlivňují a využívají. Byl jsem opravdu mile překvapen. Ani nevadilo, že přednáška trvala jen nějakých 35 minut. Důkaz, že s dobrým tématem a schopným přednášejícím není ke spokojenosti potřeba zaplnit celý časový slot. Jen bych podotkl (a teď to nemyslím jako výtku, ale spíše prosbu), že by mohla být Ely příště víc energičtější v přednesu. V neděli v deset po dvou dnech narvaných aktivitami se udržuje pozornost strašně těžko.

To jsme si potvrdili v zápětí na Novinkách asijského filmu od Vavči. Bez doporučení od Vavči cylon z Akiconu prostě neodchází. Znovu jsem si zapsal několik asijských filmů, které letos určitě neuvidím, ale nechte mě snít. Druhá půlka těchto doporučení je už tradičně vyhrazena spánku (promiň Vavčo, je to silnější!). Následovalo jako vždy Neslavné zakončení s tabulkovými čísly a přísliby do budoucna. Tady je potřeba vyzdvihnout dvě hodně zásadní věci. Letos nebylo technické zázemí Akiconu vůbec znát. To je myslím sen každého pořadatele conu, že technika pojede tak dobře, že ji návštěvník ani nezaznamená. Druhou věcí je, že cyloni letos nenavštívili ani jednu vyloženě špatnou přednášku (i když se snažili!!!). Ano, našla by se tam nudná a průměrná, ale vyloženě špatnou jsem nezaznamenal. Tohle je úspěch, který půjde jen těžko překonat a i samotný Akicon si nasadil laťku tak vysoko, že ji bude těžké příští rok přeskočit. Pochopitelně jim i dalším organizačním týmům přeju, aby se to povedlo. A já možná mezitím změřím o kolik metrů by se musela posunout laťka na Advik ZIMA. Všem pořadatelům i lidem, co mi věnovali trochu svého času moc děkuji a uvidíme se někde jinde, někdy jindy. Ahoj!

Co se jinam nevešlo:

Twitter wall by měla být odteď samozřejmou součástí každého conu. Výborná věc.

Nemůžu se zbavit dojmu, že na pražských conech na záchodech působí nějaká magická síla, která mi vždycky připraví zajímavý zážitek. Letos to byl mladík, u kterého nebylo poznat, jestli ho velice silně uspokojuje močení a nebo je sexuálně přitahován pisoárem, protože když se k němu postavil, tak začal prostě... slastně křičet. A to nebylo takový to "uf, konečně!". Bylo to tak intenzivní, že jsem raději zůstal v kabince dokud dotyčný neodešel. To nemůžete mít na záchodech prostě jen odpornej smrad jako u nás v Brně?

Co kdyby se dalo za Akibony koupit nějaké občerstvení? Třeba aspoň limča.

Grekovi - Dvě doplňující otázky ke Kolik stojí anime? na které jsem se zapomněl zeptat:

Jak a jestli se liší rozpočet podle žánrů (např. akční vs. romance atd.)

Kde podobné informace sháníš? (jako laik ztroskotám na tom, že podobná čísla bývají přísně tajná)

Premietanie "Varování z vesmíru" som navštívil hlavne preto, lebo som prekladal titulky a hľadal som niekoho na feedback. Ako mi povedal jeden divák, niektoré výrazy boli preložené kostrbato, respektíve sposobom, ktorí by češi nepoužili, ale inak že to bolo ok. Ospravedlňujem sa za cca štyri chyby, ktoré mi prekĺzli kontrolou.

Konečně jsme zjitili nick našeho oblíbeného organizátora/miniona! Je to Snow! Touto cestou bychom mu tedy chtěli poděkovat, že nám už několik let zpříjemňuje pobyt na Akiconu!

Schválně, kdo poznal čím je inspirovaná obálka Mangazínu?

Letos jsem jako otaku spotřebitel docela selhal, když jsem si z Prahy odvezl 90% Marvel upomínek (sešity a placky), DVD z Akikrámu, které mi pořídil Moti a jeden výtisk Korektora, který jsem dostal navíc darem. Na mou obranu musím říct, že se už nějakou dobu snažím nepodporovat prodejce bootlegů.

Cosplayem překvapil Humungus, když nám nechal osahat si doplňky, které vytiskl na své VLASTNÍ 3D tiskárně. Tomu říkám oddanost akiconímu tématu.

Doplnění vztahového chartu bude kvůli Ruchiině zranění odloženo do reportu na Animefest 2015 (nebo Advik ZIMA? Kdo ví :-D ). Mezitím se můžete dožadovat svého subtextu se stolkem v bufetu.

Velké poděkování Lusi, Jarníkovi, Sušence a wolfiimu za vytrvale zábavnou společnost!

Jak nenápadně upozornit na "stánek" s nudlema.

Hologrek se šířil i na nástěnce v herně.

Pozvánka na Akicon 2014

Wed, 29 Oct 2014 13:41:20 +0100

Tak je to zase tady. Obligátní pozvánka na con, na kterém se nějakým způsobem podílejí cyloni. Tento rok se vás bude pokoušet pobavit a poučit duo Ruchie a Sykysan. A to nejen svými přednáškami, ale také akiconím Mangazínem, který jsme pro vás společně vytvořili (a ruku k dílu přiložil svým fejetonem i Moti!). Mou přednášku Otaku v populární kultuře budete moci navštívit hned v pátek v 19:30 (anotace ZDE). Behěm průzkumu jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché téma jak se zprvu zdálo. Má letošní Akiconí přednáška se logicky hodně podobá Hráčům v populární kultuře, které jsem měl na prvním Natsuconu, ale musím uznat, že práce na "hráčích" byla o dost jednodušší, protože nemají tak rozmlžené hranice mezi pojmy jako je tomu v otaku subkultuře a taky jsou daleko vděčnějším tématem. Takže budu pochopitelně otevřen jakékoliv kritické připomínce.

Ruchiinu přednášku Divadlo kabuki budete moci navštívít v sobotu v 16:00 (anotace ZDE). Na tuhle přednášku bych vás chtěl pozvat daleko víc než na tu svou, protože jsem měl možnost nakouknout do obsahu a předpokládám, že mě Ruchie jako přednášejícího setře stejně nemilostrdně jako tomu bylo na Akiconu před dvěma lety. Jen bych podotkl, že si Ruchie nešťastnou náhodou zlomila včera ruku, takže bude mírně indisponována, ale řekl bych, že výsledek to nějak drasticky neovlivní.

To je ode mě prozatím vše a těšíme se na vás tento pátek!

Natsucon 2014 (vol. 1)

Thu, 28 Aug 2014 08:23:13 +0200

LEGENDA: Sykysan, Daji, Moti, Ruchie

Upozornění: v tomto reportu se objevuje zkratka "AMV" více než dvacetkrát.

PÁTEK

D1 aneb nejdelší schody v České republice

Já tyhle začátky reportů moc neumim, tak... jakože jsem začal. No a tak si to jedeme pěkně v pátek ráno se cylonama do Prahy. Pěkně nám to drncá do rytmu. Ruchii to pěkně ukolébalo ke spánku. A nebo spíš to, že celou noc nespala a připravovala svůj nedělní workshop a detaily ke svému (prvnímu!) prodejnímu stánku. Do Prahy je to každým rokem blíž a blíž, takže cesta rychle utekla. Zaparkovali jsme perfektně hned před školou kde se Natsu pořádalo. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Moti a já jsme zamířili k Melounům (jakože Lusi a Jarníkovi a né na tržiště), kde jsme se měli ubytovat a Ruchie s Dajim na výstavu "Japonismus v Čechách". Doma nás přivítal Jarník naprosto luxusním obědem (ještě jednou díky!), já nervózně pročítal poznámky ke své přednášce a hromadně jsme zabíjeli čas klábosením. Pak náhle přišla Lusi z práce, nabrala nás a pádilo se na Natsu. Fronta byla nečekaně dlouhá, takže jsme měli obavy, abychom včas stíhali Zahájení na kterém se mělo promítat AMV Peklo. Když se fronta moc neposouvala, nezvozita stoupala. Ale pak se stalo něco zázračného a najednou tu bylo odbavení a... tady prostě někdo dostal školení. A bylo to fantastický. Usměvaví, milí a přátelští lidé vás zdvořile přivítali, jednoduše odbavili a při odchodu popřáli hodně zábavy. Úplně každému (a nebo jen těm cca 10 vyvoleným lidem, u kterých jsem to zažil)! A absolutně to nechápu. Zatímco na ostatních conech se zpocený staff horko těžko soustředí na to aby správně zamířil snímačkou na kód a simultálně řve do dálky "Další!", tak na Natsuconu potkáte u odbavení sametového jednorožce s klidným a asertivním pohledem zkušeného svůdníka. Klidně se přiznám, já jsem se chtěl s klukem a slečnou u odbavení aspoň dvě minuty pomazlit. To jsem ale nevěděl co příjde. Naprosto otřesen jsem zůstal po otevření sešitku s programem, který jsme obdrželi při odbavení. Oni... nám...ho... vybarvili. Zmateně jsem kroužil pohledem po duhové ploše a přemýšlel jak tuhle zradu přežít. Pak jsem si vsugeroval, že se organizátoři inspirovali právě barevným systémem cylonů a lehce se uklidnil. To totiž nebyla ta pravá katastrofa. Nejspíš chybou časového tlaku nebyly tabulky uplně optimalizované a tak občas došlo k nedorozumění kdy vlastně program začíná a končí. Ovšem nic co by cylona rozhodilo. Já osobně měl program nastudovaný minimálně týden. Tak hurá dovnitř!

Jak střihačům chutná život

Dorazili jsme do hlavního sálu a můj první dojem byl "No tak tohle snad ne." Potemnělá tělocvična připravena kdykoliv přivítat Kábát revival mi nebyla úplně po chuti, ale musel jsem se s tím smířit, protože podle programu jsem tu měl trávit docela dost času. Obecně celá škola působila... no...tak nějak... moc školně. Já si uvědomuju, že s omezeným rozpočtem to jinak nejde, ale skákat do stopu z toho taky nemůžu. Než jsem se rozkoukal tak už byl čas na oficiální Zahájení. Líbilo se mi, že se pokoušeli ze zahájení udělat maličko show, nebylo to úplně vychytané, ale kvituju záměr. Ale co si budeme povídat. Hlavním hřebem "večera" bylo promítání AMV Pekla. A bylo hřebem naprosto oprávněně. Nabušená dvacetiminutovka mě dokonale odrovnala. Takhle skvělý výsledek jsem nečekal ani ve snech. Byl jsem na sebe a zbytek cylonů opravdu hrdý. Přesně si vybavuju ten víkend, kdy jsme všichni společně tvořili. Většinu cylonských kousků jsem stříhal já a duševní vlastníctví buď odpovídá závěrečným credist a nebo to byla vyrovnaná kolaborace. Ruchie s Dajim se učili stříhat za chodu a tak mi to později natřeli vlastním střihem (Free!, Azumanga). Proces byl anarchie, ale vyplodil výborné výsledky. Většinou to probíhalo tak, že někoho napadla audiostopa a jiný k tomu vybral vhodnou scénu a naopak. Já měl jen trošku smůlu na vybrané audio. Ve dvou kusech jsem byl až jako druhý. Všechno je tu boží a Létajícího Čestmíra mi vyžrali DanQ s Camparim, ale musím pokorně uznat, že jejich příspěvky byly lepší. Hlavně Létající čestmír mě dostal do kolen. Jediným kazem na celém AMV Pekle byl moment s mým Madoka příspěvkem. Při jeho promítnutí mě polilo horko, když nastalo trapně hrobové ticho. Buď jsem přecenil svou pointu a nebo paměť diváků. Naštěstí to hned v zápětí zachránilo Frozen na kterém sem se podílel s Ruchií.

Moji favoriti:

Být stále mlád - První příspěvek u kterého jsem pokropil naproti mě sedící slečnu výběrem těch nejkvalitnějších kapek slin a uvědomění, že Karel Gott je studnice audia do AMV Pekla.

Chytila jsem na pasece motýlka - Jedno z nejgeniálněji vybraných anime pro audio stopu! Totální výtlem.

Krtek - Jak moc se může hodit Buty k anime? MOC!

Perioda - Já to teda viděl už před promítáním, takže vím, že je to geniální i v těch místech který nebyly slyšet kvůli výbuchům smíchu.

Všechno bude fajn - Obzvlášť vtipné hlavně pro lidi co si pamatují konkrétní scénu z Clannadu.

Čestmír - Obviously.

Černí baroni - Krásně načasovaný gag. Co víc dodat.

Po schodoch - Vtipná věc, ale především velice kvalitní miniAMV obecně.

Podcast - Modří vědí. Jarník to totálně zabil a tohle by měla být odteď oficiální znělka podcastu!

Goro - Tady už jsem pomalu slzel.

Chčije a chčije - Bez komentáře.

Tři sestry - Na plátně to úplně nevyznělo, ale pěkně vklídku doma je to jeden z těch nejlepších příspěvků.

A kloubouk dolů před celkovou kompizicí. Krásně proložené delší kousky s krátkými údernými pointami.

Jak střihači přicházejí o iluze

V sále jsme pochopitelně zůstali s Motim sedět na AMV soutěži. Nebudu si to nechávat až na vyhlášení a vypíšu se hned. DrPenguin znovu rozsekal další AMV soutěž. Jeho křivka vývoje míří prudce vzhůru a závratnou rychlostí. On je jiskrou naděje pro uvadající AMV scénu. Tentokrát se zmíním i o Arisu, kterou jsem víceméně v AMV ohledu do dneška spíše toleroval nebo dokonce přehlížel. Nebyla prostě můj šálek čaje. Avšak s příspěvky do natsuconí AMV soutěže mi luxusně vytřela bulvy. Zbytek jen šeď. A málem bych zapomněl Naruto AMV, které se mi velmi líbilo (a možná bych mu dal hlas) kdyby na něm celou stopáž nebylo logo stanice. Já nechápu jestli jsou lidi úplně slepí nebo tak extrémně tolerantní, ale tohle pro mě zabilo jinak poměrně dobrou práci. Nemluvě o tom, že je to důvod k diskvalifikaci. Když budu citovat technické požadavky na stránce soutěže "Soutěžní AMV nesmí obsahovat titulky, deformaci obrazu ani loga TV stanic, pokud se nejedná o autorův záměr." Nezlobte se, ale tohle na záměr nevidím.

V tomto reportu už začínám pociťovat nedostatek slovní zásoby pro vyjadřování nadšení z mých oblíbených přednášejících a tak Lusiinu přednášku popíšu špatnou básní.

Japonské kanály 21. století

Pro japonské kanály

prozkoumala anály

informační.

Ale abych to naprosto neodbyl tak se musím zmínit o tom, jak se mi líbil koncept přednášky. Lusi si vybrala vpodstatě obskurní téma, ale skrze něj krásně předala informace o Japonské kultuře a mentalitě. Dozvědeli jsme se tak plno zajímavých věcí z různých koutů Japonska. Velice oceňuju kreativitu s jakou se dá vylepšit klasicky stavěná přednáška!

Hned po Lusi následovala má přednáška Kočka v japonské kultuře. A tady se bez keců přiznám, že mám úplné okno. Byl jsem opravdu nervózní a pamatuju si jen jak neustále zírám na slidy místo na lidi. Taky se mi vybavuje vnitřní monolog o tom jak mám mluvit plynule, což nejspíš způsobilo, že jsem zase mluvil jako mentál. Další trapas byl, když jsem skončil o patnáct minut dřív (při zkoušce jsem zase přetahoval o deset minut, takže totální wtf). Nebýt naprosto špičkového feedbacku od Greka po přednášce tak bych si myslel, že vůbec neproběhla a že to byl jen nějaký nepříjemný sen. Vážně. Naklonujte Greka, dejte ho do každé přednáškové místnosti a při odchodu obdržíte formulář s plusy i mínusy vaší přednášky. Vše zaručeně konstruktivní kritika nebo doplnění informací. Takže teď je to na vás. Pokud jste na mé přednášce byli, prosím zanechte tu o ní stopu nebo se ideálně vypište na své blogy a hoďte link. Ze cylonů tentokrát dostal za úkol mě zhodnotit Daji.

Sykysan a jeho Kočky v Japonské kultuře - tento rok v znamení hesla bigger&better. Syky sa zlepšil vo všetkých smeroch, čo sa týka prezentácie aj obsahu. Na škodu bolo akurát to, že si prednášku zdrcnul z povodného rozsahu 70 minút na zhruba 45, čím sme prišli o niektoré detaily (interná cylonská informácia :) ale nezasvatený to mohol postrehnúť len ťažko.

Po mé přednášce jsem se společně s Motim, Jarníkem a Lusi přesunul na přednášku o Adventure Time, která mi docela bodla, protože jsem u ní zjistil, že asi nebudu nejhorším přednášejícím Natsuconu. Slečna Zuzana byla asi konsternovaná z toho, že na její přednášku přišli fanoušci (minimálně já a Jarník jsme docela věrní) tohoto seriálu, protože byla naprosto rozhozená z pozitivních reakcí, kterých se jí dostalo na začátku přednášky. Prostě mlčela a když něco řekla tak to nedávalo moc smysl. Lusi jí bylo hrozně líto a tak jsme zůstali o pět minut dýl než jsme plánovali (takže dohromady jsme na přednášce byly deset minut). Pevně doufám, ža se to potom zlepšilo, ale začátek nic takového nanaznačoval. Po tomhle lehkém zklamání už jsme se pakovali do našeho dočasného útočiště, kde nás Lusi s Jarníkem skvěle pohostili.

V čase přednášky o Adventure Time Daji okupoval jiný sál.

Po Saintovej prednáške Anime, ktorým k sláve pomohla hudba som si povedal, že už nebudem chodiť na takéto výčtové prednášky okrem prípadu, keďsi budem chcieť dobre pospať alebo keď budem potrebovať vypnúť mozog a vypočuť si zopár známych openingov. Schválne, skúste zostaviť objektívny rebríček úspešnosti hudby v anime, bez toho aby ste počas celej prednášky uviedli *jediný* objektívny dôvod, pre ktorý by mali tieto pesničky vylepšiť úspešnosť týchto diel. Ak pominiem túto subjektivnosť a faktické nezmysly a nezrovnalosti v obsahu, Saint je slušný prednášajúci, tak možno nabudúce.

Než zcela ukončím pátek tak se zmíním o jedné novince. U rohu s DDRkem jste mohli vidět dnes už známý stánek s plackami WOOWOO. Tam poprvé prodávali nové "značky" Lucy Sartor (Luce) a Flakes (naše cylonka Ruchie) své plyšové výtvory. Mluví samo za sebe, že se všechny jejich polštářky a plyšáci prodali do soboty odpoledne! Podobná originální tvorba/výroba u nás na conech nemá absolutně obdoby. Já sám jsem u nich nechal něco přes litr! Jsou to kvalitní výrobky za slušnou cenu a šité (doslova :-P) na míru právě nám. Všechny ty stánky s bootlegama vedle toho vypadaly najednou hrozně smutně.

O zážitky ze stan(k)ování se s vámi podělí sama Ruchie

Tak jsem se nechala překecat svými přáteli a zvědavostí a vyzkoušela jsem si, jaké to je být v kůži tvůrce a prodejce. Ušila jsem pár plyšáků a připojila jsem se k Yuffie a Calwen. Tímto jim chci moc poděkovat, že mi to umožnili. Před začátkem conu jsem se bála, jestli s plyšákama nepojedu zase domů. Ale pak jsme všechno vybalili a lidi začali proudit po chodbách a najednou bylo o hodinu a půl později a já jsem měla o devět plyšáků méně. Myslím, že doteď mi to ještě nedošlo. Nejenom moji plyšáci se dobře prodávali, stejně dobře šly na odbyt i polštářky mojí milé kolegyně. V sobotu odpoledne jsme už neměly co dělat. Udělalo mi to strašnou radost. A jaké to je stát na druhé straně stánku? No, vlastně celkem nezajímavé. Kolem vás chodí náhodní lidé, přátelé a partner, vás těší, že hlasitě obdivují vaše výrobky a zároveň jim tak trochu závidíte, že můžou chodit po přednáškách až dokud je neopustí síly nebo nezastihne hlad. Naštěstí jsem si mohla díky ostatním ve stánku hodně často odběhnout a díky tomu, že se všechno prodalo tak rychle, tak to vlastně nebylo tak špatné. Ale přesto mi trochu chyběla ta cylonská honba za přednáškami.

SOBOTA

Ráno po probuzení jsme to trošku flákali a najednou už jsme nabírali spoždění na zkoušku Karaoke soutěže ve které jsme se účastnili společně s Lusi jako duo Libre Office Saga (a Lusi ještě navíc jako jednotlivec). Na zkoušku jsme dorazili jako správné divy s pětiminutovým spožděním. Nechci spoilerovat samotnou soutěž a tak jen zmíním, že na místě se ještě konkurentky doučovaly texty, byla cítit jistá nervozita a o pár metrů dál jsme byly my (Lusi, Sušenka a já) vytlemení tak, že nás musela Rin mírně uklidňovat, protože jsme přeřvávali zkoušející. Perličkou bylo, když jsme se dozvěděli, že Sušenka bude zpívat vlastní verzi Let It Go s názvem Alkohol.

Jak svět přichází o střihače

Ze zkoušky jsem se zdejchl právě včas abych těsně stihl začátek diskuse s názvem O úpadku AMV tvorby v Čechách kterou nevedl nikdo jiný než Wolfii. Celé mi to přišlo trošku unylé, tak jsem se to pokoušel rozproudit rýpavými dotazy, aby se to někam pohlo, ale jen jsem tím ze sebe udělal debila. Vpodstatě se pár jedinců společně shodlo na tom, že to v současné době není s AMV úplně nejlepší. Čímž jsme si jako sub-komunita trošku podtrhli stoličku pod nohama, protože dáváme za pravdu těm (ano MY dáváme - i jako divák se považuju za součást AMV komunity), kteří se poslední dobou ohánějí tím, že AMV už tak netáhnou. Řekl bych že slabá AMV budou mít za následek právě odliv diváků. Ani se vlastně nedefinovalo čím je ten úpadek způsoben nebo v čem vězí. To co bylo řečeno byly podle mě jen samé domněnky. Jen víme, že většina českých tvůrců má zatím slabé výsledky. Ve chvíli kdy začali padat návrhy na zlepšení povědomí o AMV obecně jsem se musel už pakovat na Karaoke soutěž, ale z doslechu vím, že padly 1) Motiho geniální návrh přejmenovat animefestí AMV budíček na "AMV delikatesy" (osobně jsem nikdy nešel na AMV budíček aby mě probudil) 2) Různé koncepty na přednášky o AMV obecně (nejspíš jako osvěta). Karaoke soutěž jsem si opravdu užil. Myslím, že jsem s Lusi vyplodili docela zábavné představení. Co se ostatních soutežící týče, tak nejdřív mi přišlo mi fakt blbé, že si holky s sebou na pódium brali text (naše desky byly čistě dekorační i když v nich pro jistotu text opravdu byl, ale nebyl potřeba), ale pak jsem si uvědomil, že soutěž se jmenuje "Karaoke" a tak je vlastně nápověda naprosto vpořádku. A navíc já mám co kecat, když jsem to celý jen odkňoural. Ke konkrétním pěveckým výkonům se vyjadřovat nijak nebudu, jen podotknu, že Lusi má srdce ze zlata a dokázala najít pozitiva na každém vystoupení.

Simultálně s karaoke soutěží byl Moti na přednášce Japonský marketing od Kůzlete.

Nečetl jsem anotaci a to byla moje chyba. Pod názvem japonský marketing jsem si představil větší náhled do struktury japonské firmy a jejího fungování. Místo toho jsem dostal divácky nenáročnou a přitom dobře zpracovanou přednášku o japonských reklamách. Přednášející ale nezabila celý koncept jen playlistem reklam. Vysvětlila i důvody, proč jsou japonské reklamy jiné, na čem stojí a zda by nebyly aplikovatelné na západní trh.

Po docela hodně příjemném karaoke zážitku jsme se přisáli na Anime Cirkus (Arian, Manta, Grek) a šly ozkoušet Maido kavárnu. První dojem byl opravdu výborný. Jelikož se nacházíme ve škole, tak se musela tahle improvizovaná kavárna přizpůsobit a já se najednou cítil jako v anime, uprostřed probíhajícího školního festivalu. Prostě Maido kavárna ve třídě, tak jak to má správně vychované školní anime mít. Navíc plusové body za rozkošné a opravu hezky vyvedené maidky. Butleři teda silně zaostávali. Jinak se od Animefestu nic nezměnilo. I pod jiným vedením je kavárna stále stejně amatérským trenažerem pro budoucí servírky. Holky jako maidky vypadají, ale nechovají se tak. Pokusit se zaplatit něčím větším než dvoustovkou bylo naprosto nemožné. Ale máme dobře nakročeno. Věřím, že jednou to výjde. Jednou vstoupím do toho magického prostoru kdesi na conu, zdvořile mě uvítá spanilá maidka, usadí mě, během obědnávky spolu prohodíme pár vtípků a při odchodi se společně vyfotíme a ja sí koupím fotku v předraženém rámečku s pandami. Když tak nad tím přemýšlím, mohly by se vyměnit s lidmi u odbavení!

V Maidu jsme Anime Cirkus zanechali svému osudu a pelášili za Jarníkem, Lusi a spol na oběd do blízké restaurace. To byl moc dobrý nápad, protože jsme se velice dobře najedli ve vtipné společnosti. Posílení jsem se tedy vydali rovnou na další program. Tou byla Prezentace časopisu Asian Express. Jedna se o nový projekt, který rozjíždí náš oblíbenec Vavča. Ve zkratce jde o tištěný časopis zaměřující se na asijskou kinematografii, kulturu, ale i politiku nebo náboženství. Byl prostor pro monoho otázek a tak jsem se neváhal vyptat na všechno co mě ohledně projektu zajímalo. Můj názor popíšu za pomoci známého meme.

Přednášky a jejich svět

Asi budu bojkotovat feedback na Grekovi přednášky. Protože pak vypadám jak nesvéprávná fangirl co mu leze každý con do prdele. Ale pokud chci být alespoň trochu objektivní, tak to jinak nepůjde. Grekova přednáška Seiyuu a jejich svět byla bezpochyby tím nejlepším bodem programu na který jste se mohli během Natsuconu dostat. Tohle je úroveň kterou by měl chtít dosáhnout každý přednášející v naší komunitě. Věcné, ale zajímavé informace podány srozumitelnou formou, skvělá práce s publikem, střídání informačně hutnějších pasáží s těmi odlehčenějšími a především výběr tématu, který rozšiřuje vhled do problematiky, která nás vlastně zajímá, ale nikdo o ní nic neví. Měla jediné mínus. Grek v úvodu upozornil, že nebude vtipný... a byl. Někdo by mohl taky namítnout, že by se do přednášky o seiyuu hodila nějaká audio či video ukázka (a v průběhu mě to i párkrát napadlo), ale jak se ukázalo, nebylo to vůbec nutné. Nebo spíše koncept, jaký si Grek vybral to nepostrádal.

Další přednášející měl laťku nastavenou hodně vysoko a jak se ukázalo, tak ji nenápadně podplazil. Japonská videoherní hudba a její svět od Lanthalona. Nevím jestli je úplně vhodné tu popisovat přednášku při které jsme se většinu času bavili s Ruchií o tom jak je vlastně blbá. Přitom přednášející žádny blbec nebyl, mluvil docela věci, ale naprosto nezajímavě a spíše než informace poskytoval dojmy. Pověděl něco o známých herních skladatelích, pro jaké hry skládali a následně pustil audio ukázku. A z toho jsme nějak měli pochytit, že jsou to géniové. V čem přesně jsme měli slyšet jejich génia už jsme se ale nedozvěděli. Pochopitelně většinu těch skladatelů známe a proto vím, že prostor pro nějaké hlubší srovnání, vlivy a záměry tu byl. Čekal bych taky k audiu i video. Jak pracuje herní prostor s hudbou, jak a jestli s ní pracují herní mechaniky atd. Byla to jednoduše nezáživná hodinka, která ovšem nikomu neublížila (především Motimu a Dajimu, kteří ji kompletně celou prospali). Jdeme dál.

Kvůli imbecilní optimalizaci blogu.cz jsem musel report rozdělit do dvou částí. Takže prosím pokračujte SEM.

Natsucon 2014 (vol. 2)

Thu, 28 Aug 2014 08:16:15 +0200

Co si budeme povídat...

Subtext: Západ vs. Východ od přednášející Wandy. My máme s Motim Wandu v podstatě rádi, i když se to tak možná nezdá. Minimálně jednou do roka nám připraví přednášku, u které se výsostně bavíme, protože jde naprosto snadno vytrolovat a to jen tak někdo nezvládne. Její úvodní scénky jsou téměř legendární a proto byla Wanda vyznačena v cylonském programu tučným obtažením. A teda... zklamala. Nebyla žádná scénka!!! Prostě začala hned přednášet. Co to má jako znamenat? V té chvíli jsme pocítili mírnou nejistotu, protože to najednou vypadalo, že dostaneme seriózní přednášku o lesbických podtextech v anime a západní tvorbě. Na to jsem nebyl psychicky připraven. Bohužel pro všechny zúčastněné to byla Wandina klasická přednáška, jen bez scénky. Probíhalo to následovně. Najdi anime či mangu, kde jsou dvě dívky v jedné scéně - následně u tohoto anime či mangy vyhledej autora, který někdy v minulosti spolupracoval na anime či manze ve kterém se objevují prvky yuri nebo shoujo-ai - a tradá, je tam naprosto jasný subtext! Taky si nepomohla prohlášením, že Ikuhara Kunihiko je žena, takže jsem ji musel pochopitelně opravit (I když se mi to normálně příčí a jsem rád, když to dělají lidi až po přednášce. Ale tady to ze mě nějak samovolně vyletělo. Neovládal jsem to.). No a v téhle chvíli se úplně odepsala, když se pokoušela obhájit tvrzením, že se na ni nemůžeme zlobit, protože "zapamatovat si pohlaví je hrozně těžký". To byl asi nějakej subtext nebo nevim. Když jsem ke konci přednášky napočítal asi patnáctkrát slovní spojení "Co si budeme povídat..." se zděšením jsem pochopil, že tuhle frázi používá jako argument "Co si budeme povídat... tohle je prostě jasnej subtext." OK, dík za info. Chtěl bych ti Wando tedy touto cestou vzkázat, aby sis zjistila rozdíl mezi subtextem a servisem, možná ti to otevře dveře do nových světů. Nemá cenu se ani zmiňovat o druhé polovině přednášky, která si subtext vycucávala ze západní seriálové a filmové tvorby. I tak nám Wanda nadobro změnila celý con. Všude jsme najednou viděli subtext. Byl na stáncích, záchodcích a dokonce i v jídelně. Moti trefně podotkl, že jde určitě o nějaké yuriminátské spiknutí.

Společně s Jarníkem a Lusi pak šel vytvářet subtexty na BatsuGame a ke mě se připojila Ruchie na přednášku Oldschool lolita. Lolití přednášky jsem dlouho zanedbával, ale tohle prostě rozebírat nebudu. Slečnu přednášející totiž nejspíš upletli pavoučci z kapradin a rosy a já si nevezmu na triko její případné psychické zhroucení. Zhruba po asi pěti minutách přednášky (takže přesně jedné pětiny celé přednášky) se totiž málem rozbrečela, když si nemohla vzpomenout na nějaké slovo. Takže si neumím představit, co by jí udělal report na její přednášku.

Nebylo to ovšem tak hrozné jako Motiho zážitky z výše zmíněné Batsugame, o které se s vámi rád podělil.

Bezpochyby nejhorší program, kterého jsem se zúčastnil. Tento typ japonského pořadu jsem neznal, a tak jsem poprosil Jarníka a Lusi o vysvětlení. Zjištěného jsem se zděsil. Precizně naplánovaná zábavná soutěž, jejíž kouzlo leží v nevyhnutelném trestu. Věděl jsem, že to nemůžou zvládnout, a tak jsem doufal, že to nejhorší, čeho se dočkám, bude totální nuda. Aktivní z účastníků se snažil po chuti odhadnout příchutě chipsů, zatímco ostatní buď jen stáli, nebo se bavili mezi sebou. To bylo pro diváka natolik nezajímavé, že si mohl všimnout dvou naprosto nevyzrálých, na pubertě zaseklých "týpků/borečků/frajírků", kteří soutěži nevěnovali pozornost. V ruce drželi bambusový meč a pletenou plácačku na koberce. V jejich očích se lesklo opojení frajerstvím a svěřenou mocí, které se umocňovalo s každým promáchnutím na prázdno. A pak k tomu došlo. Čas na první trest. Křižovatka, ze které se dalo vydat třemi směry. Buď jste mohli jet rovně a pokračovat na cestě nudy. Odbočit doleva k totální katastrofě, nebo doprava na velice nevýraznou a lehce přehlédnutelnou cestu k zábavě. Frajírek to ale stočil do katastrofy stejnou rychlostí, s jakou trestaného švihl. V tu chvíli byl konec. Nikdo se nesmál. Já vystrašeně kulil oči na potrestaného, který byl zaražený, div se nerozbrečel. Já bych se rozbrečel určitě. Další tresty nebyly o nic méně traumatizující a z celé soutěže, kterou jsem neshlédl do konce, jsem se otřepával ještě několik hodin. Osobně bych požádal, aby se podobný typ soutěže na conech již neopakoval.

Fuf. Pomalu mi začínají krvácet prsty a dochází psací síla, takže vystřelím pár odstavců jen tak do prostoru.

Triangle of Comics, Kristian Hellesund. Notak děcka! Tohle byla fakt ostuda. Aby na zahraničním hostovi sedělo pět a půl lidí to je nepřípustný. Zvláště když je to host, který ví, o čem mluví a může vám opravdu něco předat. Kristian stejně jako minulý rok nezklamal a naplnil do písmene vše, co přislíbil v anotaci.

Videohry a reklama. Yuffie, já už fakt nevím jak nějak jinak popsat, že jsi skvělá přednášející. Že si vybíráš skvělý témata, máš je fantasticky zvládnuté po faktické stránce a při tom ještě zvládneš být vtipná! Takže čistě jen pro tebe - pět let rekapitulace mých reportů ná tvé přednášky v citátové formě.

"Lidi já nemám slov. Na Advíku se objevila osoba, která měla dokonale připravenou přednášku a dokonce znala obsah té přednášky...a moment, to ještě není konec!!! TA OSOBA DOKONCE TU PŘEDNÁŠKU DOKONALE ODPŘEDNÁŠELA!!! Bohyně o které píšu se jmenuje Yuffie a zasloužila by si mezi otaku velké uznání."

"Yuffie se nenechala vyvést z rovnováhy a s přehledem takovýto neuvěřitelný dav dokázala ukočírovat. Její přednáška byla (jak jinak) vtipná, informativní a svižná."

"Znovu jsem zamířili na naši jistotu jménem Yuffie. Provedla nás totiž pokémoní herní historií. Zase se budu opakovat, ale Yuffie je bohyně přednášení."

"O Homosexuálech v RPGod Yuffie už se mi ani nechce psát. Už je trapné jak ji neustále glorifikuju, ale prostě je to tak. Téma zdánlivě prvoplánove a povrchní bylo přesným opakem. Yuffie si dokázala udělat srandu jak ze sebe, tak z tématu, tak i z návštěvníků."

"Yuffie je vpodstatě schopná ustát cokoli, takže u ní nikdy neminete. "

Po Yuffie jsme se všichni cyloni, melouni a sušenka (ok, tohle zní fakt divně), přesunuli ven k parku, kde se měl konat ohňostroj. Nebyl to zrovna vrchol conu, ale bylo to hrozně milé gesto od organizátorů. Následně jsme se přesunuli do herny, zabrali pár stolů a počali klábosit. Po chvilce se k nám přidal i Wolfii s Dory a pár dalších lidí. Popravdě bych nikdy nečekal, že hodinové vyměňování zážitků ze supermarketu může být tak zábavné a inspirující. Holt když se sejde dobrá parta. Celkově bych tento moment zařadil k jedněm z těch nejlepších zážitků Natsuconu. Po drobném nedorozumění se spoji jsme se popakovali a vyrazili na zastávku Pohodlný gauč a sprcha.

NEDĚLE

Ráno před naším prvním programem jsme se ještě na chvilku stavili v herně, kde jsme našli Wolfiiho ve stejné poloze, v jaké jsme ho večer předtím opustili. To byl takový rozkošný detail, který mi hezky nastartoval den. Naším prvním programem měl být Drakarnův Monomýtus anime, ale nemám s ním jako s přednášejícím úplně nejlepší zkušenosti, takže mě zbytek party nemusel moc dlouho přemlouvat a vyrazili jsme na Smart cities aneb Shadowrun live Made in Asia od Trpaslice. Nebudu to natahovat, byla to neskutečně úžasná přednáška. Autorka sebevědomě předložila výsledky svého několikaletého studia (bez prezentace jen za pomoci pár obrázků a fotek). Dala si za úkol předat osvětu o fenoménu Smart cities (současné dlouhodobé projekty výstavby měst zaměřených na ekologii a sociální služby). Suverénně si mě získala podloženými fakty, přirozenou provázaností důležitých témat a seriózním přístupem. Vtipně srovnala budoucnost/přítomnost s vizemi populární kultury. Ale nebyla naivní a kriticky zhodnotila jak pozitiva tak negativa. Byl jsem naprosto odzbrojen. Popojedem.

Blok experimentálních vystresovaných přednášejících

Trpaslice mi svou přednáškou pěkně zvedla tlak, protože jsem okamžitě po skončení začal pochybovat o svých schopnostech jako přednášející. Na programu byl totiž Blok krátkých experimentálních přednášek. Blok, kterého jsem byl součástí. Pár minut před začátkem jsem nervózně pochodoval sem a tam ve velkém sále. Pokukoval po ostatních přednášejících a... uviděl rozklepanou Kalisto a vystresovanou Yuffie a to se mnou slušně zacloumalo. Já jsem tady začínající přednášející, to já tady mám právo na závratě z hysterické paniky! A ony mi to prostě kradou. Paradoxně tohle mě lehce uklidnilo, protože jsem se zamyslel, jak to ti naši veteráni přednášející vlastně prožívají. I po několika letech přednášení mají z diváků neuvěřitelný respekt a za to si zaslouží můj obdiv. Samotné příspěvky byly jedna perla za druhou. Kalisto mě velice potěšila výborně zvoleným tématem adopce mezi superhrdiny. Bylo to vtipné a vlastně i dost poučné, ale především naprosto neotřelé. Po ní nastoupil hintzu se svým typickým hintzákovským konceptem. Lehce zábavnou formou podaný -doplň problém- naší komunity. Jak se nezlepšovat. Takováto dloubnutí jsou potřeba a já se nemůžu ubránit pocitu, že tenhle člověk má prostě pravdu. Myslím, že reverzní psychologie na cílené úplně nezapůsobí, ale dává naději těm ostatním, kteří se zlepšovat chtějí. Je o vás zájem lidi! Ať už jste začínající cosplayer nebo střihač AMV. Pokud jste opravdu odhodlaní se zlepšovat a neskolí vás hned první negativní kritika, nemáte se čeho bát. Je tak trošku škoda, že přednáška zapadla za explozivní zářivost Krabic a záchodů ve videohrách od Yuffie. Prostě WTF téma vytěžené na 100%, naprosto suverénně odpřednášené a přitom docela poučné. Opravdu jsme se dozvěděli jakou roli zastávají krabice a záchody ve videohrách. Simulátor močení na Wii konzoli rulez. Ze svého příspěvku (Do Japonska s 1188) mám poněkud rozporuplné pocity, protože na místě se návštěvnící myslím slušně bavili, ale po přednášce mělo pár lidí docela trefné postřehy o tom, že se 1188 na podobné typy otázek vůbec neorientuje a že to nebylo moc fér. Což uznávám. Dostalo se mi dokonce vyloženě negativní "výhružky" ve stylu "Že o tomhle se teda někdo dozví!". Na druhou stranu přímo na jejich oficiálních webovkách stojí, cituji "Zodpovíme každý dotaz. Operátoři zodpoví téměř jakýkoliv dotaz a pomáhají řešit stále složitější situace a otázky." A za jejich službu jsem zaplatil docela slušnou částku (co se jejich tarifů za telefonování týče, které jsou, přiznejme si, prostě absurdní). Ale musím přiznat, že to asi nebylo úplně košer, protože tahle infolinka vyšla v horším světle než jaká nejspíš doopravdy je (číslo na Akiko, na které jsem volal přímo na přednášce bylo opravdu její!). Taky jsem mohl víc zatlačit na fakt, že přednáška měla sloužit hlavně pro pobavení, ale nesouhlasím, že byla jen o zesměšňování. Měla diváka trknout k zamyšlení, kde a jak shání informace a jakým způsobem je předává dál. Přesto svůj příspěvek považuju spíš za osobní fail, který snad budu moct někdy v budoucnu napravit.

Naštěstí nebylo moc času na depky, protože jsme mířili na Sušenku a její přednášku 25+ japonských podivností. Za tuhle přednášku moc děkuju, protože přestože nebyla vůbec špatná, tak u ní mohl člověk vypnout a zrelaxovat. Klasická výčtová ukázka všemožných podivností, které jsou Japonci schopni vyprodukovat. Obnovitelnou bublinkovou fólii prostě musím mít. Po Sušence jsme se přesunuli zpátky do hlavního sálu, kam jsme si přišli s Lusi poslechnout Vyhlášení soutěží. A ono to vyšlo. Na pódium jsme si doběhli pro třetí místo (co si budeme namlouvat, vyhrála ho hlavně má kolegyně) a Lusi si před plátnem ještě chvilku počkala, protože za sebe získala i druhé místo. Mega úspěch. Zatleskali jsme taky skvělému umístění v AMV soutěži a velice zdařilým cosplayům (Malá Miki a Lygast za mě TOP!).

Ovívajíc se svým diplomem jsem se přesunul do workshopárny, kde Ruchie pomalu ukončovala svůj workshop. O jeho průběhu vám poví sama.

Jak hodnotit svůj vlastní workshop? To asi moc nejde. Navíc report jsem sepsala už z akiconí premiéry (tady). Probíhalo to velmi podobně, přesto mě několikrát polil studený pot. Poprvé to bylo v maido kavárně, kde jsme si prohlíželi program a já jsem najednou zjistila, že z něj nejde poznat, kdy přesně můj workshop začíná a kdy končí. Ehm. Na elektronické verzi to naštěstí poznat bylo, a tak jsem se dozvěděla, že je to mezi 13. a 15. hodinou. Počkat, neměla jsem domluveno 2 a půl hodiny? Asi jsem něco přehlídla, nevadí. Ještě na conu jsem dodělávala nové materiály a návody. Dotáhla jsem sebou laptop, aktualizovala jsem prezentaci. Přišla jsem teda v neděli na 13. hodinu do místnosti a polil mě studený pot podruhé. Není tu promítačka. Co budu dělat? Co si mám vymyslet? Okej, hlavně klid. S trochou improvizace a zmatku se to zvládlo. Lavice byly napevno, takže se nedaly přestavět do příznivějšího tvaru a tak jsem měla docela dobrou rozcvičku, než jsem všechny oběhala. Když mělo všech 18 účastníků workshopu konečně rozdané materiály, vydechla jsem si a začala jsem sklízet nepořádek na stole. V tom ale přišly další slečny. Mám dojem, že také nevěděly, kdy workshop začal. No nic, dala jsem jim materiály, vybraly si návody, vysvětlila jsem co a jak. Dobře, konečně si jdu poklidit. Nebo ne? Až do půl třetí se trousili další a další lidé, kteří měli zájem o šití. Nakonec zaplnili celou třídu a myslím, že jsem trochu přetahovala a Grek musel začít o trochu později se svým bodem programu "Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon". Tímto se omlouvám. Přesto všechno se workshop myslím vydařil a to především díky milým lidem, kteří se ho účastnili. Kromě dívek se tu objevili také čtyři stateční hoši a většina z nich to dotáhla až do úspěšného konce. Patří jim můj obdiv, zvlášť těm, kteří šili poprvé v životě. A celkově děkuji za příjemnou atmosféru, kterou jste vytvořili.

"Workshopu" Jak dosáhnout přijetí přednášky na Akicon se zhostil člen akiconí delegace Grek a byla to další z jeho lepších chvilek. Po absolvování této spíše přednášky by musel chybu v komunikaci ohledně přednášení udělat jen naprostý imbecil. Moc bych ocenil, kdyby se řečené objevilo třeba v psané podobě jako článek, aby bylo kam odkazovat rozhorčené nechápavce. Po skončení proběhla půl hodinka skvělého pokecu se vším možným co bylo po ruce. Na mapě, která visela na zdi, jsme objevili nový kontinent. Arian o něm pochopitelně jako jediný něco věděl. No a společně jsme se vydali na zakončení.

Zakončení proběhlo klasicky s příslibem dalšího ročníku, což byla pro mě asi nejdůležitější informace. Šokovalo mě číslo návštěvnosti, protože tisíc lidí jsem na prostorách vůbec nepocítil. Potěšili taky docela chytré připomínky návštěvníků a stejně chytré odpovědi organizátorů. Přestože nebyl dokonalý, tak Natsucon považuju za nejlépe zorganizovanou akci u nás (i když se to nemusí zdát fér oproti obřím Animefestím ambicím). Nedokážu si ani představit, co všechno by Natsucon zvládl s adekvátními prostory a moc jim přeju, aby někdy takové našly!

Takže vysvědčení:

Organizace: Výborný

Prostory: Dobrý

Programová náplň: Výborný

Celková známka: Zasraně skvělej con.

Díky moc za naprosto fantastický víkend a uvidíme se na Akiconu!

Co se jinam nevešlo

Mindblow poslední pětiletky. Lygast = Ríša Voldán!!!

Legenda o holohlavém Grekovi

Byl jednou jeden úplně normální Grek a ten se rozhodl, že si vyrazí na Natsucon. Tam ho uviděla Lusi a začala nám říkat, že by vypadal hrozně dobře, kdyby měl holou hlavu. S tím nesouhlasil chrabrý Sykysan, ale byl přehlasován. Moti podotkl, že by to klidně šlo, ale musel by změnit celou image. Třeba koženou bundu a tetování lehce vylézající na zátylku? A tak už Sykysan nikdy nevymazal z hlavy představu Greka motorkáře.

Ledmana začínám považovat za módní ikonu otaku komunity. Jeho trička jsou jednoduše geekovským potěšením.

Pri vstupe do Maido Kavárny ma k môjmu prekvapeniu neoslovila maidka, ale butler. Zrýchleným krokom som prebehol ku stolíku so Cylonmi, cestou rozmýšľajúc, či ma butler odhadol na gaya alebo je iba niečo zle. Ako som sa neskôr dozvedel z Wandinej prednášky, bol to jednoznačný subtext. Pri stole sa usadili najvačšie hviezdy na cone - Grek1, Hintzu, Manta, Arian. Bolo mi cťou sedieť v takejto spoločnosti. :) Maidky boli veľmi pekné, vyzerali ako maidky, až na to, že sa nesprávali ako maidky. Občerstvenie bolo super, aj keď som dúfal že dostanem japonské palacinky miesto klasických.

Jak jsem se vyjádřil už na facebooku. Plakát měl Natsucon letos fakt epicky trapnej. Slyšel jsem dokonce i názor, že to byl jakože troling na plakát Adviku, čímž si nejsem úplně jistý.

Poprvé, co jsem si na conu nezakoupil nějakou japonskou pochutinu. Bylo dost zážitků ke trávení.

Veľmi veľké ďakujem patrí Akiko za jej ochotu a pomoc, bolo to od nej veľmi milé.

Jídelna byl velice dobrý nápad, jen by to chtělo asi trošku líp pracovat s olejem. Ten smrad se chvilkama nedal vydržet.

Školní prostory vyvolaly mnoho vzpomínek.

Záchodový zážitek. Šel jsem vykonat potřebu a zavřel jsem se v kabince. Najednou slyším dívčí hlas a zděsím se, že jsem na špatném místě. Vzpomenu si ale na šedesát osm nápisů "mimo provoz" zakrývající každý pisoár kolem kterého jsem prošel, což mi nakonec ale nijak nepomohlo v mém zmatení. Dívka říká "A ty máš jako nějáký nemoce?" a ozve se chlapecký hlas "Ne, takhle to prostě vypadá." V tomto momentě jsem se už sebral a odešel.

O úpadku AMV tvorby v čechách (Motiho pohled)

Wolfiiho úvod dal velice komplexní představu o problematice. Pokaždé, když mě během jeho výkladu napadla nějaká oblast nebo úhel pohledu, do minuty ho zmínil a zakomponoval do celkové představy. Následná diskuze musela být ke konci utnuta nedostatkem času, ale i tak věřím, že výsledek byl přínosný pro všechny zúčastněné.

Byl jsem formálně představen Sušence, což ve zkratce znamená, že se mi do života dostal Hard Gay a tuny nelegální literatury o Harrym Potterovi. Občas jsme zapluli my k ní a občas ona k nám a byla skvělou společnicí ve volných chvílích.

Vlastním drzýho Dódžina puncovaný výtisk č. 2! (Díky Lusi za to, že mi oběhla podpisy)

A i když se to netýká Natsuconu, tak musím zmínit, že se mi moc líbila výstava Japonismus v českém umění, trvá do 7. září v Národní galerii, takže kdo jste z Prahy a zajímáte se o výtvarné umění, tak máte ještě pár dní na návštěvu.

Naprosto boží byla možnost si vyzkoušet v herně Oculus Rift. Tahle věc se člověku jen tak do ruky nedostane, takže velké díky!

V nedeľu sme dorazili na con o hodinu neskôr ako som si myslel. Preto som zamieril do sály Nara, kde som očakával prednášku o Metal Gear Solid. Namiesto toho som sa ocitol na prednáške Monomýtus anime. Po tom, čo som si pamatal z anotácie, mi téma prišla natoľko neuchopiteľná a prúseroidná, že som aj napriek neprítomnosti nikoho ďaľšieho zo Cylonov zbabelo utiekol tesne po začiatku. V sále som videl Greka1, tak ak si bude toto čítať, tak by ma zaujímal jeho názor na túto prednášku, ďakujem.

Pro některé vysvětlení slova "kánoši". To je kánon, ale jenom kámoši!

Větší verze v novém okně (kreslila Ruchie)

Pozvánka na Natsucon 2014

Mon, 11 Aug 2014 18:47:37 +0200

Ne, že by Natsucon potřeboval propagaci. To jen já se vezu na vlně Natsuconu. A to hned na několika vlnách. A vezmu to hezky chronologicky. V pátek v devět hodin večer mě můžete vidět na Natsu v sále Edo, jak se vám pokouším narvat do hlavy nějaké bludy o kočkách. Anotaci na moji přednášku "Kočka v japonské kultuře" si můžete přečíst na stránkách Natsuconu ZDE.

V sobotu můžete obdivovat mé zlato v hrdle na karaoke soutěži, kde si střihnu duet s hvězdou akiconího AjDoRu Lusi. Nacvičili jsme pro vás legendární ending z legendárního anime, který si budou pamatovat pravděpodobně jen veteráni. Níže jsem přiložil nápovědu v podobě plakátu na tuto událost. Připravit si můžete transparenty, fanatické ječení i konfety (hlavně ty, Greku!). A abyste věděli, co máte psát na transparenty, naše duo nese název "Libre Office Sága" (další nápověda).

Neděle už je jen třešničkou na dortu, protože jsem součástí "Bloku experimentálních přednášek", kterého jsem duchovní matkou (otcem je Yuffie). Anotaci můžete taky proletět na stránkách Natsuconu ZDE. Nezapomeňte se taky mrknout na "Výrobu plyšáčků" mé cylonské kolegyně Ruchie, anotace ZDE. Těším se na vás a otakingu zdar!

Animefest 2014

Thu, 15 May 2014 00:56:38 +0200

Legenda: Sykysan, Ruchie, Moti, Daji

Ahoj. Je to zase za námi...bla bla bla...a honem k samotnému reportu. Stejně jako minulý rok si před zhodnocením programu neodpustím poznámku ke grafice. Plakát podobně jako minulý rok prostě trapas. Nemám k tomu co víc dodat. V komentářích je zase prostor po flame. Dál. I když letošní motiv na triko nepovažuju za nijak nepodařený (ale ani nijak podařený), tak je mi záhadou jak mohl "zvítězit" nad tímhle motivem od Hyun/Yoon. Místo originálního trika jsme dostali obstojné absolventské tričko z deváté třídy (ty prodeje fakt nechápu). K dokonalosti už chybí jen slogan "Někdo září, někdo v září." nebo "I prázný sud dopluje k cíli.". Snad se někdy dočkám ročníku, kdy grafiku budou dělat grafici a ne... kamarádi. Tématicky byl ovšem Animefest naprosto perfektní.

Pátek:

Letošní Animefest se pro cylony obešel bez fronty. A to doslova. Díky čtvrtečnímu odbavení jsme prošli kolem sto kilometrové fronty rovnou do kongresáku (a tím se připravili o jeden z hlavních bodů programu - namlouvací rituály nadržených otaku). Tam jsme v téměř prázdném átriu rozbalili programy, vytasili zvýrazňovače a jako vždy za přihlížení užaslých pohledů kolemjdoucích, vybarvovali kolonky s přednáškami. Zběsilé vybarvování bylo obohaceno bouřlivou debatou. Cyloni si totiž denní plán připravují pečlivě několik dní dopředu (jak se vlastně můžete dočíst snad v úplně každém mém reportu :-D ). Jenže letos kvůli naprosto strašlivě sestavenému rozhození bodů programu cyloni neměli nachystané nic. V podstatě až do posledních sekund se přemýšlelo, co budeme muset oželet. Konkrétně můj program byl šrafovaný agresivní červenou barvou, kterou jsem označoval kolize dvou či více přednášek na které jsem chtěl jít. Asi nejkritičtější byl hned pátek, kdy se kryl Fest Dance, přednáška Vlada Pohnerta a promítání ve Scale. Nakonec za mě rozhodla pohodlnost a tak jsem po Zahájení zůstal sedět na Fest Dance. Ale o tom až později. Jelikož jsme přišli na místo činu už před pátou hodinou a oficiální program začínal až v šest, měli jsme možnost pořádně prolítnout prostory a stánky. Nejdříve jsme spořádali v hezkých venkovních prostorách benta, které nám připravila Ruchie (podle anime předloh!!!). Pak jsem se vydali do rotundy kde jsme se konečně potkali s nějakými známými. Mírně zarazila o dost chudší herna než minulý rok, takže k ozkoušení byly jen klasické konzole. Čas utíkal a najednou jsme se ocitli ve frontě na Malé divadlo Kjógenu. Kjógen zbožňuju, ale už jsem ho dlouho neviděl, takže bylo tohle představení perfektním startem Animefestu.

K Zahájení toho moc nemám, protože přes ukoktaný a zmatený přednes hlavního moderátora jsem se nemohl na nic soustředit. Bylo to takové nedonošené ťululum. Nejdůležitější informací bylo asi rozdělení návštěvníků na Řád a Chaos. Což byl perfektní nápad, kdyby se projevil dřív než na konci samotného festu. Měl však minimálne emocionální dopad, protože já a Ruchie jsme patřili do řádu, zatímco Moti a Daji sabotovali pro chaos, takže jsem se vnitřně cítil mírně nestabilní. :-) Za celý con jsem sbírání bodů zaznamenal jen na jedné přednášce a tak skoro podezřívám organizátory, že si bodování zcela vymysleli. Trošku mi chybělo místo, kde by se takové body dali grindit. O žádném takovém místě nás ovšem nikdo neinformoval a tak jsme se na sbírání bodů v podstatě naprosto vykašlali. Po zahájení proběhl ještě svižně křest Vějíře. Takže jsem hbitě naklusal na pódium, protože letos máme s Ruchií ve Vějíři pár yonkom (což je zásluha spíše černé magie DanaQ než naše :-D ). Ruchie se zúčastnit nemohla, protože už byla na cestě ke Scale. A tady máte ochutnávku přímo od ní:

Když organizátoři oznámili promítáni ve Scale, poskočila jsem na židli radostí. Konečně pořádné promítání a návrat do skvělé Scaly, na kterou mám krásné vzpomínky. Mrzelo nás sice, že je v té době na výstavišti jiný skvělý program, ale stejně jsme se tam nakonec s Dajim vypravili. Mile nás překvapila celkem slušná účast a nemile spousta kino reklam, které jsme ale nějak přežili a nemohli se dočkat filmu. To by to ale nebylo promítání na conu, aby se nedostavili technické problémy. Přestože se prý všechno dopředu dvakrát zkoušelo, tak se nakonec něco pokazilo a Zahrada slov po několika vteřinách skončila. Chvilku to vypadalo stejně i s Patemou, ale nakonec se to naštěstí vyřešilo. Prohodilo se pořadí filmů a tak jsme nejdřív viděli Patemu. V tmavých místech obrazu se míhali jakési malé červené tečky, které sice zamrzely, ale daly se přehlédnout. Jinak byla kvalita o poznání lepší než na výstavišti a film jsem si opravdu užila. Poté se už rozjela i Zahrada slov a tam byla kvalita obrazu už naprosto bezchybná. Protože někteří přišli později (jenom na Patemu, která ale začala dřív kvůli problémům se Zahradou), na konci oznámili, že se Patema bude promítat ještě jednou. Nevím, jestli tam někdo zůstával, my jsme se už jen s mírnou závrátí z otočené gravitace vypotáceli z kina a nasedli na bus domů. Promítání i přes technické potíže hodnotím jednoznačně kladně, opravdu jsem si to užila.

A Scala z Dajiho perspektivy:

Bolo to fajn byť opať v Scale na premietaní. Sála sa zaplnila možno na 80%. Začalo sa o pol deviatej sériou reklám. Duch Animefestu zaúradoval a po pár sekundách (mimochodom vo výbornej kvalite, prestavba kina pomohla nielen lepším sedačkám) sa obraz zasekol. Po niekoľkých minutách čakania v tme sa začal prehrávať ďalší film v poradí. Ruchii to nespravilo nič, ale mne ten prudký prechod z tmy do čisto bieleho obrazu kvalitne vypálil oči. Druhý film sa tiež po pár sekundách sekol a zase sme ostali v tme, ktorú prerušil nábeh blueray prehrávača a následné nastavovanie. Po zhruba 15 minútach sa rozbehlo premietanie druhého filmu v poradí (Patema nohama vzhůru). To už bolo všetko v poriadku a oba filmy sme nerušene sledovali až do konca, prerušenie tvorila len krátka prestávka a séria reklám. Oba filmy boli super. Pri sledovaní Patemy sa prejavil môj strach z výšok :D. Premietanie skončilo o pol dvanástej, pričom o trištvrte na dvanásť sa znovu premietal film Patema nohama vzhůru. To už sme ale boli na ceste domov.

Ve stejném čase byl Moti na Střelných zbraních v Japonsku od Ludolpha. Jeho dojmy si můžete přečíst rovnou:

Alois "Ludolph" Kozubík je jeden z mála přednášejících, který má skutečně obsahově zajímavé přednášky. Výběrem tématu a jeho zpracováním je to také jediný přednášející, který ve mě na Animefestu probudil zapomenutou touhu po informacích a přinutil mě vytáhnout tužku a papír. S mými znalostmi o střelných zbraních jsem se už stihl pochlubit snad všem, které znám. Na přednášce bych také pochválil zlepšení práce s časem, oproti Rozvoji věd v Japonsku. Za přednášku děkuji a velice se těším na příští. (Vzhledem k vědecké nátuře přednesu i obsahu by se velice hodil jako přednášející na letošním Akiconu.)

Já jsem mezitím trpělivě vyčkal na Fest Dance a hned musím poznamenat, že jsem se od začátku výborně bavil. Moderátorky (i když to neměli moc dobře připravené) byly naprosto ucházející, ale především se ničím nezdržovali a posílali na pódium jeden tým za druhým bez extra zbytečných keců. Chtěl jsem taneční výkony ve Fest Dance trošku podrobněji zhodnotit, ale pak jsem zjistil, že si nepamatuju názvy týmů ani jednotlivců a web AFka mi extra nepomohl, protože v seznamu na stránkách bylo o jeden tým víc (měl jsem skoro problém vybrat týmy v hlasovacím formuláři). Takže když to shrnu, tak většina tanečních výkonů byla opravdu dobrá (nikdy bych si nemyslel, že se mi bude líbit cokoliv spojeného s Shingeki no Kyojin). Vyčuhovala především perfektně nacvičená a sexy choreografie od nejpočetnějšího týmu Oyasumi (asi?). Řekl bych, že Fest Dance nahrazuje zrušené Cosplay divadlo daleko lépe. Čímž pochopitelně nenaznačuju, že by bylo Cosplay Video zbytečné.

Na Fest Dance je docela příjemné, že i když pozdě začíná, tak nějakým zázrakem končí dřív. Proto jsem docela bez problémů stíhal Vizuální novely aneb kde se bere anime. Jenže když jsem se dostal k Sálu C, tak už jeden z orgů vehementně ohlašoval, že sál je plný a nikoho už nepustí. To ohlásil asi třikrát a pak samozřejmě protekčně pustil asi dalších pět lidí. To vždycky potěší. Se staženým ocasem jsem se uchýlil na lavičky abych pojedl dříve na stáncích zakoupené japonské pochutiny. Asi o patnáct minut později se ke mně připojil Moti, který se pochlubil s tím, že Vizuální novely stihl. To jsem moc nechápal, protože "přednáška přece začala teprve před čtvrt hodinou, ne?" Situaci vám vysvětlí samotný Moti v tomto poučném odstavci:

Se špatnými přednáškami jsem nikdy neměl moc trpělivosti. Když stojíte tváří v tvář opravdu špatně odváděné práci, tak ji po chvíli ani nejste schopni vnímat. Vaše mysl je zahlcená vizí přátel, prosluněných luk a dobrých přednášek, které určitě čekají za těmi zavřenými dveřmi. Stačí se zvednout a odejít. Za poslední dva roky na Animefestu jsem se naučil, že takový odchod nic neřeší, protože na jinou přednášku se z důvodu kapacit už stejně nedostanete. Maximálně si můžete jít stoupnout do fronty na program, co má začínat za dalsí hodinu a tím si zvýšit svoji pravděpodobnost vítězství v tlačenici o místo. Díky tomuto poučení jsem letos ze špatných přednášek neodcházel a jen díky tomu vám můžu popsat své svědectví přednášky o visual novelách. Přednášející si vybral velice zajímavý styl prezentace. Okopíroval totiž formát internetových herních recenzí, které najdete na youtubu pod názvem Zero punctuation. Na žlutém pozadí se objevila postavička, která se napříč slidy pohybovala po plátnu a ztvárňovala autorovy myšlenky. Tedy v případě, že by autor nějaké měl. Celá přednáška trvala snad patnáct minut. Vše začalo velice zvrácenou definicí visual novely, kterou popsal jako osekané RPG. Visual novelu evidentně hrajeme proto, abychom x hodin četli text, pak jednou klikli a na základě toho opět y hodin četli text. (Tuto informaci přednášející řekl minimálně pětkrát s tím, že hodnotu x a y pokaždé měnil. Nejspíš tím chtěl znázornit různorodost v rozsahu visual novel, ale bojím se, že tento smysl do jeho činů dodávám až dodatečně já.) Co se týče žánrů visual novel, tak uvedl pouze jeden v deseti různých přikladech a k samotnému tématu přednášky, tedy kde se bere anime, řekl jen jednu větu. Když je visual novela úspěšná, tak z ní udělaj anime. Naprostou zbytečnost celé přednášky podtrhuje ještě jeden podstatný fakt. Zero punctuation během recenze neukáže jediný záběr z recenzované hry. Autor přednášky evidentně dobře zanalyzoval tento styl, protože za celou dobu neukázal jediný záběr z jakékoliv visual novely. Proto pokud omylem na přednášku zabloudil někdo, kdo skutečně o visual novelách nic neví, odcházel z přednášky v naprosto stejném stavu. Maximálně zmatenějším.

V počtu nad tři tisíce návštěvníků jsou sály B a C téměř roztomilé. Takové chibi sály. Proto byl dobrý nápad vrazit Cosplay Video do prostorného sálu A. To byla totiž moje další a poslední páteční zastávka. Na Cosplay Video jsem se těšil už od minulého roku. Chtěl jsem zlanařit cylony a do cosplay videa se taky s něčím přihlásit. Jsme už několik let wannabe amatérští filmaři a tohle byla ideální příležitost oprášit staré plány. Tahle myšlenka mi nějaký čas poletovala kolem hlavy, pak opatrně přistála na zem, tam se delší čas válela, aby nakonec chcípla a shnila. Nakonec jsem pokorně uznal, že na to prostě nemáme. To nijak neubralo z mého nadšení minimálně soutěž navštívít při promítání. Jenže potom se objevilo na youtube workshopové video, které stvořili pořadatelé a porotci soutěže (k tomu se ještě vrátíme) s pár cosplayery. To video by se dalo slušně popsat jako rozkošně blbé. Nevím jestli záměrně a nebo ze stresu, ale trpí velkým množstvím začátečnických chyb a úplně mi není jasné jak takové video může nalákat na samotnou soutěž. Pokud bylo záměrem vyvolat v případných účastnících pocit "to bych přece zvládl líp!", pak beru svou výtku zpět a skládám poklonu, protože to vyšlo na jedničku. Ale popravdě nemůžu brát vážně něco, co se jmenuje "Disneyfikace", i když hláška "Mám to tady pod mašlí." se v jistých kruzích stala téměř kultovní. Koncept soutěže jako takové je jednoduchý. Natočte video a mějte u toho na sobě cosplay. Koncept je to dobrý minimalné kvůli tomu, že výsledná videa se můžou použít k propagaci samotného Animefestu. No ale teď k těm organizátorům/porotě. Nepřijde mi úplně strhující určit porotu podle toho, že se to prostě řeklo. A nijak tomu nepomáhá fakt, že si to samotná porota uvědomuje. Takhle to totiž skoro vypadá, že si organizátoři vytvořili soutěž jen proto, aby si mohli v něčem zaporotcovat. A je úplně trapné, když si konkrétně Angie předáva slovo sama sobě (obrazně řečeno), protože se nemůže rozhodnout, jestli je spíš moderátorka nebo porotkyně. A přitom by to šlo tak snadno. Porotci jsou hned po ruce. Nestyděl bych se do poroty strčit nějakého osvědčeného AMVčkaře, protože takový člověk evidentně ví, jak se s podobným médiem pracuje (střih, vyprávění, technická kvalita). Myslím, že možností je v komunitě nespočet. Největším masakrem ovšem zůstává, že v soutěži, která se jmenuje "Cosplay Video", není ani jedním z porotců profesionální cosplayer. Protože se (překvapivě) neposuzuje jen herecký výkon jako takový, ale i roleplay. Anyway (ty víš). K samotným videím bych měl jen to, že mě příjemně překvapila, i když za promítatelný považuju v podstatě jen kousek od AAA and Girls (jestli budete potřebovat do dalšího videa postavu tlusté těhotné ženy, jsem vám k dispozici!). A velká poklona scénáristkám 30ti případů majora L-mana. Problém jsem měl u No Love od Yozora Cosplay Team, jejichž video je dost strašné, ale porotci se na něm snažili najít za každou cenu něco dobrého. Nepřidával bych kredity autorům jen za to, že to myslí vážně. Naopak. Takový autor má největší potenciál na zlepšení, protože existuje větší pravděpodobnost, že si kritiku vezme k srdci. Třeba takové Dračí sestry nejspíš nebude absolutně tankovat, když tady otevřeně napíšu, že jejich video byla sračkoidně natočená sprostá vykrádačka (a Angie dostala plusový bod za asertivní setření...ten speciální tón v hlase jsem zaznamenal). To byl pro mě konec pátku.

Sobota

AMV budíček byl jako už každý rok naším prvním sobotním programem. Musím uznat, že letos byl totálně nabušený. Opravdu jsem si užil téměř každé z nich a to dokonce několikrát (ale o tom taky později). Na devátou hodinu jsme s Ruchií zamířili na workshop viktoriánských účesů, protože má duševní Jane Austenová zatoužila po troše parády. Na místě konání jsme asi deset minut čekali, než přišla jakási paní, chvilku se tam motala a pak z ní vypadlo, že účesy se asi ruší (byla to návštěvnice Animefestu). To nám později potvrdili i Lusi s Jarníkem. Škoda, že se někdo z organizace neobtěžoval to přijít lidem oznámit. Místo toho jsme obsadili kavárnu a dali si výbornou snídani. Po chvilce k nám dorazil traumatizovaný Moti, protože zrovna vyšel z přednášky Manga x Manhwa. I o tento zážitek byl ochotný se s vámi podělit:

Druhá přednáška, o které bych nejspíš nebyl schopný nic říct, kdybych si neslíbil, že ze špatných přednášek nebudu odcházet. Vše začalo velice slibně. Přednášející nám popsal změny ve státním zřízení Korey a vliv těchto změn na tvorbu manhwy. Od toho okamžiku ale začalo jít všechno z kopce. Ve chvíli, kdy došlo na samotné srovnávání jsme nedostali téměř žádné informace a ty, které jsme obdržely byly značně povrchní nebo nepřesné. Nejhorším bodem celé přednášky (a tohle měla Manhwa s Visual novelama společné) byly ukázky. Přednáška měla být o rozdílu mezi mangou a manhwou, takže jakým přínosem asi můžou být tři po sobě puštěné ukázky korejské animace? Pokud je to to, co nám chtěl přednášející ukázat, tak pak měla být přednáška o animaci. Toto bylo zcela vytržené od zbytku přednášky, nic to nevysvětlovalo ani nepodporovalo dříve řečené.

Staršidla se slušnou Wifi od Angie byla jasná volba. Naštěstí to byl jeden z mála programů, který se nějak extra s ničím nekryl. Podle anotace měla být přednáška o moderních legendách v Japonsku a to taky byla, ale často mi přisla spíš jako doporučení na japonské hororové filmy. Angie pojala téma spíš parodicky, jednotlivé prvky často zesměšňovala a nejspíš kvůli tomu se tentokrát docela přehnaně pitvořila. Neříkám, že je to špatný přístup (opravdu zábavných/vtipných přednášek je na našich conech jako šafránu), ale osobně bych spíš ocenil nějaký vhled do patologie podobných jevů a celkově serióznější přístup (na jaký jsem si u Angie už zvykl). Ze strašidel jsem ale odcházel spokojený a příjemně natěšený na další přednášky. První sobotní kolize nastala ve dvanáct hodin, kdy jsme se museli rozhodnout, jestli půjdeme spíš na Čerstvě z Japonska od Lusi a nebo na Labutí píseň Final Fantasy. Nakonec jsme už ani nevím proč, zamíříli přirozeně na Lusi. Trošku jsem se bál, aby to nebylo jen zbytečné opáčko z Akiconu, ale nakonec byla přednáška výrazně odlišná a... chvilka napění... ano, byla zase výborná. Lusi mi jistě odpustí, že se tu víc nerozepíšu, protože mi za ty roky už dochází slova chvály. Nesmíš být tak kvalitní, už je to nuda :-D Ale ne. Jen tak dál a moc se těším na přednášku o japonských záchodech (Akicon 2014)! A jedna ochutnávka ze samotné přednášky.

V sále Morava jsem zůstali i na AMV Mortal Kombat. Druhý bod programu od Vlada, takže jsem si ho "splnil" aspoň částečně. Program to byl originální a jednoduchý. Do pomyslného ringu byla proti sobě postavena AMV různých žánrů a diváci měli za úkol potleskem a hulákáním podpořit svého favorita. Nic víc, nic míň. Smršť výborných AMV mohu konzumovat v podstatě v jakékoliv formě. Vlad je neskutečně charismatický a vtipný člověk, moc rád bych ho viděl na Animefestu co nejčastěji. Navíc vidět Greka na přednášce Vlada bylo totálně meta, protože takhle nějak se chováme my na Grekových přednáškách. Trošku mě zamrzelo, že lidé v sále byly neteční a tak si o nás Vlad musí nejspíš myslet, že jsme jako komunita docela suchaři. Apoň částečně to zachraňovali Grek s Mantou.

Po AMV Kombatu jsme sprintem vyběhli směr Kongresové centrum, protože na programu byl wolfii a Proměny anime tropů v čase. Něco, co jsem nesměl za žádných okolností minout (i když se to krylo s "Prečo anime a manga nesucks", na kterou jsem si brousil zuby už od zveřejnění anotace). Naštěstí jsme doběhli včas a zabrali místa hned v přední řadě. Wolfii má výborný čuch na originální a neotřelá témata a tohle nebylo vyjímkou. Název přednášky naplnil na sto procent, protože se opravdu věnoval především tropům, které si prošly/procházejí změnou. Pěkně od jejich vzniku až po současný stav, případně zánik. Vůbec bych se nezlobil za nášup (Arian přednáší opravdu jen Novinky v anime?). Podobně jako u Lusi už mě nenapadají způsoby jak wolfiiho přednášky popsat jinak. Příští report tak bude muset být asi ve verších nebo ve formě fotorománu.

Od tohoto momentu už jsme se nedostali na jedinou sobotní přednášku. Je to tak. Od soboty odpoledne až do půlnoci je už třetím rokem pro cylona program téměř nemyslitelný. Není to pochopitelně vina organizace. Ale se současnými prostory je naprosto nemožné rovnoměrně rozdělit návštěvníky tak, aby se dali všichni uspokojit. Zamířili jsme tedy do kavárny. V průběhu celého Animefestu jsme v kavárně poseděli několikrát, tak to shrnu vše na tomto místě. Jediným (omluvitelným) mínusem animefestí kavárny je především to, že je amatérská. Číšnící a číšnice jsou pravděpodobně naprosto netrénovaní (nebo to minimálně nejde poznat). Nezvládají jednoduché počty a často ani neví komu a kolik vracejí peněz. Pokud si vás tedy všimnou. Jednou vyjímkou byla slečna, které říkám "baletka" (už druhým rokem soutěžila ve Fest Dance s baletním vystoupením a já už si druhým rokem nemůžu zapamatovat její nick). Usměvavá a hbitá osůbka, která s námi vtipkovala a nic nespletla (téměř jako pravá maidka). Umístění kavárny je perfektní. Na klidném místě, daleko od největšího hluku (minulý rok jsme ji totiž neměli možnost vyzkoušet, bylo neustále obsazeno). Je to perfektní místo pro nezávazný pokec. Díky tomu se k nám přidali wolfii a Arian. A teprve letos jsem pochopil kouzlo conového klábosení. Popravdě jsem to nikdy nechápal. Že si člověk koupí vstup na festival, aby mohl sedět celou dobu někde u stolku nebo nedejbože v hospodě. Musím však uznat, že hodinka posezení s lidmi, se kterými se vidíte maximálně třikrát do roka, je adekvátní náhrada za ušlou přednášku. A že bylo co nahrazovat. Když jsme se sebrali z kavárny a zamířili si proklestit cestu na Grekovy Nadpřirozené bytosti, liskla nás do obličeje mega fronta táhnoucí se až někam do Středozemě (nechtělo se mi ani hledat kde končí). Takže mám pro vás radu. Když se nedostanete na přednášku a někde v prostoru uvidíte osamoceného wolfiiho, uneste ho a donuťte, aby vás naučil hrát mahjong. Byla to krásně strávená hodinka a my ti wolfii mockrát děkujeme, že jsi předstíral, že nám to docela jde.

Po mahjongu následoval časový úsek, který mám totálně zmatený. Vím jen, že jsme si asi hodinu povídali v nějaké frontě s Lusi a Jarníkem a s jakýmsi nadrženým creepy stvořením, co na Lusi pálil otázky ohledně sexuální turistiky v Japonsku. Lusi se nenechala zaskočit a zahltila ho tunou (jiných) informací, stejně jako nás. Když si to teď přebírám, tak jsme od ní vlastně měli další VIP přednášku o Japonsku. No po té hodince jsme si uvědomili, že už se nám asi v té frontě na bůhvíco nechce stát, a tak jsme se znovu přesunuli do herny a sobotní program zakončili povídáním o japonském jídle, animefestí twitter wall a zpíváním cylonské opery "Strčilas mi do zadku tyč".

Neděle

V neděli ráno nás čekala další várka AMV budíčku. A i když jsem se rád na některá AMV podíval znovu, nemohl jsem se zbavit dojmu, že by bylo možná o něco lepší, kdyby to byla AMVčka jiná. To samé mě napadlo, když jsme se přesunuli do vedlejšího sálu, kde se premítal další AMV budíček o půl hodiny později. Některá AMVčka jsem tak měl možnost vidět třikrát :-D. Ale do vedlejšího sálu jsme šli především proto, že se tam po budíčku měla promítat AMV soutěžní. Nebudu to dál rozmazávat. Všichni to ví a všichni to tvrdí. Letošní ročník byl totální slabota. Moc jsem navíc nepochopil, proč se vlastně hlasovalo dvakrát pro téměř totožný výběr(web x fest). Minulé ročníky to myslím bylo tak, že až hlasování během konání AFka bylo obohacené o zahraniční kousky. Letos byly ale zahraniční kousky už rovnou na webu. Za favorita měli všichni cyloni pochopitelně Laziness. Za výborne taky považuju Party Time, Last Cowboy a wolfiiho tanky. Manta byl jako pokaždé slušný moderátor a s naprosto narvaným sálem si poradil hravě. A to prý někdo tvrdí, že AMVčka už tak netáhnou.

Ruchie stihla soutěžní promítání AMVček už dříve a tak vám teď můžu předložit její dojmy z přednášky/workshopu Crossplay make-up:

Bohužel přednáška začala později, takže se protáhla a musela jsem z ní odejít dřív, což mě mrzelo. Vyhovovalo mi, že tentokrát byla jenom jedna přednášející, protože to podle mě rychleji "odsýpá". Když jsou dva přednášející a navzájem si předávají slovo, tak to vytváří malá zdržení. Clover nejdřív zhrnula základy péče o pleť, což se někomu může zdát zbytečné, ale dobrý základ je prostě základ a ze své pozice v zadní řadě jsem si všimla, že mnoho mladých slečen si zapisovalo poznámky. Poté se už přesunula k hlavnímu bodu přednášky - proměna dívky v kluka a kluka v dívku. Téma bylo dobře podané a s příjemným proslovem, škoda, že jsem většinu části o proměně kluka v dívku nestihla, nemůžu to teď uplatnit na Sykyho. A jen jsem se ujistila v přesvědčení, že se svojí postavou jako kluk opravdu nikdy nebudu vypadat. Ne že by mi to teda nějak vadilo.

Po cestě do rotundy jsme posbírali všechny cylony a zamířili na nejlepší přednášku letošního Animefestu (pochopitelně nejlepší, na které jsme byli). Yuffie a její Pokémon - creepypasty a další internetové příběhy. U Yuffie jsem v posledních letech zvyklý spíš na odlehčené přednášky a creepypasty k tomu naprosto vyzývají. Proto je obdivuhodné, že tohle téma vzala poměrně seriózně a podívala se na zoubek nejznámějším internetovým memům a fenomén...eee...prostě, věcem kolem pokémonů na internetech. Vrcholem pak byly samotné creepypasty, které Yuffie podala bravurně, protože povídačka o Levandulovém městě mi reálně nahnala husinu (a sluší se přirovnání ke Strašidlům od Angie, u kterých jsem necítil nic). Velké plus pak má u mě za část o Twitch plays Pokémon. Po této skvělé přednášce jsme jen tak bloudili, až jsme zabloudili k Artist Alley. Tu jsem v průbehu festivalu navštívil několikrát, potvrdil si, že tahle akce opravdu má smysl, ale nikdy mě nic nezaujalo tak, že bych si to chtěl opravdu pořidít. Nejvíce jsem se motal vždycky kolem drobné japonky Sul, ale ostýchal jsem si ji oslovit. Nakonec jsem sebral odvahu a donutil ostatní cylony ať ji osloví. No a tak nějak vznikl náš hromadný portrétek, který můžete vidět v záhlaví tohoto blogu. Sul je hrozně milá a pokorná a za svoji kresbu si nechtěla vzít ani jen. Proto jsme aspoň vykoupili většinu jejích placek a já jí na tajno podstrčil ještě nějaké další peníze za kresbu. Byl to jeden z nejlepších zážitků Animefestu. Sul prý brzo odlétá zpátky do Japonska, ale na příští Animefest by měla být zpátky. Tak snad se znovu potkáme.

Daji, Moti a Ruchie se Sul

A to už byl čas vystát si frontu na Vyhlášení soutěží a oficiální Zakončení conu. To byl taky docela zážitek, protože jsme byli donuceni stát asi půl hodiny v dešti. Ano, fronta ven z rotundy byl krok správným směrem, ale nic se nemá přehánět. Na tu chvilku by se snad chodba roundy nezhroutila. Nakonec jsme se dovnitř opravdu dostali, ale vlastně nevím, proč jsme o to tak usilovali. Jediné co si pamatuju je to, jak jsme s Motim zběsile tleskali, kdyz Laziness vyhrálo Totora. Pocit trapnosti, když se měl z nějakého důvodu maskot AFka rvát s random cosplayerem. Podobné rozpoložení u "líbačky" téhož maskota s moderátorem a především moderátora, který se zakoktal snad u každého slova, které vypustil z úst. Za zmínku taky stojí "napínavý" finální souboj mezi Řádem a Chaosem. "A deset bodů pro Nebelvír, protože Ron Weasley hrál šachy. Suck it Zmijozel!" Pak už následovaly tradiční dotazy a loučení. Chtěl bych poděkovat celému týmu Animefestu za neskutečně dobře odvedenou práci. Letošní ročník byl snad nejlepší, jaký jsem zažil a to i přes výše vypsané výtky. Dále bych chtěl poděkovat každému, kdo se k nám dobrovolně hlásí. Nevím, proč to děláte, ale jsme vám za to moc vděční. Dále bych poděkoval svým rodičům a manažerovi za podporu. Uvidíme se na Natsuconu, krávy!!!

Co se jinam nevešlo:

Letos potěšilo mnoho na první pohled nevýznamných detailů. Třeba takový papír, na kterém byl natištěný program. Kvalitní a na dotek příjemný arch prošel i velice nemilosrdnou Motiho zatěžkávací zkouškou. Na konci každého conu totiž Motiho program nějákou záhadou vždycky vypadá, jako kdyby se s ním celý víkend po sprše utíral. Letos nejen, že byl jeho program čitelný, ale byl dokonce i VCELKU!

Artist Alley mi přijde jako výborný nápad, byť byla taková menší. Doufám, že se do příště rozšíří a dostane lepší místo, ne jenom v malém zastrčeném koutku. Sul nám nakreslila rozkošný skupinový portrét, kde jsme všichni strašně krásní.

Mám dojem, že stánků bylo víc než minule. Potěšila větší nabídka plakátů i ta trocha mangy ze zahraničí.

Karolínu ani její sestru jsem neviděl.

Po výstavišti se potuloval naprosto luxusní Persona 4 cosplay. Pokud je někdo zastihnete na internetech na nějakých použitelných fotkách, budu velice vděčný za odkaz.

Fronta před vchodem byla v pátek skvěle organizovaná a ukázněná a hrozně dlouhá. Nedokážu dostatečně vyjádřit svůj dík organizátorům za zavedené čtvrteční registrace, byla to obrovská úleva.

Docela jsem čuměl, když jsem v neděli našel na youtube krátké reportáže z Animefestu. Snad se nahrávaní záznamů přednášek ponese v podobném duchu. (Z Etuty se vypracovává poměrně slušná moderátorka...Beryho ale neukazujte.)

Všetky prednášky, ktoré som videl, boli dobré: Strašidla se slušnou wifi od Angie, Yuffiine "Pokémon - creepypasty a další internetové příběhy", Lusiine čerstvé novinky z Japonska (ktoré sme si doplnili o ďalšie info pri spoločnom obede v Mekáči), Wolfiiho Anime tropy, Clementsovu Erotiku v anime. Teším sa na Grekovu prednášku a Pohnertovu Supersized fandom zo záznamu. Chcel som ísť aj na tie začiatočnícke prednášky, ale časovo mi to nevyšlo.

Twitter wall byla geniální. Protlačte to někdo na Aki. (oink, oink Lusi)

Časové sestavení programu mi letos naprosto nesedlo. V pátek večer a v sobotu cca od 11 do 18 hodin jsem se potřebovala minimálně rozpůlit, případně ještě roztřetit či rozčtvrtit, naproti tomu byly dost dlouhé časové úseky, kde nebylo moc z čeho vybírat. I proto jsem letos viděla mnohem méně přednášek než obvykle.

Nedala by sa vybaviť zľava v Mekáči? :)

Občerstvení venku ve stanu mě párkrát zachránilo, i když jíst pořád maso není moc pro mě. Ve stánku s japonskými pochutinami jsme natrefili na skvělé kořeněné řasy v tempuře a k Sykyho zděšení také na zázvorové bonbony. Škoda, že nebyl stánek i z Koishi, mají tam zase jiný výběr (matcha bonbony, koláčky s anko a podobně) a myslím, že by se tyto stánky hezky doplňovali.

Tohtoročný Animefest bol podľa mňa organizačne zvládnutý zatiaľ najlepšie. Až na jedno zaškobrtnutie s technikou (neočakávaný, ale dostatočne promptne odstránený problém s premietacím zariadením - po dvoch úspešných testoch) som nezaznamenal nejaký ďalší vážny problém - ak nerátam výpadok streamingu na úplnom konci prednášky Jonathana Clementsa, inak bol streaming dobrý (mohol byť hlasnejší, ale dalo sa to zvládnuť).

Prosím, sežeňte někdo znova ty chlápky s doujinama! Já jsem je uplně trapně přehlížel a než jsem se rozmyslel, tak byla neděle večer a já se liskl do čela.

Vtipný a milý byl detail výstaviště na Festzinové obálce, na který se z nějakého záhadného důvodu upozorňovalo na zakončení conu (vážně si myslíte, že to někdo nepostřehl?), až někteří lidé nabyli dojmu, že je rozhledna plánovaná pro příští Animefest. Doslova "A co tam jako bude? Kavárna? Tam jako nepolezu." Celkově byl Festzin letos špičkový (ehm, ehm).

Ja som nejak nezachytil, ako sa zúčastniť yokaiskej trinástky, tak snáď nabudúce (neboli sme na zahájení a neskôr som nenašiel nikde nič o tom vyvesené). Vraj získanie úloh bola prvá úloha ktorá sa konala v určítú hodinu, takže by som to aj tak nestihol.

Moc děkuji Jarníkovi a Lusi za dárek z Japonska. Je to Meow napíchnutý na Tokio Tower... protože... proč vlastně ne. Nejlepší dárek!

Děkuji Lusi a Jarníkovi za skvělou společnost a neúnavné vyprávění o Japonsku, navíc doplněné roztomilým dárečkem.

A tradiční rodinná soap opera! Ilustrovala Ruchie.

Animefestrofa

Mon, 05 May 2014 15:57:55 +0200

Jako už tradičně se týden před Animefestem sešlo veškeré cylonstvo u televizní obrazovky a počítačových monitorů, abychom společně probrali program, rozdali úkoly a psychicky se připravili na případné katastrofy. Stalo se tak v pátek a pokud jako my patříte mezi bytosti, které kontrolují animefestí stránky každých sedm sekund, tak jistě víte, že v té době časový rozvrh ještě nebyl k dispozici. Mohli jsme si tak pročíst anotace přednášek, workshopů a promítání bez zbytečného stresu. Letos se zdá být program velice rozmanitý a tak do něj vkládáme veškeré naděje. I když možná zbytečně.

Nejvíce se pochopitelně těšíme na ověřenou skvadru otaku seniorů. Grek, wolfii, Lusi, Angie a Yuffie tvoří majáky majestátně se tyčící nad přednáškami nováčků (a zbytku průměru). Druhým potěšením je pak vždycky odhadování slabších článků v programu, které (přiznejme si) tvoří tu zábavnější část reportů. Letos to totálně schytala Miyu se svou lingvistickou abominací "Prečo anime a manga nesucks". Evidentně se rozhodla vytáhnout dávno vyřešené a pohřbené problémy otaku z minulého tisíciletí a bude předstírat, že se týkají i nás.

Do specialit pak jistě patří zahraniční návštěvy. Repríza Jonathana Clementse bude nejspíš explozivní a právě proto na The Anime Erotic pravděpodobně nezajdu. Znám naše mladé otaku a nejsem zvědavý na hordu puberťáků, kteří se budou zalykat slintama u obrázků s kalhotkama a dávit se smíchem u slidu s yaoi bišíkem. Návštěva Vlada Pohnerta přišla jako blesk z čistého nebe. Mnoho lidí tohle jméno v programu velice potěšilo a zbylých 98% návštěvníků tohle jméno velice překvapilo, protože ho vůbec neznají. Od Vlada letos čekám opravdový přínos pro con jako takový. Supersized Fandom zní fantasticky, AMV Mortal Combat zase zábavně. Opravdová trefa do černého.

Velice jsem zvědavý na premiérovou Artist Alley, kterou jsem dlouho tajně podporoval, ovšem po uveřejnění zúčastněných umělců silně pochybuju o tom, jestli má nějaký význam.

Vrcholem celého programu je pochopitelně exhumace kina Scala. Za tohle si Animefest zaslouží obrovské poplácání po rameni. A nejen proto, že musel na facebooku čelit rozkošně hloupoučkým a navztekaným dětem. Celkově dramaturgické uchopení Filmového večera (ač to není žádná novinka) je geniální a Animefest se má opravdu čím chlubit.

Zní to skvěle, že? Jenže cylon míní a hintzu mění. Absence časového harmonogramu nás ukolébala v představě dokonalého conu a včerejší zveřejnění přineslo studenou sprchu. Nechci nikoho obviňovat. Je to samozřejmě o subjektivním pohledu, ale pro cylona je tenhle harmonogram bodnutím do zad nabroušenou katanou. I námi dlouho škemraná Scala se pro nás stala trestem za nespokojenost. Sofiina volba mezi kvalitním promítáním a Vladem mi nejspíš způsobí schizofrenii. Pokud je mezi vámi někdo, kdo by to za mě chtěl rozhodnout, tak do toho. A zdaleka nejde jen o páteční dilema. Cyloni mají většinou vše perfektně naplánováno, ale letos to vzdáváme a necháme se unášet proudem. Za případný nekvalitní report se předem omlouváme.

Slož like a staň se Miss Facebook

Fri, 18 Apr 2014 23:40:57 +0200

Tak...snad poslední webové soutěže před samotným Animefestem jsou za námi a cyloni se vám pochopitelně pochlubí se svými úspěchy:-) Slož Animefest byl pro nás vpodstatě úspěšný. Ruchie se se svým známkovým Animefestem dostala na skvělé páté místo a já se svým vypoceným animefestím origami na místo sedmé. Z počtu necelých třiceti soutěžních kousků je to myslím docela fajn.

Nekomimi miss (respektive missák) pak dopadl nad očekávání výborně. Druhé místo pro mě a Motiho! Už pracujeme na cylonském balíčku celého photoshootu, kde uvidíte nejen ještě žhavější akci, ale taky přidáme více fotek rozkošného Dajiho a smyslné Ruchie. Připravte si paypal účty, protože začínající Idoly rozhodně nehrabou zadarmo!

Gratulujeme velice talentovanému Dreamrovi za první místa v obou soutěžích! No a z celkem pochopitelných důvodů je pro nás teď docela smutné webové soutěže sledovat a tak se s nimi tímto oficiálně loučíme a snahu zaměříme do jiných projektů. Těšte se!

Naše předělávka legendární scény z anime Sekai Gakuen

Ruchie jako nezbedné koťátko

A jarně naladěný Daji :-) Všimněte si, že podle rolničky poznáte kdo ke komu patří :-)

Ruchiino poštovní Slož Animefest

Dajiho žádost o výkupné

A má origami abeceda. Pokud se dobře podíváte, zaznamenáte na fotce i krev, pot a slzy

AF AMV 2014 v příslovích

Tue, 15 Apr 2014 11:26:19 +0200

Letošní animefestí nadílka, tentokrát v pranostikách a příslovích aneb...

Kdo chce střihače bít, blog si vždycky najde.

01 For You Only - Vyčkej času, jako yaoistka klasu...kukuřice.

02 Let it Burn - Dobrý AMVčkař pro kvalitní zdroj i přes ulož.to skočí.

03 Take Me Away - Stokrát nic umořilo diváka.

04 Illuminated - Střih je převlečený efekt.

05 Jitensha - Nemusí pršet, stačí, když kape.

06 Nemrtví - Kde nic není, ani bloger nebere.

07 Sora´s dream - Střižené horkýma nůžkama.

08 AMV Guláš - Kdo hodně chce, tomu hodně schází.

09 Magic - Práce kvapná málo platná.

10 Spirited Away - Když dva dělají totéž, není to totéž.

11 Laziness - Jedno slušné AMV soutěž nedělá.

12 Already over - Kdybys desetkrát chtěl, Fairy Tail nepodojíš.

13 Touch - Důvěřuj ale prověřuj

14 Onwards - Co Krym nezabije, to ho posílí.

15 Ultimate warriors - Lenoch se nejvíc sedře.

16 Shingeki no Kyogin - Syky hladovému nevěří.

17 Rain and Determination (and Your Friends) - Cvik dělá mistra.

18 Stutter - Nechval dne před večerem.

19 Party Time - Jak se do Vegasu volá, tak se z Vegasu ozývá.

20 What I've Done - Žádná píseň není tak dlouhá, aby jí nebyl konec.

21 Black★Rock Shooter vs Chariot - Kdo nic nestříhá, nic nezkazí.

22 The Last Cowboy - Darovanému AMV na zuby nehleď.

23 SAO - Chybami se člověk učí.

Weekend Update

Mon, 07 Apr 2014 11:07:39 +0200

Jen v rychlosti. Začala nám nová anime sezóna (a nejen anime), takže mé úpostřehy z ní zachytíte klasicky na twitteru.Pokud chcete něco obsáhlejšího a konstruktivnějšího, odkážu vás SEM, kde by se měl (snad) co nevidět objevit další podcast od tria Manta, Grek a Arian. Není času nazbyt. Cyloni se pomalu začínají chystat na Animefest. Ten nám to však úplně neulehčuje, protože to, co celý rok zanedbával, teď nasázel do jednoho měsíce. Ano, moc jsme chtěli webové soutěže, ale dvě souběžně? Seriously? No budiž. Další post bude doufám o tom jak jsme všechny ty soutěže vyhráli. Tak zatím pa.